Příspěvky uživatele

Celou dobu se kochala přírodou okolo sebe. Takové procházky by zřejmě měla absolvovat alespoň každý druhý den. Ovšem o chvíli později se stalo něco nečekaného. Najednou se před ní objevil jakýsi muž, který se vylekal až tak, že jí jeho košík přistál pod nohy a on se schoval za strom. Nevěděla, jestli to má brát jako urážku, že je strašidelná nebo prostě tak, že se ten člověk bojí ostatních lidí. Raději brala tu druhou možnost. ,,Ehm, to nevadí.." Odkašlala si a mile se na něho usmála. Zvedla ze země košík a podala mu ho. ,,Taky jsem nečekala, že tu někdo bude.." Uchechtla se a vytáhla si ruce z kapes svého kabátu. ,,Jsem Jade, jen tak mimochodem." Natáhla k němu svou pravou ruku a zazubila se.

Většinu předešlých dnů strávila ve svém hotelovém pokoji. Nic se jí nechtělo dělat a tak prostě buď spala, četla si nebo se dívala na televizi. Dnes se ale zdálo být venku a hezky a tak se rozhodla, že na chvíli se půjde ven projít. Čerstvý vzduch ji jen a jen prospěje. A tak si na sebe oblékla uplé džíny, obyčejné černé tričko a nakonec dlouhý kabát. Rozhodla se zajít do lesa, jelikož tam jsou pro ni procházky nejlepší. Je tam božský klid a také se tam vznáší plno nejrůznějších vůňí. Cesta do lesa ji netrvala moc dlouho, šla poměrně rychle.
Když do lesa přišla, tak se porozhlédla kolem sebe a nasála čerstvý vzduch do plic. Bylo jí tu nádherně. Prsty pravé ruky si prohrábla své blonďaté vlasy a rozešla se neznámým směrem. Ruce si dala do kapes a se spokojeným úsměvem na tváři se procházela po lese.

,,Já ale vždy chtěla nudný a obyčejný život. Kdo ví, třeba mě to jednou přestane bavit.." Pokrčí rameny a koutky úst ji vyletí vzhůru. Teď se Jade její život velmi líbí. Nemá žádné problémy, kterými by se musela zabývat, což o sobě jen tak každý říci nemůže. Když ještě nebyla upírem, tak měla hodně problémů. Sice to nebyl tak "nudný" život jako teď, ale kdyby to měla porovnat, tak by bez rozmýšlení řekla, že žít nudný, ale bezproblémový život je rozhodně lepší.
,,Tak co by jste poradil dlouholetému? Co by jsem měla po zbytek svého života dělat?" Pozvedne pravé obočí a se zvědavou tváří ho pozoruje. Je opravdu zvědavá, co jí na tohle řekne. Třeba jí něco zaujme a ona skončí ten její obyčejný život, který žije každý smrtelník.
,,Aha.." Pokýve a usměje se. ,,Takže se Vám tu, hádám, líbí, že ano?" Zeptá se ho se zájmem a se stálým úsměvem na tváři. Tohle byla zřejmě blbá otázka, jelikož... komu by se tu nelíbilo?
Pohledem zabloudí zpátky k pultu, kde je na výběr plno zákusků. Možná je to divné, ale Jade si už teď začíná vybírat, který si dá příště. Možná sem zabloudí opět zítra, to se uvidí.. Každopádně tohle místo se u ní řadí zatím mezi ty nejoblíbenější v Shadowhillu. Zatím.. Párkrát zamrká víčky a pohledem se přesune zpátky k Noxovi, kterému opět věnuje svoji plnou pozornost.

2J, 7A, 4D

Zapíše si jeho objednávku a rychle pokýve hlavou. ,,Dobře, kdyby jste si přál ještě něco jiného, tak opět stačí jen lusknout prsty." Pousměje se. ,,Jídelní lístek Vám tu tedy ještě nechám." Zamumle a zamíří do kuchyně, kde jim předá lístek s objednávkou. Načež se vydá k beru, kde udělá pro Aidena jedno kapučíno. Když je hotové, tak mu ho odnese a beze jakéhokoliv slova se vydá obsluhovat další lidi. Nečekala, že se tu tak moc naběhá, ale tak to k práci patří a pokud chce peníze, tak proto něco musí udělat. A zrovna ona peníze potřebuje nutně. O pár minut později už nese talíř s hotovým jídlem pro Aidena. Položí talíř s úsměvem na tváři před něho. ,,Doufám, že Vám bude chutnat." Uculí se na něho a dá si pramínek vlasů, který ji pořád padá do obličeje za ucho. Podívá se na své hodinky a s úlevou zjistí, že už ji končí směna. ,,Kdyžtak potom zaplaťte támhle té čisnici." Ukáže na ženu s krátkými černými vlasy. ,,Ta ale neslyší nelusknutí, tu si musíte zavolat." Zasměje se. ,,Tak dobrou chuť." Kousne se do rtu a zamíří do jedné z místností, kde odloží zástěru, bloček a propisku. Moc se jí ta brigáda tady líbila, i když je strašně unavená. Ale tak to k práci patří. Hlasité zívne a protáhne se. Prohrábne si své blonďaté vlasy a vyjde ven z restaurace. Do plic nasaje čerstvý vzduch a zamíří směrem k hotelu, kde se nachází její pokoj.

Když od toho kluka odejde, tak dělá věci, které jsou typické pro číšnici. Přijímá objednávky od zákazníků, stále přináší a odnáší jídlo nebo pití. Za tak krátkou dobu už zná tu cestu do kuchyně nazpamět, možná by to zvládla i po slepu, bez toho aniž by narazila do nějakého stolu nebo židle. Když uslyší lusknutí, tak se otočí tím směrem ze kterého lusknutí slyšela. ,,Za chvíli jsem u vás." Zamumle si pod nosem a je si dosti jistá, že jí ten kluk slyší, jelikož poznala, že je upírem. Obslouží ještě ty lidi, které potřebuje a nakonec se vydá k tomu klukovi s báječným sakem. ,,Tákže co jste si vybral?" Zeptá se ho s přátelským úsměvem a v ruce už má nachystaný svůj bloček s propiskou, připravená na rychlopsaní.

,,Nemáte vůbec zač." Usměje se na něho. ,,Jsem jen upřímná." Zamumle si spíše sama pro sebe. ,,Heslo od wifi?" Utrhne si jednu stránku z bločku a na ni napíše heslo od wifi, načež si bloček s propiskou schová zpátky do kapsy. Podá mu lísteček s heslem. ,,Tak mi dejte prosím minutku." Pousměje se a s těmito slovy zamíří směrem k hromadě jídleních lístků. Když je u nich, tak jeden vezme a zamíří zpátky ke stolu, kde sedí ten kluk. Položí před něho jídelní lístek a prohrábne si své vlasy. ,,Až budete mít vybráno, tak prostě luskněte prsty a já příjdu." S úsměvem se otočí a zamíří obsluhovat další lidi, kteří jsou v restauraci.

Poté, co se tu alespoň trochu rozkouká, tak už jen s úsměvem obsluhuje lidi kolem sebe. Roznáší jim jídlo a pití, uklízí stoly, když odejdou a připravuje ho pro další zákazníky atd..
Tuhle práci by klidně dělala každý den, vůbec by ji nevadilo, kdyby to byla její trvalá práce. Ale tak zatím pracuje jen chvíli, kdo ví jak to bude za dvě hodiny. Když si všimne nového zákazníka, tak k němu s úsměvem zamíří. ,,Dobrý den Vám přeji." Pronese s milým úsměvem, když k příjde k jeho stolu. Vytáhne si z kapsy bloček na objednávky a propisku. Přehodí si vlasy na jednu stranu a prohlídne si ho. ,,Co si dáte?" Zeptá se ho a hlavu nakloní mírně na stranu. ,,Mimochodem máte moc hezké sako." Řekne s uchechtnutím a uculí se.

Příjde do restaurace ve které má dnes brigádu. Ihned jak příjde, tak zamíří do kuchyně ze které si vezme bílou zástěru a malý bloček, kam si bude psát všechny objednávky od zákazníků. Do kapsičky, kterou má na zástěře, si uloží již zmiňovaný bloček a k tomu i propisku, aby na ten bloček mohla něčím psát. Když už je připravená, tak se vrátí zpátky do té velké místnosti se stoly a židlemi. Rozhlédne se kolem sebe a silně se kousne do rtu. Už teď v tom má zmatek. Povzdychne si a příjde k prvnímu stolu, kde sedí nějaký zamilovaný pár. ,,Dobrý den, co si dáte?" Zeptá se jich s milým úsměvem, který ji z tváře zmizí, když zjistí, že tento pár je už dávno po jídle a jen čeká až zaplatí. ,,Jo aha, tak to váš asi obslouží má kolegyně." Vyhrkne ze sebe a ztěžka polkne, načež se zhluboka nadechne. ,,Omlouvám se a přeji vám krásný večer." Popřeje jim s úsměvem a přejde k dalšímu stolu.

Nakonec, když má v jízdarně vše hotové, tak tam ještě chvíli zůstane. Moc se jí totiž nechce na hotel do svého pokoje, kde opět bude trávit čas sama. Sice nevěděla, jestli tu vůbec může zůstat, ale rozhodla se to risknout. Jak se totiř říkává, risk je zisk. A tak si stoupla k jednomu z boxů a mluvila k jednomu z koňů. Muselo to vypadat velmi divně, ale stejně ji nikdo neviděl a i kdyby ano... tak by jí to zřejmě bylo fuk.
O hodinu později se již raději z jízdárny vytratila. Nechtěla mít problémy z toho, že tu je moc dlouho. A tak zamířila k hotelu, ve kterém je momentálně ubytovaná.

Celý dopoledne Jade trávila ve svém pokoji na hotelu. Nudila se tam, skoro jako vždy.
Dnes odpoledne ji čekala brigáda v jízdarně, kde si konečně alespoň trochu vydělá. Věděla, že to bude dřina, s tím i počítala, ale byla moc ráda, že stráví nějaký ten čas s koňmi. Jade totiž koně miluje, vlastně miluje všechny zvířata až tedy na pavouky a hady. Ty nesnáší.
Příjde do jízdárny a porozhlédne se kolem sebe. Na sobě má černé legíny a volné hnědé tílko. Ihned jak příjde, tak začne se svojí prací. Nejdříve se vrhne na stáje, které důkladně vyčistí. Není to zrovna nejlepší práce, ale chce mít to nejhorší za sebou. Když má stáje hotové, tak se vrhne na hřebelcování koní. Na tom si dává obzvláště záležet a také to dělá velmi pečlivě. Ani ji nevadí, že to tak trvá, je ráda, že může trávit čas s tak hezkými stvořeními jako jsou koně. Hřebelcování ji z brigády zabere zhruba nejvíce času. Ovšem hned poté, co to má hotové se vrhne na krmení koní. Další užasná činnost, kterou by mohla dělat pořád. Po krmení následuje napájení koní. To už tak pro Jade zábavné není, ale bohužel, k této brigáde to patří.

Když se najednou ten, ještě před chvíli bezmocný, děda zvednul a prohodil oknem několik rebelů, kteří se mu hrabali ve věcech, tak vykulí oči. Už nevypadá zas tak slabě, takže je celkem pravděpodobné, že je opravdu proměnil on. Přimhouří oči a znovu si prohlídne toho stařečka. Jestli jim tohle opravdu udělal on, tak by ho měla nenávidět. Hodně nenávidět. Když si zpátky sedne, tak se narovná a dá si neposlušný pramínek vlasů, který ji pořád padá do obličeje, za ucho. Když znovu zopakuje, že tu nic nenajdou, tak se ušklíbne. Je si téměř jistá, že ten stařeček něco skrývá. ,,Nevěřím vám." Pronese s klidným a vyrovnaným hlasem směrem k němu. Když už konečně ten stařeček přizná, že ví proč jsou tady, tak ztěžka vydechne a se zájmem ho poslouchá. Má pocit, že jim říká naprstý nesmysly. Jak může vědět, že za pár minut umře. ,,Tak tedy.." Dá si pravou ruku před pusu a vcelku hlasitě si odkašle. ,,Prosím." Uculí se na stařečka a párkrát zamrká víčky. Ovšem, když zmíní nějaký slib, tak nasadí zpátky svůj neutrální výraz. NO teda spíše se zatváří nechápavě.

Pozoruje toho stařečka s přimhouřenými oči. Že už nečaruje? Buď jim lže nebo jim tohle udělal někdo úplně jiný. Povzdychne si a rozhlédne se po místnosti. Je tu opravdu strašný bordel, ani se nediví, že se tu ten stařeček nemůže vyznat. Podívá se na skřítka, který najednou začne něco tomu stařečkovi šeptat do ucha. Založí si ruce na prsou a netrpělivě je pozoruje. Když k nim najednou přiletí víla a začne je posypávat práškem, tak nasadí nechápavý výraz. Vážně to nechápe. Buď jim ten prášek přinese něco dobrého nebo špatného. Ona sama spíše doufala v tu první možnost. Nakonec když sebou ta víla vezme i toho skřítka, tak ztěžka vydechne. Kdo jim jako teď bude pomáhat? Otočí se zpátky na toho staříka a s podezřelým výrazem ho pozoruje. Najednou má pocit, že něco tají. Podle toho, co říká. Možná to je ale pouze její pocit. ,,Jak máme vědět, že mluvíte pravdu?" Nedá ji to a zeptá se, přičemž nadzvedne své obočí.

Když konečně její zesnulý bývalý přítel Steve zmizí, tak si oddychne. Je ráda, že to kouzlo fungovalo a ona už ho nemusí vidět. Přece jen ho i po té době stále velmi miluje. Prohrábne si své blond, krátké vlasy a rozhlédne se kolem sebe. Vypadá to, jakoby byli v nějaké slepé uličce. Hned ji popadne panika, že tu uvízli. Stát se totiž může cokoliv. Po chvíli ale zjistí, že tu s nimi naštěstí zůstal jeden ze skřítků. Byl tak malej, že si ho prostě nevšimla. Oddychne si a vyjde směrem do té slepé uličky. Z jejího okna si všimne domu. Starého domu. Bohužel mezi nimi a tím domem je hluboká propast. Co teď? Napadne Jade okamžitě v hlavě. Podívá se na skřítka a čeká, co vymyslí. Když příjde s řešením, které se týká magie, kterou ovládají, tak se usměje. Ona sama trochu ovládá živel vody, doufá, že se ho jednoho dne naučí ovládat úplně. Ovšem nadšení z řešení se kterým přišel skřítek zmizí, když se zjistí, že tu nikdo není s živelnou magií země. Situaci nakonec naštěstí vyřeší skřítek, který tenhle živel umí ovládat. A tak se se všemi spojí a tím vytvoří tunel, kterým následně všichni projdou. Jade se drží někde uprostřed, jelikož nechce být první, ale ani poslední. Když vkročí do domu, tak nad ním ohrne nos. Nevypadá to tu zrovna nejlépe. Pohled ji zůstane na starém dědovi, který vypadá, jakoby měl každou chvíli zemřít. Tohle je ten kouzelník, kvůli kterému všichni takhle vypadají? Né, to určitě ne. Založí si ruce na prsou a pozoruje celou tu situaci z povzdálí. Nechce se do toho nějak plést, jediné co chce je mít zpátky svou ženskou podobu.

Prudce se otočí, když se brána zavře. Neví, co by dělala, kdyby tady byla úplně sama. Zřejmě by měla být ráda, že tu je několik "lidí" s ní. Ztěžka polkne a podívá se před sebe. Její zesnulý přítel je stále u ní a přemlouvá ji, aby se vrátila. ,,Nemůžu." Zamumle a rychle sklopí pohled. Nesnese se na něj dívat. Už tak strávila několik probrečených dní a nocí kvůli němu. A teď jí to tahle halucinace ještě více zhoršuje.
Když konečně dojde na kraj lesa, tak zvedne pohled a ignoruje Steva, který je bohužel stále vedle ní. Nasaje čerstvý vzduch do plic a zmateně zamrká, když kolem ní začnou poskakovat lesní skřítci. ,,Co to k sakru je?" Zamumle si pod nosem a s pootevřenou pusou pozoruje radující se skřítky. Nakonec svůj pohled přesune na hlavního skřítka, který právě začíná mluvit. Promne si své unavené oči a pozorně ho sleduje. Je to poněkud těžké, když kolem ní jsou stále lesní skřítci. Když ten hlavní skřítek řekne, že se musí zbavit těch přeludů, které je všechny pronásledují, tak lehce kývne hlavou. Jelikož ví, tedy aspoň si to myslí, že to jsou pouhé halucinace, které ji vracejí vzpomínky na její minulost, tak je ráda, že se jich musí zbavit. Dá si neposlušný pramínek vlasů za ucho a s nadechnutím se vydá směrem k hranici lesa, přičemž se snaží ignorovat stále mluvícího Steva, který se ji snaží přemluvit, aby se vrátila. ,,Nevrátím se." Procedí skrze zuby s odhodlaným výrazem. Když konečně dojde k hranici, tak se podívá na Steva a ztěžka polkne. I když to byla pouhá halucinace, tak ho znovu viděla. Skoro jako živého. ,,Promiň." Šeptne a začne odříkávat text, který byl na tom papírku na náměstí. Nakonec překročí hranici a sklopí pohled.