Příspěvky uživatele

Příjde do lesa a nervózně se rozhlédne kolem sebe. Doufá, že tahle podoba ji opravdu nezůstane nepořád. Je odhodlaná pro vrácení svoji podoby holky udělat cokoliv. Podívá se na temnou uličkou před sebou a následně na tikající hodiny nad ní. Zřejmě je určený čas, do kdy mají do té uličky vstoupit. A tak nezaváhá a rychle vejde do té uličky. Ztěžka polkne a jde dál. Najednou se před ní objeví její zesnulý Steve. Mírně se zamračí. ,,Ty jsi ale mrtvý." Zamumle skoro neslyšitelně. Má pocit, že to je pouhá halucinace, jak jí poslat zpátky. ,,Ne ty nejsi reálný." Sklopí pohled a zacpe si uši, aby neslyšela slova, které Steve vypouští ze svých úst. Dívá se na cestičku pod sebou a jde dál.

Přejde k papírku a rychle si ho přečte. Snaží se ten text, co je v něm zapamatovat. Když už ho má vrytý v paměti, tak ho pustí a koukne kolem. ,,Souhlasím, musíme něco udělat." Pokýve a nervózně se rozhlédne kolem sebe. ,,No já bych šla za tím dědulou." Pronese směrem k té holce, tedy spíš klukovi a pokrčí rameny. ,,Takže směr les?" Nadzvedne obočí a sjede pohledem ostatní. Prohrábne si vlasy a vydá se, stejně jako ostatní, do lesa.

Zmateně se dívá na všechny lidi, co na náměstí jsou. Má pocit, že není jediná, které se děje ta divná věc s výměnou pohlaví. Ztěžka polkne a rozhlíží se zkoumavým pohledem po náměstí. V tom pohledem zůstane na muži v kápi, kterému ovšem nejde vidět do očí. Přimhouří oči a udělá pár kroků k němu. V tom začne ten divný muž mluvit. Narovná se a s nedůvěřivým pohledem poslouchá každé slovo, které výjde z jeho úst. ,,Cože?" Zeptá se sama sebe zamumláním a zavrtí nad tím hlavou. Podívá se na papírek, který ten muž vyslal do vzduchu a pohledem ten papírek hypnotizuje. O chvíli později ucítí divné brnění ve své dlani. Přestane hypnotizovat papírek a podívá se na svou dlaň, kterou si velmi pečlivě prohlédne. Sice neví, co to mělo znamenat, ale důležité bylo, že to brnění po chvíli přestalo. Když ten muž odejde, tak se podívá na ostatní přítomné a prohlíží si je. Ve městě moc lidí nezná a tak prostě jen mlčí a pozoruje je.

http://38.media.tumblr.com/7b5a71a682b8f6f3d64327a36247b027/tumblr_inline_nalvl7tceC1sh8wdz.jpg

Byla zmatená. Velmi zmatená. V noci když se probudila, tak se cítila velmi divně. Vstala ze své postele a rozsvítila si v pokoji. V tom momentě v zrcadle zahlédla svůj odraz, ovšem neviděla se tak, jak se zná. Vypadala...jako muž. Promnula si oči a přišla blíže k zrcadlu. To přece nemůže být možné. Dneska je úplňěk, má snad na ni nějaký vliv on? O tomhle ale nikdy neslyšela. Beztak je tohle všechno jenom sen, tedy spíše noční můra.
Nakonec se rozhodla, že se půjde podívat ven. Přece nemůže být jediná na kterou to má takový vliv. Oblékla si na sebe džíny, bílé volné tílko a koženou bundu a vydala se ven. Rovnou zamířila na náměstí, protože tam jí to příjde jako střed města a pokud se mají "lidé" někde scházet, tak to bude určitě zrovna tam.
Založí si ruce na prsou a míří směrem k náměstí se sklopenou hlavou. Nechce, aby ji někdo takhle viděl. O pár minut později se již ocitne na náměstí. Pomalu zvedne pohled a rozhlédne se kolem sebe.

Pomaloučku začala couvat, už tu nechtěla být, zvláště ne s tímto divným člověkem. Ztěžka polkla a otočila se. Zhluboka se nadechla a pomalu se rozešla pryč. Nechtěla utíkat, to by vypadalo hodně zbaběle. Na holku, která ji pozdravila ani nezavadila pohledem. Dnes už neměla naládu se s někým bavit. Založila si ruce na prsou a zamířila směrem k hotelu. Už se těšila až si dá horkou sprchu.

Vyjeveně na něho koukala. Měla pocit, že se naštval. Když se jí zeptal jestli neodpoví, tak ji přejel mráz po zádech. Ztěžka polkla. "Copak nevidíš na co hledím?" Tázavě nadzvedla obočí a ušklíbla se. Pozovala ho, jak vylézá z jezírka. Stále nedokázala odhadnout jestli je kluk nebo holka. Ani podle hlasu. Když mu ve tmě zasvítily vlčí oči, tak sebou mírně cukla. Neměla by se bát. Vždyť ona je upírka. Když opět ta podivná postava promluví, tak se mírně zamračí. Tentokrát jeho hlas zněl opravdu strašidelně. Udělala pár kroků dozadu a opět ztěžka polkla. Neodpověděla mu stejně jako předtím, i když věděla, že ho to ještě víc rozzlobí.

Hleděla na něho s nechápavým výrazem. Když nekřičel na ni, tak na koho? Rozhlédla se kolem sebe, jakoby hledala někoho nebo něco, čeho se tahle holka/kluk bojí. Vypadalo to, že jsou v parku úplně sami. Pomalu přešla k jezírku a pozorovala ho. Sundala si kapuci a vytáhla si ruce z kapes své promáčené mikiny. Všechno její oblečení se na ni lepilo a ona už se těšila až bude ve svém pokoji na hotelu. Když na ni ten podivný kluk křikl, tak se tentokrát už neotřásla ani sebou necukla. Kdyby jí chtěl něco udělat, tak už by to dávno udělal. Už neměla žádný důvod se ho bát. Na jeho otázku mu neodpověděla, pouze naklonila hlavu na stranu jakoby se divila, že se jí na něco takového vůbec ptá.

Zkoumavým a zárověn zvědavým pohledem ho pozrovala. Měla pocit, že to je nějaká blázen, který právě utekl z blázince. Jedna její část ji napovídala ať vezme nohy na ramena a okamžitě utíká pryč, ovšem ta druhá, zvědavější část jí lákala tu zůstat. Když najednou vykřikla ať sklapne, tak sebou prudce škubla. Chtěla se dát na útěk, ovšem její nohy ji neposlouchaly. "Ale já nic neříkala." Vykoktala. Spíše to zamumlala, takže byla malá šance, že by jí vůbec slyšel. No tak, vzchop se Jade! Povzbuzovala se uvnitř sebe. Neměla by tolik ukazovat svůj strach. Když zničehonic vydal záhadný zvuk opět sebou škubla. Pozorovala, jak vyskočil z lavičky a skočil rovnou do jezírka. I když jí naháněl hrůzu, tak jí něco nutilo zůstat a stále ho pozorovat.

Když se tak celá promáčená procházela parkem, ucítila na sobě něčí pohled a přítomnost vlkodlaka. S přimhouřenými oči se porozhlédla kolem sebe a konečně spatřila kluka hledícího přímo na ni. Nebo to snad byla holka? V té tmě to nedokázala vůbec rozeznat. Když se zablesklo, tak poprvé spatřila jeho/její tvář. Pomalu šla směrem k němu. Vlastně kolem něho chtěla jen projít. Když přišla až k němu, tak mírně zpomalila a váhala jestli si k němu má přisednout nebo ne. Nakonec se zastavila a pohlédla mu do tváře. I když byla blízko něj, tak zkrátka stále nemohla určit jestli to je holka nebo kluk. Vypadal vyděšeně, možná kvůli té bouřce. Naklonila hlavu mírně na stranu a pečlivě si ho prohlédla.

Když seděla s Ryedem v kavárně, tak byla tak zaujatá konverzací s ním, že si ani nevšimla, že venku řádí bouřka. Když vyšla ven, tak si ihned nasadila kapuci a dala si ruce do kapes své mikiny. Možná měla jít do hotelu, aby se před bouřkou schovala, ale jelikož bouřku milovala, tak zamířila někam do neznáma. Shadowhill neznala ještě tak dobře, aby věděla, kam přímo míří. Nohy ji zavedly až do místního parku, který v noci vypadal nádherně. Byla celá promočená, ale jí to nějak nevadilo. Nikdy ji déšť nevadil.

Konečně zde našla hotel ve kterém se mohla ubytovat. U recepce si vyptala nejlevnější jednolůžkový pokoj, který zde mají, protože u sebe zrovna moc peněz neměla. Bude ji určitě dlouho trvat než si zde sežene práci. Na sobě měla stále to oblečení ve kterém utekla z bytu. Nejradši by rovnou vyrazila do nějakého obchodu s oblečením, ale nejdříve si chtěla zajít pro kávu do místní kavárny, kterou viděla, když hledala hotel. Navíc v kavárně se může poptat i po nějaké práci. Na pokoji si odložila všechny důležité věci, které měla u sebe a poté s úsměvem na tváři vyrazila do kavárny.