Příspěvky uživatele

Že mu to možná moc nevěří. To bude tím, že vypadá opravdu svým způsobem děsivě. Být člověk tak se jí snad i zastaví srdce, ale takhle to ještě nějak ustojí. Navíc může někdy člověk klamat tělem. Podívejte se třeba na Sebastiana, vypadá jako milý hodný kluk a přitom je to psychopat, co jí povraždil rodinu. Je to opravdu těžké. Pak se lehce zhrozí. ,,Víte, že je to děsivá představa, že mi bude jednou více než sto let a budu vypadat stejně? Ne, že by to nebyla výhoda, ale.. Asi jsem se ještě moc nesmířila s tím být upírem" Pokrčí lehce rameny, skoro až rezignovaně. To už jí ale řekne, že je asi velmi mladá. Ano, to je. Je upírem tak 7 let. ,,To ne" Zavrtí hlavou. ,,Nechci ztratit svou lidskost.. Zní to blbě, ale díky ní se cítím tak nějak.. naživu" Smutně se pousměje. Nechce být takové to vraždící monstrum, kterému bude jedno, jestli někomu ublíží nebo ne a podobně. Raději už s ním nechce řešit krev, protože je pravdou, že si musí docházet do nemocnice. A ne, nelíbí se jí to. Opravdu byla ještě před časem člověkem a tak je jí tohle všechno líto. Pak už se k němu ale přiblíží a představí se. Dodá, že se jí nemusí bát, ovšem kdyby chtěla, tak tady rozhoří leccos. Na chvíli to vypadá, jako by zkoprněl, ale možná i díky té poznámce se nenechá zahanbit a udělá krok k ní. Stisknou si společně ruky a ona k tomu přidá úsměv. ,,těší mě Nathanieli. Často takhle chodíte do ulic? Jestli si chcete najít člověka jsou na to příhodnější místa, tady se ho bohužel nedočkáte.." Uzná, protože tady by vešel jen blázen a nebo nadpřirozená osoba. ,,Nebo pokud vám stačí můj krk" Zažertuje a nakloní hlavu lehce na stranu a tím mu poskytne pohled na svůj krček. Je už jen na něm, jak si tohle přebere. Bránila by se vůbec tomu, kdyby jí chtěl kousnout? Kdoví, někdy je to opravdu příjemný pocit.

No dobře, nejspíše ho nedokáže přesvědčit o tom, že je pouhý procházející, ale cožpak to jde tak moc vidět, že to udělala ona? No, nejspíše ano. Kdyby to byl třeba keř, či kdoví co, co by mohlo hořet jen tak, ale lampa? To už je naprosto jasné, že na tom musí mít někdo příčinu. A jsou tu jen oni dva a to muž nemá rád oheň, takže když si dosadíme do rovnice zrovna je dva, vyjde nám, že lampu zničila právě Lott. Nu což, nedá se. Že by jí to mrzelo? Ani ne, spíše je docela.. otřesená. ,,Máte pravdu. Dotek magie" Pokrčí rameny, stejně slyšela, s jakou jistotou to muž řekl, takže i kdyby se snažila to nějak okecat, nemá žádnou šanci. Díky tomu si ale mohl odvodit, že vypadá děsivě. A lichotí mu to? Ano, tím pousmáním si to jen potvrdila. ,,Neříkejte mi, že vám to ještě nikdy nikdo neřekl?" Zeptá se ho s nadzviženým obočím. Tohle by jí vážně zajímalo. To už mu ale poradí, aby si skočil do lesa. Chudáci zvířátka. Ale co mají upíři jiného dělat? Děsit lidi? Nikdo neví, jak moc těžké je pro upíra se odtáhnout od teplé krve. ,,Nezažila jsem jinou dobu" Lehce pokrčí rameny. Možná je to i tím, že upírem není příliš dlouho a proto je pro ní těžké to občas ovládat. Ale tímhle jí docela i napověděl, že nebude upírem nejspíše jen pár let, ale mnohem více. ,,A kdo má rád zvířecí krev?" Zeptá se ho překvapeně, nezná takového upíra. Každému se to příčí, ale bohužel, někdy není nazbyt. ,,To rozhodně ne. Je to jen.. nouzovka. V mém případě.. není moc dobré se zakousnout do člověka" Trochu se jí rozšíří oči. Vždyť ona by dokázala i někoho zabít, když by na to přišlo. To jí děsí asi ze všeho nejvíce. Nechce být vrah, nikdy. Když se kolem nich mihne nějaký muž, neregistruje ho, tak nějak je teď prohloubená ve svých myšlenkách. Ovšem po nějaké chvíli opět zvedne pohled k muži. ,,Vidím, že i vám se příčí zvířecí krev. Ono se ani není čemu divit.. je hnusná" Ohrne nad ní nos a povzdychne si. Nějak se teď ale nebojí, že by jí mohl ublížit, nebo snad ano? Upíří krev je zase lepší jak zvířecí, ale lidská to není, to si přiznejme. Proč tady myslíš na to, že by tě kousnul? Ne, to se nestane. Snad teda. Ještě je stále rozrušená z událostí, které se staly. A vlastně i naštvaná, ale tentokrát i na sebe. ,,Jsem Charlotte" Představí se mu jen tak pro úplnost a natáhne k němu ruku, na rtech se jí objeví jemný úsměv. ,,A nebojte se, má ruka sama od sebe nevzplane.. snad" Dodá s tajemným úsměvem.

Sama netuší, jak je možné, že je najednou tolik silná. Měla by to opravdu začít nějak korigovat, nebo by se mohlo někomu něco stát. Ale je pravdou, že teď si na ní moc lidí nedovolí, protože oheň je něco, čeho se spoustu nejen lidí bojí. Oheň je mocný, spalující, nevyzpytatelný a smrtelný. Je ale opravdu zvláštní, že jím oplývá upír, který pro změnu nemá oheň vůbec rád. Ona je jiná, většinu času teplá, i přes to, že jí nebije srdce. Ale za to může její magie. Celou dobu sleduje muže, který je ohněm hypnotizován. Není se čemu divit, i ona se někdy prostě jen tak zadívá do ohně a nemůže jí nikdo odtáhnout. Je to věc, která děsí více lidí, než by si mohl člověk myslet. Ono když si to tak představíte, třeba uhořet? Komu by se chtělo? Už jen při popálení je to nepříjemné, natož tak, když hoříte a nesmíte se třeba ani hýbat. Tak jak to bylo u čarodějnic, brr. Promluvila na muže a on jí vrátil otázku otázkou. Na to musela hned reagovat. Naštěstí už na to dostane normální odpověď. Když zasyčí, sama se podívá na tu lampu. No jasně, on nemusí vědět, že to udělala zrovna ona. ,,Třeba jsem jen náhodný kolemjdoucí, který s tím nemá nic společného. Nebo naopak je to můj výtvor, díky kterému si udržuji odstup od děsivých lidí" Řekne mu teď už s upřeným pohledem k němu. Nemůže to tušit. Ano, mohla to být prostě jen obranná reakce, neměl jí jen tak zastoupit cestu! Pomalinku se zvedne a své tělo přesune blíže k muži. To už mu připomene cenění zubů. ,,Neomlouvejte se, není to nic, na co bych nebyla zvyklá" Lehce se pousměje, no spíše je to úšklebek. S upíry někdy není radno si zahrávat, ano, ví o tom moc dobře své. Ale tak každý má své zážitky. V jeho očích může spatřit mírné rozladění. Proč? Udělala něco špatně? ,,Hledáte si snad svou noční oběť? Poradím vám, skočte si do lesa" Znovu úšklebek. Pokud se vydal lovit, to neví, že je ve městě zákaz zabíjení? No jasně, ale ubližování ne, že? Mimoděk udělá od něj jeden krok dozadu. Přijde jí neskutečně zvláštní, uhraničivý.

I když mohl snad tušit, že jeho prudké stanutí přes ní způsobí karambol, i přes to vypadá překvapen. A ona jen sedí na zemi, s překvapeným výrazem. Její magie se projevila, bohužel. Nejen, že takhle ukázala, co umí, ale hlavně i kým je. Ovšem tady ve městě je opravdu těžké to před někým skrýt. A chce to vlastně ještě skrývat? Vždyť upír i vlkodlak hned pozná, že upírům nebije srdce. A člověk, který už měl co dočinění s upírem by to měl bohužel taky poznat. Tak jak jen se dá pak skrývat sakra? Sleduje muže, který se během chvíle ocitne zády na chladivé stěně, až jí to nutí přemýšlet, čeho se asi tak bojí. Až pak jí napadne, že nejspíše její magie. Ono se ani není co divit, oheň je pro upíry docela smrtelný. Až jí fascinuje ten fakt, že ona ho může ovládat. No.."ovládat". S tím ovládáním je to těžší, měla by se to učit, ale cožpak se dá něco takového naučit jen tak? Očividně ne.. Zeptá se ho a on na její otázku oponuje svou. ,,Neodpověděl jste na tu mou, to je nezdvořilé" Upozorní ho a to už se zvedne ze země a opráší si zadek. Udělá pár kroků k muži. ,,Často ceníte zuby na pouhé procházející?" Zeptá se ho opět. Začíná to být možná trochu i hra kdo z koho. Ale ona neustoupí. Mimoděk pohlédne vedle sebe na lampu. Oheň začíná pomalu ale jistě ustupovat.

Už, jakmile vkročila do ulice, tak věděla, že něco bude špatně. Snad se jí ani nikdy nestalo, že by se tady něco nedělo. Opravdu je to tím, že je ulice přístupná hlavně příšerám? Dobře, tak hnusně by se netitulovala, oprava, nadpřirozeným bytostem. Už se jí stalo, že tady viděla potulovat se například vlkodlaka. Naštěstí s nimi má neutrální vztah, ba co víc, možná až dobrý. Vždyť její hodně dobrý přítel je vlkodlak. Možná i proto jim tak nějak důvěřuje. Někdy více než upírům. Vlkodlaci v sobě mají alespoň city, ale upíři? Spoustu z nich je naprosto chladným a bohužel takoví už i zůstanou. Čím to ale je? Jasně, chladní jsou tak jako tak, srdce jim nebuší. Možná je to tím, že se každý snaží vyvarovat lidem, aby je nezakousnul. A po nějaké době už si upír naprosto odnavykne komunikaci s lidmi. A když se k ní pak vrátí, jeho city jsou natolik chladné, že už se to nedá moc dobře vrátit, i kdyby se člověk snažil sebevíce, možná až po nějaké době. Uličkou prochází z prvu jemnými kroky, než docela zrychlí. Za její zrychlení může hlavně fakt, že stále někoho slyší. Na jednu chvíli se dokonce zastaví, aby se jen zaposlouchala do kroků a následně jen pár mihnutí. Nestojí ale moc dlouho a rovnou se vydá dále cestou domů. Už jí nezbývá zase tak moc, ale její cesta je zatarasena.. člověkem? Ach ne, upírem, no jasně. Bohužel to nestihne vybrat, jak moc je rozejítá a proto do něj v pálí docela rychle. Během té chvíle spadne na zem a máchne rukou natolik, že lampa vedle ní vzplane a začne hořet.. Podívá se nejprve na ní a pak na muže.. Překvapeně zamžiká. Ta její magie se jí trochu začíná vymykat, měla by se naučit jí ovládat. Je trochu jako opařená a proto chvíli zůstává na zemi a jen se dívá na muže, díky kterému se tam objevila. ,,To často takhle děsíte lidi?" Zeptá se tiše, tak, že by jí člověk neslyšel, ale on ano. Sice použila slovo lidi, ale co měla říct? Často takhle děsíte upíry? Jo, to zní naprosto skvěle!

Cestou domů musí chtě nechtě přejít přes uličku. Spíše nechtě. Ví moc dobře, jaká je. Je tmavá a nebezpečná. Ne, že by se nebezpečí bála, však už si toho zažila až až, ale nerada ho vyhledává. Přece není sebevrah. Ovšem tak nějak se jí zdá, že si to nebezpečí vyhledává jí. Co asi dělá špatně? Opravdu to nechápe. To jen ona sebou může seknout z nedostatku krve. Jsi upírem první den Charlotte? Ani se nediví, že i to podvědomí se na ní zlobí. Ono to je naprosto jasné, vždyť kdo jiný by jí jen tak dokázal říct, že je pitomá. Ano, jistě, je, ale nač to říkat nahlas, vše zůstává jen v její mysli a nejde to ven, na povrch. Její myšlenky jsou všem ukryté. Ovšem neudržela se a pověděla Sienn vše, co měla na srdci. Cítí se tak uvolněněji? Nejspíše ano. Ale i přes to by si nejraději nafackovala, že si na sebe nedává větší pozor. Je upírem pouze pár let a možná proto je stále tolik hyperaktivní a touží po novém a novém dobrodružství. Měla by se ale uklidni. Někdy je opravdu těžké jí jen tak zkrotit. A to hlavně, když si čichne ke krvi. Ale ne, není zabiják, to vůbec. Aspoň si to o sobě myslí. Vždy se našel někdo, kdo jí zavčas udržel od lidí. Nebo odtrhnul. Nejspíše na ní někdo tam nahoře dohlíží. Jo, kdyby na takové věci věřila.
Když vejde to tmavé uličky, vhlédne nahoru na jednu problikávající lampu. No skvělé, jak z hororu Ulice se táhne opravdu daleko a dá se v ní krásně skrýt. Pomalu se zaposlouchá do kroků. Tak nějak je jí jasné, že není sama. Jsou to ale jen lehké kroky, žádný dupot. Ale i přes to se dnes nepotřebuje tak nějak s někým setkat. Nebo, že by snad ano? Pomalu dělá krok za krokem. Díky bohu, že si dnes nevzala podpatky, ani šaty, ještě by si jí mohl někdo splést s ženskou nabízející své služby, ale to ona ne. Dnes má pouze džíny a k tomu kratší triko, díky kterému jde vidět její holé, ploché břicho. Z jejích lehkých kroků se stanou sebevědomé a začne si to štrádovat na přímo domů. Snaží se jít ale co nejvíce při kraji, díky tomu je skryta. Ovšem může se stát, že občas její krok zabrousí trochu do strany a tak jde vidět jen mihnutí, díky osvětlení měsíce.

Zatváří se lehce pobaveně. ,,Takže tanec je tvá pojistka? No páni" Vydechne. Na ní by se muselo ještě s něčím více než tancem a pár slovy klasického svůdníka. No jistě a proto jsi skončila s Alexem, že Lehce se ušklíbne vlastním myšlenkám a raději zavrtí hlavou. To už spolu ale tancují a musí prostě uznat, že mu to jde a řekne to i nahlas. ,,A teď už čas není?" Zeptá se ho překvapeně a očima sjíždí na jeho krk. Jistě, že má hlad! Když jí upozorní, tak se zamračí. ,,Do toho ti nic není" Tiše zavrčí a pustí se ho. Je opilá a hladová, což znamená jen jedno.. nepříjemná! Posbírá si své věci a sundá si zástěru. Nemůže tady být, nedokáže to. Rychle vypálí do šatny, kde si hodí zástěru do skříňky a pobere si své věci. Vrátí se zpět k Peterovi a na bar vytáhne bankovky za vypité pití. ,,Já.. musím jít..ne..nechci ti ublížit" Řekne mu upřímně, jde na ní vidět, jak moc se třese a je z toho prostě v háji. Nechce, aby jí někdo zastavil, potřebuje pryč, na vzduch, i když nemusí dýchat, potřebuje se nadechnout, jen tak z principu. Vyletí rychle dveřma ven a tam sebou šlahne na zem. Jestli můžou zkolabovat upíři? No jistě. Alkohol a nedostatek krve dělá své. Plus ještě nervy..

Zamračí se na Petera. Může pít s kým chce. No dobře, asi to nebyl moc dobrý nápad, ale což. Hlavní je to, že je teď trochu napitá, ale spokojená. Svou práci si taky udělá. Sleduje, jak Peter posílá láhev k Noelovi a mezitím se začne podivovat tomu tanci. Musí se upřímně zasmát. ,,Na tanec určitě ne" Potvrdí mu s úsměvem na rtech a to už si jí bere do tanečního postoje, nevadí jí to, nechá ho. S úsměvem ho sleduje, ale není jí moc dobře. Kdoví, jestli za to může alkohol, nebo ten fakt, že opravdu hodně dlouho neměla krev. Je to na ní vidět. Lehce si olízne suchý ret, ale jinak se snaží to zamaskovat. Obyčejný člověk to nemá šanci poznat, to tak maximálně nějaký jiný upír, případně vlkodlak. Raději dělá, jakoby nic. S úsměvem s ním začne tancovat, akorát oči jí sjíždí stále dolů na jeho krk. ,,Tančíš skvěle" Přičte mu body a usměje se upřímně. Nečekala to, při jeho vzhledu asi nikdo. Nutí jí to ale usmívat se. Peter je dobrý společník. Nejhorší na tom ale je to, že opravdu potřebuje krev. Její kůže je už lehce vysušená, nejde to poznat, ale ona to cítí. A je to ten nejhorší pocit.

Zamyšleně ho sleduje. To, o čem mluví je vážná věc a ona to oceňuje. To, že ho zajímalo, proč někdo dělá něco a podobně. ,,Sama tohle nechápu a nikdy nepochopím" Pokrčí rameny. Třeba jako Alex. Co ho fascinuje na tom, ubližovat nevinným lidem? On se tím vyloženě baví. Zatímco Lott, ta jde po krvi. Prostě jen jako upír. Pak už se zasměje. ,,A kdo říká, že jste nejoblíbenější profesor?" Mrkne na něj a to už se začnou bavit o plánu na večer. Přizná se mu, že má přítele a že za ním bude chtít jít domů. ,,Nevím, jestli by to bylo vhodné" Pousměje se na něj. Ono něco jiného je flirtovat jen tak mezi lidmi a něco dalšího je jít někam do klidu s mužem. To už se ale začne věnovat i Peterovi. Docela ho zanedbávala. ,,Tohle mě vážně zabije" Zasměje se a zamíří za ním pro toho nově nalitého panáka, brr.. S takovou začne alkohol nenávidět, ale je pravdou, že má teď dobrou náladu a jen se usmívá. Ptá se ho, jak mu to jde a podobně. Když se zeptá na tanec, tak jen přikývne. ,,Ano, tanec zbožňuji. Ono asi jako každá žena" Usměje se mile a to už na ní promluví i Noel. Pobaveně se zasměje. ,,Co říkáš?? Že už by jsi chtěl platit?" Zvolá na něj pobaveně, když jí škádlí on, tak může i ona, proč by ne. Pak se otočí na Petera. ,,Ty tancuješ? Nedokážu si to představit" Usměje se nevinně, snad se za to na ní nenaštve. Ale opravdu. Vždyť je to kus chlapa a chlapi většinou netancují moc rádi, vždy je musí ženská donutit.

Tak tomuhle se musí ušklíbnout a následně i zasmát. ,,Tak jen soukromě? Předpokládám, že studentky po vás šílí" Pokýve vážně hlavou. Ještě, že ona umí odolávat krasavcům. Moment, opravdu umí? Vždyť Nathanielovi podlehla. Ale to bylo něco jiného, muselo! Prostě se teď nenechá zmást pěknými slovy a podobně. Stačilo jednou. A pak zase ty výčitky, no fuu. To prostě nemá ráda. Navíc, Alex si to nezaslouží. Nebo snad ano? To je to nejhorší. I kdyby si to nakrásno zasloužil, asi by mu to znovu neudělala. Snad. ,,Jen jsem to zkusila. Ne, že by jste nevypadal dostatečně inteligentně" Poškádlí ho a usměje se při tom lehce pobaveně. No dobře, není to tělocvikář, ale nechce se jí dále hádat. Navíc, on jí to usnadní a konečně jí řekne, co učí. ,,Páni" Usměje se. Tak tohle na ní udělalo dojem. ,,To určitě není nejlehčí" Pousměje se, než ho pozve na panáka, kterého samozřejmě neodmítne, proč by to dělal, že? Oboum nachystá, než začne zase obíhat stoly. Když se pak zastaví u něj, zeptá se ho, co bude potom dělat. Jakmile řekne testy, jen se pobaveně zasměje. ,,Joo, tak testy" Pokýve vážně hlavou a když pak řekne, že podle toho co ona, tak se jen tajemně usměje. ,,Já? No já skončím svou směnu a půjdu za přítelem domů" Řekne mu s úsměvem a mrkne na něj. To už pak obejde bar a vezme ty špinavé skleničky, aby je mohla umývat. ,,Petere, neflákej se" Se smíchem na něj zavolá a to už sklízí i ten její prázdný panák. ,,Kdyby jste ještě cokoliv potřeboval, stačí říct" Nabídne Noelovi a to už se vrací za Peterem. ,,Jak ti to zatím jde??" Zeptá se ho se zájmem a rozhlédne se. Tak trochu se cítí za něj i zodpovědná, když je tu dlouho a on jen chvilku.

,,Doufat můžete" Pronese poměrně pobaveně. Jestli si myslí, že jí dnes dostane, tak to se plete. I když v sobě má nějaký ten alkohol a podobně, nechce s nikým skončit. Už ne. Stačilo a bude opravdu vzorná přítelkyně. Alex by na ní měl být pyšný. Společně si připijí. Bourbon je její oblíbený a tak se spokojeně usměje. Miluje tu chuť na jazyku, které se skoro nic nevyrovná. Jen čokoláda, ano. No teda aspoň dříve, teď už tak maximálně krev, protože čokoláda už jí vůbec nechutná, jak smutné.
Když řekne, že doufá, že nebude, jen se na něj tajemně usměje. Nebude mu říkat, jak dlouho tady musí být. Prakticky by klidně mohla odejít, však je tu Peter, ale neudělá to. Noel vypadá jako muž, co vždy dostane to, co chce. Tak proč ho v tom podporovat, že. Svěří se mu se svým studium, které opravdu rychle skončilo. Ale snad jí nebude odsuzovat. Žít se dá i jen s maturitou. Zeptá se prozměnu i ona jeho. Když řekne, že vyučuje, jen se pobaveně usměje. ,,Nechte mě hádat, sexuální výchovu. Ne, ta vlastně není tak obvyklá. Líbil by jste se mi jako tělocvikář" Laškovně pozdvihne obočí. Ano, hodil by se na tělocvikáře, i když je jí jasné, že bude mít něco o mnoho odbornějšího, ale chce ho i záměrně trochu poškádlit.
Zeptá se ho, jestli mu může nabídnout ještě něco. Když zvolí bourbon, její rty se roztáhnou do spokojeného úsměvu. ,,Tak teď je na mě" Usměje se a vytáhne dva nové panáky, aby je mohla naplnit. Ty staré dá mezitím na umytí. Když naplní oba panáky, svůj si nechá a na chvíli se do něj zadívá. Ono vzpomínky na školu jí hodně připomínají mládí. Bezstarostný život, kdy ještě byla člověkem. A měla rodiče. Pak, díky práci v baru se seznámila se Sebastianem. Myslela si, že je to osudové, ale byla to chyba. Obrovská. Přijít o rodiče a ještě se stát upírem. Která mladá holka by tohle vše zvládla? Vlastně se ještě diví, že jí rovnou už nehrábnulo z toho všeho. Trochu smutně se pousměje, než k němu zvedne oči. Zrovna začne hrát její oblíbená píseň. https://www.youtube.com/watch?v=dGghkjpNCQ8 Prohrábne si své vlasy, než do sebe kopne dalšího panáka. To už jí donutí se trochu zašklebit. Spokojeně se usměje a vezme tác, aby mohla jít posbírat prázdné skleničky. Lehkým, tanečním krokem obchází stoly a nese tác zpět k baru. Položí ho na bar, ale nezůstane za barem, ba právě naopak, u baru, těsně u Noela. ,,Máte pak na večer ještě plány?" Zeptá se ho a sedne si vedle něj. Může si to dovolit, zatím obsloužila všechny, co něco potřebovali. Pohodlně a samozřejmě ladně se usadí. Je jí naprosto jedno, že dnes nemá šaty, ani výstřih, ani nic podobného. Nepotřebuje svádět a navíc, sluší jí i obyčejné rifle a triko, tak co. Její oblečení teď stejně zakrývá vesměs její zástěra.

Sleduje ho, jak kouří a musí se tomu pousmát. Ona nikdy nekouřila, ale že by jí to vadilo? Ne, je jí to naprosto jedno, jen ať si kazí draví. Jaképak zdraví, haha, jako vlkodlakovi to může být vlastně úplně u zadku. Obsluhuje lidi a stíhá u toho vše. Umýt bar, pochytat skleničky a rovnou je i umývat. Než se vrátí k tajemnému Noelovi. Kolik dnes asi chytne přezdívek? Pobaveně se nad tím zasměje. Stejně jako on si i ona nalije bourbon. Má na něj chuť a přece je to slušnost, aby ho tady nenechala pít samotného! ,,Fajn, díky. Aspoň dostaneš slevu" Řekne mu laškovně. Aspoň nějaké výhody z toho má. Je někdy opravdu dobré znát barmanku. ,,Na seznámení" Pronese stejně jako on, přiťukne si a vypije na jeden zátah. Musí mu dát za pravdu, je fakt výborný.
Když se ho pak zeptá, jestli na někoho čeká, u toho už umývá skleničky a na rtech jí stále hraje milý úsměv. Řekne to takovým stylem, že buď je to na ní, nebo si z ní jen střílí a opravdu příjde nějaká jiná bloncka. Ale ráda si to vezme na sebe. ,,Tak aby jste se dočkal. Její pracovní doba může být dlooouhá" Slovo dlouhá schválně protáhne. Taky mu to určitě dojde, i když nemluví konkrétně. Nějakou chvíli tady ještě musí pobýt. Bohužel práce je práce a dokud jsou tady lidi, tak nemůže jen tak odejít.
,,To víte.. ještě studuji..Nebudu vás trápit.. Mám maturitu, bez zaměření" Pousměje se. ,,Chtěla jsem pak pokračovat.. ale.. No, skončila jsem u baru" Poví mu jen a lehce pokrčí rameny. Co mu má říkat? Že nechtěla přidělávat rodičům starost? Že nebyli zase tak bohatí, aby si v té době dovolila jít na výšku? No jasně, mohla u toho pracovat a zároveň se učit, ale ono to není zase tak jednoduché. A proto se zaměřila na tu práci. Ale nevadí jí to. Vůbec ne.
,,Vy už ovšem nestudujete, že Noeli?" Oplatí mu schválně to vykání a lehce se usměje. Trochu více se mu otevřela a štve jí to, může toho lehce využít. Proto se nepatrně ušklíbne. Ach ten blbý alkohol. Nu což. Pomalu umyje skleničky a vyleští, vrátí je na své místo, proto se k němu chvíli otočí zády, než se otočí zpět k němu. ,,Mohu vám nabídnou ještě něco, pane tajemný?" Opře se o bar a zadívá se mu upřeně do očí.

Broubon je stará dobrá klasika, kterou nerada podvádí, ale občas je dobré dát si i něco jiného. Proto mu nabídla dva druhy rumu. Kdyby jen věděl, kolik druhů existuje. To už mu ale chystá dvě sklenky, když si teda objednal oba. Když jeden vypije a rovnou to komentuje, spokojeně se usměje. ,,To byl určitě Millionario. Věřte mi, je vážně výborný" Pochválí ho. Dávají si ho většinou takoví ti snobi, kteří rádi rozhazují peníze. Ale i gurmáni, kteří chtějí mít příjemnou chuť na jazyku. Bohužel jí z toho všeho tady hoří tváře. Červená jí naštěstí sluší, takže to není zase tak nejhorší.
Když si zkrátí její jméno a tak pěkně jí tyká, nemůže se jinak než usmívat. ,,Stejně jako vy nemůžete vědět, co se mi honí v hlavě" Řekne tajemně. Je spoustu přezdívek, které by dokázala vymyslet, ale znát jméno je přece jen lepší. I když někteří berou jméno jako něco osobního. Musí mu ukázat, že si na chvíli odskočí a začne obsluhovat další lidi. Dělá to ráda a s úsměvem, jde na ní vidět, že svojí práci miluje. I po těch letech. Stíhá si ale všímat, jak vypil druhého panáka a pak si zapálil cigaretu.
Vrátí se k němu a poví mu o tajemnosti. Když pronese svou větu, jen tiše zamlaská. Jako by ho tady na kolenou prosila, ten muž je až moc sebevědomý! To ona ale dokáže být taky. To už se jí představí a ona mu stiskne ruku. ,,Těší mě Noeli" Pronese a pustí jeho ruku. Když chce nalít bourbon, jen se zasměje. ,,Schvaluji a dám si rovnou stebou" Usoudí, že jí ještě panák nezabije. Většinou, no vlastně vždy je zásadová a prostě nepije v práci, ale dnes je jiná situace, stále to v ní vře z domu a proto se potřebuje napít. Vezme dvě skleničku a nalije oboum dvoum panáka a jednoho mu podá. Nadzvihne skleničku a trochu s ní pohne k němu. ,,Takže na seznámení."

Svou sklenku pak vypije na jednou. Nač troškařit. Vychutnává si pak chuť na jazyku a že to stojí za to. Spokojeně se usmívá. ,,Čekáte někoho??" Zeptá se jen tak mimoděk a rozhlédne se. Nevypadá jako ten typ, co sedí sám u baru.

Jako první mu nabídne rum a poté ještě bourbon. Když si teda objedná rum, vlastně proč ne? Taky ho má ráda, ale bourbon ještě více. Někdo by nalil rum do klasického panáku, ale to ona ne. Vytáhne dvě "bachraté" sklenice a do každé z nich nalije požadovaný rum. Dělá to bez mrknutí oka, nejspíše to je tím, že je opravdu hodně dlouho barmankou a podle toho to taky vypadá. Postaví před něj obě SKLENIČKY. Když pronese, že už dnes bourbon měl, tak se jen tajemně usměje. To ona měla taky pár panáku, jen ne bourbonu. Její tváře jí trochu hoří a nesmí se moc rozčarovat, nebo to tam prostě jen tak podpálí. To už se jí ale zeptá na jméno a dnes ze sebe nehodlá dělat tajemnou a hned mu své jméno vyklopí. Docela pokrok. Pak se zeptá pro změnu i jeho na jméno, ale pan tajemný si chce hrát na pana tajemného. No super, to dává rozhodně smysl. Její myšlenky jsou dnes opravdu úsměvné.

,,Musela bych vám vymyslet přezdívku a to by jste nejspíše nechtěl" Zasměje se tiše a ukáže mu jen prstem, ať vteřinu vydrží a to už jde obsloužit pár lidí. Nezapomíná si u toho lehce tancovat. Když se pak po nějaké chvilce vrátí k němu, na chvíli se opře lokty o bar. ,,Rád si hrajete na tajemného? Nebojte se, to budete i se jménem. Stačí váš výraz" Usměje se na něj mile. Ano, sám o sobě je tajemný a stále bude, i když bude vědět jeho jméno. Nevypadal jako klasický slušňák a mohla by být s ním opravdu zábava.

Blbnutí s Peterem musí na chvíli trochu umírnit, přece jen jsou v práci a ne někde na zábavě. A tak se začne věnovat hostům. Obchází stolečky a pak se usídlí zpět na baru. Když vejde do baru muž, nejprve to vypadá, že má silný parfém, ale tím to asi nebude, je to vlkodlak. No má štěstí, že proti nim nic nemá, ba co více, jeden z jejích přátel, hodně blízký je vlkodlak. Když jí neublíží, tak jí rozhodně nevadí. Jakmile příjde k baru a pozdraví jí, tak se usměje. ,,Hezký večer přeji" Řekne způsobile a čeká na objednávku. Když se jí zeptá na doporučení, tak se lišácky usměje. ,,Máte rád Rum? Máme tady velký výběr, třeba Zacapa a nebo Millionario, ovšem nutno dodat, že ten není nejlevnější" Lehce se zasměje, no co, jedna flaška stojí kolem 5 k. ,,A nebo bych doporučovala starou klasiku a to bourbon. Je to na vás" Pokrčí rameny, dala mu na výběr a je jen na něm, jestli to příjme a nebo si dá něco naprosto jiného. ,,Charlotte" Řekne mu rovnou, dnes neotálí. I když by chtěla, nejde to, má teď docela dobrou náladu, tak proč ne. Můžou za to i ty panáky? Nejspíše by se měla naučit normálně pít. ,,A vaše jméno? Na oplátku" Vyptá si i to jeho, když už teda. Ono není na škodu být za dobře s vlkodlaky, že? To už se na něj ale zadívá a čeká na objednávku, aby jí mohla začít plnit.