Příspěvky uživatele

Když domluví, musí se zasmát "Alexi ty jsi skvělý gentleman, příště prostě narovinu řekni - Jdi do nemocnice a přines mi zásoby" zavrtí pobaveně hlavou.
"Ale jinak si to rozhodně zasloužím, řekni mi jeden jediný dobrý důvod, proč bych si to nezasloužila" řekne s usměvem a nadechne se, ještě chvíli a už bude opravdu na suchu.
Jakmile se jí vše rozleží v hlavě, zapřemýšlí "Mám vlézt do doupěte upíra?" nakonec jí přemůže zvědavost a proto jen přikývne.
"Tak fajn, přijímám tvé pozvání" řekne stylem, jako, že může být vděčný, že kývla ano. "Takže, veď mě" pokyne rukou dopředu a čeká, kam se vydá, aby se mohla zařadit po jeho boku, snad to bude rychle, má opravdu žízeň.

Podívá se na něj stylem, jestli si z ní dělá srandu a pak se jen lehce ušklíbe.
"Jo Alexi, to záleží pouze na tobě, já ti do hlavy nevidím a opravdu nevím, jestli si zasloužím tvůj jiný způsob" pokrčí rameny a tak nějak se smiřuje, že navštíví tu nemocnici, ne že by se jí tam nějak extra chtělo, ale když je hlad, pořád lepší jak ty zvířata, na jejich krev si prostě nikdy nemůže zvyknout, to je jako kdyby člověk žil jen stále na Tofu. Když tak přemýšlí, vlastně si ani moc nepamatuje na lidskou krev, dříve se jí živila každý den, ale jak se přestěhovala do Shadowhillu, tak si na to nějak netroufla a bohužel lovila jen ty zvířata, proto když si představí lidskou krev, začnou se jí sbíhat sliny.

Na chvíli přivře oči, než je opět otevře a podívá se na Alexe, to že kolem sebe cítí psiska jí na radosti moc nepřidá, i když jsou dál, takže se cítí v klidu. Jejich vůně jí vždy vadila, ale to je tak vše, nikdy s nimi neměla nějaké problémy, pokud se jí samozřejmě nějak nemíchaly do života, což se díkybohu nestalo, po nějaké chvilce se zeptala
"Jdeš do toho se mnou, nebo si snad půjdeš ulovit nějakou lišku?" zeptá se ho lehce pobaveně a nakonec se usměje, znovu si olízne suché rty, musí se rozhodnout rychle, než bez té krve opravdu odpadne, už ted se cítí hodně slabá a tak tak stojí na nohách.

Zamíří kolem fast foodu a školy až k lesu, když je na začátku lesa, tak se ohlédne na Alexe
"Ty jsi opravdu tady?" zeptá se lehce zamyšleně a pak už vkročí do lesa, nasaje jeho vůni, kterou miluje, rozhlédne se a lehce se ušklíbne, opravdu nemá chut na zvířata. Pak jí něco napadne.
"Byla by moc velká rebélie vykrást prostě Nemocnici s lidskou krví?" zasměje se, ta chut po krvi je nesnesitelná, tak nějak jí ale znepokojuje, že by radši ublížila člověku než zvířeti, ale ted se s tím bohužel nedá nic dělat.
"Víš aspon jaké zvíře chutná dobře?" zeptá se ho se zájmem, většinou se prostě krmila na lidech a nebo jen zakousla nějakou veverku.

"Dobře, tak někdy jindy Kansas" usměje se na ní a dívá se, jak se jí ztratila, pak se jen rozhlédne a přece jen se rozhodne zajít do toho klubu sama, nebude stále jen sedět doma.
-> Noční klub

Nadechne se, nějak se jí nechce odpovídat na tuhle otázku, ale přece jen nakonec odpoví
"Teprve 8 let" řekne upřímně a podívá se na ní "Já vím, je to málo, ale začínám si zvykat, hlavně jsem byla na vše sama.." pokrčí rameny a vydá se pomalu od jezera pryč.
"Doufám, že víš, kde klub je" zasměje se a vydá se podél jezera, aby došly do města
"Nebude to těžké, musíme jít podle instinktu a hlasité hudby" usměje se, to ona by si zase pro změnu nějaký drink dala, vlastně proč ne, dlouho se nebyla bavit
"Vzala bych tě do baru, kde pracuju, ale nějak se tam ted nechci vystavovat, když mám volno, takže radši klub" usměje se.

Když je Kansas venku z vody, tak i ona zamíří na břeh, když výjde, otřepe se a chvíli počká, až její spodní prádlo aspon trochu upustí od vody, než na sebe začne zpět soukat černé rifle, bílé triko, koženou bundu a čepici na hlavu, předtím si samozřejmě aspon prsty prohrábne vlasy. Pak pokýve uznale hlavou
"Já jsem tady teprve chvíli, dalo by se říct, že tak rok, ale nějak jsem se s nikým nebavila, spíš jsem si chtěla zvyknout na to prostředí" pousměje se a lehce protáhne
"No a co zajít ještě třeba někam do klubu? Noc je ještě mladá, aspon se s někým seznámíme" zeptá se jí s usměvem a čeká na její reakci

Stiskne jí ruku trochu více a pak už se pousměje, znovu si lehne zády na hladinu jezera a dívá se na noční oblohu, je to zvláštní, chvílemi myslí i na rodiče, ale musí ty myšlenky zahnat, je ted jinde a hlavně by jí to dělalo slabou a přece jen, nechce mít žádnou slabost, aby to na ní někdy někdo nepoužil, slabá byla jako člověk, jako upír se cítí jinak.
"Jak dlouho tu žiješ?" Zeptá se zvědavě, zrovna když už neleží na vodě, ale jen jí šlape na místě a její pohled směřuje na Kansas. Vidí jí ted docela v jiném světle, ze začátku se obě špičkovaly, ale ted jí tak nějak věří, ale nic se nesmí přehánět, proto si stále dává pozor, i přátelé tě můžou bodnou do zad a co takhle uplně neznámá holka.

To že jsem jí nenechala dopovědět mě tak nějak netrápí, jakmile je ve vodě, čekám kdy příjdou výčitky nebo něco podobného, ale když se začne smát, dost mile mě to překvapí a začnu se smát s ní.
"Přesně tak, nehoda" Odpoví a pokrčí rameny. "Je krásná noc, byla by škoda toho nevyužít, ani voda není příliš studená" Usměje se, dá se říct mile. "To oblečení mě mrzí, ale víš, je to jen voda, to uschne" Mávne rukou, ale tak nějak si neuvědomí, že je ve vodě, až po ní ještě cákne vodu a musí se zasmát.
"Myslím, že jsme to vzaly za špatný konec Kansas, nechci si tady dělat nějaké nepřátelé. Takže můžeme začít od začátku?" Usměje se na ní a natáhne k ní svojí ruku, stále plave na místě a tváří se mile.

Nemůže nepostřehnout, jak jízlivým tonem s ní mluví a musí se tomu jen zasmát, miluje sebevědomé holky, ovšem jen když si to zaslouží, tahle jí příjde spíše.. no jak by to řekla, otravná, snaží se za každou cenu jí ublížit, ale naopak, spíš jí to rozesmívá.
"Obávám se, že je to moje věc, jak dlouho jsem ve městě či jak moc jsem hladová. Ale radši budu vypadat takhle hladová, než najezená jako ty" řekne mile, přece jen začala si s tím, tak proč ne, ovšem pochvala to není, spíše lehká urážka.
"Copak, bojíš se vody?" nadzvihne zákeřně obočí a plave směrem k ní, než se naděje, tak jí chytne za ruku, kterou si právě smočila a zatáhne jí do vody.
"Ježiš promin, já nechtěla!"

Když jí pobídne, jen se ušklíbne, co si o sobě myslí? Až přesládle se usměje. "Ach Kansas děláš jakoby jsi to nevěděla" Opět se ušklíbne, nebyla si jistá, ale její oči jí to prozradily. "Takže si myslím, že by jsme tu mohly přestat hrát hru na nevinátka"

Prohlédne si jí docela ironicky, ze začátku se zdála jako milá holka, ale tak nějak jí ted příjde, že s ní budou problémy. Ale popravdě, je jí to naprosto jedno, stejně se stará jen sama o sebe, většinou. Poupraví si svou koženou bundu a otočí se zpět na jezero, na které se zadívá, je spontální a bláznivá, proto se pomalu začne vyslékat, až je ve spodním prádle a bez čepice, vlétne do jezera a spokojeně si lehne na záda, jo přesně tohle potřebovala. Je to skvělý pocit, jen ležet na zádech a dívat se na noční oblohu. Zatím jí to město nepřirostlo moc k srdci, musí popřemýšlet čím se tady zabaví.

Mírně se usměje, spíše zdvořile, takové tlachání nemá ráda, vstane a pomalu přejde k jezírku, nikdy neposedí na jednom místě dlouho "Jestli se bojím?" zeptá se a musí se lehce uchechtnout, jak moc by bylo jednoduché hrát si na hloupoučkou holku, která se ztratila a má strach. "Nebojím se, spíš nudím. A chceš vědět tajemství?" Otočí se na ní "Miluju tajnosti" Řekne až hrozivým hlasem, lehce jí začínají vylézat špičáky, ale stačí se jen nadechnout a hned je schová. Má hlad. Dlouho nic nejedla a jak jde vidět, tady se taky moc nenají. Přece jen by mohla pak zvolit nějaké zvíře, nechutná to sice moc dobře, ale hlad to na chvíli zasytí.

S potěšením si sedne vedle dívky, dívá se na hladinu jezírka, které je klidné takhle večer "Jsem Charlotte, těší mě" Řekne opět mile a nohy pokrčí, rukama si je obejme. Určitě to nebude člověk, snad by nebyla tak hloupá a nevystavovala by se tady tak jednoduše Poupraví si svou čepici, která se jí lehce shrnula do obličeje a pak ho otočí na Kansas. "Co tady děláš tak sama?" Neodolala a přece jen se zeptala, třeba je to opravdu jen bezbranná kořist.

Když výjde z domu, chvíli se prochází po městečku, ještě neměla tolik příležitostí si to tam projít, její nohy jí zavedou k jezeru. Zvláštní místo, tiché, klidné, až na ty ptáky co skřehotají kolem, znuděně se rozhlédne kolem a uvidí u kraje sedět dívku. Ještě ve městě nikoho nezná, bude dobré se seznámit, proto se sebevědomě vydá k ní. Pokud je člověk, aspon si pošmákne, pokud ne, může si aspon popovídat."Ahoj, můžu se přidat?" Zeptá se mile, ze začátku chce vždy působit milým dojmem, aspon tak byla vychována, než se stala upírem.

Ráno vstane a protáhne se "To bude zase den" Pomyslí si a vstane, jako první si skočí do sprchy, kde se celá pořádně vymydlí, nakonec výjde ven, osuší se krémovou osuškou a celé tělo si natře kokosovým tělovým mlékem, u zrcadla se učeše, umyje si zuby, lehce se namaluje a zamíří do pokoje, kde otevře skřín a chvíli přemýšlí co by si tak mohla obléct, nakonec zvolí bílé spodní prádlo, černé rifle, bílé triko, černou koženou bundu, černou čepici


Když je oblečená, vezme si ještě tašku a zamíří do předsíně, kde si obuje černé tenisky, vezme mobil, klíče a vydá se směr k jezírku, třeba tam najde něco k snědku, ten hlad už je k nevydržení.