Příspěvky uživatele

"To by jsi byl opravdu hodný, kdyby sis udělal čas" usměje se na něj mile, než po nějaké chvíli dodá. "A dělala jsem si srandu, musím do práce až zítra" vyplázne na něj jazyk a stále plave od něj pryč, jeho slovům, že je potvora se musí zasmát. "Hele pane Rodriguez, měl by jste přehodnotit svůj slovník, rozhodně si jako potvora nepřipadám" zavolá na něj a po nějaké chvilce plavání se zastaví.. neboli zpomalí. Samozřejmě, že chce, aby jí chytil. Stále se usmívá a má dobrou náladu, což je úspěch. Nemá ani čas myslet na to co bylo. Což je dvojnásobný úspěch. Alex se ukázal jako opravdu skvělá společnost a ona je jen moc ráda, že to nakonec dopadlo tak, jak mělo. Jen ještě, aby byl spokojený i on. Ale když se tak na něj podívá a z toho jak mluví.. připadá jí, že mu to zatím nějak moc nevadí. Možná mu to ještě nedochází. Ale ono mu to dojde. A jestli i pak bude spokojený, tak má vyhráno. Když teda zpomalí, plave opravdu hodně hodně pomalu, dívá se před sebe, je krásný večer, měsíc dopadá na hladinu. Navíc je opravdu teplo, což ve spojení s vodou je jen dobře. Je to prostě super večer na koupání.

Sleduje Alexe, jak se vysléká z kraťasů a trika (A jo :D ) a celou dobu se u toho potutelně usmívá, plave na místě a čeká, až za ní připlave, když skočí něco, čemu se dá říkat šipka a objeví se až u ní, tak se musí zasmát. "Neodolatelný jako obvykle" uculí se a natáhne ruku a rovnou mu prohrábne vlasy, které tak nějak ztrácí tvar, ale to jí vůbec nevadí, nechápe, proč s tím Alex dělá vždy takové cavyky, jsou to prostě jen vlasy. Nakonec se usměje. "Musím chodit do práce. Navíc si ode mě aspoň můžeš odpočinout, takže tím vlastně získáš" zasměje se a sama si ponoří hlavu, když se vynoří, otevře oči a podívá se mu přímo do těch jeho. "Kdyby jsi ale za mnou chtěl přijít, tak budu moc ráda. Nebo mě třeba aspoň vyzvednout" pokrčí jemně rameny, je to na něm, rozhodně ho nebude nutit. "Pokuď samozřejmě nebudeš mít něco důležitějšího na práci" zopakuje tak nějak tu jeho minulou větu a poťouchle se usměje, nebere to nějak moc vážně, ale naprosto to chápe, když bude mít něco jiného, vůbec mu to nevyčítá. To, že jsou teď spolu neznamená, že spolu musí trávit každou volnou minutu, i když je jí s ním naprosto dobře. Na chvíli se položí na hladinu a roztáhne ruce, nohy má natažené a jde tak krásně vidět její ploché bříško. Nechá se unášet po vodě a dívá se na oblohu. Když se pak znovu vrátí do původní podoby, pomaličku připlave za Alexem. Ruce mu obmotá kolem krku a vášnivě ho políbí, když nedává pozor, rukou mu zajede do vlasů a na hlavu, pak se odtáhne a hlavu mu prostě ponoří. Než stihne zareagovat, se smíchem od něj plave pryč.

Jen s úsměvem zavrtí hlavou, opravdu nemá nějaký nápad, ne po tom všem co se jí stalo. A navíc se jí ani nic nechce vymýšlet, jen maximálně skočit do vody. Je to zvláštní, její magie je oheň, ale přesto miluje vodu, Možná je to i tím, že o své magii ani neví. Pomalu si přetáhne své šaty přes hlavu a zůstane před ním pouze v černých plavkách. "Mám špatnou zprávu, večer musím jít pracovat" povzdechne si, ne že by se jí nechtělo mezi lidi, ale není to moc brzy? Nejspíše to ale bude muset překonat, jinak se z toho všeho hned tak nedostane. "Budeš můj nejoblíbenější zákazník na baru?" zeptá se ho se šibalským úsměvem, než pomalinku zamíří do vody, nějak ani nečeká na Alexe, přece jen, těšila se do vody a on nevypadá nějak dvakrát nadšeně. Přes mělčinu zamíří do vody, když je ponořená tak po prsa, začne plavat, ale né nějak daleko, po pár tempech se zastaví a otočí na Alexe, plave jen na místě.

Celou cestu si povídali, jak jinak, přece by vedle sebe nešli jako dva neznámí. Když se blížili k jezeru, prostě ho chytla automaticky za ruku. "Těším se na vodu." usměje se upřímně, jezero a všeobecně vodu miluje, nejraději by v něm strávila klidně celý den. Palcem hladí Alexe po ruce a přemýšlí. Když příjdou k jezeru, pamatuje na svojí poslední návštěvu. Dívá se kolem jezera a před očima má Sebastiana. Odjel? Nebo zůstal? Od té doby o něm neslyšela, tak kdoví. Nečeká ale, že by odjel jen tak, to mu rozhodně není podobné. Nechce se ale zabývat takovýma myšlenkama a raději se podívá na Alexe. Než cosi kdosí, tak je ráno. Ale stále je za mrakem, je příjemnější, než kdyby na ně pařilo slunko, přece jen, který upír by měl rád opalování na sluníčku, že. Pomalinku pustila Alexe a nadechla se čerstvého vzduchu. "Chceš jít hned do vody?" zeptala se ho s úsměvem a mezitím si z kabelky vytáhla černou gumičku, předklonila se a zase narovnala, chytla si vlasy a svázala si drdol, pak se podívala na Alexe. Bylo na ní vidět, že je opravdu spokojená, skoro stále se usmívá a nemyslí na to co bylo, ale myslí jen na to co bude.

Cestou dolů se usmívala, ještě aby ne, když si držela pro ni teď toho nejbližšího člověka. Když se dole snažila schovat jeho triko tim, že ho nenapadne skopla, nějak čekala, že si toho samozřejme všimne, však proc ne, je to jen hra. Ještě chvíli ho chce potrápit, ale nakonec rezignuje. "Žádné takové, teď budeš bývat bez trika, jen většinou, když budeme sami " poškádli ho, to mu ještě nestihla říct, že je žárlivá? Ajaj. Pomalu se skloní a vezme triko do ruk, zamíří za nim a zastaví se těsně u něj. "Dej mi ještě minutku abych se pokochala " usměje se milounce a rukou mu přejede po hrudi, u toho ho skenuje svým modrým pohledem. Nakonec mu to triko po nějaké chvilce podá. Dívá se mu u toho do očí a stále nemůže uvěřit, že tenhle muž je jejím přítelem. Nejspíš usnula a prožívá nějaký sen. Ne, že by se jí to nezamlouvalo, právě naopak. Je opravdu šťastná, že ho má. Pak už zamíří ještě k lednici, z které vytáhne dva sáčky s krví a schová je do kabelky, přece jen, co kdyby byla potřeba. V kabelce má ještě mobil, lesk na rty a pár maličkosti. Vezme ještě klíče a jde k východu.

--> Jezero

Stojí před ním už oblečená a s úsměvem, když ho poznala, rozhodně netušila, že by mohli skončit spolu. Vyhlášený děvkař, který flirtoval i před ní s ženami a nějak mu to nebylo blbé. Věděla, že se s ním chce vyspat a ani netušila, že by chtěla něco více, však nebyla zamilovaná tolik let. Ale pak se to stalo a nedalo se tomu poručit. Ne že by jí to vadilo, aspoň má teď smysl života. Nakloní hlavu lehce na stranu a jemně se zasměje. "S radostí" uculí se a přejde až k němu, chytne jeho tvář do dlaní a vlepí mu laškovní pusu někam do koutku úst. "Takže honba za tričkem" zasměje se, samozřejmě, že ví, že ho má dole v kuchyni, však se tam válí i její šaty. Chytne ho za ruku a pomalinku s ním jde dolů, jde krůček před ním a našlapuje opravdu ladně, tak jako obvykle, když jsou v kuchyni, pustí ho a jako první si zvedne šaty, které si přehodí přes židli a nohou nenápadně pošoupne triko tak, aby nebylo vidět. "Není tady, nejspíš budeš muset jít takhle" řekne bezradně a sleduje jeho hruď a pak vyjede pohledem do jeho očí a nevinně se usměje, jako andílek.

Nějak už to nekomentovala, nezná ho a i když si může myslet, že ho nějaký muž nezastaví, může to být i naopak, opravdu je nebezpečný, jak už se několikrát přesvědčila. Doufá však, že se oni dva nikdy nesejdou, nemuselo by to dopadnout dobře. Teď ale na to nechce myslet. Teď si chce užívat tuhle chvíli, je to až neskutečné, opravdu jsou spolu a není to jen sen, je šťastná, ještě aby ne. Vždyť se v posledních týdnech, hned když věděla, že je v tom něco více pokoušela o to, aby to takhle dopadlo. Hned potom, co se dolíbali a ona mu nabídla pár věci, co by mohla se musí usmát. "Promiň, prostě neusedím na místě, je mi blbost takhle mrhat život, i když je to věčný život" usměje a stále ho hladí po tváři, než toho nechá a akčně vstane. "Takže myslím, že by jsme měli jít k tomu jezeru" zavelí teda nakonec a přejde ke skříni, pomalinku si rozepne košili a nechá jí spadnout přes ramena na zem, stojí tam nahá, od jejího těla se odráží měsíc, je krásná teplá noc, i voda bude určitě skvělá. Natáhne ruku a vezme si jednoduché plavky černé barvy, pak si vezme černé šaty, miluje sice barvy, ale někdy je jich až moc, tak proč si nedát třeba něco černého. Obleče si šaty, které mají menší výstřih, u pasu jsou uplé a od pasu dolů rozšířené, délka tak do půlky stehen. Pak se otočí na Alexe. "Kde jste nechal triko fešáku?" zeptá se laškovně a sjede pohledem jeho hruď, je úžasný.

Podívá se na něj a i skoro přes slzy se lehce usměje. "Dobře, ale musela jsem ti to říct, vím moc dobře čeho je schopný a mám z toho strach. Jestli i přes tohle se mnou chceš stále být, tak říkám ano. Jdu do toho. Protože to ty jsi mi obrátil život naruby" pousměje se a rukou přejede po jeho ruce, najde jeho prsty, které si s těmi svými proplete a podívá se mu do očí. "Vím, že je to pro tebe nové a já ti dám co nejvíce prostoru, ale taky tě chci naučit, že to může být něco krásného" říká tak moc upřímně, protože tomu i věří. "Nedokážu ti zaručit, jak dlouho spolu vydržíme, ale můžu ti odpřísáhnout, že udělám vše proto, aby to klapalo" řekne s vážnou tváří a jeho ruku v té své stiskne, povzbudivě se na něj usměje a nakloní se až k jeho rtům. "Dost ale bylo té romantiky, nemyslíš?" řekne s úsměvem, takovým tím laškovním a zruší i tu nepatrnou mezeru mezi nimi a začne ho líbat, vášnivě, nenasytně, tak jak to má rád, ale i přes to všechno tam někde jde cítit i ta něžnost, které se prostě nezbaví, ani kdyby chtěla. Rukou mu zajede přes krk do vlasů a přitáhne si ho ještě blíže, polibek prodlouží, než se od něj odtáhne úplně a jen ho palcem pohladí po tváři, když ho stále drží ve vlasech. "Copak by jsi chtěl dělat?" zeptá se ho po sléze a rovnou vymyslí pár nabídek, aby si nestěžoval, že vše nechává na něm. "Buď můžeme zůstat doma, kde si můžeme třeba například pustit film, nebo by jsme se mohli jít koupat k tomu jezeru jak byl původní plán, či jít na disko, nebo si jen sednout do baru, kde si třeba můžeme zahrát kulečník.." je spoustu možností, dál by jich mohla vymýšlet, podle toho, jestli si z tohohle nic nevybere bude pokračovat.

Sedí opřená o zeď a přemýšlí co udělala špatně. Po hodně dlouhé době se někomu otevřela a tak to dopadlo. Jak mohla být tak pitomá. Dá si hlavu do dlaní a zhluboka oddechuje, je jí zle, najednou je jí opravdu zle na duši, takhle se cítila naposledy před sedmi lety po té tragédii a od té doby až teď. Nakonec si oddělá ruce a dívá se před sebe tupě do nějakého bodu na stěně. Když vejde do pokoje, zvedne k němu oči. "Ty jsi ještě tady? " ujede jí tiše, čekala, že se oblékne a odejde, proč by měl za ní jen tak chodit? Když k ní ale nakonec přejde a sedne si přímo na místo vedle ní, otočí k němu hlavu a poslouchá ho. Opravdu tohle řekl? řekne si pro sebe a překvapeně ho sleduje, nedokáže tomu uvěřit. Nakonec si jen povzdychne, měla by být štastná za to všechno co jí řekl, tak proč není? "Alexi já nemůžu ohrozit tvůj život. Měla bych se ti přiznat. Sebastian mi vyhrožoval, že si nesmím s nikým začít, nebo to dopadne špatně. A já se bojím toho co udělá, opravdu se bojím" povzdychne si a zavře oči. "Raději by jsi měl jít.. dokud to ještě dokážu ustát" řekne tiše a podívá se jinam. Je jí opravdu zle, miluje ho a teď ho odhání? Jak je pitomá. Ale je to jen pro jeho dobro, neodpustila by si, kdyby se mu něco stalo.

Dívá se mu na přímo do očí, stále drží pevně jeho ruce, ale pomalu mu je začíná pouštět, jede přes jeho paže, až na jeho hruď, kde se jimi trochu zapře a polkne. Když jí odpoví, tak nějak všelijak, opravdu jí to zabolí. Ano, ví že se nedokáže ovládat, když vidí jinou ženu. A chce to? Chce takového muže, který prostě bude stále běhat za jinýma ženama? Ne, tohle prostě nezvládne. "Proč zrovna ty Alexi? Odpověď je jednoduchá. Cítím se díky tobě výjmečná. Děláš ze mě lepšího člověka (upíra) . Poslední léta pro mě moc život neměl smysl, jen jsem se trápila a říkala jsem si stále, co by, kdyby. Ano užívala jsem si, ale copak to má smysl? Jen o tom život podle mě není. A pak jsem narazila na tebe a vše se změnilo. Myslela jsem si, že to bude jen na jednu noc, vždyť jsem od začátku věděla, že tě chci, ale myslela jsem si, že jen do postele" mluví upřímně. "Ale zvrtlo se to a já se do tebe zamilovala." dodá nakonec to, co je samozřejmě zjevné. Všimnul by si toho i slepý. "Vím ale, že nedokážeš být věrný jedné ženě a rozhodně tě do toho nebudu nutit. Takže jsme se vlastně moc nepohnuli" pousměje se "Omluv mě na vteřinku" přeskočí jí lehce hlas a sesedne z něj, upíří rychlostí je ve svém pokoji, kde si na sebe obleče delší košili, aby nebyla nahá a sesype se zády o zeď na zem. Nejspíš je jí souzeno zůstat sama a tak to i bude.

"Měl by jsi mi něco slibovat častěji, pak by ses aspoň nenudil" usměje se, ne že by se někdy snad nudil, ale kdoví. Po jeho zvláštní odpovědi se na něj poměrně překvapeně podívá, ale její úsměv se rozšíří. Teď a nebo nikdy. Stejně je to nevyslovená otázka, která nad nimi visí už poměrně dlouho "Zkus to se mnou." promluví tiše a dívá se mu na přímo do očí. Opravdu jsem to udělala? Teď příjde to krásné odmítnutí ušklíbne se v duchu. Třeba to jen potřebuje vědět a slyšet nahlas, že jí nechce, aby se mohla pohnout dál. Nebo naopak, že jí chce. Vlastně to teď závisí na něm. Viděla občas, že se mu v hlavě nejspíše honí, jak to všechno bude. Musela už se prostě zeptat. Stále drží pevně jeho ruce a její dech se najednou zrychlí. Má strach. Opravdu strach z jeho odpovědi. Bude to ano? Či ne? Při jeho talentu a umění všechno obcházet to stejně nějak obkecá a budou zase na začátku. Doufá ale, že už se konečně vyjádří, aby se mohli pohnout dál. Jemně si olízne ret, který jí za tu dobu vyschnul a ucítí na něm ještě zbytky chutě jeho krve, na moment přivře oči, než je opět otevře a zadívá se mu na přímo do očí, očekávající nějakou odpověď.

Pousměje se a chytne jeho ruce jednou rukou, druhou jede na jeho tvář, kde ho konečky prstů něžně pohladí. "Jsem opravdu ráda, že své sliby plníš. Navíc jsi z toho měl potěšení i ty" zaculí se a skloní k jeho rtům, laškovně ho líbne, než se od něj odtáhne a poměrně zkoumavě se mu zadívá do očí, rukou vystoupá zpět ke druhé a silně ho chytne. "Co nabízíte za svou svobodu?" vrátí se k jejich hře, i přes to, že spolu teď spali se mu mimoděk zavrtí klínem na jeho. Když tak přemýšlí, opravdu jí z toho pomohl. Ani na sekundu už nemyslí na to, co se jí stalo. Protože by to pak neustála. Už tak si připadala jako idiot a navíc zostuzená a pošpiněná. S Alexem dostává pocit, že je normální a chtěná. Neví sice na kolik jí Alex chce, ale ví, že aspoň její tělo ho přitahuje, když už nic. Sice by byla ráda za něco více, ale nesmí na to tlačit, hlavně ne po tom co se jí vše stalo. Stejně by s ní nikdy nechtěl chodit, takže to vlastně ani nemusí řešit, ale v hlavě se jí to přehrává znovu a znovu. Mohla se Sebastianovi oddat. Mohla se s ním milovat a ještě by se jí to určitě líbilo, ale nedokázala by to. Dokázal by takhle Alex odolat nějaké ženě? Jen kvůli ní? O tom silně pochybuju dodá si v duchu. To ale ano udělala, i když se jí to vymstilo.

Když přestane, vydechne a tím pootevře rty, začne jí líbat a vůbec se tomu nebrání, proplétá jazyk s tím jeho a cítí, že jeho polibky už nejsou tak vášnivé jako předtím, ale naopak, že zněžnily. Nejraději by řekla nějakou poznámku, ale s takovou by jí snad už nikdy nepolíbil a to rozhodně nechce. Prahne po jeho polibcích, jako by byla na poušti a on byl jediný zdroj vody. Jemně ho kousne špičákem do rtu, až ucítí jeho krev, jen pár kapiček, spokojeně zamručí a dál ho líbá, teď ovšem její polibky nabírají na intenzitě. Ruce má stále na jeho ramenech a upíří rychlostí se překulí na něj, chytne mu ruce, které mu dá za hlavu a pevně ho drží. "Teď vás mám ve své moci pane Rodriguezi" pronese tajemně a zároveň laškovně. Vlasy jí spadají na jednu stranu ramene a na tváři má spokojený úsměv. Je z něj naprosto zblbnutá. Nakloní se a jemně ho políbí na rty, pak na tvář, sjede níž na krk, kde ho zasévá polibky. Pak se odtáhne a jen se mu dívá svým modrým pohledem přímo do jeho očí. "Děkuji Alexi, moc to pro mě znamená" řekne mu upřímně, opravdu díky němu na vše zapomněla a cítí se dobře. Až je to k nevíře.

Oddávala se mu a zkousávala si ret, ale jen nepatrnou chvilku, spíše vzdychala nahlas, ruce měla na jeho ramenech stále a na chvíli je přesunula na záda, kde ho jemně škrabkala, když přírazy zpomalil, tohle jí naprosto dostalo, s takovou už to nedokázala udržet a začala se pod ním tříštit v neskutečném orgasmu, vždy vydržela déle a některým mužům dělalo vůbec problém jí udělat, ale s ním to bylo jiné. Hlavně teda v tuhle chvíli, neví jestli to tak cítí jen ona nebo taky on, ale bylo to neskutečné, když jí začne znovu líbat, vůbec se tomu nebrání a polibky mu vášnivě opětuje, teda než jí začne procítěně líbat, na chvíli otevře oči, aby viděla jeho zavřené s dlouhýma, tmavýma řasama, je to neskutečné, cítí se s ním opravdu skvěle, hned zavře oči a přimkne se k němu celým tělem, i když už prožila orgasmus, stále se proti němu pohybuje a tak si ho vlastně i prodlužuje, jemně mu vzdychá do polibku a polibek hodně prohloubí, znovu zapojí jazyk, který se pomalinku snaží vyprovokovat ten jeho, u toho dýchá zrychleně a nejraději by ho už nikdy nepustila, tak silně ho i drží.

//Musím uznat, že je to vyčerpávající odpověď/post :D :D