Příspěvky uživatele

Colin hleděl na jeho společnost a přitom mu běželi v hlavě nejhorší myšlenky, ovšem rozhodně neměl v plánu odcházet ze Shadowhillu. Magie a nadpřirozeno byl jeho živel. A teď mě příležitost využít zase možnost proroctví, co se určitě jednou naučí. "Jak byste to tedy pojmenovala vy? jak byste to vysvětlila?" Zeptá se a čeká na její odpověď. On si sice není jistý, co se tu stalo a co se ještě stane, ale nic dobrého to určitě nebude. Mohl se objevit lovec a pokusit se vyhubit Shadowhill, proč by tu zůstalo tak málo osob? Jistě, přímo vedle něj sedí vlkodlak, který je naživu a lovec ji očividně nedostal. Mohla mít štěstí, mohla být na cestách a ne doma, mohl ji přehlédnou a nebo nechodí moc často ven. Je spoustu možností. "Jistě, že věřím!" Řekne vážně. Však existují upíři a vlkodlaci, tak proč ne další strašidla? "I vlkodlak se dá používat za strašidlo. Však nás vámi i upíry v domově strašili." Dalo by se říci, že jim vtloukli do hlavy, že upíři i vlkodlaci jsou zlý. Naštěstí ale šel svou vlastní cestou a zjistil, že je to jako s lidmi. Každá nadpřirozená bytost je individuální a má svou originální osobnost. Freya se nezdá, jako bestie, ovšem také se může mýlit. CO se může stát, až budou sami.
"Jaké patálie máte na mysli?" Zajímá se. Zajímá ho historie tohoto města, však ještě ani nezjistil, jak se sem dostali upíří a vlkodlaci. A každé město má svá tajemství a ona by mohla vědět něco víc. Něco ze vnitru města.
Potom si už podají ruce a představí se. Má na tváři úsměv a je rád, že ji nevylekal, ještě aby jo, však je to vlkodlak. Pravděpodobně je ten správný čas začít se chovat normálně, ale to se uvidí podle toho, jaká tajemství z ní vypadnou. "Mě jen tak nic nevyleká!" Řekne rázně. Však on sám jde naproti věcem, kterým jiní ani nevěří a on toto nebezpečí dokonce vyhledává.
"Noooo..." zamyslí se a napije se svého drinku. "S každým asi úplně ne, většinou se snažím být normální, ale na první pohled jsem si říkal, že tobě by můj životní styl vadit nemusel." Však od začátku ví, že je to vlkodlak a který vlkdolak by se bál takových řečí od chudáka, jako je on. Ale on se to jednou naučí. A to bude koukat i ona. "Myslím, že bychom mohli začít od začátku, aby sis nemyslela, jaký to jsem podivín." Freya se mu celkem líbí a dost pravděpodobně to tím jeho vystupováním zkazil. On ví, proč to v práci i v jiné společnosti drží na uzdě. "Ahoj, já jsem Colin, mohu tě pozvat na nějaký drink?"

Colin si moc nevšímal toho, co se děje okolo něj. Jen své mysli, tužky, papíru a svého pití, co pomalu upíjel. Ani si nevšiml, že do baru přišla mladá slečna. Přisedla si k němu. Jen ji kývl na pozdrav a moc ji nějak nevnímal, spíše se otočil tak, aby neviděla, co píše. však toto proroctví je zatím jen jeho v hlavě. Nemusí ho zatím nikdo znát. Kolikrát se mu už stalo, že vyřkl budoucnost a nic z toho, akorát si připadal jako blázen, ale on se to jednoho dne jistě naučí ovládat. Na její otázku, zda nevadí, že si přisedla, jen zakýval, že nevadí, ale zatím z něj nevyšla ani hláska. Letmo si ji prohlédne. Sympatická. To ho ale nemůže odradit od jeho práce. Pohled od papíru zvedne v tu dobu, co se zeptá, co se tu stalo a zadívá se ji do očí. Nebydlí tu tak dlouho a vlastně pořádně neví, co se stalo, ale na to se právě snaží přijít. "Zkáza." Zašeptá jen a napije se. Hodil do sebe whisku a poprosil o další. Nakloní se k ní a šeptem pokračuje. "Nevím, zda jsem vhodný kandidát vám to říkat, ale děje se tu něco zlého." Zase se odkloní a doufá, že ho neslyšela barmanka. O Freye ví už od první chvíle, že to není člověk, na tohle má přeci jen čich. Vlkodlaky i upíry má už zmáknuté a jejich vůni taktéž. Natáhne k ní ruku, když se představí a sebevědomě ji stiskne. "Colin, ahoj, snad jsem tě nevylekal." Jakoby se omlouval za špatnou zprávu, co ji řekl. Snad neuteče a nebude si o něm myslet, že je blázen, což on tak trochu je. V tuto dobu přišel čas na jeho normální tvář, kdy si o něm budou myslet normální věci, ikdyž u Freyi na to už je asi pozdě, ale třeba to zachrání a třeba se o to Freya bude zajímat.

I přes to, že bylo teprve brzké odpoledne, Colin před chvílí odešel z práce a bar před pár minutami otevřel, Colin už měl objednanou svou wisku s ledem a čekal na baru, až se mu donese. V obleku a s pracovní taškou. Byl tu zatím jen sám s barmankou, se kterou se ale příliš dlouho nebavil, prohodili spolu jen pár slov a ona se poté věnovala své práci. Když ji viděl leštit skleničky, přemýšlel nad tím, jaký má asi život a jaká je. Rozhodně má napsaný nějaký osud, o kterém neví, ale on na to třeba přijde. Jen čekal na jeho "vidinu" budoucnosti a nebo proroctví. Ze své brašny vytáhl poznámkový blok a propisku. Začal psát něco jako "Shadowhill brzy opustí, proroctví se naplní, tma ho pohltí .....". Jak už bylo zvykem, čekal na nějaké proroctví, které uslyší ve své mysli a vyplní se. Všichni ho považují za blázna, ale je to jen jeho koníček. V práci normální člověk, ale poté magor do nadpřirozena. Po této větě, co napsal, se jeho mysl úplně ztišila. Díval se na repráky, ze kterých vycházela hudba, ale nic neslyšel, jen tlouct své srdce. Popíjel i toho whisky a díval se u toho na led, který se velmi pomalu rozpouští. Zapálil si cigaretu a díval se, jak hoří. Slyšel to. Čekal na zázrak.

A i s Colinem!
Číslo 13 prosím

Colin nějak neměl co dělat, nikdo na něm neměl čas a nechtěl se doma nudit u televize, proto se rozhodl jít se podívat na místní hřbitov. Možná to bylo i kvůli tomu, že nedávno slyšel o knize, kterou si hned pořídil, v té knize se psalo o mrtvých, vzkříšení, mluvení s mrtvými a podobný báchorky. Byl tu jen párkrát, takže toto místo moc nezná, ale i tak ho to sem táhlo. Z domova si vzal svou "magickou" knihu plnou "čar".
Když dorazil na toto místo nejprve ušel pár kroků a rozhlédl se. Nikoho neviděl. Pokrčil rameny a posadil se na nejbližší lavičku. V jeho knize se psalo, jak se může naučit mluvit s mrtvými, které má na dotek daleko (hrob). Povídačky, ale on tomu prostě věří. Stejně tak i dalším "nemožným" věcem. Když existují upíři a vlkodlaci, magiie, proč ne i další věci? Chce vědět, co vše existuje a taky se to chce naučit. Našel si toto zaříkadlo a šel najít nějaký veliký, drahý hrob. Ten také našel, ležela v něm jakási rodina, o které nikdy neslyšel, ale proč by mu nemohla říci něco více o tom, co ho zajímá? Však třeba oni sami byli upíři nebo vlkodlaci.
Sedl si a otevřel knihu. Nadechl se a začal říkat dané kouzlo. On se to prostě musí naučit!