Příspěvky uživatele

Atticus

No vida, hned to je lepší, když u sebe nemá svého psa. Poznala to na něm hned. Jeho pohled byl přívětivější a ne tolik napjatý a nakrknutý. No jo, každý hafany nemusí, ale rozhodně tu to téma nehodlá vytahovat. Pozorně poslouchá jeho odpověď a nepřestává se usmívat. "Ne? To já mám naopak takové společenské akce moc ráda. Ale každý holduje něčemu jinému, že ano." Uculila se a pramínek svých zrzavých vlasů si zastrčila za ucho. Byl tak neposedný, asi jako ona. Taky nevydržela dlouho stát na jednom místě. "Jen průměr? A myslíte si, že bych vám náladu z průměru mohla zvednout výš? Jsem v tom fakt dobrá... a jen tak se mě asi nezbavíte." Mrkne na něj s lišáckým úšklebkem. "Já se mám skvěle." Odpoví prostě a pohledem na chvíli sjede z Attica na výběr, který jí nabízí zdejší bar. Hmm... zamyslí se, co by si asi tak mohla dát. Do oka jí padlo Mojito, na které dostala posléze i chuť, takže si jedno objednala a když před ní přistála vysoká sklenice s lahodným nápojem, s úsměvem poděkovala a pohlédla opět na muže kousek od sebe. "Ale zase vás třeba nechci otravovat, kdybyste tu měl nějakou společnost, že ano... třeba si jen odskočila a brzy přijde a vyškrábe mi oči. To bych opravdu nerada." Nadhodí a krátce se přitom zasměje. Opravdu se umí bavit, s ní řeč rozhodně nestojí a trapného ticha se v její přítomnosti nedočkáte. To je aspoň výhoda.

Atticus

Posedávala u stolku a s úsměvem se koukala po všech kolem. Nakonec zjistila, že za tu dobu už stačila svůj nápoj v podobě nealkoholické coly vypít, a tak se hbitě zvedla, přejela si dlaněmi po sukni svých šatů, popadla prázdnou skleničku a davem se začala prodírat směrem k baru. Dařilo se jí to celkem obstojně, i když teda párkrát do někoho narazila tak silně nebo naopak někdo strčil do ní, že se skoro neudržela na nohou, ale co, zvládla to a jakmile byla z toho nejhoršího venku, hluboce si oddychla a zazubila se. Své kroky na vedla k baru, kde vrátila sklenici a přemýšlela, co si objedná teď. Když v tom si všimla, že nedaleko posedává jí známá tvář. Atticus... to bylo nemilé setkání minule. Proto se k němu vydala s tím, že už na něj žádný pes rozhodně útočit nebude. "Hezký večer přeji!" Vypadlo z ní zvesela. "Tak jste sem taky zavítal? Jak se máte?" Optala se hned s úsměvem a koukala na něj. Teď už snad tak nabručený nebude, i když... on nevypadal, že by se často smál. Spíš naopak... ale kdo ví... vždyť ho skoro vůbec nezná. Spíš vůbec. Krom jména.

// << Domov

Těšila se na dnešní akci tak moc, že lístek si už koupila asi dva týdny dopředu. No co, bude mít možnost poznat nové lidi, ale jistě také upíry a vlkodlaky. Snad nebudou nějak útoční, až uvidí ta tetování. Nemůže za ně. Chystala se nějakou dobu před odchodem, aby měla na vše čas. Natáhla na sebe šaty ve vintage stylu, aby zapadla, protože předpokládala, že i ostatní budou mít něco takového na sobě, když je to Oldies Party. Alawa na ni zvědavě hleděla. "Co? Sluší mi to?" Optala se zvědavě fenky, která vyštěkla a poskočila, načež se hned věnovala své hračce v podobě toho kousacího suku pro psy, který můžou cupovat jak jen chtějí. Zvlnila si žehličkou vlasy, nanesla si na obličej lehké, decentní stíny a rtěnku, kolem krku si zapnula řetízek, který patřil přímo k šatům a nazula se do střevíčků černé barvy na ne moc vysokém podpatku. Doladila poslední detaily, vzala si menší psaníčko, do kterého dala vše, co bude pro dnešní večer potřebovat, natáhla na sebe ještě jarní bundu, aby jí po cestě nebyla zima a rozloučila se s Alawou. Mohla vyrazit.
Jakmile se octla před Tanečním sálem, zhluboka se nadechla, široce se usmála a vešla dovnitř. Odložila si bundu, načež dostala lísteček, který pak odevzdá, až si ji půjde vyzvednout, ukázala vstupenku a mohla vejít. Byla spokojená a moc se na dnešní večer těšila... Koupila si pro začátek jen lahev coly a posadila se k volnému stolku, odkud pak jistě bude chodit tancovat. Hodila si nohu přes nohu, opřela se lokty o desku stolu a s širokým úsměvem pozorovala všechny, kteří přicházeli, anebo ty, kteří se už bavili na plné obrátky. Bude to jistě skvělý večer! Bohužel... někteří si jejich tetování všimli a proto po ní tak zvláštně, divně koukali... nemůže za ně....

Se zvědavostí v očích na něj kouká. Tak on si to nemyslí, ale proto se tak chová. Jé, to je zajímavé. Ale co, je to přece jenom jeho věc. Každý se bojí něčeho. Jen by ji zajímalo, proč to prostě nepřizná. Nu což. "Lépe vychovat? Neznám vychovanějšího psa než toho svého. I ostatní by vám to dosvědčili. Prostě, když se jí někdo nelíbí, dá to najevo... je to pes." Na slovo "pes" dá značný důraz a poté se na něj stejně mile usměje. Tohle se jí tedy nelíbí... ví, jak si Alawu vychovala a ví, že líp to už nešlo... "Dobrá, slibuju, že příště si větší pozor dám." Pozvedne ruku, aby tomu dodala na důvěryhodnosti a přitom ještě přikývne. Bohužel jí je jasné, že se s ním asi moc nepobaví a neseznámí, když od sebe budou stát takový kus a ještě když u sebe bude mít Alawu, proto akorát na jeho představení přikývne a k tomu dodá, že ji také těší. "Víte co... raději půjdeme. Doufám, že se někdy ještě potkáme v trochu... lepší situaci." S úsměvem na něj hledí. "Zatím se mějte." Kývne k němu hlavou na rozloučenou a společně s Al se vydá pryč, domů... to teda nebylo zrovna nejpříjemnější setkání.

// >> Domov

Připadalo jí trochu vtipné, že se chlapík pokaždé po ní ihned ohradil, jen co něco řekla. Prostě ji musel za každou cenu přesvědčit, že se psů nebojí a nelekl se. Jindy by se opravdu smát začala, ale tady jí to připadalo krapet nevhodné, proto úsměv o trochu zmenšila a přikývla. "Dobrá, dobrá. Věřím vám." Mile se na něj pousměje a podrbe Alawu za ušima. Ta už na muže nehledí tak vražedně, naopak, koukala na něj s jistou zvědavostí. "No dobrá, já vás nenutím. Jen... třeba byste po jednom pohlazení mohl pozměnit názor. Asi si myslíte, že je to krvelačná, trhající bestie... ale tak to fakt není!" Ujistí ho a opět se široce usměje, už tak nějak automaticky. "Ale jak říkám, nebudu vás nutit." Dodá ještě a poté se porozhlédne kolem, načež zakotví pohledem opět u muže oproti. "Ale abych se vám alespoň představila... Dorothea Lorrie Jackson. Když už na vás zavrčela má fenka, tak by bylo záhodno, abyste mě znal alespoň jménem, pro případné stížnosti u vyšších mocí." Zase řekla něco, co nechtěla. Proč si musí pustit pusu na špacír v tu nejméně vhodnou chvíli? Dávej si pozor na jazyk, Lorrie! Napomenula sama sebe v duchu jako malé dítko a nevinně se na něj pousmála. "Omlouvám se... vy jste...?" Nechala větu nedokončenou, naopak ji přeměnila pomocí hlasu v otázku. Doufala, že se jí také představí.

Své pronikavě zelené oči upírá na muže před sebou. Jeho výraz se jí tedy moc nelíbí, ale co ona s tím nadělá. Vlastně ho chápe, Alawa na něj vrčela a musela ho jistě pěkně vyděsit. Vždyť je to napůl vlk, takže budí i takový dojem. Hrozivý a zlý. Ale to ona vůbec není. Jen někteří lidé to nevědí. Na poznámku o jiných psech se pouze pousměje a opět pokrčí rameny. "Jistě, jak byste taky mohl, když jste se takhle polekal." Řekla naprosto klidným tónem, ale zase jí něco ujelo. Neznala ho a možná mu tahle slova nebudou zrovna příjemná. Hups? "Sedni." Přikázala vlkošedé fence, která hned na to usadila svůj velevážený zadek na dlažbu, kde právě stáli. Vyčkává, co jí muž ještě poví a když se jí k uším donesla jeho slova plná sarkasmu + ten úšklebek k tomu, doširoka rozevřela rty a zasmála se. "Ano, mluvíte opravdu přesvědčivě. Je hodná a pokud chcete, ráda vás s ní seznámím. Nic neudělá..." Nadhodí. Dokáže se začít bavit opravdu s každým. Mezitím dojí zmrzlinu a ubrousek, ve kterém držela kornout, vyhodila do nedalekého koše. "Tak co? Troufnete si?" Popíchne ho a neustále si udržuje svůj veselý úsměv. Ráda by ho přesvědčila, že Alawa není zlý pes... žádný pes není zlý, záleží na výchově majitele a ona si dala opravdu záležet, aby žádnou chybu ve výchově tohohle plemena s náročnou povahou neudělala.

Sleduje muže před sebou, který nevypadá vůbec nadšeně, že na něj její pes vrčí. Ale kdo by taky byl. Jenže ona to nemůže nijak ovlivnit. Je to pes a když se jí něco nelíbí, dá to najevo. A aby ochránila ji, svou paničku? To by byla schopná opravdu čehokoli. Ovšem tady vůbec neví, proč na něj Alawa vrčí, vždyť nic nedělá a jen prochází kolem. Co jí je? Pomyslí si a hodí ke své fence jeden ze svých nechápavých pohledů. "Nevím, co by z vás cítila... pokud teda nemáte kočku nebo... já nevím, jiní psi jí nevadí." Pokrčí rameny a zahledí se na muže, který se netváří vůbec přátelsky, ba naopak, budí i trochu respekt, ale jí to vůbec nic nedělá. Prostě se na něj usmívá i přesto, že její pes vysílá výhružné signály v podobě vrčení právě k jeho maličkosti. "Alawo, uklidni se." Zpřísnila svůj hlas a škubla s ní blíže k sobě. Fenka švihla ocasem a rázem přestala. Co to jako mělo být? "Ještě jednou se opravdu moc omlouvám, jestli vás vyděsila... občas budí hodně zlý dojem, ale opak je pravdou. Je hodná. Jen se jí něco nezdálo, ale nikdy by nikoho nepokousala. Pokud byste ji k tomu vyloženě nenutil." Ano, pokud by někdo nenapadl paničku...

// << Louka

Zvesela kráčela zpátky k městu a přitom se rozhlížela do všech světových stran a zvědavě si všechno prohlížela. Alawu měla na volnějším vodítku a ta zase čenichala, kde to jen šlo. Bylo opravdu krásně, tak proč se neusmívat. Chtěla si jít ještě něco nakoupit, aby doplnila zásoby a taky měla chuť na něco sladkého. A když je dneska tak hezky, proč si nekoupit zmrzlinu. Takže se stavila v cukrárně, protože to měla po cestě. Vyšla ven s kornoutem točené vanilkové zmrzliny a spokojeně se na ni culila. Alawa jen koukala, co to panička má a že by chtěla taky, ale samozřejmě tohle pes nemůže, takže ji akorát odbyla slovy, že prostě nedostane. Omotala si vodítko kolem zápěstí, ale i kdyby ji nechala bez, poslušně by kráčela u nohy, ale člověk nikdy neví, co se tu potuluje za existence, že no. Tedy, v Shadowhillu ví, ale, pro jistotu. Proto se vydala do jedné z menších uliček, že se pak ještě staví do toho obchodu, a tohle by měla být zkratka, asi. Procházeli zrovna kolem jednoho muže, který se netvářil zrovna přívětivě a působil spíše odtažitějším dojmem, ale to je jeho věc, jaký je, že ano, takže by si ho ani nevšímala, avšak Alawa měla jiný názor. Zastavila a začala na něj zničehonic hrozivě vrčet. "Hej, Al, co je?" Podívala se na fenku a za vodítko si ji přitáhla více k sobě. "Klid." Sykla k ní, ale vlkošedá fenka nepřestávala s vrčením. Co se jí na něm nelíbí? Vždyť je to obyčejný chlápek, žádná nadpřirozená bytost. To už stačí poznat celkem hravě. "Já... omlouvám se, nevím, co to do ní vjelo." Omluvně vzhlédla k muži a snažila se Alawu uklidnit, marně. Navíc ani nechtěla jít dál, prostě tam stála a vrčela na toho muže. Ale proč?