Příspěvky uživatele

Zřejmě by tu s Grace strávila ještě nějakou tu hodinku, vlastně dokonce by s ní dokázala strávit hned několik hodin - tak moc jí byla její přítomnost příjemná. Ovšem když od ní odvrátila pohled a zakotvila jej na hodinách, tak zjistila, že už v tuhle dobu má být dávno v práci. Nemůže přeci přijít pozdě, když v čajovně pracuje teprve tak krátce. Kdo by řekl, že čas strávený s Grace jí uteče tak rychle? ,,Grace.." vydechla její pravé jméno a snažila se jej vrýt do paměti. I když si jména dokázala zapamatovat vskutku dobře, tak jí pravděpodobně bude dělat problém zvyknout si, že se černovláska před ní jmenuje Grace, nikoli Katherine. ,,Moc se omlouvám, ale už budu muset jít.. Práce jaksi volá.." nervózně se nad tím zasmála a pomalu vstala ze židle upravujíc si volnou rukou své nové šaty ze kterých byla v obchodním centru tak moc nadšená. ,,Mimochodem.. Budu moc ráda, když mě tam jednou příjdeš navštívit.. Pracuji v místní čajovně.." pousmála se na ni a pohledem neustále těkala k hodinám. Bylo jí líto, že Grace opouští, vážně si s ní dosti rozumněla. ,,Tak se měj a děkuji za tu zmrzlinu.." zvedla trochu více do výšky kornoutek s pistácivou zmrzlinou a uchechtla se nad tím. Rozešla se k východu z cukrárny, avšak ještě před ním se zastavila a otočila na Grace. ,,A.. také doufám, že se nevidíme naposledy.." dodala s těžkým vydechnutím, načež se otočila a z cukrárny odešla točitými dveřmi zpátky ven. Nasála do plic čerstvý vzduch a poté si to už kráčela směrem do své práce, tedy do místní čajovny.

//Snad nevadí, že jsem to už ukončila. :/ Ale moc děkuji za hru. <3

Se zamyšleným výrazem poslouchala Grace, přičemž jen mlčky přikyvovala. Rozhodně jí neměla za zlou upírku, i když už se několikrát setkala s tím, že potkala upíra se stejně nevinnou tvářičkou a nakonec zjistila, že není úplně tak nevinný jak vypadá. Jenže u Grace tak nějak věděla, že mluví pravdu. V poslední době to vcelku dokázala rozeznávat, sama nevěděla, proč tomu tak je, ale rozhodně své schopnosti věřila. Zatím se jí nijak nevymstila, tak proč by taky neměla, že.. ,,Každý upír to má jinak.. Třeba nedávno jsem potkala upíra, který nesnáší lidskou krev a pije jen tu zvířecí.." zamumlala, aniž by se na Grace podívala a ledabyle nad tím pokrčila rameny. O tom, že ten upír měl pouze 11 let se raději nezmiňovala, nechtěla to totiž rozebírat. To setkání pro ni bylo znepokojující, vidět někoho tak mladého a nevinného přeměněného na upíra.. to zkrátka bylo něco, co ona vidět neměla. Byla soucitným člověkem, proto si s tím ještě několik dní poté lámala hlavu.
Grace nevypadala zrovna na to, že by se o svém domnělém útoku z domova chtěla bavit, takže i když se Jade strašně chtěla dozvědět více, tak to nechala být. Nechtěla vypadat otravně nebo dokonce až moc zvědavě. Kdyby Grace chtěla, tak by jí to řekla sama. Poté se Grace rozpovídala o domluvených sňatcích na které navázali řeč. Sama netušila, proč se jí právě tahle myšlenka objevila v hlavě, ale měla takový pocit, že Grace mluví tak trochu z vlastní zkušenosti. Už se jí na to málem zeptala, avšak naštěstí se včas napomenula a svoji myšlenku nahlas nevyřkla. ,,Já takový druh lásky neznám.. Ale je hezké to poslouchat," krátce se na Grace podívala a pousmála se. Ona byla zamilována jen jednou, a to do svého stvořitele. Jenže tam měla pocit, že to byla opravdová láska, nikoli ta o které mluvila Grace. Kdo ví, třeba to jednou taky zažije.. ,,Vážně? Já vždy na domluvených sňatcích viděla jen ty špatné věci. Třeba že si dívka vezme právě nějakého tyrana, který ji ze života udělá peklo," nad tou představou se zamračila a zaťala ruce v pěst. Na světě existovalo plno takových žen a o to víc ji štvalo, že s tím nemůže nic udělat. ,,Ale nad tím, že by přeci jen nakonec vedla šťastný život jsem popravdě nikdy nepřemýšlela," dodala po chvíli tichým hláskem.
Když měla objednáno, tak si šla společně s Grace sednout k jednomu ze stolů. Posadila se na židli, která byla naproti té od Grace a zvědavě nastražila uši, když jí Grace plánovala něco říct. Jenže ta informace, kterou jí řekla jí akorát tak rozesmutněla. Myslela si, že je k ní od začátku Grace upřímná. Mírně se zamračila a znepokojeně zatěkala pohledem kolem sebe. ,,Ale... proč jsi mi lhala?" vykoktala a zakotvila pohledem zpátky v jejích modrých očích. ,,Lhala jsi mi ještě o něčem?" zeptala se mírně roztřeseným hlasem a přimhouřila oči. Bylo by jí hodně líto, kdyby zjistila, že jí Grace lhala úplně o všem. Myslela si, že by pro ní byla dobrou kamarádkou. Ucukla z jejího sevření a založila si ruce na prsou. Nebyla naštvaná, to tedy né, spíše jen zklamaná.

//Omlouvám se, že jsem odpověděla až teď, ale doma nám nešel internet.

<<Obchodní centrum

O tom, že jsou někteří lidé opravdu zlí ji nemusela Grace nic říkat. Ve své minulosti jich potkala až moc. Ačkoliv tentokrát vypadala velmi vyrovnaně a šťastně, tak bohužel tu i byly dny, kdy by nejraději skoncovala se svým životem. A to právě kvůli své minulosti. Naštěstí těchto dnů bylo opravdu málo, jelikož Jade byla nekonečným snílkem a tak většinou viděla svět růžově. Nemohla přeci nechat svoji minulost, aby ji i nadále užírala.. ,,Ano, to už jsem poznala," ztěžka polkla, když si vzpomněla na svou matku, načež rychle zavrtěla hlavou, aby myšlenku na ní odehnala. Ta naštěstí odešla stejně rychle, jak přišla. Grace svá předešla slova už nijak dál nerozebírala, proto se už Jade ani dál nevyptávala, i když jí velmi zajímalo, co tím doopravdy myslela. Tentokrát přišla řeč na krev. Samozřejmě se na Grace nezlobila za to, že to tak moc neprožívá, vždyť pro ni to už bylo úplně normální. Jade byla teprve nováčkem, takže nebylo divu, že to stále tak prožívala. ,,To máš pravdu, já sama krevní banky využívám, ale existují i upíří - a že jich je opravdu hodně - kteří zabíjí lidi jen tak pro radost. Proto jsem ráda, že tady v Shadowhillu je to zakázano," pousmála se nad tím a navlhčila si své vyschlé rty. Byl to jeden z dalších důvodů, proč tu stále pobývala. ,,Já vím, je to tak dáno přírodou a my s tím nic neuděláme," hlasitě si nad tím povzdychla a nervózně si promnula své dlaně. Bylo na ní vidět, že si s tím dělá starosti, avšak netrvalo dlouho a ona opět nasadila svůj přátelský úsměv a veselou tvář.
Když mířily k cukrárně, tak Grace začala tak trochu mluvit o své minulosti. A to právě díky otázce ohledně domluveného sňatku. Jade se toho toužila dozvědět více, ale na zeptání se opět neposbírala dostatek statečnosti. ,,Zní to jako by jsi utekla z domova," řekla pomalu a opatrně, přičemž se krátce na Grace podívala. Pokud nevedla život podle své matky, tak to znamenalo pouze to, že s ní už poté nežila. ,,Já bych nechtěla domluvený sňatek. Žít s někým koho nemiluješ je na nic," zkřivila obličej do úšklebku nad tou představou, načež nakrčila nos.
,,Ty jsi mi ale tajnůstkářka," prohodila se smíchem směrem k ní, když jí řekla, že jí to poté všechno vysvětlí. Při tom si neodpustila ani jemné dloubnutí do ramene, které mělo působit jako kamarádské gesto. Když dorazili k cukrárně a Grace opět skoro vyvrátila točité dveře, tak se zasmála a vešla hned za ní dovnitř. Nasála tu skvělou vůňi různých dezertů a zamířila směrem k pultu.
Podívala se na Grace, která si právě objednávala zmrzlinu pro sebe, načež se zahleděla na neznámý bod před sebou. V tomhle byla velmi nerozhodná. ,,No jo, miluju vanilku, ale tu už jsem dneska měla.. I když jen trochu," uchechtla se, když si vzpomněla na příhodu, která se jim tu stala a podívala se na slečnu za pultem. ,,Jednou pistácii, prosím," řekla směrem k ní a usmála se.

S jistou nechápavostí se na ní podívala, když jí vzala za ruce. Viděla v jejích očích starost, ovšem v ten moment nedokázala určit z čeho. Snad z ní samotné? Řekla snad něco špatně? Něco, co dokázalo Grace rozrušit natolik, aby si o ní začala dělat starost? Pečlivě poslouchala každé její slovo, ale i když si ty slova neustále přehrávala v hlavě, tak nedokázala pochopit jejich podstatu. Naklonila hlavu mírně do strany a sjela Grace pohledem. ,,Jaksi úplně nechápu, co tím myslíš," zamumlala skoro neslyšitelně a skousla si ret. Doufala, že jí to Grace více vysvětlí nebo alespoň svá slova více přiblíží. ,,Žádný upír není nevinný, už jen kvůli tomu, že musíme pít krev, aby jsme přežili.. Dělá to z nás neskutečné sobce," zašeptala směrem k ní a povzdychla si. Další negativum u upírství, které se jí hnusilo. Bylo zajímavé, že při sání krve tomu tak už nebylo, naopak v té dané chvíli by dokázala vypít hned několik litrů..
Byla ráda, že s ní Grace souhlasila v tom, že domluvené sňatky jsou špatné. Ovšem právě tohle ji přivedlo k další myšlence, kterou vyřkla dříve než si to vůbec stačila celé rozmyslet. ,,Ty jsi měla nějaký domluvený sňatek?" vyhrkla ze sebe a pozvedla pravé obočí. Její zvědavost zkrátka neměla žadné meze, i když zrovna u Grace se jí snažila velmi potlačovat. No a poté už obě dvě zapluly do jednotlivých kabinek, kde si vyzkoušely své nalezené kousky oblečení. No.. i když u Jade to byl vlastně jen jeden kousek oblečení.
Mezitím, co čekala, až se jí ukáže Grace ve svém svetříku, tak zkoumala okolí kolem sebe. Obchod nebyl zrovna přeplněn, avšak nebyl ani liduprázdný - skvělé pro nakupování. Když Grace vyšla ze své kabinky, tak si ji pořádně prohlédla a s uznalým kývnutím hlavou ji ukázala palec nahoru. ,,Jsi v něm nádherná, určitě si ho vezmi!" upřímně se na ni usmála a znovu si jí prohlédla. Ten svetr byl opravdu nádherný a ke Grace skvěle pasoval. Skoro jakoby to byly nějaké spřízněné duše. Jakmile ji Grace otočila čelem k zrcadlu, tak se usmála na její odraz, načež pohled přesměřovala na sebe. ,,Myslíš?" nadzvedla obočí a přiměla se ke širokému úsměvu. Moc dobře věděla, že to byla blbá otázka, jelikož kdyby si to Grace nemyslela, tak by jí to přece neřekla. Jenže ona se zkrátka musela ujistit. Další její reakce ji opět překvapila. Její náhlé rozesmání Jade trošičku znepokojilo, což šlo zřetelně vidět na jejím momentálním výrazu. ,,C-co se s-stalo?" vykoktala ze sebe zmateně a svraštila obočí.
Když Grace zavelela, že jdou na zmrzlinu, tak se tiše uchechtla a zaplula zpátky do kabinky, kde se převlékla do svých pošpiněných šatů. Musela totiž svůj nový objev nejprve zaplatit a teprve až potom obléci. Když tedy byla převlečená, tak vylezla z kabinky a zamířila k pokladně, kde své šaty zaplatila. Poté se vrátila zpátky do kabinky, kde se převlékla do svých nových šatů a dlouhou chvíli se prohlížela v zrcadle. Na tenhle kousek si bude dávat velký pozor. Poté pobrala všechny své zbylé věci a vyšla z obchodu, kde čekala na Grace. Když se před ní objevila, tak se na ní mile usmála a společně s ní zamířila zpátky směrem k cukrárně.

>>Cukrárna

Pohled přesměřovala na ruku od Grace, kterou právě položila na její rameno. Byla na ní tak moc laskavá, že to bylo až k neuvěření.. Podívala se jí zpátky do tváře a pousmála se. ,,Dobrá.." kývla hlavou - ovšem stále trochu nejistě, jelikož jí bylo pořád trapně. V hlavě jí vířilo tolik nadávek mířené na ní samotnou, že by to někdo do takové slušňačky ani neřekl. Bylo to hlavně kvůli tomu, že se strašně moc snažila, aby s Grace byla dobrá kamarádka. A tím, že před chvílí udělala to, co udělala se bála, že by to mohla celé ohrozit a to i přesto, že jí Grace ujistila, že to je v pořádku.
,,To možná jsi, ale rozhodně tak nevypadáš.. Vlastně si i myslím, že by jsi to takhle neměla brát. Dal nám být dar v podobě nesmrtelnosti a toho bychom si podle mě měli vážit.. Všichni." řekla s vážnou tváří a u svých posledních slov ztišila hlas tak, aby to slyšela jen Grace. Kdyby ji totiž slyšel někdo z lidí okolo, tak by ji určitě považovali za blázna. Mnozí upíří brali nesmrtelnost jako nekonečnou věčnost, ovšem Jade to brala opravdu jako dar. Líbila se jí představa, že bude žít věčně. Jenže to bylo tím, že upírem byla teprve pár let, kdežto Grace si už zažila hodně. Ta věděla, jak to ve světě chodí. Proto Jade hltala každé její slovo až si nakonec povzdychla. ,,To máš pravdu.." zamumlala si pod nosem. Šlo na ní vidět značné posmutnění, jelikož nečekala, že upírství bude až tak náročné. Steve, její stvořitel a zároveň její první láska, ji totiž vyprávěl o upírství jako o nějaké pohádce. Teď, díky Grace, poznala, že tomu tak není. ,,Ale tak.. stále jsou tu nějaké pozitiva, ne?" zeptala se Grace po menší odmlce. ,,Tím myslím náš sluch, naše skvělé regenerační schopnosti, naše schopnost poznat už jen po čichu danou rasu.. To jsou dobré výhody.." řekla se zamyšleným výrazem. Bylo na ní vidět, že teď o tom všem velmi usilovně uvažovala.
Hned na to jí Grace začala vyprávět o tom, jaké to bylo v 19. století. Stejně jako před malou chvílí, i teď hltala každé její slovo. Mohla by jí poslouchat klidně celé hodiny a i přesto by jí to nepřestávalo bavit. ,,Takže stejně jako naše 21. století, i to mělo své výhody i nevýhody.. Každopádně 19. století se mi zamlouvá mnohem více než to naše.." prohodila s ledabylým pokrčením ramen a letmo se porozhlédla kolem sebe. ,,Bez těch domluvených sňatků by to bylo takměř dokonalé," dodala po chvíli s tichým uchechtnutím.
Když jí Grace schválila její nově nalezený kousek oblečení, v podobě šatů, tak se celá rozzářila štěstím. Už se těšila na to, až si je zkusí. Zasmála se nad jejími dalšími slovy o jejím svetru a uznale pokývala hlavou. No a poté se ní nechala dovláčet až ke zkušebním kabinkám. Vstoupila do kabinky, která se nacházela hned vedle té Grace a ihned ze sebe začala sundávat veškeré své oblečení. ,,To ty se mi taky musíš ukázat! Hlavně v tom svetru, určitě ti bude moc slušet," houkla směrem k ní a sama pro sebe se usmála. Oblékla si své vybrané šaty a prohlédla se v nich v zrcadle. Vlastně už stačil jen ten jediný pohled, aby věděla, co si dnes odnese domů. Po chvíli tedy vylezla z kabinky a prohrábla si své blond vlasy. ,,Tak se mi v tom ukaž, Katherine," s jiskřičkami v očích radostně zatleskala a čekala až Grace vyleze ze své kabinky.

Beru upíří skládačku a začnu bronzovým dílkem^^

,,S tím počítám," přikývla a dala si neposedný pramínek vlasů, který ji spadl do obličeje a tak jí zakrýval výhled na Grace, za ucho. Ona lhala jen když věděla, že pravda je až moc krutá a mohla by daného člověka dosti zranit. Proto bylo v tomhle případě rozhodně lepší lhaní. ,,Jo, to tedy jsou, to už vím z vlastní zkušenosti," zkřivila obličej do úšklebku a zavrtěla nad tím hlavou. Někteří lidé ji svou falešností dostávali do kolen. Jen si neustále musela nadávat za to, že nikdy nedokázala odhadnout falešného člověka. Každý vypadal tak mile.. a přitom ona byla jen další využitá loutka, kterou po následném využití odhodili. Asi za to mohlo její neustále nutkání pomáhat ostatním nebo také laskavost, kterou měla na rozdávání.
Když jí Grace okřikla, aby to nevyřvávala tak nahlas, tak se silně kousla do rtu - až jí to zabolelo - a jako nějaké pokárané dítě sklopila hlavu. Zadívala se na své staré botky, které už vlastnila něco okolo 10-ti let - no co, byly její oblíbené - a trvalo ji dlouhou chvíli než se na Grace znovu podívala. Bylo to od ní velmi nezdvořilé, že to vyslovila tak nahlas a moc dobře si to uvědomovala. ,,Promiň," špitla a krátce se na ní podívala. Byla velmi slušně vychovaná, proto nebylo divu, že se za sebe momentálně tak moc styděla. Nehtěla před ní působit jako nějaký nevychovanec..
,,To, že jsi z trochu jiné doby neznamená, že jsi senior.. Vždyť budeš navždy mladá, tak se tak neoznačuj," zašeptala směrem k ní, přičemž se neustále rozhlížela kolem sebe. Bylo tu tolik nádherného oblečení, že jí z toho jen zrak přecházel. Bude těžké si mezi tím vším něco vybrat.. ,,Vážně?" zeptala se s nadzvednutým obočím a uchechtla se. ,,Já toho moc o 19. století nevím, takže se předem omlouvám za svou.." nedořekla to, jelikož nevěděla, jak správně označit svou nevěděmost. Hloupost? Jo, jsem hloupá, ale když to řeknu nahlas, tak to bude znít blbě. ,,..nevzdělanost," řekla nakonec a ztěžka vydechla. Opět se jí vymstilo to, že ve škole většinu času prospala. Škola jí zkrátka nebavila, všechno jí připadalo až moc nudné, proto vždy propadla spánku a vzbudila se terve tehdy, když zazvonilo na přestávku. Ovšem to už byla minulost ke které se rozhodně nehodlala vracet. Obzvláště ne v téhle úžasné chvíli, kdy se cítila opět jako puberťačka bez starostí. Vlastně by se ani neurazila, kdyby jí Grace začala vyprávět o době, kde se narodila. Alespoň by se trochu přiučila, což by rozhodně nebylo na škodu.
Se smíchem pozorovala, jak Grace boří do nově nalezeného, černého svetru svůj obličej. ,,Velké svetry jsou fajn," přitakala a kývla hlavou. Ovšem ona svetry nikdy moc nenosila, měla pocit, že ji nesluší. To však neznamenalo, že k nim neměla sympatie, právě naopak.. ,,Jsem si jistá, že ti bude moc slušet," změřila si ji pohledem, načež se opět mile usmála.
Když opět začala mluvit o tom, že jí nevadí koupit ji nový šaty, tak si Jade povzdychla. Klidně by si je nechala koupit, ale něco uvnitř ní ji to zakazovala. Cítila by se strašně blbě, kdyby viděla, jak za ní Grace platí, proto opět zavrtěla hlavou. ,,Jsi vážně moc hodná, Katherine, ale musím tě odmítnout. Byla to přeci jen i má vinna," odpověděla ji s ledabylým mávnutím ruky a přesunula se k jedním šatům, které ji ihned padly do oka. ,,Páni, ty jsou nádherné!" řekla natěšeně a vzala si do rukou věšáček na kterém byly šaty pověšeny. Grace od ní teď byla vcelku daleko, proto k ní zamířila se svým úlovkem, aby se mu dostalo schválení. ,,Co na ně říkáš?" zamávala šatami před ní, když se k ní dostala a zubila se. ,,Ty jsou na léto jak stvořené, ne?" stáhla si šaty zpátky k tělu a čekala, co na ně Grace řekne.

Nad jejími slovy se musela pousmát, bylo to od ní velmi milé, avšak nebyla si úplně jistá tím, jestli to Grace myslela vážně. ,,Dobrá, tohle si pamatovat určitě budu," kývla hlavou, načež se na ni zazubila. ,,O tom už jsem se stihla přesvědčit. Ale já lžu jen když je to opravdu nutné," vysvětlila a ledabyle nad tím pokrčila rameny. Jo, bylo smutné, že život některé lidi nutil ke lhaní, ale jako by si už lidé nezvykli, že život je zkrátka takový..
Ani její zkroušený výraz, který na sobě Grace v jednu chvíli měla, neutekl jejím očím. Prožila si snad Grace něco zlého? Něco, co jí trápilo až do teď? Třeba se to týkalo právě toho lhaní o kterém se před chvíli bavili. To bylo totiž dosti možné, mohla se jí kvůli tomu vybavit nějaká nepříjemná vzpomínka na minulost... Jenže Jade opět nenašla dostatek odvahy, aby se zeptala. Neznala ji zatím moc dlouho, proto by její otázky mohli vyznít otravně.
,,Páni, 19. století?" vykulila oči a pootevřela pusu. Řekla to celkem nahlas, proto když si to uvědomila, tak nasadila zpátky svůj neutrální výraz. Právě potkala upírku, která se narodila v 19. století! Nechtělo se jí tomu věřit, ta holka si toho už musela zažít hodně. ,,To už si tu tedy pěkně dlouho," řekla tentokrát šeptem tak, aby to slyšela jen Grace. Konec konců, měla vlastně upíří sluch, takže i kdyby si to Jade zamumlala jen pod nosem, tak by to určitě slyšela. Další výhoda upírů, heh.
Když tedy došli do obchodu, tak sluchem vnímala Grace, avšak zrakem vnímala jen tu kupu oblečení před sebou. Kdyby měla dostatek peněz, tak by si nakoupila tolik věcí, že by to sama neunesla! Bohužel, práce v čajovně nebyla moc výhodná, co se tedy týkalo peněz, proto si toho moc nemohla dovolit. Poslouchala Grace a na její slova jen přikyvovala, nechtěla jí skákat do řeči jako nějaký nevychovanec. ,,Hmm, tvůj vkus se mi líbí," krátce se na ni podívala a mile se usmála. Teď už bylo opravdu poznat, že je z jiné doby. Kdo by měl totiž takový vkus na oblečení v 21. století?
Následovala Grace k jakýmsi šatům, přičemž se neustále rozhlížela kolem sebe. Teprve až když se zastavily, tak svůj pohled přesměřovala zpátky na Grace a prohlédla si šaty, kterými přímo před ní mávala. ,,Ty ti budou slušet," řekla upřímně a znovu na rtech vytvořila svůj přátelský úsměv. ,,Já jsem přišla jen pro náhradu za své pošpiněné šaty, ale moc ráda ti pomůžu vybírat pro tvůj Velký nákup," zasmála se. Ani si už nepamatovala, kdy naposledy byla takhle v ženské společnosti nakupovat. Co si tak pamatovala, tak to bylo ještě v době, kdy byla člověkem a to už je vcelku dávno.. Mezitím, co si Grace vybírala se Jade rozhlížela kolem sebe. Tedy, hlavně hleděla na vystavěné figuríny, které byly po obchodě různě postaveny. Na některých byly vskutku zajímavé outfity, které ji - dá se říci - zaujaly. Jenže ona u nakupování strávila vždy dost času, proto bude trvat hodně dlouho, než se rozhodne, co si koupí.

Nebylo divu, že se tak moc smála, jelikož tohle bylo poprvé, co viděla, jak si nějaký upír vystřelil z prostého člověka. Nikdy jí nenapadlo, že by mohla používat své upíří schopnosti právě pro tyhle účely. Proto ji to nepřišlo jako nějaká maličkost, nýbrž velká věc za kterou Grace obrovsky obdivovala. Ona sama by při takové aférce asi začala koktat a v konečném důsledku by ze sebe nevydala ani slovo. V takovém případě - bohužel pro ni - moc ukecaná nebyla.
,,Mně to moc jednoduché nepřipadá," namítla a podívala se stejným směrem jako ona, tudíž na dva mladíky z ochranky, načež pohled přesměřovala zpátky na ni. ,,Nejsem moc dobrá ve lhaní," dodala, aby jí odůvodnila, proč je pro ni tak těžké danou věc obkecat. Vypadalo to, že Grace je na tomhle světě už velmi dlouho. Vlastně jí velmi lákalo se jí zeptat, kolik jí ve skutečnosti je, avšak stále k tomu nedokázala nabrat dostatek odvahy. ,,Tím pádem doufám, že se to jednoho dne naučím," pousmála se a prohrábla si své blonďaté vlasy. Naučit se číst v lidech se zdála být těžká věc, proto se k tomu zatím moc nehrnula. Však ještě měla celou věčnost před sebou, nemusela s ničím spěchat..
,,Přesně tak," kývla hlavou a krátce se nad tím uchechtla. Skoro to vypadalo, jakoby jí Grace četla myšlenky. Společně s ní se vydala k eskalátorům a čekala až nastoupí ať se může přidat hned za ní. ,,Eskalátory mi příjdou praktičtější než samotné výtahy," namítla a nastoupila na pohyblivý schod hned za Grace. Samozřejmě ji neunikl její neduvěřivý pohled, který byl směřován na eskalátor, což jí opět přivádělo k myšlence ze které doby to Grace vlastně je.. Její následné zavrávorání vytvořilo na čele Jade známou vrásku, která se objevila vždy, když si o někoho dělala starost. Avšak u Grace věděla, že to zvládne a nepotřebuje její pomoc. Přeci jen.. byly to jen pohyblivé schody, nic co by mohlo zabíjet.. Naštěstí, zrovna Jade tohle nedělalo žádný problém.. narodila se přeci v 80. letech 20. století a tak jí moderní technika nedokázala ničím překvapit. Když se na ni Grace otočila, tak se na ni mile usmála, načež se začala rozhlížet po obchodním centru, mezitím co stoupali do dalšího patra.
Když vystoupili, tak následovala Grace do obchodu s oblečením. ,,Tak co? Máš raději šaty nebo se spíše po ulicích procházíš v džínách a nějakém topu?" zeptala se jí hned poté, co vklouzli do jednoho z obchodů. Ona sama měla raději šaty, ale samozřejmě se nebránila džínům a nejrůznějším topům. V takovém oufitu se totiž cítila, že do dnešní společnosti zapadá. I když její babička ji vždy spíše nabádala právě ke zmiňovaným šatům.

<<Cukrárna

Jejich krátká cesta k obchodnímu centru proběhla bez jakéhokoliv slova, což bylo velmi divné vzhledem k tomu, že Grace byla ve společnosti ukecané Jade. Jenže ta teď byla jaksi nervózní, jelikož poprvé byla v přítomnosti upírky. Nevěděla, jak začít konverzaci, nechtěla plácnout nějakou blbost a kvůli tomu se poté jevit u Grace jako hlupačka. Proto se na ni několikrát za cestu jen podívala a přátelsky se usmála, aby se s ní alespoň nějak držela v kontaktu. Zrovna ve chvíli, kdy se na ni podívala, si všimla jejího hladového pohledu, který měla zakotvený na jednom mladíkovi, který nesl jakési zboží. Pila snad krev přímo z lidí? Takové způsoby ona neuznávala. Pro ni byla krev nejlepší ze sáčku, jelikož takovým způsobem nikomu neublížila. Nebylo tedy divu, že se u ní projevily pochybnosti o Grace. Vypadala tak moc mile.. Málokdo by do ní řekl, že je upírkou. Ale ostatně, takhle tomu přeci bylo u každého upíra.
Když se před nimi konečně objevila velká budova, která sloužila jako obchodní centrum, tak se Jade sama pro sebe usmála. Naposledy tu byla s Julienem, kterému pomáhala vybrat novou košili. Jejich nákup byl naštěstí uspěšný a ona si díky tomu našla další známost. Dalšího upíra.. Avšak od té doby už ho neviděla, což byla vážně škoda, jelikož byl milý.
Musela se zasmát, když uviděla, jak Grace použila svoji upíří sílu na točité dveře. Avšak ty pohledy mužů od ochranky tomu dali ještě větší důvod pro smích, proto nebylo divu, že se Jade málem udusila smíchy. Musela to v sobě držet, nechtěla na sebe přeci upoutat pozornost tak jako Grace. Když jim ochranka uvolnila cestu, tak v sobě rychle smích potlačila a nasadila svou kamennou tvář, načež kolem nich se sklopenou hlavou prošla. Šla po boku Grace a když už byly dostatečně daleko od ochranky, tak se začala nepřetržitě hihňat. ,,Hezky jsi to zahrála," řekla směrem k ní uznale, když se přestala hihňat a společně s ní se zastavila někde uprostřed centra, přičemž se rozhlédla kolem sebe, aby se případně zorientovala. Nad její otázkou pokrčila rameny, jelikož se nedokázala rozhodnout, kam chce zajít první. Nakonec pro její konečné rozhodnutí stačil jen jediný pohled na její nově zakoupené šaty, které byly nechutně zapatlané od čokolády. ,,Asi bych raději nejdříve zvolila obchod s oblečením," zamumlala směrem k ní a obličej zkřivila do nepatrného úšklebku. Bylo na ní vidět, že jí je nepříjemně, když je takhle ušmudlaná ve společnosti.

Všimla si její nespokojenosti ve tváři, když odmítla její nabídku na zakoupení nových šatů. Jen naprostý sobec by tuto nabídku přijal, čímž ona samozřejmě nebyla. Avšak od Katherine (Grace:D) bylo tohle gesto velmi milé, to musela uznat. Na světě bylo jen málo lidí, kteří by ji po takové nehodě něco podobného nabídli. ,,Pokud na tom trváte, tak se tomu nebráním," odpověděla jí s přátelským úsměvem ve tváři. Přeci jen, zmrzlina nebyla zas tak drahá a tak to zas až tak moc nevadilo. Navíc, ten její pohled sám o sobě vypovídal, že na tom trvá. Jen tedy doufala, že se jí s nově zakoupenou zmrzlinou nestane opět nějaká nehoda. To už by dnešek nazvala doslovně prokletým.
Kývla hlavou na její otázku ohledně toho jestli mohou vyrazit. Také ji bylo trapné se tu nadále zdržovat, už tak jí bylo nepříjemné, když na sobě cítila pohledy ostatních lidí, kteří trávili svůj volný čas v cukrárně. ,,Opět souhlasím," zazubila se na ni a přehodila si svou modrou kabelku přes rameno, načež si své sluneční brýle posadila zpátky na nos. Byla moc ráda, že s její nabídkou souhlasila, jelikož to znamenalo, že se s touhle černovlasou upírkou lépe pozná, což by mohlo býti výhodné. Nikdy nevíte, kdy se Vám bude hodit pomoc. Navíc v tomhle městě, kde bylo, jak už Jade stihla sama za ten rok zjistit, plno nadpřirozených bytostí. Pozorovala Katherine/Grace, jak zvedá ze země pravděpodobně svoji peněženku, načež jí následovala točitými dveřmi ven.
Venku bylo stále to pochmurné počasí, které ani trochu nenasvědčovalo létu. Naděje na lepší počasí už bohužel dnes vyprchala, ty mraky se od sebe nehodlaly roztrhnout a dát tak šanci sluníčku.. Když se ocitli venku, tak se Jade porozhlédla kolem sebe a nasála čerstvý vzduch do plic. Podívala se na Katherine/Grace a mile se na ni usmála. Vážně byla moc vděčná za její společnost, ani netušila jak.. Poupravila si své ušmudlané šaty a společně s Katherine/Grace vyrazila směrem k nákupnímu centru.

>>Nákupní centrum

Když na ní během čištění jejích šatů ta černovláska promluvila, tak na zlomek sekundy zvedla hlavu od skvrny a zadívala se jí do očí. Měla je nádherné, klidně by se v nich mohla ztratit. ,,Jo, to máte pravdu," přikývla a odkašlala si, načež pohled sklopila zpátky ke skvrně. Mohlo jí to napadnout hned, ale jelikož hned začala panikařit, tak jí to zkrátka nemyslelo jasně. To byla celá ona.. Když začala nadávat na točité dveře, tak se musela zasmát. Nasvědčovalo to totiž tomu, že Grace už je na tomhle světe hodně dlouho. ,,Já nevím, asi jim to připadá praktičtější, i když.." váhavě se podívala na točité dveře před sebou a svraštila obočí. Tohle zrovna moc prakticky nevypadalo. ,,..tohle asi bude mít jiné vysvětlení," dokončila svou myšlenku a zavrtěla nad tím hlavou. Klasické dveře byly zkrátka nejlepší.
Viditelně si oddychla, když ji ujistila, že jí to nevadí a že si stejně potřebuje obnovit šatník. I přesto v sobě stále měla drobounký kousek vinny, jelikož kdyby nebyla tak moc zahleděná do své zmrzliny a dívala se před sebe, tak tomuto mohla zabránit. Jenže všechno se to odehrálo tak rychle.. ,,Dobrá," řekla jen s kývnutím hlavy a mile se na ni usmála.
Když se jí také představila a následně si s ní potřásla rukou, tak se spokojeně usmála a ruku stáhla zpátky k tělu. ,,Těší mě, Katherine," pronesla zdvořile a prsty pravé ruky si prohrábla své blonďaté vlasy. Ta upírka se jí velmi zamlouvala, vypadala přátelsky, což už jen samo o sobě bylo pro Jade velké plus. Její nabídka o tom, že by jí koupila nové šaty se jí tedy moc nezamlouvala. Neměla ráda, když jí někdo něco kupoval, cítila se poté strašně.. Proto hned několikrát zavrtěla hlavou na znamení nesouhlasu. ,,To je dobrý, Katherine, jste milá, ale nemůžu to přijmout.. Přeci jen, byla to i má chyba," povzdychla si a přenesla váhu z jedné nohy na druhou. ,,Ale mohla by jste mi jít pomoct vybrat nové šaty, ať v tomhle nechodím celý den po městě," ukázala na svoji skvrnu a zasmála se. Mohla se jít sice domů převléknout, ale pravda byla taková, že její šatník neobsahoval mnoho letního oblečení, proto by se jí vcelku hodilo koupit něco nového. Navíc to viděla jako skvělou příležitost pro bližší seznámení se s Katherine. Teď už jen musela čekat na to, jestli bude souhlasit nebo naopak její nabídku odmítne.

Nesoustředila se na nic jiného než na svojí zmrzlinu, okolí absolutně ignorovala. Teprve až když se blížila ke dveřím, které vedly z cukrárny pryč, tak hlavu zvedla. Jenže v tu chvíli do ní narazila jakási černovláska a způsobila jí otisk její právě koupené zmrzliny na jejích nových šatech. V tu chvíli začala litovat toho, že si své nové šaty vzala zrovna do cukrárny. Bože, ty jsi tak blbá Jade! Byla tak zahleděná na skvrnu od vanilkové zmrzliny na svých šatech, že ani nezaregistrovala, že to schytalo i oblečení té černovlásky. Tiše si povzdychla a podívala se na ni. Nemohla za to, takže jí rozhodně nechtěla začít nadávat, i když trochu zloby v ní přeci jen bylo. Ale to určitě za chvíli přejde, nikdy nedokázala být naštvaná dlouho.
Přijala od ní látkový kapesníček, kterým si začala skvrnu 'odstraňovat'. Už ze začátku věděla, že to moc nepomůže, ale zkusit to musela.. ,,To nevadí, nemůžete za to," zamumlala směrem k ní s povzdychem, přičemž si horlivě čistila skvrnu kapesníčkem. Avšak po nějaké té chvíli to vzdala, jelikož usoudila, že je to naprosto zbytečné. Prohlédla si ušmudlaný kapesníček a vrátila jej zpátky černovlásce stojící před ní. Nebylo to sice zrovna slušné, že jí ho vrátila tak ušmudlaný, ale tak.. tady ho neměla kde vyčistit a navíc.. ta holka jej určitě chtěla nazpátek. ,,Děkuji alespoň za tuhle malou pomoc," poděkovala jí, přičemž jí koutky úst cukly do úsměvu. Na větší úsměv se teď nezmohla, jelikož ji strašně moc mrzely ty špinavé šaty. ,,Vaše oblečení to bohužel schytalo taky, prokletá zmrzlina," zavrtěla nad tím hlavou a vyhodila zbytek zmrzliny do koše. Co jiného by s ní mohla dělat, že? Po pořádném nádechu, kdy si chtěla opět vychutnat skvělou vůňi sladkostí, zjistila, že černovláska naproti ní je upírka, stejně jako ona. A to si už myslela, že v tomhle městě jsou samý upíři, nikoliv upírky. Bydlela tu už rok a upírku potkala až teď! Sjela ji pohledem svými modrými oči a pousmála se. Vypadala mile - a Jade už dlouho nepotkala někoho milého. ,,Jsem Jade, jen tak mimochodem," představila se jí a natáhla k ní svou pravou ruku. Vlastně sama netušila, proč se jí hned tak rovnou představila, prostě to z ní vyletělo. Možná za to mohla ta její přátelská stránka nebo touha se stále se s někým bavit.

Nedalo se přímo říci, že byl krásný sluneční den, stvořený přímo na to, aby si Jade zašla do cukrárny na zmrzlinu. Ne, to rozhodně ne. Bylo zataženo a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet, dokonce to vypadalo i na bouři. Ovšem venku bylo teplo, něco okolo 25-ti stupňů, což jí přimělo na tu zmrzlinu si opravdu zajít. Rovnou chtěla využít situace a provětrat své nové, bílé šaty, které si nedávno koupila v obchodním centru. Stačil jen jeden pohled a ona hned věděla, že je musí mít! Sice nebyly zrovna nejlevnější, ale tak.. co by pro svoji krásu neudělala. K šatům si obula bílé tenisky, i když si moc dobře byla vědoma toho, že to není tak úplně správná kombinace. Jenže, ona nesnášela nošení bot na podpatku, vždycky jí z toho příšerně bolely nohy, proto se zařekla, že pokud to nebude nutné, tak už je nikdy nosit nebude.
Když byla připravená, tak vylezla ze svého nově koupeného domečku, který se nacházel na kraji lesa a zamknula jej. Klíčky si hodila do své modré kabelky, kde měla schované všechny nezbytné věci a pomalým krokem se vydala do cukrárny. Cesta ji moc dlouho netrvala, jelikož už v Shadowhillu bydlela rok a tak už tu vše znala nazpamět. Při příchodu do cukrárny nasála tu báječnou směsici vůňi sladkostí, které se navzájem překrývali. Olízla si své vyschlé rty a přešla k pultu, kde měli vystaveno hned několik kousků dezertů po kterých se Jade sbíhaly sliny. Avšak stále trvala na tom, že si zde dá pouze typickou, točenou zmrzlinu po které už celé hodiny tak moc touží. Po porozhlédnutí kolem sebe si tedy konečně objednala vanilkovou zmrzlinu, za kterou ihned zaplatila. Pozorovala paní za pultem, jak ji 'točí', přičemž si už mlsně olizovala rty. Přebrala si ji od ní hned jakmile byla hotová a zdvořile poděkovala, načež se otočila směrem ke dveřím a mířila směrem ven již ochutnávající vanilkovou zmrzlinu.

Nářek začal pomalu slábnout, až ustal úplně. To Jade vykouzlilo úsměv na tváři, jelikož si uvědomila, že opravdu tomu muži pomohla. Jenže poté se stalo něco neočekávaného. Přímo skrz ní prolétla jakási silueta ženy. Jade se celá prohnula a zaťala zuby, aby nezačala křičet z toho, jak moc jí to bylo nepříjemné. Trvalo to sice jen zlomek sekundy, ale i přesto si bude tenhle moment pamatovat navždy. Ten ledový závan na jejích zádech.. Brrr. Poté se jí ta žena podívala do očí a pousmála se. Jade sice do smíchu zrovna moc nebylo, ale i přesto alespoň cukla koutky do úsměvu, aby té ženě naznačila, že je ráda za to, že jim mohla pomoci. Všechno ustalo a po hřbitově se rozhostilo hrobové ticho.
Zvedla hlavu od hrobu a pohled přesunula na Poustevníka, který zrovna vstával ze schodů. ,,Já myslela, že mrtví už mají klid," řekla směrem k němu zamyšleně, avšak odpověď už na to nečekala. Bylo jasné, že tu určitě bylo více takových případů. Jeho slova o posílení magie nejdříve nepochopila, teprve až po jeho zmizení si to uvědomila. Zhluboka se nadechla a pousmála se nad tím. ,,Děkuji," řekl jen tak do větru a sama se rozešla ze hřbitova pryč.