Příspěvky uživatele

// Dnes asi bohužel odepsat nestihnu, zkusím to zítra

// Taky mobil taky se omlouvám

Poustevníkovi asi bylo jedno, jak se Darryl cítí, každopádně nebyl takový, že by se hadal, a když zastavil čas, neměl problém, aby práci nechal prací, přece se teď nic nestane. Tajemný muž Darrylovi řekl, proč přišel. Darryl rád vylepšuje své schopnosti a tak nebyl proti, ovšem měl pár otázek, které se týkali tématu, samozřejmě. Musel se zeptat. Mluvil klidně, přátelsky a se zájmem. "Aha, dobře, to bych rád, doonce bych i věděl, kdybych popřemýšlel, které mě schopnosti, tedy, schopnost, ale musím se zeptat, proč zrovna já? Proč jste si vybral zrovna mě, že mi pomůžete? Přeci nemůžu být jediný člen města, který ovládá nějakou magii. Čím jsem si to vysloužil?" byl zvědavý, co pro to udělal, že si to zasloužil, čím vlastně, nevěděl. Řekla mu o něm snad Senedia? Znají se vlastně? Kdyby mohl, dostal by se mu do hlavy a žádné otázky by nepotřeboval, ale stařík má větší moc než on a proto to nedokáže. Zadíval se na jeho dlaň, kde po magii zůstali jen kapky vody, musel se usmat. Magii vody mám už dost osvojenou vzpomene se na trénink na cvičišti. Musí se u vzpomínek pousmát. Dalo by se říci, že už od začátku věděl, že chce umět vlest do hlavy i mocným lidem, nevěděl proč, neměl zlý úmysl, ale každopádně by se mohl třeba dobře bránit, kdyby uměl někoho ovládat. Potom se ale rozhlédne po místnosti, kde vidí zaseknutý čas a popřemýšlí. Možná by bylo zajímavé umět ovládá čas to mu ale z hlavy vyžene jiná myšlenka. už toho umíš hodně, nejprve se uč a až pak ziskavej další vlastnosti, schopnosti a magie lehce se oklepe. Možná by byla fajn i teleportace, ale ne, zvedl hlavu od jeho dlaně a rozhodnutě odpověděl "pravděpodobně by to byla mysl pousmál se a podíval se mu u toho do očí. Čekal, co bude dál, ale měl ještě jednu otázku, tu nejdůležitější, vyslovil ji s tónem, který dával najevo trochu strach. Darryl nikdy nebyl moc odvážný. "Co pro to musím udělat?" vypadlo z něj a myslel přitom na Senedii, která mu vždy pomohla. Musí sebrat odvahu a vzmužit se.

Darryl nerad odmítal jakéhokoli zákazníka, ale bohužel to musel udělat, ať už se jednalo o kohokoli. Přeci jen, nechce být vyhozený a chce svou práci kuchaře dělat poctivě. Najednou se před ním objevil tygr, zalekl se. Darryl neměl pocit, že by s ním jednal neuctivě, naopak měl za to, že je slušný, taky na něj mohl být drzí a odpálkovat ho jiným způsobem a tónem, přeci jen, snažil se mu to vysvětlit slušně. Dokonce mu nabídl i schůzku, ale poustevník byl asi jiný člověk. Darryl se otočil a přisedl si k němu. Lehce ho to naštvalo, prosezený čas mu nikdo nezaplatí. Darryl není ten typ, který by se hádal a tak si přisedl a přátelsky se usmál, ano, za každé situace milý a přátelský. Nakonec se tygr rozplynul a zastavil se čas. Darryl se rozhlédl kolem sebe, nikdo se nehýbal. Tady je možné vážně všechno, proč jsem pořád tak překvapený, říkám si to pokaždé lehce nad svými myšlenkami zakroutí hlavou. "Dobře, povídejte, co máte na srdci" usměje se a lokty se opře o stůl.

Jammie a někdo?

Darryl Jammie očividně zaskočil, což nechtěl, ale snad by se to nějak vysvětlilo. Najednou se otevřely dveře do velkého sálu, Darryl se jen tak podíval, ani to nijak moc nesledoval. Potom se tam půjde podívat.
"Půjdu si potom něco dát" usměje se. Potom se už rozhovor začínal otáčet tam, kam on chtěl. Začala mluvit o nadpřirozenu, na co jen tak lehce kývl hlavou. Potom už odpoví na jeho otázku proč. Je rád. "Aha, už to chápu" kývne a dopije whisky. "Taky mám kamarádku upírku, ale to neznamená, že jim budeme tlouct do hlavy, že nadpřirozeno zlé není, musí přeci počítat s tím, že jim hrozí i nebezpečí. Byl jsem na jedné misi a několikrát jsme kvůli nemožným věci málem přišli o život" lehce se oklepe, při vzpomínkách ho zamrazí v zádech. Ještě, že byli dva.
Moc nepochopil, proč na něj koukala, jako kdyby nevěděla o čem mluví, vlastně mu na otázku proč odpověděla a byl spokojený, ještě, až bude mít Jammie čas, by ho zajímalo, jak si představuje chod a další věci. Možná by si měla připravit nějaký proslov a říci to všem najednou, ale to nechá již na ni. "Jasně, děkuji, v pořádku, měj se, určitě se ještě uvidíme, ahoj" rozloučil se s úsměvem, potom vyrazil na bar, kam položil svou skleničku od whisky a požádal o pivo. Nakonec se přemístil do velkého sálu.
Ve velkém sálu bylo pár lidí, ale nikoho tu neznal. Většina lidí měla společnost. On ne. Musel se nějak zabavit sám a tak se procházel po sálu a prohlížel si výzdobu. Občas se napil ze svého pulitru a nebo si něco sebral ze stolu k snědku. Dalo by se říci, že se nudí. Nepřijde mu tato večeře nějak užitečná.

Když Darryl posadil muže ke stolu, najednou tam seděl někdo jiný. Lehce se oklepal. Stává se mu tu hodně zvláštních věcí v tomto městě, ale aby se někdo změnil v někoho jiného přímo před jeho očima, ještě neviděl, pokud nepočítá April a sebe, když použili mnoholičný lektvar. Muž si s Darrylem chtěl promluvil, to ale znamenalo, že se Darryl musí vzdát práce. "Promiňte, ale já zde pracuji a nemohu jen tak nechat svou práci ostatním a nechal lidé čekat, leda, že byste uměl zastavit čas." lehce se uchechtnul, pak mu došlo, že to třeba bude umět, ale nedával to nějak znát. "Pokud je to nuté, můžeme se sejít po mé pracovní době někde na kefe, jestli o to stojíte" usmál se. "Teď prosím vyčkejte příchodu obsluhy a objednejte si, přeji příjemný den a dobrou chuť" usměje se, pomalu se otočí a chtěl by se vrátit ke své práci.

Jammie

Darryl Jammie nevyršil a za to byl rád, musel se usmát. Ruku mu stiskla poměrně sebevědomě, ale ne zase moc. Rozhodně ne namyšleně nebo povrchně, co se Darrylovi líbilo. Ulevilo se mu. Poté se už debata rozvíjí. Darryl svou první otázku již položil a proto teď nic neříká. Jammie vypadá velmi mile a přátelsky, určitě mu vše vysvětlí a bude ochotná. "Dobře, snad se ten dotyčný brzy objeví a nezklame tě" usměje se a napije se své whisky. "Ano, to věřím, přáci to muselo dát, zabrat to čas a tak podobně, tohle všechno" řekl a přitom jakoby rozmáchl ruce, aby ukázal celý vyzdobený sál plný lidí. "Ale zvládla jsi to super" pochválí ji. Jammie sebou ovšem trhne, když vysloví svou otázku. Sakra pomyslel si, nechtěl ji nějak vylekat. "No, jak to myslím, spíše ty, jak to myslíš. Víš, přišla mi do schránky pozvánka na tuto sešlost, bylo tam v kolik, kde, co na sebe, ale o čem tato sešlost vlastně je, nemám ani páru" pokrčí rameny. Kdyby třeba na pozvánku, co měl ve schránce, připsala, že se bude jednat o založení spolku a pár bodů, čeho se spolek bude týkat, nemusel by mít otázky. Ovšem musí se ještě rozmyslet, zda se dnes do spolku zapíše, či ne a proto se musí ptát. Jammie nevěděla, co mu na to má říci a tak ji to takto přiblížil, aby pochopila, na co se vlastně ptá, snad to řekl už jasněji než před tím. Dopije svou whisky, když čeká na odpověď. Najednou k nim přiběhne pes a hned, jak ho Jammie začala drbat, Darryl si musel kýchnout "pardon" omluvil se a otřel si nos do kapesníku. "Co jsi chtěla říci, než sem přiběhl?" zeptal se. Jammie si mohla všimnou, že Darryl udělal pár kroků vzad od psa. "Až dotyčný dorazí, nebudu již rušit" ujistí ji s milým úsměvem, i když by měl tolik otázek a chtěl by ještě více informací. Štěněte si nijak nevšímá.

// Jammie - napíší hned, jak budu moci

Jammie

Darryl oslovil Jammie zrovna, když jedla a proto se musel omluvit "pardon, nechtěl jsem tě nějak vyrušit" řekne mile, možná trochu nervózně. "Také mě těší, Jammie" řekne, kdy ji tiskne ruku, ne nijak moc, aby ji to nebolelo. Ze stisku ruky se dá hodně poznat a Jammie mohla cítit jeho nervozitu a malé sebevědomí. Poté jejich konverzace směřuje tam, kam Darryl potřebuje bezva pomyslí si nadšeně. "Měl bych pár otázek, pokud máš zrovna teď čas?" řekne s úsměvem a zvědavě lehce povytáhne obočí. "Nerad bych tě zdržoval, pravděpodobně jsi zrovna někoho hledat, takže pokud chceš, můžeš jít hledat dále" řekne, aby si nemyslela, že mu na otázky musí odpovědět hned, i když by Darryla zajímalo, proč tu vlastně je, proč mu do schránky přišla ta pozvánka, nebylo tam napsané o čem toto setkání je nebo k čemu bude spolek sloužit. Možná měla připravenou nějakou řeč, aby to objasnila všem najednou, ale to Darryl nemohl vědět. Ani si není jistý, jestli to ostatní už nevědí. Zajímalo by ho, proč zrovna jemu přišla do schránky ta pozvánka. Ví snad Jammie co jsem zač? co umím? ale ne, jak by mohla, neznáme se pomyslí si. Napadlo ho totiž, že tento spolek bude pro lidi jako je on, ale samozřejmě ho napadlo, že tu mohou být úplně obyčejní lidé, kteří ani nemají páru, s kým tu žijí. Jak jim to chce říci, aby je nezastrašila? má v hlavě spoustu myšlenek.
"Je to tu fajn, je tu pití, jídlo" ukáže na bar a na jednohubky, rovnou se pro jednu natáhne a strčí si ji do úst, rozkouše a spolkne a pak už pokračuje. "Žádnou hrůzu nepřehlížíš, je to tu fajn, vážně." Ujistí ji s úsměvem "proč vlastně chceš? aby to tu bylo tak moc super? o co se tu jedná, proč jsi tuto hostinu vlastně zařídila?" poslední otázka je jedna z těch, která ho zajímá, tato je asi nejdůležitější, proč, proč utvořila tento spolek, běhá mu v hlavě. Napije se své whisky a usměje se. Jammie stále ubíhá pohledem po místnosti, její oči někoho vyhlíží a tak mu to nedá "koho hledáš? třeba tu danou osobu znám a budu ti moci poradit" řekne tak, aby věděla, že to myslí vážně, že by ji rád pomohl.

// já, nečekaně

// Omlouvám se, včera jsem to bohužel nestihl budeme zase psát nahoru na příspěvek na koho reagujeme? v minulé akci to bylo fajn

Jammie

Darryl přišel pozdě a tak se trochu stydí, stojí před dveřmi a váhá, jestli doopravdy vejít, upraví se, jdu pozdě, všichni na mě budou civět vyčítá si, nakonec vejde, ostatní mohou vidět jeho nervozitu a strach. Rozhlédne se. Nevidí nikoho známého. Darryl si došel k baru pro něco k pití. Dal si whisky. Nakonec se rozhlédl a posadil se ke stolu na první volné místo, které zahlédl.
Darryl moc netušil, co od tohoto čekat. Moc informací z pozvánky nedostal a tak doufal, že se více dozví, až přijde nějaká hlavní osoba, která to tu vede. Budou tu všichni s nějakou schopností? Vědí všichni o nadpřirozenu? Proč tento spolek vlastně vznikl? V hlavě se mu honilo mnoho otázek, na které neznal odpovědi. Prohlížel si přítomné a hádal, kdo je asi ten hlavní.
Darrylovi v jeho hlavě běhají i myšlenky jiných, což ho znervózňuje ještě více, než je. Zaslechne myšlenky Mika, který myslí na blázny. Všichni tu vypadají normálně. Jasně, všichni tady jsme asi blázni, když jsme přišli do neznámého pomyslí si nad jeho myšlenkami. Potom se podívá na Erin, ona také nevěděla, kdo to tu vede a kde je hostem. Alespoň v tom nejsem sám pomyslí si. Neví, jestli někdo další tu čte myšlenky a proto své myšlenky pro jistotu zablokoval. Podíval se na Jammie, z jejich myšlenek usoudil, že to ona to tu zorganizovala a proto se zvedl a chtěl jít za ní, představit se a optat se na několik otázek, ale bohužel odešla někoho hledat a tak si Darryl znovu sedl. Rozhlížel se dále a všiml si Wren, její myšlenky hovořili za vše, je stejně nervózní jako on, nad tím se musí usmát a dalo by se říci, že ho to i uklidnilo. Zbýval muž s červenými vlasy, Scott. Na nic moc nemyslel, ale hledal někoho známého.
Darryl neznal ani jedno jméno, znal jen tvář a k tomu určité myšlenky. Nakonec se rozhodl, že JAMMIE vyruší a dojde se představit. Vyšel za ni. "Ahoj, ty to tu vedeš? jsem Darryl" představí se velmi mile, s trochou nervozitou v hlase, ale s úsměvem,podal ji ruku. Stál na proti ni a v ruce měl sklenku se svou whisky, kterou mnul, ruce se mu lehce klepaly.

// Dnes jsem už na mobilu, tak napíši zítra, snad to nevadí

Ehm, chtěl jsem napsat, ale jak psal Immanuel, kam máme napsat?

Darryl si v klidu vařil a dokonce si u toho prozpěvoval písně, co zrovna hráli v rádiu, který tam poslouchal celý pracovní tým. Měl opravdu dobrou náladu a nic mu ji nemohla zkazit. Když zrovna připravoval jídlo pro šesti člennou rodinu a prosil o pomoc druhého šéf kuchaře, někdo na něj najednou promluvil. Lehce se lekl, otočil se a stál tam postarší muž. "Dobrý den" řekl trochu zasekaně jak se sem dostal? popřemýšlel, nedošlo mu, že by to mohl být někdo, jako je Senedia a ani v nejmenším ho nenapadlo, že by mohli být sourozenci. "Mohu vám nabídnout dnešní specialitu, doporučuji, je to opravdu kouzelné a pokud by byl zájem, mohl byste to mít i mírně pikantní. Bohužel vás budu muset posadit do restaurace, můžete si objednat z naší nabídky" usmívá se poněkud zaraženě. Potom se zamyslí, nemohu se tu s ní vybavovat, sakra, co teď měl až moc dobrou náladu a rád by si s mužem povídal klidně i zde v kuchyni, ale bohužel sem hosté nesmí a Darryl měl zrovna práci, kterou za něj momentálně dělal druhý šéfkuchař. "Doprovodím vás" řekl a pokynul rukou směrem ke dveřím, co vedli do restaurace, do místa pro hosty. "Prosím posaďte se kde se vám to líbí a naši číšníci se vám budou ihned věnovat" usměje se a pokud došli až k těm dveřím, otevřel je. Ostatní pomocníci pomalu vypadali jakoby ho neviděli.

Darryl byl šťastný a spokojený a proto není divu, že do práce dnes přišel velmi dobře naladěn a s úsměvem. Cas je dívka, která mu vždy vykouzlí úsměv na tváři. Myslí na ni. Snad se bude mít dobře pomyslí si. Když vešel, pozdravil všechny spolu pracovníky. Zamířil si to rovnou do kuchyně. Jeho krok byl plynulý, ovšem šťastný, dalo by se říci, že občas i poskočil. Dorazil do kuchyně, rozhlédl se s úsměvem a pozdravil své pomocníky, nakonec zamířil do šatny, kde se převlékl do bílého a vzal si vše, co potřebuje. Jako je zástěra a čepička. Potom ho napadlo, že by dnes mohl vyzkoušet svou specialitu, to jídlo miluje, ale ne vždy se vyvede, ovšem dnes měl takový pocit, že se mu podaří vše. proto šel za hlavním číšníkem a řekl mu "na hlavní menu dne dopiš hovězí bourguignon, francozké jídlo" a vzal ho kolem rameny "zvládnu to, děkuji" potom se radostně otočil a poskočil, ještě před dveřmi do kuchyně se otočil na restauraci a na číšníky "na co čekáte, otvíráme" řekl a zalezl do kuchyně, kde si začal připravovat vše na jídla. Samozřejmostí je, že nemají žádné polotovary a vše vaří na objednávku čerstvé. Ovšem zeleninu, maso si nakrájet může, stejně tak si může připravit hrnce omáček, které mají na jídelníčku a také si může uvařit čerstvé knedlíky, vše uchovává tak, aby to zůstalo čerstvé. Do kuchyně mu chodí objednávky a on rozdává úkoly, je spokojený.

Nad její větou se pouze usměje. Nemá na to už co říci a klasický "není za co" se mu odpovídat nechce. Cas je krásná a roztomilá a ještě roztomilejší to je, když se červená. Darryl ji nebude každý den a stále zahrnovat lichotkami, ne, že by si to nezasloužila, ale Darryl nechce, aby to potom brala jako samozřejmost. "Dobře, to jsem rád" oddechne si a zasměje se, je rád, že nemusí mít každý druhý den těstoviny. "Můžeme se přeci kdykoli domluvit a někam zajít, pokud se nám nebude chtít vařit a někdy by jsi mohla uvařit ty" usmívá se a mezitím dodělává jídlo. Hudbu nakonec nepustí, ale Darrylovi to nijak nevadí. Potom už donese jídlo na stůl. A najedí se. "Pravda pravdoucí" usměje se. Docela se těší, až ji více pozná, až pozná nějakou její slabou stránku, její strachy a špatné vlastnosti. Připijí si. "Tak jo, nepozabíjejme se" zasměje se, ťukne si a napije se. "Děkuji, tobě také, snad ti bude chutnat" řekne s úsměvem a dá se do jídla. Když jedí, nemluví. Ticho přeruší Cas, když mu jídlo pochválí "Děkuji" odpoví a jí dále. je rád, že ji chutná. Alespoň ví, že něco dělá dobře. Potom Darryl dojí a čeká, až dojí i Cas, od stolu nevstává, je to neslušné. Mezitím si vypije svůj nápoj. "Děkuji, jsi hodná" řekne na to, když nádobí umyje. Darryl je s ní v kuchyni, nádobí utře a uklidí, i když má raději, když samovolně okape a uschne. "Rádo se stalo" usmívá se a nechá se políbit na tvář. je rád, že má společnost. Potom Cas odejde a Darryl to mezitím doklidí. Potom, když má hotovo, jde pomalu do obýváku a cestou říká "budu muset do práce" řekne a dojde až tam, ale všimne si, že usnula. Musí se usmát. hudbu zase vypne. Rád by ji přenesl do postele, ale nerad by ji vzbudil a proto počká, až zabere. Zatím je alespoň přikryje. Mezitím, co se Cas dostává do hlubšího spánku, se jde Darryl vysprchovat, převléknou a tak podobně. Potom jde do obýváku, vezme Cas do náruče a odnese ji do ložnice. Položí ji na postel a přikryje. Na stolečku vedle postele ji nechá lísteček musel jsem do práce, buď jako doma a potom pomalým krokem a potichu odejde z domku.