Příspěvky uživatele

Její zamračení jí z tváře ještě nějakou chvíli nemizelo, spíše naopak. Byla z jeho slov i trochu zmatená, vždyť přece každý upír byl ze své podstaty krvelačná bestie, jen záleželo na tom, co s tím jednotliví upíři dělali. Samozřejmě měla radost, když se to snažili ovládat, ale on to říkal jako samozřejmost a to se jí nezdálo. ,,Protože... Nějak to nechápu," řekla s patrnou nejistotou v hlase a ještě jednou si ho změřila zmateným pohledem od hlavy až k patě. Chtěla tuhle pro ni nepříjemnou chvíli mít už za sebou a byla tak ráda, když došlo raději na představování, kterému se nijak nebránila. Nepředpokládala ale, že by to pokračovalo ještě dál. Ale stalo se. ,,Nezdržujete," zavrtěla hlavou a na rtech se jí objevil dokonce i letmý úsměv, kterým ho chtěla o svém tvrzení ujistit. Rozpovídat se o svých plánech jí nedělalo problém, vlastně ani nevěděla, jak by to v tomto městě těch pár dní zvládla, kdyby neměla celou dobu s kým mluvit. Jaktože na to nepomyslela už předtím? Jak se zdá, vyřešilo se to ale samo. ,,Jídlo?" zopakovala po něm překvapeně a hlavu přitom naklonila lehce na stranu. Samozřejmě ji první napadlo něco na způsob hranolek, hamburgrů a tak dále, takže ještě větší zmatení přišlo v momentě, kdy zmínil slovo kriminalita. Že by tu bylo snadné vykrádat fast foody? Než se na to však stihla zeptat podrobněji, přepadl ji s návrhem tykání. To pro ni bylo mnohem pohodlnější, alespoň se totiž na to vykání nemusela tak soustředit. Většinou byla právě ona, kdo první tykal, ale karty se obrátily a ona byla ráda, že není jediná, komu se tohle stává. ,,Ano, to mohli," přikývla s nadšením. ,,Tak teda ještě jednou... ahoj," dodala ze zvyku a vzápětí obrátila jeho předchozí otázku na ni přímo na něj. Jeho první tvrzení v ní vyvolalo akorát další vlnu zmatení, vraceli se tak zpátky k původnímu tématu, ale třeba tomu konečně přijde na kloub. Nechala ho mluvit dál, a když ze sebe dostal vše, co měl na srdci, oči se jí konečně rozzářily porozuměním. ,,Aha!" řekla možná trochu moc nahlas. Několika otáčejícím se tvářím však nevěnovala sebemenší pozornost, místo toho na svou tvář nechala vklouznout pořádný úsměv. Byla moc ráda, že tomu konečně porozuměla. ,,Ale ani ty nezabíjíš, nebo snad ano?" zeptala se ho pro ujištění. ,,Nemyslím si, že je správně kohokoliv zabíjet, každý má na život právo," prohlásila přesvědčeně. ,,A ty odtud teda pocházíš?" zeptala se ho sama zvědavě. ,,Sice jsem říkala, že chci chodit rovnou za svým nosem, ale zase bych nerada minula něco důležitého, co se tu dá vidět a zažít. Hodilo by se mi pár tipů, teda kromě toho jídla," rozpovídala se zase trochu a na tváři jí přitom pohrával milý přátelský úsměv. Chvíli to trvalo, ale po pár vteřinách jí to došlo. ,,Počkej! Ty jsi tím jídlem myslel ty vrahy, že ano?" řekla prudce a s dalším návalem pochopení.

Bylo jí líto, že byl alergický, rozhodně totiž o hodně přicházel. Sama nevěděla, co by dělala, kdyby byla alergická na kočky, bez nich si totiž již život nedokázala představit. Obzvláště bez Presidenta, který sice nebyl jen tak ledajakou kočkou, ale ona ho i přesto nade vše milovala. Byla ráda, že ho tenkrát v Concordu nenechala a vzala si ho k sobě. Bylo to zázračné zvíře, které by rozhodně nemělo být někde v parku samotné. ,,Moje kamarádka je alergická na kočky, ale i přesto jednu vlastní. Dokonce mi řekla, že jí to s alergií pomohlo," řekla s neutrálním výrazem ve tváři, načež se rozhodla ve svém mluvení pokračovat. ,,Takže možná lék spočívá v samotném problému," prohlásila a povzbudivě se na něj usmála. ,,Třeba to stejně zafunguje i u vás, ačkoliv asi dost záleží na tom, jak vážnou alergii to vlastně máte," dodala ještě se zamyšleným výrazem a svraštila obočí. Zase to s tím mluvením možná krapet přehnala. Někdy by vážně tu pusu potřebovala zalepit. I když.. kdo ví, třeba to Andrewovi nevadilo.
Na jeho slova o tom, že má asi pravdu jen kývla hlavou, přičemž se samozřejmě nezapomněla usmát. I zvířata dokázala žárlit, to nebyla žádná novinka, a jí něco takového dokázalo vždy rozesmát. Nebo taky bylo moc roztomilé, když si mazlíčci snažili chránit svého majitele, třeba takové čivavy u takové ochrany byly vtipné.
Tentokrát se rozpovídal Andrew za co byla Jade ráda, jelikož by se cítila dost blbě, kdyby tu povídala jen ona. S jeho slovy souhlasila, proto taky horlivě kývala hlavou, aby svůj souhlas dávala patřičně najevo. ,,Snažím se podávat pomocnou ruku celý svůj život. Bohužel však toho někteří lidé využívají a potom.." zarazila se a zatěkala pohledem kolem sebe. Nevěděla, jak správně to říct, protože každá věta, která ji v hlavě zazněla, zněla neskutečně stupidně. ,,Potom už si dáváte větší pozor na to, komu vlastně pomáháte," řekla nakonec a ztěžka vydechla. Snad Andrew pochopil, co tím chtěla říct. ,,Jinak s tím samozřejmě souhlasím, váš známý má pravdu," dodala a opět na tváři vykouzlila svůj milý úsměv.
Musela se zasmát nad reakcí Taihana, šlo vidět, že už se těšil na projížďku. I ona se moc těšila, obzvláště když tu dnes měla společnost. Následovala Andrewa a Taihana společně s Haroldem ven, kde se následně vyhoupla do sedla. Naštěstí jí to nedělalo žádnej problém, pokud totiž ano, tak by to pro ni byl docela velkej trapas. Pohladila Harolda po krku, načež svůj pohled přesunula na Andrewa, který ji právě položil otázku. Ani se nad odpovědí nemusela dlouho zamýšlet. ,,Stezka mi vždy připadala bezpečnější, protože jsem se bála, že bych se mohla ztratit, kdybych si dala volnou trasu," uchechtla se nad tím a zavrtěla hlavou. ,,Myslím ale, že bych to dneska mohla vzít mimo stezku, když tu jsem s vámi," zazubila se a letmo se porozhlédla kolem sebe. ,,Máte nějakou svou trasu? Mohl byste mi třeba nějakou ukázat," podívala se zpět na něj a uculila se. Harold mezitím na místě nervózně přešlapoval. Už chtěl vyjet, jen trdlo Jade to neustále zdržovala.

Koutky úst ji zacukaly do úsměvu, když jí řekl, že se nemusí omlouvat. Většině lidem vadilo, když jim hned tykala, označovali ji kvůli tomu za nevychovance. Vlastně ani nebyli daleko od pravdy, jelikož slušně vychovaná opravdu nebyla, nemohla za to, naštěstí něco málo postupem let odkoukala od ostatních, a tak to teď není zas až tak strašné. Následně si zašla pro Harolda, kterého musela z boxu odvést, aby mu mohla jeho místečko řádně uklidit. Netrvalo však dlouho a byla s ním zpátky, načež se dala znovu do řeči s tím mužem. Připadal ji velmi milý, v téhle době byli takoví lidé vzácní a tak možná nebylo na škodu s ním hodit nějakou tu řeč. ,,Páni," vydechla zasněně, načež se zeširoka usmála. ,,Taky chci někdy vlastnit koně, máte jistotu, že tu bude kdykoliv sem přijdete. Kolikrát jsem se bála, že sem přijdu a Harold tu nebude, ať už z jakéhokoliv důvodu," mírně se nad to představou zamračila, přičemž během svého mluvení Harolda stále hladila v oblasti mezi očima. Netrvalo však dlouho a na tváři se jí zase objevil úsměv, mračení ji totiž nikdy nevydrželo delší dobu. ,,Ou, aha.." stáhla rty do rovné linky a znovu se porozhlédla kolem sebe, tentokrát ale mnohem důkladněji. Bylo to však k ničemu, jelikož kartáč byl fuč. Povzdychla si a podívala se zpátky na muži, který na ní znovu promluvil. ,,Ne, bohužel není, ale přála bych si, aby jednou byl," pousmála se a ve své tupé hlavince se snažila přijít na něco, co by mohlo nahradit kartáč. Zřejmě něco takového ani neexistovalo, jenže kdo ví, nepřišla sem jen proto, aby odešla s prázdnou. S Haroldem dneska na tu vyjížďku půjde! Naštěstí ji ten muž zachránil tím, že jí nabídl svůj vlastní kartáč. Zase se jí obličej celý rozzářil, byla holt šťastná z každé blbosti. ,,Moc vám děkuji," zazubila se na něj a přivázala Harolda k madlu, načež se vydala pro kartáč, který ji tak ochotně ten milý muž půjčil. Poté se vrátila zpátky k Haroldovi, kterého začala pečlivě hřebelcovat, u toho nechybělo ani pískání neznámé melodie, která ji neustále hrála v hlavě. Svůj pohled na chvíli přesměřovala opět na toho muže, který tu s ní už nějakou tu chvíli pobýval. Nabídl jí, že by mohli dneska vyjet společně, což se jí ihned náramně zamlouvalo. ,,To by bylo skvělé," mile se na něj usmála, načež zatěkala pohledem mezi ním a Haroldem. ,,Tedy.. pokud vám nevadí, že si chvíli počkáte," hlavou kývla směrem k Haroldovi, aby mu naznačila, že ho nejdříve musí vyhřebelcovat, což mu určitě došlo hned, to jen ona kolikrát vysvětlovala úplně zbytečné věci. ,,Co vás vlastně přimělo k tomu, abyste si koně koupil? Byl to ten samý důvod, který mám já?" krátce se na něj podívala, načež se zase věnovala hřebelcování, což ji bohužel zase po nějaké té chvilce nevydrželo, jelikož se mu rozhodla představit. ,,Jsem Jade, jen tak mimochodem," byla by k němu natáhla ruku, ale prý nebylo slušné, když tohle dělala žena první. Nebo si to snad spletla s tím seznamováním? Grhh, Etiketa ji bohužel moc nešla.

,,Tím pádem asi nemáš moc soukromí, že?" už jen při samotné představě se nad tím musela ušklíbnout. Jade sice měla strach ze samoty - což byl vlastně taky důvod, proč si pořídila domácí mazlíčky - ale takovou pozornost by asi nevydržela. Když ji Katherine upřesnila, že je zpěvačkou, tak nasadila pohled typu 'Bingo' a luskla prsty. ,,Jo jasně, to mi mohlo dojít," tiše si sama nad sebou povzdychla a zavrtěla nad tím hlavou. Když se Kath trochu více rozpovídala o své nadcházející roli, tak ji Jade pečlivě poslouchala, přičemž přikyvovala hlavou. Jenže v určitou chvíli se Katherine zasekla a dál už mlčela, což Jade velmi překvapilo. ,,A?" zeptala se poněkud s nechápavým výrazem, přičemž nadzvedla obočí. Chvíli ji trvalo než jí došlo, že Katherine raději nechce prozradit více. ,,Jo ahaaaa!" zvolala po chvíli ticha, které se mezi nimi za tu dobu rozhostilo a nevinně se uculila. ,,Promiň, někdy mi trvá než mi něco dojde," vysvětlila a pokrčila nad tím rameny. ,,Jinak ta tvá role zní fajn, určitě na ten film potom kouknu," zazubila se a přehodila si nohu přes nohu. Bude fajn vidět ať už v kině nebo v televizi holku, kterou měla u sebe doma. Jade se tak bude cítit aspoň trochu slavně.
Nad jejími dalšími slovy chápavě pokývala hlavou. Bylo od Katherine hezké, že nebyla sobecká. ,,Tak můžeš třeba navštívit místní útulek, pokud někdy budeš mít čas. Já tam třeba chodím velmi často a poté mám ze sebe dobrý pocit, protože jsem pro ty zvířata udělala dobrou věc. A ano, sice jsem je jen navštívala, ale i tak.. Pocítili trochu lidské lásky a to někdy dělá mnoho," pousmála se na ni a hrdě se podívala na své dva mazlíčky. Možná se zase trochu více rozpovídala, ale taková je prostě Jade. Když příjde dobré téma, tak je schopná mluvit pořád. ,,Ale je od tebe velmi hezké, že nemyslíš jen sama na sebe, ale taky na to zvíře, které by o samotě rozhodně trpělo," dodala ještě a vážně pokývala hlavou. Takových lidí jako Katherine bylo na této Zemi bohužel dost málo.
,,Samozřejmě, udělej si pohodlí a zůstaň, jak dlouho budeš chtít," zeširoka se na ni usmála a spokojeně vydechla. Bylo fajn tu mít po dlouhé době lidskou společnost. Grace se jí už dlouho neozvala a jelikož si Jade v posledních měsících docela dost zvykla na její přítomnost, tak jí to dost chybělo. Grace pro ni byla něco jako bohyně, vzor, který chtěla následovat i přesto všechno, co ve své minulosti provedla.
Spokojeně se usmála, když si Katherine vzala jednu ze sušenek a ihned ji ochutnala. Byla zvědavá jestli ji chutnají, proto ji doslova hypnotizovala pohledem. ,,Ano, pekla," přitakala hrdě a sama si jednu pro sebe ukořistila. Oreo samozřejmě hned seskočilo na stolek a začalo talířek se sušenkami očuchávat. Když však zjistilo, že to není nic pro jeho chuťové pohárky, tak si zpátky vlezlo na křeslo, kde se rozhodlo pro spánek.
V tom se však Katherine zhrozí, což Jade přinutí zpozornit více než obvykle. I Angie se polekala tak moc, že nahlas štěkla. ,,Oh... aha.. to je škoda," zmateně pootevřela pusu a podívala se na hodiny. A stejně jako Katherine, i Jade se zhrozila. Dneska měla výcvik ve klanu a už teď meškala! ,,Ano, samozřejmě.." spešně pokývala hlavou a nervózně zatěkala pohledem kolem sebe. Měla by si pohnout, nechce přeci na Siennu udělat špatný dojem, ne?! ,,Měj se, Kath!" křikla ještě na ni a poté si začala balit věci, které byli asi tak na výcvik potřeba. Když se tak stalo, tak rychle vyběhla ven a pospíchala na výcvik klanu.

>>Klan

,,Vizážistka?" zeptala se s nechápavým výrazem ve tváři a svraštěným obočí. ,,To jsi herečka nebo tak něco?" prohlédla si jí, aby zjistila jestli jí třeba nezná z televize nebo tak, ale ne.. bohužel neznala. Jade vždycky chtěla být slavná, nejvíce se tedy chtěla proslavit jako modelka, ovšem byla zde poněkud velká překážka.. a sice její upírství. Lidé by si začli všímat, že nestárne a tak by se jí celý její svět 'slavné hvězdy' zhroutil. No jo, Jade si i naivně myslela, že stát se slavným je jednoduché, co by taky na tom mohlo být těžkého, že?!
Zeširoka se usmála, když ji blondýnka řekla, že má moc hezká zvířata. To ona moc dobře věděla, milovala je nade vše a byla ráda, že ji každý den dělala společnost. Nedokázala by nadále žít v tiché domácnosti. ,,Jo, jsou nádherní," na znamení souhlasu hned několikrát pokývala hlavou a zazubila se. Angie na Katherine hleděla s vypláznutým jazykem, kochající se nad tím přijemným drbáním, které ji dopřávala Jade, zatímco se Oreo bez jakéhokoliv zájmu o okolí pokoušelo umýt své zatím malinké tělíčko. Přeci jen to stále bylo kotě.
,,To by přeci udělal každý, nemohla jsem tě tam nechat ležet.. Vyčítala bych si to do konce života," zavrtěla nad tím hlavou a schválně ji nezodpověděla otázku ohledně napadnutí. Nic se jí nestalo, to snad nestačilo?
Když se jí představila, tak kývla hlavou snad na znamení něčeho jako 'Těší mě' a prohlédla si ji. ,,Já jsem Jade. Jade Conley." přeci nemohla s tím představováním se zůstat pozadu. Samozřejmě se po svých slovech ani nezapomněla zazubit. Možná by se neměla tak usmívat - vzhledem k momentální situaci, ale jelikož byla nálada Katherine na bodu mrazu, tak doufala, že alespoň kousek její dobré nálady přejde právě na ni. Nešlo si ani nepovšimnout její únavy, vlastně by se Jade ani nedivila, kdyby jí tu usla v křesle. ,,Můžeš klidně jít, nedržím tě tu, ale pokud potřebuješ společnost, tak tu jsem pro tebe.. Stejně nemám nic lepšího na práci," povzbudivě se na ni usmála a pečlivě ji pozorovala. ,,Můžu ti třeba nabídnout čaj, neboo.. Počkej!" luskla prsty a odešla z obýváku do kuchyně, kde popadla talíř plných sušenek, které dělala právě včera. Sice nebyly úplně dokonalé, jelikož Jade se tyhle věci stále teprve učila, ale tak.. snaha se taky počítá, ne snad? Vrátila se zpět do obýváku, kde se posadila zpět na své místo a talíř položila na menší stolek, který se nacházel právě mezi posezením. ,,Ty by ti možná mohly zvednout náladu," s úsměvem popostrčila talířek směrem ke Katherine, načež si ruce založila do klína.

Samozřejmě to její mumlání zaslechla, přeci jen měla upíří sluch, který zachytil i ten nejtišší šepot. No nijak to nekomentovala, akorát se jí tím potvrdilo, že si to blondýnka dosti vyčítá a příště už si bude dávat opravdu větší pozor. Byla ráda, že ji tam nakonec nenechala ležet a pomohla jí, i přesto že se jí pokusila zabít. No zřejmě to nebyla ona a úplněk její mysl úplně pomátl. Ačkoliv tedy Jade netušila, jak je to vůbec možné. Asi se bude muset příště zeptat Grace, která se v těhle věcech dokonale vyznala.
Bohužel se jí nepodařilo své zranění skrýt, chtěla totiž blondýnku v jistém slova smyslu ušetřit další bolesti. Nestačilo snad, že byla úplně vedle z toho, co se jí stalo? ,,Eh.. ne.. já.. To jsem jenom zakopla, nic to není," vykoktala ze sebe rychlou lež a ledabyle nad tím mávla rukou. Ty jsi na tom hůře. Naštěstí přes její džíny nešlo vidět, že to je přímo kousanec a tak doufala, že jí blondýnka její lež zbaští. Bylo jí líto, jak moc si to všechno vyčítala.
Zavedla blondýnku do koupelny, načež si odběhla do svého pokoje, kde popadla legíny, které by ji měly dokonalé padnout a bílé tričko s potiskem zrzavé kočky. No jo.. Jade - milovník zvířat. ,,Snad ti tohle bude," pousmála se na ní, přičemž jí pověsila oblečení hned vedle sprchy, aby ho měla tak nějak po ruce. Poté koupelnu opustila a ihned zavolala své domácí mazlíčky - a sice Angie, jejího věrného psa a kocoura Oreo, kterého dostala od Grace na Vánoce. S oboumi se velkolepě přivítala, načež jim doplnila žrádlo do misek. Poté se odebrala do svého pokoje, kde zkontrolovala kousanec na své noze. Naštěstí se jí už pomalu hojil a navíc ani nevypadal tak strašně, jak si myslela. Převlékla se tedy do pohodlných šedých tepláků a uplého bílého tílka, načež se přesunula do obýváku. Sedla si na sedačku a pustila si televizi, kde přepínala různé programy, aby zjistila, jestli nedávají něco zajímavého. Vedle ní se na sedačku posadila Angie, která sem spíše přišla na drbání než na sledování telky, no a do křesla si lehl Oreo, který se očividně chystal ke spánku. No ještě předtím se pomocí svých slin pořádně umýval. Jade se takhle žilo skvěle. Měla stále společnost u které věděla, že je milována.
Když za sebou slyšela kroky, které patřily blondýnce, tak se otočila a prohlédla si ji. ,,Vypadáš mnohem lépe, špína hádám není tvůj styl," usmála se na ni a pravou rukou drbala Angie za ušima. ,,Přidej se k nám.." hlavou kývla směrem ke druhému křeslu, přičemž se otočila zpátky směrem k televizi.

Nad jejími slovy přimhouřila oči, jelikož se jí nechtělo věřit tomu, že by si vlkodlak po proměně nepamatoval, kým ve skutečnosti je a co právě dělá. Sice nebyla úplný znalec vlkodlaků, pravda, ovšem tuhle informaci o nich moc dobře věděla. Nebo že by jí o tomhle tenkrát Steve lhal? Ne, to nebylo možné. Jade měla tu nevýhodu, že snadno věřila lidem, dokázala jim uvěřit i tu největší blbost, proto někdy byla trochu pomatená. O vlkodlacích toho moc nevěděla, sice jich už pár potkala, ale nikdy se pořádně nevyptávala na jejich schopnosti či jiné věci spjaté s nadpřirozenou silou. Teď však k tomu měla jistou šanci, ale zase na druhou stranu ji bylo líto blondýnku před sebou ihned zahrnovat několika otázkami. ,,To je teda divné," podotkla jen k jejím slovům a zamyšleně se zahleděla na neviditelný bod před sebou.
Byla ráda, že se jí potvrdila její teorie o tom, že tahle blondýnka nebude žádný krvežiznivý vrah, který každou noc touží po zabíjení nevinných duší. Nejen, že vypadala nevinně, ale ona i nevinná byla. Tedy alespoň takhle to z jejích slov Jade pochopila. Sama někdy měla problém se ovládnout, obzvláště v začátcích, kdy byla čerstvě po proměně. ,,Neublížilas mi, neboj se.." zavrtěla hlavou a mile se na ni usmála. ,,Ale měla by sis příště dávat pozor.. A rozhodně nechodit při úplňku do baru," vážně pokývala hlavou a ztěžkla polkla, když si představila, že v tom parku se mohla klidně objevit nějaká lidská, nevinná dušička, která by se mohla přidat k dalším obětem oné noci. To by si tady ta blondýnka asi v životě neodpustila - pokud tedy na tom byla povahově stejně jako Jade.
Když zmínila sprchu a čisté oblečení, tak Jade možná až moc energeticky vstala ze sedačky, což zapřičinílo prudkou bolest jejího zraněného kotníku. Nevydala však ani jednu hlásku, jen obličej zkřivila do bolestného úšklebku, načež se její tvář opět proměnila v milou. ,,Pojď, zavedu tě do koupelny a poté ti zajdu pro nějaké to čisté oblečení," vybídla ji, přičemž se kulhavým krokem vydala ke své koupelně, očekávajíc, že jí Katherine bude následovat.

Blondýnka vypadala zmateně a asi se ani necítila zrovna nejlépe soudě podle jejího výrazu. Jade brala upírství jako dar, ovšem jak to asi měli vlkodlaci se svými schopnostmi? Každý úplněk museli trpět, proměna totiž rozhodně nevypadala zrovna příjemně. Jade to bolelo už jen při pouhém přihlížení.
Když ji blondýnka projevila jistou vděčnost za to, co tu pro ni dělá, tak se Jade jen usmála a mlčky přešla do kuchyně, kde do čisté skleničky nalila neperlivou vodu. Vrátila se zpátky za blondýnkou, načež si opatrně sedla vedle ní a sklenici s vodou ji podala. ,,Sice jsem to na tebe nechtěla vyhrknout hned, ale prostě se musím zeptat..." dostala ze sebe poněkud těžce, jelikož tak nějak vytušila, že blondýnka se o tom, co se stalo dnešní noc nechtěla bavit. Viděla tu vinnu v jejích očích. ,,Proč jsi na mě zaútočila? Nic jsem ti neudělala.. Navíc, co tak vím z klanu, tak mezi vlkodlaky a upíry panuje v tomhle městě mír," vyhrkla na ni s nechápavým výrazem ve tváři a tiše si nad celou touhle situací povzdychla. Mohla být ráda, že z toho vyvázla živá. I když jedna její část těla to přeci jen schytala - a sice její kotník. Ovšem to byla jen maličkost, zažila i mnohem horší věci. Navíc blondýnka vedle ni na tom byla mnohem hůře než ona, proto teď také byla středem jejího zájmu pouze a jen ona.

Taky se zúčastním :-)

<--- Park

Vážně se jí omlouvala? To snad nebyla při plném vědomí, když se jí pokoušela zabít? Měla chuť na ni ihned vychrlit všechny své otázky, které ji momentálně poletovaly v hlavě - a že jich bylo opravdu mnoho - ovšem vzhledem k jejímu momentálnímu stavu by se asi stejně nedočkala odpovědi. A tak si musí počkat až se tahle blondýnka alespoň trochu vzpamatuje.
Cesta k jejímu domu naštěstí proběhla bez komplikací, dokonce ani nepotkali moc lidí a tak se Jade vyhla komplikovanému vysvětlovaní, které klidně mohlo nastat. S blondýnkou v náručí došla ke svému malému domečku, kde ji položila na zem (nebo pokud byla schopná sama stát či sedět, tak ji opřela o zeď) a odemkla vchodové dveře. Poté ji pomohla dovnitř a přenesla ji (nebo dovedla) až ke svému gauči, kam si měla blondýnka lehnout. Sama sebe se pořád musela ptát, proč jí proboha pomáhá, když jí ještě před nemalou chvíli chtěla zabít. Ovšem kdyby jí nepomohla, tak by si to pravděpodobně vyčítala až do konce, a v jejím případě dost dlouhého a možná i nekonečného, života. ,,Chceš vodu nebo tak něco?" zeptala se jí s neutrálním výrazem, přičemž si ji zkoumavě prohlížela. ,,Můžeš si u mě dát sprchu pokud chceš. A taky ti můžu půjčit něco k oblečení, vypadá to, že máme stejnou velikost," pousmála se na ni. Otázky přeci jen mohou nadále počkat, však ona se jich nakonec dočká.

Ztěžka dýchala a s jistou nenávistí v očích pozorovala vlkodlaka pod sebou. Byla ráda, že vyšplhala tak vysoko, jelikož v takové výšce se mohla cítit alespoň trochu v bezpečí. Teď už jen doufat, že nikdo nepůjde kolem, protože to by byl hodně velký průser. Nakonec bylo i dobře, že se vlkodlak zdržoval u ní, jelikož tak alespoň neohrožoval okolí, které by se samo nedokázalo ubránit. Ovšem byla pravda, že se Jade krapet vylekala, když se vlkodlak pokusil na strom vyšplhat. Naštěstí však neúspěšně, přeci jen to byla vážně výška.
Konečně vyšlo slunce. Jade si snad nikdy tak moc neoddychla jako právě v tuto chvíli, protože východ slunce znamenal, že už končí tahle proklatá noc. Úplňková noc. Nikdy neviděla vlkodlačí proměnu - tedy věděla, že je bolestivá, ale že až tak? Sice se jí ten vlkodlak pokoušel po celou tu dobu zde zabít, ovšem jí ho i tak bylo líto. Nejhorší na tom však bylo to, že mu nemohla nijak pomoct. Normální člověk by využil příležitosti a začal by utíkat pryč, jenže taková Jade nebyla. Měla potřebu pořád někomu pomáhat a to i přesto, že ten druhý s ní neměl zrovna nejlepší úmysly. Ne nadarmo ji lidé říkali naivko a snílku.
Po chvíli toho bolestného kňučení se na zemi místo vlkodlaka objevila blondýnka. Vypadala strašně nevinně, proto Jade zajímalo, proč byla tak agresivní. Ovšem teď nebyl asi nejlepší čas na vyptávání. Blondýnka totiž byla nahá a když vezmeme v potaz, jaká zrovna byla zima a také to, že se nacházely na veřejném místě.. Nemohla jí tu nechat, vážně nemohla.. Opatrně slezla ze stromu a porozhlédla se kolem sebe, aby se ujistila, že tu jsou samy dvě. Naštěstí bylo brzy ráno a tak se v parku nikdo nezdržoval. Přešla k ležící blondýnce a sundala si svůj fialový kabát, který ji s jistou opatrností oblékla, aby ji alespoň trochu udržela v teple. ,,Neboj, vezmu tě jinam," řekla směrem k ní konějšivým hlasem a jakmile byla s oblíknutím kabátu hotová, tak blondýnku vzala do své náruče a pokusila se co nejrychleji dostat k sobě domů. Byla by tam hned nebýt její zraněné nohy, ovšem díky její upíří rychlosti nebyla ani nejpomalejší a tak co nevidět dorazily ke skromnému příbytku Jade.

>>Domov Jade

Hlásím Jade!:-)

- cítí se zamilovaně ♥ ♡

Myslím, že bych měla útulek navštěvovat častěji. Tahle nádherná stvoření si zaslouží, aby jim alespoň někdo dával lásku.

Škubnutí hlavou od vlkodlaka, který Jade pomocí jeho zubů držel za nohu rozhodně situaci nepřilepšilo. Naopak ji mnohem více zhoršilo, Jade si totiž začínala uvědomovat, jak závažné její zranění je. Byla sice upírkou a tak byla mnohem odolnější než obyčejní lidé, ale i přesto ji noha od toho kousance velmi bolela. Proto její kopance byly intenzivnější, silnější z její narůstající zlosti, kterou vůči němu cítila.
Zabralo to. Vlkodlak ji pustil a ona tak měla nějakých pár sekund na to, aby se dopravila do nějakého toho bezpečí. Alespoň na chvíli.. Aby vymyslela nějaký smysluplný plán, jak se tohoto stvoření zbavit. A taky že nezaváhala. Kulhavě se rozutekla k nejbližšímu stromu, pokusila se použít svou upíří rychlost, ovšem nebylo to kvůli její zraněné noze stoprocentní. No rozhodně byla rychlejší než obyčejný člověk, což však bylo určitě jasné. No tak Jade.. Nebuď padavka! Opakovala si v hlavě neustále dokola, přičemž mířila ke stromu, který k ní byl čím dál tím blíže. Pořád se za sebou ohlížela, aby zkontrolovala, kde se vlkodlak nachází a tím tak zhodnotila své momentální šance. Když slyšela zavrčení vlkodlaka a následné zaštěkání, tak přidala na rychlosti, i když ji kvůli tomu noha bolela ještě více.
Nakonec se ke stromu přeci jen dopravila a i když to bylo velmi těsné, tak se jí podařilo vyšplhat zhruba do středu - což bylo dostatečně vysoko, aby na ní vlkodlak nedosáhl - a z tama jej z bezpečné vzdálenosti pozorovat. Ztěžka vydechovala a zmateně těkala pohledem kolem sebe. Nevěděla, co dělat, pravděpodobně ani ta voda by její situaci moc nepomohla. A tak zbývalo jediné - a sice čekat až celá tahle prokletá noc skončí. Přeci jen její momentální pozice byla nejbezpečnější.

Vlkodlak nad ní zakňučel, což byl jasný signál toho, že magie od Jade zafungovala. Utvrdilo ji v tom i jeho následné odstoupení. Nikdy nechtěla použít svoji magii právě za těmito účely - tedy na to, aby někomu ubližovala. Ale holt.. sebeobrana musela být. Rychle se sebrala a vstala ze země. Mohla utéct, ale nebyl by od ní takový čin až moc sobecký? Protože do parku by mohl zavítat klidně nějaký bezbranný člověk, který by proti vlkodlakovi neměl žádnou šanci. Avšak nechtěla jej zabít, taková ona nebyla - i když by si to ten vlkodlak zasloužil. Porozhlédla se kolem sebe, aby si uvědomila, jaké tu má možnosti. Všude byl sníh, ovšem v parku byla další věc - a sice rybník. Zamrzlý rybník. To situaci tak trochu komplikovalo. Ovšem než stačila vymyslet, jak se z této blbé situace dostat, tak už se po ní vlkodlak opět vrhl. Tentokrát se jí však zakousl do nohy, což rozhodně nebylo nic příjemného. A v tu ránu Jade z očí vyšlehl tenounký laser, který vlkodlaka zasáhl právě do oblasti hlavy. Ovšem nemohl způsobit nic závažného, protože ještě nebyll dostatečně silný a hlavně - Jade o takové své schopnosti prozatím nevěděla, takže sama nevěděla, co se děje. Obličej měla zkřivený do bolestného úšklebku a při samotném zakousnutí vlkodlaka sykla bolestí. ,,Fajn, jak chceš!" zavrčela na něho a volnou nohou - tedy tou nepoškozenou - kopla vlkodlaka co nejsilněji do oblasti mezi očima. Teď měla jen jediný cíl, a sice dostat se z jeho spárů a hned potom zamířit k rybníku, protože tam byla voda, která si je s Jade přímo souzená. A tak kopala a kopala, jak nejsilněji mohla, aby osvobodila svou zraněnou nohu. Věděla sice, že po tomhle nebude tak rychlá, ovšem stále v sobě měla naději, že to celé zvládne. Přeci nezemře tlapou nějakou poblázněného vlkodlaka!