Příspěvky uživatele

"Štěstí je poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci.“ To je citát, kterého se Darryl drží, sice ho nevyznačuje láskou, ale přátelstvím, ale neumí si představit, že by neměl kamarády nebo rodinu, nebo někoho, komu by se mohl svěřit se svými radosti, ale i starosti.
"Neboj se, vážně, ty neotravuješ, rád ti pomohu a můžeš zůstat jak dlouho budeš chtít, klidně celý život" lehce ji líbne na čelo. Snad ji tímto zlepšil trochu náladu. Snaží se její myšlenky nevnímat, ale přijdou mu lehce chaotické, nijak to neřeší a nedává to najevo. Dalo by se říci, že se snaží její hlavu neposlouchat, bohužel to ještě neumí tak dobře ovládat.
Člověk sám o sobě nesnáší zradu a jen tak se s ní nesrovná, hlavně pokud se jedná o blízké. Darryl Claire ani Charlotte nezná, Cas mu vlastně neřekla ani Charlotte jméno. Ale neví, jak by reagoval, kdyby je potkal. Claire vlastně už jednou viděl, ale nemá tušení, že je to ona, jelikož se mu nepředstavila. V tu chvíli mu přišla jako v pohodě dívka. Říká si, že nikdy nebude soudit lidi podle toho, co o nich říkají ostatní. Ovšem toto se mu nelíbí. Zradit sestru a kamarádku. Pravděpodobně by si s nimi o tom promluvil.
"Budeš chtít, aby šel s tebou dovnitř?" optá se, aby měla čas si to cestou rozmyslet.
Zasmáli se jejímu neštěstí. Dnes se Cas smála poprvé upřímně. Darryl nečekal, že v tuto chvíli bude mít chuť na škádlení a proto do vody zahučel za ní. Neměl se jak udržet nahoře. Vyplaval na hladinu a cákl na ni "já se tady snažím ti pomoci nahoru a ty na mě ušiješ takovou boudu? to jsem si zasloužil?" zasměje se a rozhlédne se po břehu, kde by mohli vylíst.

Chápe, že se Cas jen tak neuklidní a nezačne tu z ničeho nic skákat radostí, že je s Darrylem, že ho ráda vidí. Je to pochopitelné. To, čím se prošla by bylo těžké pro všechny. Zvlášť pro tak mladou dívku, které se naplno zamilovala. Je fajn mít nějaké představy, ale nežít ve snu a vše vidět realisticky. Bohužel, Cas je ta naivní dívka, co má na očích růžové brýle. Darryl ji je nechce sundávat, nebude se o to ani pokoušet. Časem na to přijde ona sama. Darryl ji jen pomůže se vzpamatovat.
Darryl je rád, že zrovna on ji může pomoci. I když nemá moc tušení jak, bude dělat vše, co bude v jeho silách. Kamarády nikdy nenechá na holičkách a už vůbec ne ji. Mladou fajnovou dívku, o kterou má strach. Ano, má o ni strach, asi díky té její dobrosrdečnosti, důvěřování a naivitě.
"Podívej se na mě" vezme ji za bradu a zvedne ji pohled do svých očí "ty neotravuješ" řekne vážně a usměje se u toho, i když ví, že ona na úsměv asi náladu nemá, chce, aby věděla, že to myslí vážně. Rád ji k sobě vezme a byl by rád, kdyby to z něj cítila.
"Budu rád, když tam někoho budu mít, být sám pořád doma není nic moc extra" řekne. Potom už mluví o své sestře. "Pane bože" plácne se do čela. Co to je za sestru? proč ji nechala,a by s ním byla? pomyslí si. Měla ji chránit, bránit, ne ji v tom nechat. Tyto myšlenky nahlas neřekne. Ona sama to nejspíše dobře ví.
"Nemám nic jiného na práci, jen .... jak poznáš, že není doma?" jasně, mají sice barák celý prosklený, ale může být v koupelně, nebo by je mohla vidět, což pravděpodobně Cas nechce.
Když se začne zvedat, spadne do jezera. Darryl chápe, že je roztěkaná, molo je mokré a má podpatky, ale i tak se musí trochu zasmát. "Podej mi ruku" řekne promáchané Cas a natáhne se k ní.

Darryl se snaží být v klidu aby z něj ten klid cítila. Poté mu už vše řekla.
Nebyl to člověk zopakuje po ní, okamžitě mu to dojde, přeci jen s upíry i vlkodlaky má zkušenost a ví, že existují. Nic ji na to neřekne, je lehce zakroutí hlavou. Nemá s upírama a vlkodlaky špatnou zkušenost, proto nic neříká. Ale určitě to nebylo tím, že byl upír. Prostě takoví třeba je. Život má dlouhý a nejspíše ho naučil se mstít a být zlý.
"Vždy tu pro tebe budu" řekne ji na to, že to pro ni moc znamená. Kdykoli bude s čímkoli potřebovat pomoci, rád pomůže, pokud to bude v jeho silách. Na to si Cas až moc cení, nedokázal by ji ublížit.
Pochopil, že se neklepe zimou, ano, i on takoví je, pokud má smutnou a rozházenou náladu. Kdo by taky byl z tohodle v klidu.
Potom už mluví o tom, že nechce domů, ale do hotelu, na to zakroutí hlavou. "Chápu tě, že se ti domů nechce, ale o hotelu nemluv. Pokud o to stojíš, mohu ti nabídnou prozatím ubytování u mě, ale nebude se o tebe Claire bát? Ví vlastně o tom, co se stalo?" zajímá se, rád ji pomůže a toto mu přijde jako ideálnější řešení než, aby šla někam do hotelu. U sebe má volno a tak proč by si ji tam na pár dní nevzal? Bude moci zůstat jak dlouho bude chtít. "Proč pokud tam není Claire?" neřekla mu, že i s ní teď nemá vztah v pořádku a tak to trochu nechápe. "Samozřejmě jestli si chceš skočit domů, není problém a rád tě doprovodím" řekne ji.

Když došel k ní a objal ji, potěšilo ho, že i ona chytila jeho ruce. Usmál se. "To nechej na mě, abych to posoudil" řekne ji a dívá se ji u toho do očí. Vidí, že je nešťastná a i on je z toho smutný, ale drží se, aby to na něm nebylo znát. Ovšem ona je jedna z mála, která ho poznala, i když se viděli jen párkrát, za to ale pořádně.
poté už mu říká, co se děje. "Cas, uklidni se, v klidu, vydýchej se, potom mi vše povíš" nedořekla větu, ovšem Darryl ji zaslechl v jejich myšlenkách, jen si v tom stresu neuvědomil, že to neřekla, ale pouze si to myslela. "Sebastien tě nechal?" řekne překvapeně, ale smutně. V jeho hlase musí být slyšet, že ho to mrzí. Cas nemusí vědět, že slyší její myšlenky, mohla si třeba říci, že mu to došlo, ona neví, že čte myšlenky a je jen na ní, jestli ji to dojde.
Darryl je starší a neumí si představit, že by měl mladší dívku, třeba jako Cas, ovšem Cas má moc rád a třeba z toho někdy něco bude, ale na co spěchat. Teď je čerstvě po rochodu, přeci ji nezačne uhánět, ne, takový není. Až ucítí, že ji miluje, tak možná.
Poté mu už řekla, co se stalo, Darryl je zaskočen "prosim?" řekne naštvaně, toho kluka nezná a už teď ho nemá rád. Nechápe, jak to dívce jako je ona mohl udělat, je krásná, hodná, milá.
Obejme ji "to přejde, není to od něj hezké, je to nelidské" řekne upřímně a dál ji objímá. Začne ji hladit ve vlasech. Nic neříká, někdy jsou činy a dotyk lepší než miliony slov. Proto ji jen drží a hladí.

// Promiň, že tak pozdě, něco jsem dělal

Darryl má pocit, že její nálada se přenáší i na něj, začíná mu být trochu smutno, ovšem, když Cas řekne, že je u jezera, je překvapený a okamžitě se podívá na všechny mola. Všimne si ji. "Nikam nechoď. Dej mi tak dvě minutky a jsem u tebe" řekne pozitivním hlasem, aby ji trochu zvedl náladu, ale nemá ponětí, jestli to pomůže. Telefon nepokládá a zvedne se ze země. Vydá se směrem k ní.Když je kousek od ní, telefon položí a schová do kapsy. Přijde až k ní a obejme ji zezadu. Na jeho předloktí mu kápně její slza. Letmo ji políbí do vlasů.
"Ahoj Cas" podívá se na ni, ale stále ji objímá. Je v kleče a jeho ruce kolem jejího pasu. "Ty jsi vždy skvělá společnost" usměje se na ni. "CO se děje? chce si o tom promluvit?" zeptá se starostlivě a potom si sedna vedle ni. Nohy spustí dolů jako ona. Zadívá se ji do očí a jedním prstem ji otře slzy. "Ať se děje cokoli, určitě se vše spraví" snaží se ji náladu zlepšit, to ale netuší, jak moc špatně na tom je.

Jak tam Darryl ležel, najednou zaslechl nějaký šum v hlavě, pochopil, že to jsou něčí myšlenky, ale nevěděl koho, asi někoho v dáli, neměl tušení, že se k němu přiblížila jeho nejlepší kamarádka. Je na druhým břehu. Telefon měl u ucha, ležel. Koukal na nebe a najednou se v telefonu ozval její hlas. Darryl se usmál, ale okamžitě mu úsměv padl, když slyšel, jak se ji klepe hlas. "Ahoj, něco se děje." Spíše ji to oznámí než, že by se ptal. "Chci tě vidět, kde jsi?" optá se jako vždy svým milým hlasem, ale je lehce v rozpacích, jelikož neví, co se ji děje, neví, zda ji dokáže pomoci, ale rád by. Je trochu v rozpacích, moc se na ni těšil, ale co když ona ho teď vidět nechce? Co když má blbou náladu a ještě, když se dozví, že byl dva měsíce pryč a ona o tom nevěděla, co když mu vynadá? co když ho potřebovala? Co když čekala celou dobu, než se ji ozve? Darryl má lehce strach, aby její náladu ještě více nepotopil, ale vidět ji chce. Chce zjistit, jak se měla, i když to asi nebylo moc příjemné. Teď jen čeká, co mu odpoví. Netuší, že je jen přes břeh daleko. Kdyby to věděl, okamžitě se k ní rozběhne. Darryl poznal, že je lehce zaražena a tak na ní netlačí na odpověď.

Musí ji zavolat, musí ji vidět a nedokáže čekat, asi je horší jak holka.
V San Frencisku vyrůstal a proto to tam má rád, ať se rozhodne jakkoli, určitě by se ji tam zalíbilo. I když třeba jen na tu chvíli.
"Život je dlouhý, času máš dost, určitě ještě něco stihneš" usměje se, musí ji podpořit. Přišlo mu, že to řekla trochu smutně, ale třeba se mu to jen zdálo. Pochopil, z jejích myšlenek, že to dělá kvůli sobě, kvůli její vlkodlačí podobě.
Poté se už baví o tom, že je tu jen chvíli, ano, Darryl ji tu ještě nepotkal, ale jak mohl, když byl dva měsíce pryč. "Rychle si zvykneš" ujistí ji. Nemá se zde čeho bát, je pravda, že kdyby byla člověk, tak ji to asi neřekne, jelikož on sám se tu občas bojí, má strach z nadpřirozena.
Poté se s ním už loučí. "Jasně,v pohodě, děkuji, za popovídání a ť vše stihneš, a hraj" usměje se "děkuji, snad vyjde, měj se, ahoj" rozloučí se. Poté již vytáhne mobilní telefon a vytočí Cas, čeká, jestli mu to zvedne. Ještě tam posedí, nikam nejde.

"Je to možné, neříkal jsem ji, kdy přesně se vrátím" pokrčí rameny. "Dobře, potom ji zavolám, moc rád ji zase uvidím" usměje se a už myslí na to, jak bude s Casey. Těší se na ni, má ji rád, je to opravdová kamarádka.
Když se Anne opře na lokty, Darryl udělá to samé, aby ji viděl do očí a mohl ji odpovědět na její otázku. "Byl jsem navštívit rodinu, jen tady kousek, v San Frencisku" odpoví, neváhal, proč by ji to neměl říkat? Ano teprve se seznámili, ale Darryl z ní má dobrý dojem. Je sice pravda, že poměrně často její první dojem není správný, ale z toho se ještě nepoučil. Rozhlédne se po jezeru. Pár lidí tu je, ale ne moc, což mu vyhovuje. Alespoň je tu klid a ne hluk. Není si jistý, jestli ji tato odpověď uspokojí, jelikož ví, že myslí na cestování. Toto město není daleko a říkat tomu cestování se asi nedá, ovšem podívat se tam rozhodně může. V jejích myšlenkách zaznamenal něco o úplňku, ale není si moc jistý co, potom si je už na 100% jistý, že má tu čest s vlkodlakem. Musí si zapamatovat tu vůni, aby rozpoznal i další. "Ty jsi na "prázdniny" nikde nebyla?" u slova prázdniny udělá z prstů uvozovky.
Potom přijde další otázka. "Ty jo, zaskočila jsi mě, no jsem tu poměrně dlouho" zapřemýšlí, vypadá, že něco počítá "No, řekl bych, že teď někdy v září to bude rok" usměje se. "Ty tu bydlíš jak dlouho?" usměje se. Napadlo ho se ji zeptat, co ji sem přivedlo, ale pravděpodobně to, že zde bude mít vlastní lidi a tak se nezeptá, i když to může být jeho milný omyl.

// odepíši zítra, nejsem doma a na mobilu nerad, děkuji za pochopení

// V pohodě, neomlouvej se, ani já tu nejsem pořád

"Dobře, jsem rád, že se nic nestalo" usměje se a dál to neřeší, uklidnila ho.
Poté už leží a sleduje telefon, čehož si všimla a optala se, jestli se něco děje. Musel se zamyslet, co by ji měl říci, uzná, že pravdu, neví, proč by ji to nepověděl, nic důvěrného to není. "Ale, jen jsem přemýšlel, zda mám napsat kamarádce, jelikož jsem přijel po dlouhé době domů a ještě jsem se neozval, ani ona nezavolala" povzdychne.
Poté už leží a zavře oči stejně jako ona.

// promiň za kratší příspěvek

Jeho básnické sklony už nijak neřeší, nejspíše je rozptýlila voda.
Její hraní bylo klidné, nevadilo ji, že na ni promluvil a na oplátku se na ni usmál, až do té doby, než se to stalo.
Potom ji už ošetřil zranění, které způsobil on, byl si vědom viny a tak se musel omlouvat. Zklidnila ho až, když řekla, že je to v pohodě.
Žádný upír to snad nezaznamenal a krev ji za chvíli téct přestala.
Její kytara byla v pořádku, za což je rád, neumí si představit, že by ji zničil kus jejího života.
"Vážně mě to mrzí,jsem rád, že ti nic není a kytara je v pohodě, omlouvám se, ještě jednou" řekl a díval se ji u toho do očí, aby věděla, že to myslí upřímně.
Potom si lehne na záda a kouká na nebe, přemýšlí. Přijel po dlouhé době do SH a jeho nejlepší kamarádka se mu neozvala, ani jedna z nich. Je z toho trochu špatný a tak si povzdechne a vyndá telefon, podívá se do kontaktů a najede na Cas, ale zakroutí hlavou a telefon opět uloží do kapsy.

Darryl si v letácích všiml, že se bude konat párty a tak si řekl, že se také angažuje.
Vzal svůj kuchařský um a začal vařit. Myslí si, že na jeho hovězím guláši si pochutná každý, k tomu domácí houskový knedlík a cibule. Donesl to tam v krásném hrnci a cibuli a knedlík připravené. Poté se ještě vrátil domů a udělal obložené talíře, které naaranžovat dle druhů, Jeden byl salámový a šunkový, další sýrový a poslední zeleninový a ovocný. Upravil to a donesl to na stůl a v neposlední řadě koupil hélium a nafoukal balónky, které vyvěsil v klubu.

"Nemyslím si, za nic moc to nestojí" pousměje se a koukne se na zem.
Poté už mu přijde kladná odpověď na píseň, kterou vybral. Všimne si, že je Anne lehce nervózní a červená se. Darryl se na ni přestane dívat a začne se koukat všude okolo, na vodu, na nebe, na stromy. Jen aby je tolik nerozptyloval.
Když začne hrát, Darryl se zadívá na vodu, kterou sleduje, začne tvořit vlnky, ale ne nijak veliký. Když se rozehraje, vypadá, že ji tréma lehce přešla a píseň je slyšet. Darryl se zadívá na její ruce, na to, jak vybrnkává a i na akordy, nerozumí tomu, ale zní to velmi dobře.
"Moc pěkné" musí uznat, skočil ji do skladby, omylem, vyklouzlo mu to. Poté ji jen poslouchá a zadívá se na vodu, kde se začnou tvořit kruhy a čím dál větší vlny. Jedna vlna dokonce ošplochla Darryla i Anne, ale jen nohy a přinesla s sebou kamínek, bohužel byl ostrý a Anne lehce škrábl do kolena. "Ježiš, moc se omlouvám" řekl splašený a mokrý Darryl, okamžitě vyndal kapesníček a přiložil ji ho na koleno. Když to přestalo krvácet, kapesníček si schoval do kapsy. "Promiň, nechtěl jsem, nechal jsem se unést, kytaru ti klidně zaplatím, pokud s ní něco bude" řekne a podívá se na lehce mokrou kytaru.

// V pohodě a omlouvám se za tu krev, musel jsem něco vymyslet, mám úkol v puzzlích, že mám sehnat kapku krve vlkodlaka či upíra, je to blbost, ale nic lepšího mě nenapadlo

// Anne?

Děkuji