Příspěvky uživatele

Když se jí ptá proč, tak přemýšlí, jestli mu to vše narovinu vyslepičit a nebo zůstat tajemná. Ale tak dnes mu říká vše, co potřebuje vědět. ,,Prostě.. mi to nechutná. Lidské jídlo není pro nás kdoví jak dobré.. Vlastně skoro vůbec." Lehce se zasměje, snad to chápe. Pak se na něj podívá trochu s lehkým pobaveným úšklebkem. ,,No přesně to.. to o tom jednorožci si klidně vykládej" Připomeme mu předešlý vtípek. Pak už společně s ním příjde k okýnku a čeká na něj, aby si mohl objednat. Počká si a sleduje, jak se s chutí zakousává. ,,Hele to není fér, taky jsem jí měla ráda!!" Dupne si a založí ruce na prsou. ,,Tak ono se to nezdá, ale je už docela pozdě.." Podívá se na hodinky, je něco k ránu. ,,Ráda" Reaguje na posazení a zamíří k lavičce, aby se mohla posadit. Posadí se směrem, aby viděla na fontánku a sleduje vodu. ,,Tady v Shadowhillu těch fontánek ale je" Reaguje s úsměvem a otočí na Scotta hlavu. ,,Budeš si chtít dnešek ještě někdy zopakovat??" Zeptá se ho mile a je zvědavá na odpověď. Třeba s ní opravdu nebude chtít nic mít, když je tím upírem. Sama se za to nenávidí.

<--Noční klub

Její nabídku odmítnul, no ono se není ani moc co divit. Řekl to ale zaobaleně, ovšem jí je jasné proč. Nekomentuje to ale, proč by taky. Raději s ním teda zamíří na náměstí, kde by někde na rohu mělo být přesně to, co hledá. ,,Zaveď mě tam teda" Usměje se a jde poslušně vedle něj, ale tak o krok za ním, aby to snad nepřešla. ,Nebude ti doufám vadit, když si nedám??" Zeptá se ho lehce nevinně. Ne, nebude se přetvařovat, jak jí to chutná, navíc před ním to ani nemusí dělat, nebo by snad měla? Ne to opravdu ne, věří mu a tak se před ním nebude přetvařovat. ,,Scotte, že tě můžu o něco poprosit? Nechal by sis tohle vše pro sebe? Nechci.. aby se mě lidé báli" Smutně se pousměje, nechce, aby jí odsoudili a vzali si na ní vidle, to vůbec. Lehce více se zakutá do svého svetru, i když by nemusela, necítí chlad, ale je to spíše takové.. automatické.. Vzpomínka na to, když byla člověkem. Proto se i snaží dýchat a podobné věci. "Stejně už je pozdě a měla bych tě za chvíli opustit, nechceš se mnou ztratit celou noc ne.." Lehce se zasměje, nechce ho furt otravovat, i když je jí v jeho přítomnosti příjemně.

Upozorní ho na lavičku, kterou má vedle sebe. I on uzná, že vypadá opravdu lákavě, tomu se musí smát. To už si ale sundává sako. To si na ní vážně chce jen tak lehnout nebo co? Přizná se mu, že se nějak extra nechce vracet do práce. ,,Jo kdyby to bylo tak jednoduché. Ale máš pravdu, asi na to nějak kašlu" Pousměje se, snad to nevadí, pracuje tam už opravdu dlouho, tak co. Tak to prostě jeden den nezvládla. Snad se nevrátí do toho stavu, jinak si bude muset Scott hlídat svůj krček. ,,Stejně mám dojem, že už jsem tě tam možná někdy viděla" Zahloubaně si ho prohlédne. Je docela výrazná osobnost, možná si ho matně pamatuje, no kdoví. To už se ale zvedne a pomalu začne jít. Nabídne mu, jestli se nechce přidat. Sám uzná, že to nezní špatně a ještě si dovolí říct, že ho překecala, pche. S lehkým smíchem se k němu otočí. ,,No tak teda pojď, když už jsem tě teda přemluvila.. ale uvědom si, že tam žádné světlušky ani nic podobného nebude.. vystačíš si jen se mnou??" Zeptá se ho, než si zkontroluje, jestli má u sebe vše, ale nic nevytratila, takže se můžou společně vydat do klubu. ,,Jakou vlastně posloucháš hudbu??" Zajímá se, když už teda míří do tanečního klubu, tak aby měla tak trochu představu. Vlastně je docela zvědavá, jestli to bude metal, rock.. třeba jí překvapí a bude mít rád naprosto něco jiného. Nechce ho moc odhadovat, tohle se dělá těžko, zvláště u tak výrazné osobnosti, jako je on.

-->> Noční klub

,,To teda nemohl a víš proč? Protože nevypadám vtipně.. Nebo ti tak snad přijdu?? Ne, prosím, neodpovídej" Zastaví ho raději dřív, než by mohl vůbec něco říct. To už se mu ale svěří, že zůstane raději u zaujetí. Naštěstí jí tohle splní. Pak už se prohloubí do svých myšlenek, kdy jí Scott nechává prostor. Je to opravdu dobrý společník, ale možná kdyby jí jen vyrušil, tak by aspon nemyslela na ty hrozné věci. Po nějaké chvíli se odebere k lavičce, ale Scott si za ní nesedne, zůstane stát jako by u ní. Když tak přemýšlí, zeptá se i nahlas, co by chtěl dělat. Jeho odpovědí, jí zase uzemní. Musí se smát. ,,No tak ta druhá lavička je volná" Ukáže někde vedle sebe a pak pokrčí rameny. ,,Já tě od ničeho nezdržuji, klidně si běž zdřímnout. Já stejně přemýšlím, jestli si neskočím ještě do práce, ale, že by se mi tam dvakrát chtělo?" Pokrčí rameny a zadívá se před sebe na fontánku. Dnes už jednou v baru byla a ne, opravdu se jí tam moc vracet nechce. To už ale pomalu vstane a udělá pár kroků po cestičce, fascinovaně sleduje své boty. ,,Pokud mě chceš už opustit, tak mi ale slib, že se za mnou někdy stavíš do práce.. do baru" Usměje se, ona si ho bohužel nemůže pamatovat, když tam chodí x lidí. Ale od teď si ho rozhodně bude pamatovat. Dává mu tak vlastně tak nějak na výběr, buď může pokračovat s ní a nebo jít prostě domů. ,,Nebo pokud se chceš přidat? Já nevím, třeba do klubu?" Pokrčí rameny, v klubu to může být fajn a noc je ještě mladá. Navíc, aspoň ona nemusí spát. Malá to výhoda upírství.

Tohle už raději nekomentuje, ještě dlouhou dobu mohli mluvit ohledně jeho vzácného kámoše, ale proč by, stejně by se nedobrali nějakého konce. Další odpovědi se jí taky moc nedostane, s tímhle mužem je to opravdu složité! A přitom to vypadá tak jednoduše, když se stále směje jak tydýt, ovšem ona na tom není o moc lépe, že. Když jí dokreslí, nakloní se k němu blíže. Jeho zhoupnutí je vtipné, proto následuje další závan smíchu. Snaží se z něj vymánit nějakou odpověď a dočká se opravdu dlouhé věty, až uznaně pokýve hlavou, ale jen tak nepatrně, aby si toho nemohl všimnout. ,,Jsem ráda, že jsi neřekl, že vždy nakreslíš něco, co ti v daný okamžik přijde vtipné" Zasměje se, no co, prostě jen doufá, že nevypadá zase tak vtipně. Možná trochu, když se teď furt chechtá. ,,Beru teda raději to zaujetí" Vybere si spokojeně. Od té doby, co se představili mu tyká, bere to tak nějak automaticky. Však nemůže být zase tak starý a ona? Taky není moc.. ale tak.. bohužel už není člověk, že? V takovýchto momentech na to dokonale zapomíná. Někdy jsou účinky místo smíchu i dlouhé dumání a to se stalo právě jí. Myslí jen na to, proč už sakra není člověkem! Proč má někdo tak debilní život a nemůže se tomu prostě vyhnout? Debilní osud. Člověk si žije spokojeně, než přijde do styku s upírem a jeho život se pak obrátí naruby. Nejhorší je, že se s tím nedá nic dělat. Ze zadumání se vrátí raději na zem a podívá se na Scotta. ,,Co by jsi chtěl dělat?" Zeptá se ho a udělá pár kroků k lavičce, aby si mohla opět sednout. Lehce zakloní hlavu a sleduje měsíc, který naprosto dokonale září. Nejhorší je, že se u toho musí prostě smát.

Tak teď se ale začne smát opravdu nahlas. Má ráda upřímné a otevřené odpovědi, ovšem tohle byla možná až moc upřímná věta. Určitě by jí ale neřekl v normálním stavu. ,,Třeba čeká na vhodný okamžik a nebo správnou osobu" Řekne s vážnou tváří, ale pak vybublá ve smích, protože u tohohle se nesmát, to prostě nejde. Pak ještě po několika vtípků se mu svěří, že jí chce zabít. Když řekne, že nechce, tak se jen tajemně usměje. ,,Třeba by jste ani neměl šanci.." Řekne jen tak mimoděk. ,,Ještě aby jste nebyl" Reaguje na jeho spokojenost a pak na jeho vážení se už opravdu zasměje. ,,Umíte i jiné odpovědi, než jen jednoslovné?" Zeptá se ho zvědavě a natočí u toho hlavu na stranu, docela zadumaně ho sleduje, jen do té doby, než se opět začne smát. Jak má s ním sakra udržet vážnou tvář? To už se mu ale představí a on jí to opětuje. Scott, pěkné jméno, usměje se a potřese si s ním rukou. Pak už chce začít řešit, co by mohli dělat, ale on jí převeze a vytáhne malý bloček a něco, co je asi tužka. Překvapeně zamžiká. Nechá ho dodělat svůj výtvor a skoro ani nedutá. Nenápadně se ohlíží, aby něco viděla. Něco, co je podobné jí. ,,Páni.." Usměje se a nakloní se těsněji k němu, když už si to vše schovává. ,,To jsem tě musela asi hodně zaujmout, hm??" Řekne takovým pološeptem a chvíli ho sleduje z malé vzdálenosti, než se opět začne smát. Za tenhle stav mu děkuje. Opravdu hodně potřebovala zvednout náladu a díky němu se to povedlo. Ani neví, jak moc jí pomohl. Třeba se mu někdy svěří.

To jeho docházení po nějaké chvilce je opravdu zábavné. Měl by ho někdo natočit a pouštět v televizi, rozhodně by rozesmál opravdu velký dav lidí. Ona se směje a to ráda a proto se s ním cítí tolik uvolněně. ,,Místo aby jste byl zklamaný, že se mě nedotknete, nebo neuvidíte něco ze mě, jste rád, že neutratíte. Je tohle normální? Nejste gay??" Zeptá se ho na rovinu. Cha! On se jí mohl zeptat na prostitutku, tak ona mu to pěkně vrací takhle. Chvíli to vypadá jako kdo z koho, aspoň pohledem, ona ho má pevný, ale ten jeho je kdoví kde. Když jí dá kus své práce, tak si potáhne a chce mu to vrátit, ovšem když jí řekne, aby si to nechala, tak proč ne. Během chvilky po tom stejně nezbyde nic. A proto odklidí už nepoužitelný zbytek do nějakého koše, který tam určitě je. Předtím to ještě pro jistotu típne. Pak už se ale otočí na svého společníka. Pak už mu oznámí, že ho určitě při něčem ruší. Jeho smích jí opět nutí k tomu, aby se smála. Je to opravdu návykové, teď už i jeho smích.. nebo, že by to začalo působit? Tak rychle snad ne. Ne, za tohle opravdu může on. ,,No co já vím" Rozhodí lehce rukama a pak je dá zpět k tělu. Když se jí svěří, že chtěl honit světlušky, tak párkrát zamrká a otočí se směrem, kde se dívá a pak zpět na něj. Chvíli stojí jako solný sloup, ale jakmile se začne smát, to už se neudrží a směje se s ním. Je to až neskutečné. Do očí se jí naženou slzy. ,,Vy mě chcete zabít, opravdu" Vydechne a zavrtí hlavou. ,,Tak fajn, právě máte na práci mi dělat společnost, jste spokojený??" Poví pobaveně a zvedne u toho schválně nosánek. ,,A to je čest, takže si toho musíte vážit.." Pokývá vážně hlavou, kdo jí zná už by věděl, že jen vtípkuje, ale i on si toho může všimnout, protože se stále usmívá. ,,Jsem Charlotte" Představí se mu a natáhne k němu s úsměvem ruku.

Jo to by se divil, co u sebe dokáží lidé nosit, že. Ale pouta by byly nejspíše to nejméně. Jsou i takoví, co nosí nože a podobně. Ona se mezi ně neřadí. Její zbraní je ona sama. Ale o tom nemusí v žádném případě vědět. Když se pak zeptá, jestli je prostitutka, chvíli na něj civí docela.. překvapeně? Když se trochu probere, tak se jen pobaveně ušklíbne. ,,Ne, pouze striptérka, za co mě sakra máte??" Řekne mu naoko dotčeně, než zavrtí hlavou a u toho se zasměje. ,,Bohužel, nebo možná bohudík jsem jen barmanka, takže žádné vzrůšo nebude" Upozorní ho, div, že nezvedne ukazováček na důraz. Pak už se osmělí a zeptá se ho, jestli kouří často. Otázku otočí na ní, tak jen pokrčí rameny. ,,Nedokážu tohle odhadnout, ale asi..ano? O proti mě určitě" Zasměje se, ale neodsuzuje ho, to vůbec ne. Možná právě naopak. Obdivuje takové lidi. Kor tady ve městě. Když jste prostě v rauši, tak si na vás může dovolit kdokoliv a vám to příjde ještě vtipné. Vsadila by se, že kdyby ho teď pokousala, ještě by se mu to líbilo! Natáhne k ní ruku s e zbytkem a ak už zareaguje ještě na její otázku, jestli nemá ještě. Odpoví, že doma. Pfuu, no do domu se cpát nebude, to rozhodně ne, to se nemusí bát. Vezme si s díky ten zbytek a potáhne si, dvakrát, než mu to vrátí, no není ani moc co vracet. Když vyfoukne dým, tak se spokojeně usměje. ,,Už se ani nedivím, proč se tomu říká návyková látka" Pobaveně se zasměje, než pak lehce zvážní. ,,No nebudu vás rušit, určitě máte spoustu práce" Přece jen mu tady vešla do zorného pole a přitom ani nevěděla, jestli může. Ale bylo to tak spontální, snad za to není na ní naštvaný nebo něco podobného.

Cukne sebou opravdu opožděně, až kdyby neměla kamenný výraz by se tomu musela smát. Jo, naprosto jí to připomíná samu sebe. Ale ona to zkoušela jen jednou, on to má nejspíše na denním pořádku, nebo aspoň hodně často. Má chuť mu ještě zamávat před obličejem, aby si vůbec uvědomil, že je tam. Ale to už odpoví ne. Jaká včelka, opravdu rychlík. Během chvíle se poté začne usmívat, protože to prostě nejde jinak. Muž na tom není o nic lépe, ale on se neusmívá, on se začne smát! Bohužel je tohle vše neskutečně nakažlivé a tak se smějí oba dva. Vidět je náhodný kolemjdoucí, jo mohl by si myslet, že jim solidně hrabe, ale což. Když se omluví, jen zavrtí hlavou. ,,Nemusíte se mi omlouvat a ani se ničeho bát, nejsem policistka na obchůzce. I když.. Pouta bych u sebe možná našla" Tajemně a zároveň pobaveně se zasměje, tohle je opravdu vtip, nic takového v kabelce snad ani nikdy neměla. Ovšem muž nemůže vědět, jestli její kabelka opravdu ukrývá takové poklady či ne. Když pak řekne, že si to bude příště pamatovat, tak jen zakýve vážně hlavou a ruce spustí podél těla. ,,To by jste měl.. Mimochodem.. Kouříte..tohle často? A nemáte ještě?" Zeptá se ho s lehkou nadějí. Chtěla by si připomenou ten stav. Úžasný stav, kdy jí bylo vše jedno a jen se smála. Tady jde už jen ale o muže, pokud by jí vůbec chtěl dát a nebo ji s tím pošle do háje. Pomalu si dá pramen vlasů, co se spustil z drdolu za ucho a jemně se usměje, přátelsky.

Ani si neumíte představit, kolik se toho může člověku honit v hlavě, když je večer a vy jen tak sedíte na lavičce. Jsou to muka. Naprostý klid i když jako upír dokážete slyšet vše. Když se na to soustředíte. Jak si tam tak sedí, na chvíli si vytáhne z kabelky mobil, aby zjistila, že jí nikdo neshání. No bezva.. Ale přeci Rozklikne si zprávu a hned zrudne vzteky. Takže se její šéf dozvěděl o jejím dřívějším opuštění baru. Tak to je ale nemilé. Raději schová mobil. No co, přinejhorším jí může vyrazit a ona ho pak sníst. No dobře, to poslední není zase tak prakticky možné, možná i právě proto, že je tady zákaz zabíjení a nebo proto, že by to nedokázala udělat. Nebo dokázala? Minule k tomu neměla daleko. Potřebuje nějakou kontrolu, někoho, kdo jí s tím bude pomáhat. Z jejího myšlení jí vytrhne až známý pach. Ucítí to, na co nedávno vzpomínala. Překvapeně zvedne hlavu a začne sledovat okolí. Že by Nia?? Pomyslí si s nadějí a to už vstane. Pomalými kroky se vydá kam jinam, než za vůní. Není to daleko, právě naopak, u stromu. A ne, tohle rozhodně není Nia. Ještě pár ladnými kroky se dostane k muži, který vypadá, že moc nevnímá. Obejde si ho a ze stínu se vynoří přímo před něj. ,,To nevíte, že je v parku zákaz kouření?" Pronese s vážnou tváří a drží úsměv. No jasně, zákaz kouření a přece jsi tady kouřila.. A i zákaz koupání ve fontánce.. ale k tomu naštěstí nedošlo, viď Lott? Nebylo by někdy lepší přestat si vykládat sama se sebou? Založí si ruce na hrudi a dívá se na něj, někdo by mohl říct přísným pohledem. To už se ale usměje. Ona se totiž neumí moc zlobit. No jako umí, každý to umí, ale když nemá proč, tak proč by to dělala. Stejně je ráda, že je takováhle a že se nebojí jen tak s někým promluvit. Snad tady přítomnému nepřivodila trochu šok, protože by to mohl celé brát tak nějak jako vtip, tak to aspoň bere ona.

<<-- Taneční sál, přes domov

Chvilinku se zdržela na party, než jí to tam přestalo bavit. Původně sice byla domluvená, ale její doprovod se už bavil, tak jí nechtěla nějak rušit. Může za to nejspíše to zpoždění, které nabrala, když šla přes tu proklatou uličku. Setkat se s děsivým upírem není nic dobrého, ale díky její magii si na ní nic nezkusil a nejspíše ani nezkusí. Je dobré ovládat oheň, když se ho upíři bojí. Vlastně by měla i ona. Znamená to, že se bojí sama sebe? Občas ano, hlavně, když neví, jak to ovládat. Jakmile se pak objevila doma, jako první si dala sprchu, aby ze sebe smyla celý večer. Místo ale, aby si zalezla třeba do postele se rozhodla, že se půjde ještě projít, možná někde posedět a nebo se staví i v práci, když z ní předtím bohužel tak nešťastně utekla, ale což. Tentokrát se opět nenavleče do šatů. V poslední době jí nějak omrzely, ale to zase přijde. Dá si jen rifle, triko a žlutý, trochu větší svetr, ale je v něm opravdu příjemně. Na nohy si dá ještě botky s větším podpatkem.

To si prostě nemohla odpustit. Vlasy si sváže do ledabylého drdolu. Dnes si ani nebere kabelku, nějaké peníze si dá do zadní kapsy riflí a klíče si pak narve do přední. Ještě, než odejde, tak jde před dům vyvenčit Bonda. Chvíli tam s ním postojí, než ho vpustí do domova. To už se ale vydá na procházku. Při procházkách se nejlépe přemýšlí a tak to nemine ani ji. Nohy jí zavedou do parku. Tam si sedne na lavečku a musí se pousmát. Jo, tohle místo si moc dobře pamatuje. A Niu. Kde je mu sakra konec? Vždyť byl skvělý, díky němu poprvé zkusila travku a pak málem skončila ve spodním prádle ve fontánce, ne, ty šaty mu prostě neodpustí! Vzpomínky jsou krásná věc. Na chvíli se zahledí na fontánku a možná chvíli ani nevnímá nikoho kolem.

Ani ona si nemohla nechat ujít kouzelné vystoupení a že bylo doslova kouzelné. Pozoruje ženu, která je celá v černém, má havraní vlasy a ukazuje všem přítomným svou magii. Je to opravdu fascinující. Během show se podívá i kolem, aby viděla hlavně lidi, že jsou z toho přímo nadšení. Ono se není moc čemu divit, je to opravdu skvělé vystoupení. Netrvá ale moc dlouho a pak už se žena lusknutím prstů vytratí. Trochu ohromeně se usměje a spokojeně si přešlápne z jedné nohy na druhou a rozhodne se jít k baru, kde položí svou prázdnou sklenici. Pak už jí tady ale nic moc nedrží, všimla si, že i Sienn se baví s nějakou ženou, tak to nechá na pak, ten vstup do klanu a podobně. Však ona na to nezapomene.

--> Domů

// 5 procent prosím do síly :)

<--Ulice

Alone , lístky: 36, 40, 75, 85, 115

Byla domluvená se Sienn, ale stejně se chtěla na párty podívat. Měla to ráda, jinak by ani nemohla pracovat v baru, kdyby neměla ráda lidi a společnost. Tentokrát se cítí plná sil, proto se snad nestane ta samá příhoda jako předtím. Doma si oblékla modro bílé kraťase a červené triko. Vlasy navlnila a na rty dala rudou rtěnku.Vzala si kabelku a na nohy podpatky. Cestou přemýšlela o tom všem, co se jí za ten večer stalo. Je toho na ní až moc, ale ráda si odpočine takhle někde na akci. Pomalu vstoupí do stejného sálu, jako byla před půl rokem, možná déle. Konal se tu ples.. pěkné vzpomínky. To už si ale koupí lístek, nechá připnout pásek a zamíří k tombole, stejně jako minule a koupí si pět lístků. Poděkuje a lístky schová do kabelky. Zamíří k baru, kde si vezme jen nealko a pak si jde sednout trochu opodál k volnému stolku, pozorujíc ostatní lidi.

,,Ano, děsivá" Přitaká, protože pro ní to prostě děsivé je, bohužel. Nechce se dožít stovky let a nechce sledovat, jak její lidskost upadá. Jenže už není nazbyt. Je bohužel upírem a musí to tak přijmout, i když by bylo snadnější, kdyby nemusela. Ona si nevybrala být upírem, ale zase kdo jo? Jsou takoví blázni, ona ovšem ne. ,,Je to možné, ale i přes to.. Stejně mi to přijde stále děsivé a nemyslím si, že bych v nejbližších letech změnila názor" Pousměje se, tohle je prostě ona. Pak už se jí zeptá, jak dlouho má od přeměny. ,,Bude to něco kolem 7 mi let.. v té době mi bylo 21" Svěří se mu, i když ho prakticky nezná, ale je jí to jedno, stejně už to, že je upírem nezmění, tak co. Nebude se tady před ním přetvařovat, prostě se stále cítí na živu, i když on asi ne, ale to už není její problém, ani starost. To už se mu snaží radit, že má chodit lovit někam jinam než do uliček. ,,V pořádku, za nějakou dobu budete znát město nazpaměť, pokud tady zůstanete" Poměrně mile se usměje, než zažertuje ohledně pití z jejího krku. ,,Rozhodně by to nebylo příhodné" Přitaká a u toho vážně pokýve hlavou. ,,Nathanieli, to byl vtip" Ujistí ho teď už s lehkým smíchem, neuráží se, ona ne. Mimoděk se podívá na ruku na hodinky. ,,Páni ten čas letí.. no ráda bych tady s vámi ještě postála, ale jsem domluvená s přítelkyní, že se sejdeme. Takže třeba zase někdy, Nathanieli" Kývne mu ještě, než se ztratí pryč.

--> Domov a následně sál