Příspěvky uživatele

Někdy se člověku v hlavě honí snad tisíce myšlenek, takže není vůbec divné, že jí občas zalétnou k Sebastianovi. Alex by měl vědět, že bohužel v její hlavě je a hned tak neodejde, zažili toho spolu opravdu hodně a tak by bylo divné, kdyby už si třeba ani nepamatovala, jak se jmenuje. Vždy tady bude ten duch Sebastiana, ať už je kdekoliv. Nedivila by se, kdyby se snad i vrátil, jestli opravdu odešel. ,,Jo jasně.. je to dobře.. Jen se divím, že jestli opravdu odešel, tak se ani nerozloučil.." Řekne zamyšleně s trochu nepřítomným pohledem, než si uvědomí, co to vlastně řekla. Opravdu jsem to řekla nahlas? Do háje.. Musela to nějak zamluvit a nebo něco udělat a tak se dostali k polibku, který byl úplně stejný jako ty ostatní, nechybělo v něm nic, jak by taky mohlo, když ho tolik miluje. ,,Teď přemýšlím, jestli jsi to myslel vážně nebo snad ironicky" Přihmouří na něj oči, než se začne hrabat z postele, aby svému příteli udělala tak nějak divadýlko. Líbí se mu, to už zjistila dost dávno, jinak by s ní neměl společnou domácnost a asi by se do ní ani nedokázal zamilovat. Ono je sice krásné říct, že jde o to, jakou kdo má duši, ale není to tak, vždy tam musí být ta přitažlivost a to, že se vám někdo líbí, jinak to prostě nejde. I ona by musela přiznat, že si Alexe vybírala i podle vzhledu. Nebylo to nejdůležitější, ale bylo to tam. Ach ty krásné sladké vzpomínky, kdy by jí ani trochu nenapadlo, že by snad oni dva mohli být někdy spolu, ale stalo se a o to je to krásnější. Na sebe si dá tedy spodní prádlo, vybere šaty a i s nimi se vydá do koupelny, aby mohla dokončit svůj vzhled. Během chvíle se pak vrátí do pokoje, takže zastihne Alexe, jak drbe upřímně JB. Je to opravdu krásný pohled, až se jí z toho vykouzlí úsměv na rtech. Za nic by je nevyměnila. Upozorní Alexe, že by se měl začít chystat a když se oba odeberou pryč z postele, tak zamíří přímo k ní, aby jí mohla ustlat. Po očku ale nezapomene sledovat Alexe. Postel je ustlaná během chvíle a stejně tak i Alex je tak rychle oblečený. Se spokojeným úsměvem ho vyprovází do koupelny, než se skloní k Jamesovi, aby ho podrbala za uchem. ,,Tak co Bonde, půjdeme ven?" Zeptá se ho s pobaveným úsměvem a James začne nadšeně vrtět ocáskem a pobíhat, div, že nevrazí do Alexe, který se vrací do pokoje. Prosmýkne se kolem něj a nejspíše jde hledat vodítko. ,,Ten pes má temperament po tobě" Zasměje se na svého přítele a teď už jen zbývá vzít si kabelku, do které nahází potřebné věci. Ladným krokem se dostane k Alexovi. ,,Už je ohrané ti říkat, jak moc ti to sluší, takže se toho ode mě nedočkáš" Pronese tiše a přiblíží se k jeho rtům, ale místo pusy ho jen škádlivě cvrnke do nosu, s pobaveným úsměvem se snaží prosmýknout kolem něj a v rychlosti se dostat do předsíně, kde se ať už s Alexem nebo sama dostane za pár chvil. Na nohy si dá jak nečekaně vysoké lodičky, které skvěle padnou k jejímu outfitu a nahoru delší černý kabátek. Bond, který si našel své vodítko se objeví u nich skoro nepozorovaně a pohledem skáče z jednoho na druhého. ,,No tak pojď.." S úsměvem se snaží vzít Bondovi vodítko z tlamy, ale nějak jí to moc dobře nejde. ,,Jamesi Bonde, okamžitě mi dej to vodítko!" Zvýší na něj hlas, ale stále má ten pobavený tón. Bonda to očividně baví se přetahovat, tak do toho Lott vloží trochu více síly, ale v té chvíli Bond škubne a tak Lott skončí na zemi na zadku.

Je jí moc dobře jasné, že to, že to povolila Alexovi neznamená, že by to snad měla povolené i ona. Je to těžko, jako upíři mají tolik času a ne vždy jim přijde vše tolik výjmečné. Jenže Alex může spoléhat i na to, že Lott by to nejspíše vnitřně zničilo, kdyby někde uletěla. Měla by to snad hodit za hlavu, ale jak by jen mohla? Do teď má výčitky za to se Sebastiánem a to byl jen chvilkový úlet, ale s tím se prostě nedalo nic dělat. Když tak myslí na Sebastiana, opravdu dlouho ho neviděla. Že by se přece jen odstěhoval, tak jak jí sliboval? Je to zvláštní, chybí jí vlastně? Svým způsobem ano, strávili spolu pár roků a takového člověka si nemůžeš jen tak vytrhnout z hlavy, srdce. Vždy tam bude mít své místo. ,,Neslyšel jsi něco o Sebastianovi? Divím se, že je tak dlouho klid.." Pronese konverzačně, přece jí chtěl udělat ze života peklo. Což se mu svým způsobem i povedlo a to ještě neví o chudákovi Casey. To by jí nejspíše znovu zničilo. Po další chvilce už se věnují příjemnějším věcem, než se vlastně dostanou do fáze, kdy vedle sebe jen leží a vyruší je bond. Hladí si ho a při tom se dívá na Alexe. Je opravdu šťastná za takového muže, nejraději by to vykřičela do světa. Sice se její myšlenky v poslední době motají jen kolem něj, ale je jí to jedno, klidně ať každých pět minut myslí na to, jak je skvělý. Ví to moc dobře a už jen to, kolik toho podstoupil, ale se s ní vůbec sjednotil, prostě wow. Svým způsobem ho i obdivuje. Je na světě tolik dlouho, mohl mít kteroukoliv ženskou a on se změní právě díky ní. Ještě než mu řekne o práci, tak se k němu nakloní přes Bonda a opravdu láskyplně ho políbí na rty. Polibek není dlouhý, ale přesto je tolik důležitý. Jakmile se odtáhne, palcem a celou rukou ho pohladí ještě po tváři, než se pak svěří, že musí pracovat. ,,Já vím, já vím, nic neříkej, jsem tam často. Pokusím se to nějak usmlouvat, abych tam nebyla tak dlouho.." Mohla by s tím klidně skončit, ale svojí práci má ráda, stejně jako má ráda být mezi lidi. Ale s Alexem je ještě radši. Snaží se ho trochu naklonit k sobě a tak ho poprosí, jestli jí s Bondem doprovodí. Moc dobře předtím slyšela to jeho zamručení. Když James odsouhlasí jejich cestu, tak se jen nadšeně usměje, hned se jí půjde do práce lépe. ,,Jdu na to, pane" Vyplázne na něj provokativně jazyk a zvedne se. Nedělá jí problém se převlékat přímo před ním. Chce ho nejvíce vyprovokovat, takže si nachystá krajkové spodní prádlo, jak jinak, že. http://picture-cdn.wheretoget.it/8jpohd-l-610x610-swimwear-lace+bra-underwear-sexy-black-lace-underwear+bralette-bra-bralette-dentelle-lingerie-lingerie+set-lace+lingerie.jpg plus opravdu titěrné krajkové kalhotky, které toho zase moc nezakrývají. Obleče se a udělá provokativní kolečko, aby si jí mohl prohlédnout celou. Pak si otevře skříň s šatama a vybírá si, schválně je k němu otočená zády, takže má opravdu krásný výhled. Vybere si černé šaty, které si záhy obleče. https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/236x/77/81/fe/7781fe7f3210cf561f0f1d4a66721fa8.jpg Boty si pak vybere až než půjdou. Jakmile je oblečená, teď už jen stačí se doupravit. Chůzí vypočítanou na efekt se přemístí do koupelny, kde se učeše a zlehka se namaluje tak, aby jí to opravdu slušelo. Pak se vrátí do pokoje. ,,Měl by ses začít chystat.." Pobídne ho s uličnickým úsměvem.

Sama občas neumí pochopit, co se zrodí v její hlavě. A tohle byl přesně ten případ. Netušila, proč a jak se jí to dostalo do hlavy, ale musela to říct nahlas. Moc dobře věděla, že bude Alex překvapený, ještě aby nebyl. Jí to taky překvapilo, možná až potom, než to řekla. Jen je prostě realista. Ví moc dobře, že tahle idylka jim opravdu nevydrží celý život, když jsou upíři, navíc u Alexe, který je prostě děvkař, nebo byl, teď už se tomu tak nedá říct, zklidnil se, ale na jak dlouho? Může to být pár měsíců, roků, ale ne na vždy, to ví moc dobře oba. Jsou spolu něco přes rok a i přes to už jí podvedl několikrát, ale ani ona nebyla v tomhle svatoušek, i když narozdíl od Alexe, jí tohle opravdu ničilo psychicky, vyčítala si to a nedokázala s tím jen tak žít. Raději ho poprovokuje, že vlastně on v klidu zvládne to, že si ona občas povyrazí s nějakým mužem. ,,Mám to ale štěstí, že nemám žárlivého muže.." Uculila se a prohrábla mu vlasy, ví moc dobře, jak ho to štve, takže u toho měla i takové jiskřičky v očích. Než by se pak dostávali k nějakému dalšímu tématu, raději začala dělat příjemnější věci a ty jsou všechny s Alexem. Obkročmo na něm si od něj žádala více a více polibků. Nabaží se ho sakra někdy? Nejspíše ne, ten mužský je pro ní vážně dokonalý. To jak vtáhl její ret, aaw.. musela se z něj skulit, nebo by to dopadlo přesně tak, jako před chvílí a přece spolu můžou i mluvit, ne jen spát, ne. A tak se ocitne vedle něj. ,,Zase protiklady se přitahují, takže možná proto si tak moc rozumíme" Snaží se to nějak obkecat, ale tohle dává vážně smysl. Miluje ji, protože je vším jiným, než co kdy měl a ona ho zase miluje za to, jak se dokáže jen díky ní přizpůsobit, co pro ní vlastně dokáže obětovat, protože první dny to byl rozhodně jiný Alex, než teď. Je za to opravdu ráda, ale nejen on, i ona toho pro něj hodně obětovala, všechna svá přesvědčení, ale stojí jí to za to, on ano. ,,Jasně, že to může být jen lepší" Zajiskří se jí v očích, nic jí nechybí, no dobře, až na tu rodinu, ale to je přece vedlejší, to se ještě dá nějak napravit, třeba se jednou Alex umoudří a uzná, že by si vlastně mohli pořídit dítě a nebo se vzít, ale to je až daleká budoucnost. Nemá cenu nad tím dále přemýšlet, protože se během chvilky u nich objeví jejich čtyřnohý miláček. ,,To víš, zanedbáváme ho, proto si ho teď musíme více všímat" Řekne mu jako takové jejich poselství. ,,Asi nebudeš moc nadšený zlato, ale budu muset do práce" Zkusí se na něj nevinně podívat, snad ho to nebude štvát. ,,Mohli by jste mě třeba s Bondem doprovodit, aspoň by jsme ho spolu vyvenčili. Pak by ses mohl stavit na skleničku, nebo jít třeba kamkoliv jinam, nechám to na tobě" Nebude mu organizovat, co má dělat a nebo že s ní má být stále. Z toho už vážně vyrostla. Je to sice k nevíře, ale věří mu.

30% do magie oheň
40% darovat Alexovi do magie
14% darovat Claire do magie

Ta slova byla nevyřčena, ale stále byla ve vzduchu a byla jen otázka času, než to vůbec vyjde na povrch. To o té svatbě už si nějak vyříkali, oba na to mají svůj názor a kdoví, jestli se s tím někdy sžijí, ale třeba ano. Druhá věc ale je, že jí trápilo něco opravdu jiného. Co když by jí jen tak podváděl a ona by pak byla za naprostou blbku, která se ani neumí udržet chlapa doma a dělá jí něco za zády? Ne, na tohle neměla buňky a ví moc dobře, že Alex i přes to, že jí teď miluje, jednou se v něm objeví myšlenky na nějakou jinou a v té chvíli už ho neudrží a mohla by ho ztratit na dobro a to by její osoba nezvládla a tak musí udělat ty největší opatření, co jdou. Poděkoval jí a na to se musela usmát. Myslela si, že tím děkuji to prostě jen tak skončí, ale on pokračoval. Jistě, že ho to mate, nikdy to nechtěla, ale jak to jen vysvětlit? ,,Raději tohle, než tě ztratit.." Zašeptala tiše a mile se pousmála. Je pro ní opravdu důležitý a tímhle vším si toho může vážně všímat. Jak více se dá ještě vyjádřit láska, než když člověk odstoupí od všech svých přesvědčení a vlastně dělá jen to, aby byl ten druhý spokojený? A tak je to u ní, už ze začátku vztahu věděla, že bude muset dělat o mnoho více, než jiná žena v jiném vztahu. Bude se muset snažit. Tak se tedy každý den snaží a snaží a tak to dopadá, že vymýšlí naprosté blbosti, které pak řekne nahlas a i přesto, že jí to bude bolet, nějak to fungovat musí. Jen si nesmí připouštět, že na něj bude sahat nějaká jiná ženská. ,,Však ty taky určitě zvládneš, když sem tam budu s nějakým chlapem" Poprovokouje ho pobaveně, než se ocitne na něm. Vzdá se jí, co taky jiného čekala? Neskutečně si i přes ty všechny rozdíly rozumí a ona je za to opravdu vděčná. ,,Namyšlenče" Pronese jen, než ho začne líbat a jeho ruce pustí. Byla to ta nejrozumnější věc, neboť je pak ucítí na svém zadku. Ještě chvíli ho líbá, pak se ale odkulí vedle něj a spokojeně se přikryje peřinou. ,,Stejně je to zvláštní, že někdo jako ty a já spolu dokáže vycházet.." Zavrtí nad tím pobaveně hlavou a na chvíli zavře oči. ,,Nezdá se mi to vše skutečné, od té doby, co jsem upírem se vlastně stalo tolik věcí, tolik zvratů, bolesti, ale zároveň i ty nejlepší chvíle mého života.." Otevře oči a usměje se. Vyhledá Alexovu ruku a proplete si s ním prsty, to už se ale v pokoji objeví Bond, který nemá lepší práci, než skočit přesně mezi ně. ,,Ale ahooj" Uculí se a začne Bonda hladit, drbkat, u toho se dívá s tím svým roztomilým úsměvem na Alexe.

Když už tak leží v posteli, je unavená, ale zároveň spokojená. Unavený upír? Jistě, je to blbost, ale na druhou stranu i pravda. Celé dny jen pracuje a pak nemá vůbec čas na svoje zájmy a mrzí jí to, protože tak zanedbává to, co je v jejím životě nejdůležitější a ano, je to Alex. Má jistě i jiné zájmy, jako jsou přátelé, procházky, čtení, nákupy, nebo cokoliv jiného. Ovšem jak se má na to soustředit, když jediné, na co teď v poslední době myslí, je práce? A když nemyslí na práci, tak myslí zas a jen na Alexe. Může to skoro vypadat, jako by na něm byla závislá, ale co je na tom pravdy? Hlavně to, že převrátil její život naruby. Opravdu si myslela, že už nikdy nezažije lásku a že se nezamiluje, ale teď? Jen si klepe na čelo, jak mohla být tak pitomá a takovou blbost si myslet. Našla si přítele, kterého nehodlá už nikdy vyměnit, bude mu vše trpět a stále se snažit, aby pro něj byla ta nejlepší a nejdokonalejší, aby neměl ani chvíli potřebu vyhledávat nějakou jinou společnost ženy. Jestli jí podvádí? Tak ať. Jasně, bolelo by jí to, nevýslovně, přece jen je to žena, ale i přes to ho nemůže kontrolovat stále. Navíc žijí věčný život, nemůže si snad myslet, že by jí nikdy nepodvedl a nebo myslel stále jen na ní. Jasně, láska je krásná a nekonečná, ale pro lidi, co žijí svůj lidský život. Jako upíři to prostě musí vnímat jinak a proto mu chce i něco nabídnout, ale chce to řešit až pak v klidu, až se k tomu nějak dostanou. Tulí se k němu a chvilkami jí přijde, jako by snad od něj byla dál, ale nakonec si uvědomí, že je vážně blízko. Ženské myšlenky jsou někdy opravdu k nepochopení, třeba i to, jak taková hodná holka může být s takovým mužem a vše mu přetrpět, při každém zklamání se zvednout a ještě ho podržet, aby to ona ustáli? Sama sebe nechápe, ale tenhle muž za to stojí, to ví naprosto jistě. A tak se mu svěří, že je pro ní vším a že svatbu nepotřebuje, i když to svým způsobem není pravda, touží po ní a asi nejspíše vždy bude, po tom krásném dokonalém dni, ovšem ví, jaký názor na to má Alex a nejspíše se na tom nic nezmění. Ale ano, ty slova, co řekl jí povzbudily. Proč by ona měla něco vzdávat? Nikdy se nevzdávala. Když s ním začínala, věděla moc dobře, jaký je a ano, toužila po tom, ho změnit. Ale po nějaké době, když to prostě nešlo, se na to vykašlala a začala ho brát takového, jaký je. A víte co? On se změnil sám od sebe. A tak to je v životě. Když se o něco strašně snažíte, nikdy to nepřijde, ale zároveň, když to necháte svým způsobem plavat, tak se to vždy stane a pak se jen divíte, proč to takhle nešlo dříve. ,,Máš pravdu, nevzdávám se" Ten úsměv, co se jí usadí na rtech je určen jen a jen jemu. ,,Víš Alexi, nikdy jsem to stebou nevzdávala, ani ze začátku, ani časem, i přes to, co se mezi námi vše stalo. A vím, že bych tě nevyměnila, určitě ne. Možná si myslíš, že by to bylo hrozné strávit celý život s jednou ženou a já to svým způsobem chápu, už to, že jsi ve vztahu je pro tebe krok.. a právě proto jsem ti chtěla něco říct.. já.. vím, že máš prostě svoje potřeby a tak jsem chtěla.." Nadechne se a neví, jak pokračovat a nebo snad jak mu to říct.. ,,Chtěla jsem ti jen říct.. že mi to nevadí.. že si můžeš užívat i s jinými ženami. Hlavní je, když se za mnou budeš vracet domů.. Já nechci, aby jsi mi to dělal za zády a tím mi ubližoval. Chci o tom vědět a myslím, že by to tak mohlo fungovat. Ale nechci se po letech dozvědět, že jsi mě někde tam a tam podváděl, to prostě nechci.. a proto ti dávám svolení.." Řekne vše, co měla na srdci a možná to může znít až neuvěřitelně a nebo tak, že se třeba naprosto zbláznila a pomátla, ale tohle je prostě ona, miluje ho a chce pro něj to nejlepší, i přes to, že by jí to bolelo. Více by jí určitě bolelo ho ztratit. Během sekundy se ocitne obkročmo na něm a jeho ruce mu chytí a drží u jeho hlavy. ,,Alexi Rodriguezi, vzdej se mi.." Pronese zlehka pobaveně a líbne ho na špičku nosu. ,,Jsem stebou opravdu šťastná a udělal jsi obrovské kroky už tím, že jsi se mnou vůbec začal chodit, takže už to prosím neřešme a užívejme si to, že jsme spolu.." S úsměvem se k němu nakloní a začne ho líbat. Zlehka, jemně, něžně, láskyplně, než se její polibky změní z jemných na vášnivé. Otírá se mu o klín, takže by se nedivila, kdyby jeho kamarád začal zase tvrdnout. ,,Když já vedle tebe nedokážu jen tak ležet.." Pronese tiše do polibku a pomalu jeho ruce pouští.

Jakmile se její nohy ocitly na zemi, v žádném případě se Alexe nepouštěla a stejně tak i on nepouštěl ji, jako by snad měla upadnout, ale není tomu právě tak? Opravdu je. Jak je to možné, že jí tenhle muž tak neskutečně dostává do kolen? Je opravdu strašně moc spokojená a nepotřebuje být s nikým jiným, než jen s ním, mužem, který jí tak moc dostal tím, jaký je. Člověk by si řekl, že někdo tak hodný a citlivý jako je Charlotte by si k sobě měla najít někoho naprosto stejného a nebo podobného a žít si poklidný život, ale opak je pravdou, našla si někoho, kdo nesplňuje ani jedno z toho. Když si to tak vezme, ze začátku od toho opravdu neočekávala mnoho, vlastně ho jen chtěla svést, oba moc dobře ví, kdo koho svedl. Ale čím více s ním trávila čas, tak moc dobře věděla, že je pro ní ten pravý, i přes to, že si občas zalétl někam za ženskou a nebo když se hádali. Ten pocit jistoty a lásky, co právě cítí, když jí objímá, je opravdu k nezaplacení. Mohla by mít cokoliv na světě a koupit si co by jen chtěla, ale klidně by to vše vyměnila za takovéhle obejmutí. Opravdu jde vidět, že jí na Alexovi záleží a udělala by pro něj vše. Navíc se jejich vztah vážně změnil, jako by jí konečně dokázal ocenit a stará se o ni. Poprosí ho, jestli by si mohli jít lehnout, ještě pár chvil si chce užívat svého muže, kdoví, kdy si pak zase na sebe najdou čas. Po jeho slovech se mu podívala do očí. Opravdu jen čas dokáže člověka změnit a možná ještě i trochu ten druhý člověk. ,,Takové věci bych mohla poslouchat stále" Zašeptá spokojeně a zlehka ho políbí na krk. Je pravda, že by to klidně mohla slyšet každý den. Jakmile se dostane do jeho náručí, už se jen tiše zasměje. ,,To opravdu zaslouží, tolik ho zanedbáváme.." Sice to není tak úplně pravda, když s ním pravidelně oba chodí ven, ale společně byli kdoví kdy, no a teď se mu vážně nevěnovali. Celou cestu do ložnice sleduje Alexe, každý kousek jeho tváře, jako by si ho snad chtěla zapamatovat, i když už zná snad každý detail. Hned, co jí položí do postele, tak se na něj mile usměje. Vidí, jak si jí prohlíží a nevadí jí to, vůbec, však jí zná taky moc dobře a je jen a jen jeho. Halabala se nějak přikryje peřinou a hned přitulí k Alexovi, aby mu byla co nejblíže. V tenhle moment jí to donutí zavřít oči a tak se i stane. ,,Mám opravdové štěstí, že tě mám Alexi. Dodal jsi mému životu světlo. Vždy jsem nenáviděla být upírem, ale teď? Jsem za to možná i vděčná, takhle s tebou můžu strávit kolik jen budu chtít času, ani jeden z nás nebude stárnout a můžeme si užívat společné chvíle. Ono je asi opravdu pravda, že každé rozhodnutí na sebe navazuje. Kdybych se nerozešla se Sebastianem, nestala bych se upírem.. Žila bych si někde poklidný život, kdoví, třeba už byla vdaná, měla rodinu.." Dobře, u toho posledního jde slyšet, jak se přemáhá, aby měla pohodový hlas.. ,,Ale sledem událostí mám tebe. Jsi pro mě důležitější než nějaká svatba, nebo cokoliv jiného. Nepotřebuji mít na papíře zpečetěné, že jsi můj, věřím v tebe, věřím v nás a miluji tě tak i tak a na tom se nic nezmění.." Otevře oči, aby k němu mohla vzhlédnout a šťastně se usmát. Jistě, že touží po svatbě a Alexovi to musí být jasné, ale není to tak, že by ho chtěla nedej bože vlastnit, ale jde o ten den, o den, kdy by si připadala jako princezna a všechny oči byly jen na ní a ona by kráčela se spokojeným úsměvem na tváři uličkou, a myslela jen na to, že by rodiče byli rádi, že je šťastná.

Kdyby ona sama nechtěla, nikdy se nezmění. Ale v tomhle případě po tom přímo toužila. Ono když máte doma chlapa, který je zvyklý jen na to nejlepší, je těžké s tím udržet krok. A tak se snaží a snaží den ode dne být pro něj lepší a lepší přítelkyní. Poslouchá ho hodně, ale zase není ovce, aby poslouchala na slovo, toho se nemusí bát, když se jí případně něco nelíbí je dobře tvrdohlavá a umí říct ne. Nejhorší ale je, že je v ní nejspíše ten ďáblík, který touží po všech těch nekalostech a proto to může vypadat, jako by Alexe poslouchala na slovo, ale přitom.. přitom někde uvnitř je ta dravá část, kdy prostě chce zkusit někoho zabít, jaký by to byl asi pocit. Jen se obává, že by jí to nejspíše naprosto zničilo. Alex by byl možná rád, měl by vedle sebe ženu, mrchu, která by chtěla jen zabíjet a podobně, ale co když to tak není? Co když ho u ní drží právě i to, jaká je? Vášnivá, ale zároveň něžná, celkově asi naprosto jiný typ ženy, než na které byl zvyklý. ,,Tolik mě to mrzí.." Zašeptá zlehka pobaveným hlasem, takže jde jasně vidět, že jí to nemrzí ani trochu, je provokativní a tohle se nezmění. Jediné, co jí v téhle chvíli mrzí je to krásné spodní prádlo. Jak moc se jí líbilo a teď? Je někde na zemi na cucky, no tohle. ,,Neuvidíme, to je jasná věc" Poučí ho o tom, že prostě nemá na výběr a bude s ní muset na nákupy spodního prádla, ono když se to tak vezme, ještě by ho to mohlo i bavit, někde v obchodě, v kabince, pěkně se mu může ukázat v různém prádle. Jo, určitě ho to bude bavit. Když ho cítí po celé délce, nejde jinak, než vzdychat. Proč by mu tak nemohla dát najevo, že je to pro ní naprosto dokonalé? Když se sexem spojí i city a stále ta dravost, je to něco nepopsatelného, takový pocit, který by nikdy neměl skončit. Možná až natolik intenzivní, že kdyby snad pokračoval, tak by z toho i dokázala slastí omdlít. Zažili toho spolu už opravdu hodně, spali spolu na různých místech, pomaleji, rychle, něžněji, vášnivěji, dravěji a přitom stále jinak. Každé spaní je prostě jiné, jedinečné, s jedinečným a vyjmečným mužem, který vtrhl do jejího života a kompletně jí ho převrátil, v tom nejlepším smyslu. Když už jí přijde, že už snad více nevydrží, ale zároveň chce, aby to bylo ještě více dokonalé, poprosí ho, aby se do ní zakousl. Moc dobře věděla, že se nebude nechat dlouho pobízet a proto za chvílí ucítila jeho zuby na svém krku. A to pro ní byla prostě poslední kapka a tak se začala zmítat v neutichajícím a naprosto silném orgasmu. Zavřela při tom oči, prsty zabořila silněji Alexovi do ramen, až z toho může mít chudák i modřiny, ale to je v téhle chvíli naprosto bezpředmětné. Ještě chvíli si užívala jeho blízkost, než jí postavil na nohy, v té sekundě se jí podlomily kolena, takže bylo moc dobře, že jí držel kolem pasu. Obejmula ho rukama kolem krku a hlavu si položila na jeho rameno. Zlehka oddechovala a snažila se nějak přijít k sobě. Pak uslyšela ty dvě slova. Magická slova z Alexových úst, které neříká jen tak, natož takhle sám od sebe. Unaveně a zároveň opravdu šťastně se usměje a na chvíli zavře oči. ,,Odnesl by jsi mě prosím na chvíli do postele? Chci jen ležet vedle tebe.." Poprosí ho. Jako upíři nemusí spát, ale zase si můžou aspoň odpočinout a je pravda, že už se dlouho cítila sama a tak u sebe potřebuje cítit jeho přítomnost. ,,Pak by jsme mohli s Bondem na procházku, je to už nějakou dobu, co jsme s ním byli společně venku.." Navrhne mu. ,, Nebo to můžeme nechat na někdy později, jestli si ještě potřebuješ něco zařídit, nechám to na tobě.." Dodá ještě v rychlosti a líbne ho na krk.

Věděla moc dobře, že tohle vše je jen díky němu a jen díky tomu, že jí to dovolil. Kdyby nechtěl, neudělala by ani polovinu toho, co udělala. Jasně, má svojí hlavu a dělá si, co chce, ale Alex jí může zabrzdit jedním slovem, až jí to vlastně děsí, jak krásně ho poslouchá. Ale zase to má své kouzlo, znamená pro ní tolik, že udělá vše, co by jen řekl. Je to hlavně tím, že ho miluje a že je ráda v té submisivní roli, protože Alex je rozený dominant a jak mu to jde. Když se ocitne u stěny, moc dobře už tuší, ví, že bude vše po jeho. A vzrušuje jí to? Naprosto neskutečně. Je pravdou, že vždy byla romantická duše, ale tohle? Bože, tomu se nikdy nic nevyrovná, vzruší jí během sekundy a ještě to nikdy až v takové míře nepoznala, dobře, Sebastian byl sexy, měla ho ráda a zažila si s ním opravdu hodně, ale Alex? Na to nejsou slova, ale jen v tom dobrém, nikdy neměla takový pocit, jako když ho vidí. V té chvíli by se dokázala vzdát všeho na světě jen proto, aby s ním mohla být, klidně se i někam odstěhovat a dokonce i zabít člověka, i když je proti tomu. Zní to strašně, ale je to tak. Chce mu být co nejblíže, ať už to znamená cokoliv. ,,Ale ano, trochu si to uvědomuji" Pronese s jemným, škádlivým úsměvem, kdyby na sebe viděli, možná by na něj i vyplázla jazyk. Když její spodní prádlo skončí kdesi na cucky na zemi, to už mu oznámí, že jí koupí nové. ,,To já jsem ale stále.." A je to pravda, kdoví, jestli by někde našel hodnější upírku, než je ona. Holku ano, ale upírku? Vždyť by měla být zlá, bezcitná mrcha, ale Lottie je jiná než všechny upírky. Ale možná proto je svým způsobem jedinečná a dokázala se usadit v Alexově srdíčku. Hned potom, co jí poprovokuje jeho rukama, tak se ocitne zády na zdi a konečně se může dívat do jeho očí. Netrvá to pak dlouho a skončí uvnitř ní a po tom toužila vlastně celou dobu, i když to oddalovala. Když do ní proniká celou svojí délkou až nadoraz, opravdu netuší, jak tohle má "ustát". Vzdychá opravdu nahlas a nevnímá okolí, vůbec nic, jen Alexe a je dva. Jeho rty vnímala na svém krku a oči raději zavřela, ponořila se do toho naplno, těla se třely o sebe ve stejném rytmu, neskutečně osvobozující byla ta chvíle, tak jí chyběla a nejraději by s Alexem zalezla do postele a strávila tam klidně celý den, týden, rok, život. On je vlastně teď její život. A tak když to pokračuje a pokračuje, má toho popravdě už plné kecky. Vzdechy se rozléhají celým domem, ruce má kolem jeho krku a jeho rty na svém krku. ,,Prosím, zakousni se do mě.." Zašeptá tiše a pokud to udělá, tak v té vteřině, co to udělá, tak se začne zmítat v orgasmu, za který si může gratulovat jen a jen Alex, jak jen mu to jde.

Ať už se jejich názory někdy lišily, může s klidným svědomím říct, že mají krásný vztah. Vždy tam budou nějaké trhliny, ale to bude v každém. Každopádně začínali od nuly, jen s tím, že ona byla zničená, rozbitá a nikomu nevěřila a Alex pro změnu nebyl nikdy na nic vážného, jen si užíval a to ve velké míře. Jejich vztah byl rovnou odsouzen do záhuby, ale oni to dokázali. Lott se naučila ho brát takového, jaký je, i přes nějaké ty nevěry, nebo třeba názory a Alex to samé. Našel v sobě kousek toho dobra, dá se říct, že jen díky ní. Nechce si fandit, ale je to tak. Kdyby se ovšem nechtěl změnit, tak by se nezměnil, musel to mít v sobě. Co by to ale bylo za život, kdyby jsme ho svým způsobem nežili i pro někoho jiného? Je sice krásné mít na výběr a užívat si třeba každý týden s někým jiným, ale pak si člověk připadá tak sám. Nemá se ke komu vracet, s kým mluvit, komu věřit. Lott ale pro Alexe chtěla být právě takovou. Chtěla, aby jí věřil, obdivoval jí a nebál se jí cokoliv říct. Snaží se mu svou lásku co nejvíce dokazovat a v poslední době je opravdu šťastná. Ze začátku to bylo spíše vzrušení, možná touha po něčem novém, nebo snad po tom, kdy žena chce a touží nějakým způsobem změnit muže. Ale postupem času si uvědomovala, že to opravdu nechce a že jí stačí jen jeho osoba. Dělá jí šťastnou a to je nejdůležitější a opravdu těžké, protože ne každý muž to dokáže. Mu se to ale vede dokonale. Ani už se nemusí snažit v té provokaci, jde to prostě samo, vždy bude zkoušet jeho meze a bude mu chtít udělat co nejvíce dobře a dnešek není vyjímkou, proto se snaží svými ústy ho ještě více a více provokovat, pokud to teda ještě více jde. Nechá ho balancovat nad propastí, ale nedovolí, aby se snad přehoupl a měl orgasmus. Jo, někdy to má opravdu dobře vymyšlené. Věděla ale moc dobře, že až to na Alexe bude moc, že si s tím poradí a ona pak nebude mít vůbec žádnou šanci. Po tom, co pronese její jméno se snaží snad ještě více, než ovšem řekne opět její jméno, ale takovým způsobem, až div, že vzrušeně nevyjíkne. Jen on to dokáže říct takovým způsobem, že cítí vzrušení i svým způsobem strach najednou. Jakmile jí vjel rukou do vlasů a zaklonil jí hlavu, mohl vidět její vítězný a zároveň i pokorný úsměv. Během chvíle se ocitli u stěny, její ruce držel silně za zády, až jí ze rtů unikl možná i sten. Před sebou cítila jen studenou stěnu a u ucha Alexovy rty, které pronesly něco o tom, že je nepoučitelná. Během toho se ušklíbla, pobaveně. ,,Ráda bych řekla, že mě to mrzí a nikdy to už neudělám, ale to bych lhala.." Zase provokuje, zas a znovu a není tomu jinak a ani nikdy nebude. Jakmile se její ruce uvolní, tak je položí na stěnu a během chvíle přijde o spodní prádlo.. ,,Koupíš mi nové.." Procedí mezi zuby zlehka pobaveně, ale úsměv jí zmizí, vnímá jen ten náboj mezi nimi, kdy po tom touží stejně tak jako on. Jeho ruce jsou moc šikovné a tudíž, když jí vzrušuje jak na prsou, tak v rozkroku, není divu, že už vzdychá nahlas. Užívá si to se zavřenýma očima, než se Alex rozhodne jí otočit, v té chvíli oči otevře a intenzivně se mu zadívá do těch jeho. Nadzvihne si jí tak, aby se jejich těla mohly konečně spojit. Netrvá to už pak dlouho, díkybohu, i pro ní to bylo mučení, ale zároveň tak příjemné. Když konečně ucítí jeho chloubu, která mimochodem není vůbec malá, v sobě, tak zalape po dechu. Rukama se ho chytne kolem krku a s pohledem upřeným do jeho očí jen čeká, až bude pokračovat a nechá se unášet tou slastí až ke konci. Po tomhle toužila dlouho, po něm, po tom, aby se jejich těla spojila a teď se jí to splnilo a tak si to hodlá užít až do konce. Snaží se mu nějak pomáhat, aby jen nebyla opřená o stěnu a tak se snaží aspoň pohybovat proti němu, aby se jejich těla sehrála. Bonda si nevšimla ani předtím a vlastně ani neregistruje, jestli je doma, či ne a v téhle chvíli je jí to naprosto ukradené, protože existují jen oni dva a tahle chvíle, která, kdyby byla nekonečná, tak by jí to vůbec, ale vůbec nevadilo.

Není lehké někomu vrátit jen tak sebevědomí, i když moc dobře ví, že ho v sobě má, proč by neměla? Vypadá skvěle, teď už má i dobré období, kdy má perfektního přítele, super práci, střechu nad hlavou, psa, prakticky vše, co jí ke spokojenému životu stačí, když opomeneme svatbu a dítě. Ale s tím se dá nějak smířit. Když by se jí někdo zeptal, co právě teď chce ještě více, nevěděla by, jak odpovědět, protože si vždy přála hlavně být šťastná a to právě teď je. Až jí to děsí, protože vždy, když je člověk spokojený a šťastný, tak se něco pokazí. Už dlouho neslyšela o Sebastianovi, je možné, že se i odstěhoval, ale kdoví. Chybí jí? Svým způsobem i ano, ale na druhou stranu, když o něm neví, jako by jí opouštěl ten strach. Měla z něj vždy strach a jinak už to asi nebude. A jestli má strach z Alexe? Má a asi vždy bude, takový ten malý, přeci jen, to co se stalo na tom hřbitově, to se prostě nedá nějak vyškrtnout, byl to strašný pocit, že se nemohla ani bránit, že málem umřela, protože bylo pro Alexe těžké se ovládat. Ale zároveň chtěla vědět, jaký je, takže se jí jen dostalo odpovědi. A i přesto ho neopustila, jako by se snad jejich vztah ještě více utužil. A teď ho utužují ještě více, jak tohle jí vše chybělo, každý jeho dotek, polibek, ty jeho pohledy. Ano, změnil se a to hodně, i kdyby říkal, že ne, tak ta změna je očividná. Dokáže v ní vyvolat pocit, že je jedinečná a to dříve nedokázal. Ale teď? Jo, opravdu si připadá jako skvělá přítelkyně a jejich vztah je teď jako bez chybičky a to jsou spolu už tak dlouho, přes rok je to určitě. Po pití z jeho stehna se dostane obkročmo na jeho rozkrok, jen díky tomu, že si jí na sebe vysadí právě on. Nechá ho, aby jí sundal přehoz, i šaty a tak zůstane jen v krajkovém spodním prádle ( http://g01.a.alicdn.com/kf/HTB1OCtlKFXXXXXoXXXXq6xXFXXXm/2016-New-Women-Black-Sexy-Transparent-Bra-And-Panties-Set-Female-Lace-Unlined-Underwear-Sets-Free.jpg_640x640.jpg ) , nemůže zůstat pozadu a tak mu přes hlavu převleče triko a rovnou rozcuchá vlasy, neúmyslně samozřejmě, ale rukama mu je zase nějak vrátí do původního stavu, ale moc dlouho se u jeho rtů nezahřeje, protože ho chce opět provokovat a tak se objeví před jeho rozkrokem, navlhčí si rty, než obepne jeho chloubu. Ze rtů Alexe unikne její jméno. No výborně.. Je opravdu spokojená, ale tohle je prostě ona, provokuje a jen čeká, co všechno jí projde. Rukama přejede od jeho kolen až výše ke stehnům a u toho si klekne a zároveň vloží jeho chloubu do pusy celou. Nejhorší je, že vše dělá až mučivě pomalu, chce z toho, kdy jí dává tu moc vyždímat každou sekundu, než to skončí, než jí zastaví a než si to odnese. A možná i potom touží. Touží po tom, aby Alex ukázal, kdo je tady pán a proto jen tak šťouchá a čeká, kdy ten pomyslný pohár trpělivosti přeteče.

Alexovy myšlenky jsou až neskutečné a díkybohu je neslyší, díky nim by se dozvěděla, že nechce dítě, ale zase na druhou stranu, že by mu nevadila svatba, což už tak by zůstala asi jen ohromeně civět. Nedokáže si představit Alexe u oltáře, jak čeká právě na ni a přetvařuje se, jak je obyčejný člověk a ne jen krvelačné zvíře. Ten den by byla ale Lott opravdu šťastná, protože svatba to je něco, po čem touží už od malička. Ale to asi každá žena, i když kdoví. Když už se teda zbaví bund, má plán, ale nehodlá ho udělat bez svolení a tak čeká, až jí to teda Alex povolí, což je vzápětí. Je až divné, jak musí čekat na svolení, ale je prostě taková, ne, že by měli nějaké pravidla, ale zná Alexe a ví jaký je. Že by z něj měla strach? Ono je to ještě trochu možné, to, co se stalo na hřbitově už jí nikdy z hlavy neodpáře a tak se musí někdy prostě jen zeptat, ale zase má v sobě tu sebevědomou Lott, která by to udělala jen tak, ale tou se musí opět stát, protože své sebevědomí ztratila hned potom, co jí umřeli rodiče. Pak ho trochu nabrala, ale zase bylo zakopáno do země, díky Sebastianovi a znásilnění její osoby. A tak se stále hledá, ale Alex jí moc dobře pomáhá najít samu sebe, za což je opravdu ráda. Během chvíle už Alex sedí, jeho kalhoty jsou ta tam a ona je zakousnutá do jeho stehna. Ví přesně, jak má sát, aby se mu to líbilo a aby se z toho zbláznil, mohla pokračovat a provokovat ho, ale to se jí nechce, raději se odlepí rty od jeho stehna a zaujme polohu sedu na svých patách, ještě si ale neodpustí ho provokovat prstem ve své puse, kdy si olízne jeho lahodnou krev. ,,No jistě, ještě aby jsi to nevěděl" Poškádlí ho trochu s jiskřičkami v očích, než zašeptá ta kouzelná slůvka a zvedne jí hlavu, tím pádem musí jít trochu výš a tak už nesedí na patách, ale opět klečí. Vrhne se na něj hladově rty, ve stejné chvíli, co začne on líbat ji. Pak už si jí vyzdvihne a tak mu obmotá ruce kolem krku a pokračuje v polibku. Moc dobře cítí jeho rozkrok, který je snad k prasknutí a proto se do polibku zlehka usměje. Odtáhne se od jeho rtů jen v ten okamžik, kdy jí zbavuje přehozu a pak šatů. Zlehka mu sténá do polibku, takhle nebyla vzrušená opravdu dlouho. ,,Alexi.." Unikne jí ze rtů jeho jméno, než se odtáhne, aby mu mohla převléct pro změnu jeho triko přes hlavu, díky tomu ho rozcuchá a tak se musí usmát, není to tak, že by se mu smála, ba právě naopak, tolik ho miluje a je tak roztomilý, rukama mu přejede vlasy, než skončí opět kolem jeho krku a její rty na jeho. Nenápadně nadsedá na jeho chloubě, skoro to je, jako by ho provokovala. Neví, kam až může zajít, ale teď je jí to naprosto jedno, jen ať vidí, jakou má doma ženušku a ať nelituje, že má jen jednu. A když už ho teda provokuje všemožnými styly, tak z něj sesedne opět do polohy mezi jeho nohy, škubnutím mu roztrhne trenky a s pohledem ponořeným do jeho očí se přisaje právě k jeho chloubě.

Kdyby jen věděla, jak moc hrozné by to pro něj bylo, tak by se o tom neodvážila ani přemýšlet. V tomhle prostě budou oba vždy jiní, Lott je taková, co touží po rodině, po dětech, ale Alex? Musí si chtě nechtě přiznat, že v tomhle by musela být s Alexem. Upír a dítě? To prostě nedává smysl, vždyť upíří jsou svým způsobem stvůry, které touží jen po krvi. A aby vychovávali dítě? Ne, to se asi nesmí stát. Musí si své myšlenky nechat jen ve své hlavě. Jenže zůstává tady otázka, dokáže být celý život už jen "sama"? Jasně, je s Alexem, ale to může kdykoliv skončit a pak co? Stejně zase bude sama. Rodinu už nemá, nikoho z ní, jediný, kdo jí teď zůstal je teda Alex a pak kamarádi a kamarádky, ale nikdy to nebude na takové úrovni jako rodina, aspoň teda kamarádi, Alex už se na ní dostal, pro ní je to jako rodina, může se na něj spolehnout a to pro ní znamená opravdu hodně. Když se teda pomine dítě, tak co svatba? To je asi taky věc, kterou Alex neschvaluje, ale Lott by si to moc přála. Jenže o tomhle si může tak jako tak nechat zdát. Je tolik věcí, které chtěla zažít, ale spíše jako člověk, ne jako upír. Ale jako upírovi se jí naskýtá tolik nových příležitostí, může si kamkoliv zajet, "zaběhnout", vlastně je nesmrtelná, pokud teda nedostane kolík do srdce, i to se může stát, dokonce i ve městě, kde je zabíjení zakázané. Tohle je ale to poslední, na co by chtěla v téhle chvíli myslet. Teď už se chce věnovat jen Alexovi a proto, když jsou doma, nechá si stáhnout svoje sako a hned mu pomůže z jeho bundy. Při polibcích zažívá neskutečný pocit, Alex je opravdu skvělý milenec a do toho, když se dá i láska, tak už je to prostě smrtelná kombinace. Hned potom, co se ujistí o tom, jak si chyběli, jí napadne ještě jedna věc a tak se hned zeptá, jestli by to mohla provést, samozřejmě ví moc dobře, že by jí Alex neřekl asi jen tak ne, ale ona se ptá, pro jistotu. Když dostane souhlas, musí se spokojeně usmát a zamíří právě s Alexem pěkně ke gauči, na který ho svým způsobem shodí, ale on jí se vším tak krásně pomáhá. Jeho kalhoty se objeví kdoví kde a jí už nezbývá nic jiného, než konat a tak v pokleku roztáhne Alexovi nohy a pěkně se zakousne do jeho stehna. Jestli si pamatuje dobře, minule z toho byl dost vzrušený a teď tomu asi není jinak. Ono se ani není čemu divit, je to tak blízko jeho chlouby a přitom saje tak krásně pomalu, ale zároveň intenzivně, že by se z toho jeden zbláznil. Slyší ty jeho steny a je to pro ní vlastně jako rajská hudba, protože když vzdychá Alex Rodriguez, páni, to už je asi něco. A tak se spokojeně usměje, než ho ještě chvíli trápí, její ruce jezdí po jeho stehnech, od kolena výše, prsty má trochu zaťaté do jeho kůže a tak to může být i příjemné. Odtáhne se, až už uzná za vhodné, že toho musí mít Alexík plné kecky. Zůstane ale klečet a pěkně dosedne na paty, jednu ruku si dá na stehno a druhou rukou, konkrétně ukazováčkem si přejede po rtu, až jí tam zůstane pár kapek krve a pak si ten samý prst vloží do úst a přisaje se. Když zmizí všechna krev z prstu, tak dá i druhou ruku na své stehno, takže je opravdu ve skvělé submisivní poloze. ,,Chutnáte naprosto delikátně, pane" Pronese pochvalně a svým způsobem i tak s pokorou.

<<-- Ulice

Přihmouřila oči, když začal Alex opět vtípkovat. Nebo to snad nebyl vtip? Co když si opravdu užíval někde s nějakou ženskou? Vadilo by jí to vlastně ještě? Mají neskutečný vztah, kdy oba sobě musí svým způsobem věřit, ale když se něco stane, tak se maximálně trochu pohádají a pak už je klid. Někdo by jim takový vztah mohl závidět, ale jak dlouho to takhle vydrží? Jak dlouho se nechá Lott podvádět a naopak jak dlouho bude chtít Alex opravdový vztah, kdy se vrací domů za jedinou ženou? Tohle je opravdu ve hvězdách, ale ráda by to věděla. I když ne, raději ne, je spokojená tak, jak to je a nedívá se do budoucnosti. I když je pravdou, že v poslední době občas.. opravdu jen občas přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby třeba měli dítě. Rozhodně věří, že by to zvládla, ale mají vůbec šanci? Dva upíři a mít dítě? Tak tohle sama neví, ale musí si to nějak nenápadně zjistit, stejně jako se musí pak nenápadně zeptat Alexe, co na takovou novinku říká. Lehce si dokáže představit jeho reakci, po tomhle by jí nejspíše opravdu zdrhl. Už tak se změnil dost a dá se říci, že i kvůli ní, ale dítě? To by Alex nejspíše nerozdýchal a nebo by jí třeba překvapil a byl by rád, ale o tom se nepokouší ani snít, to už by na ní bylo až moc dobrého a o tom silně pochybuje. A tak kráčí společně k jejich domovu, už to byl velký pokrok, když se nastěhovala k němu. Dokonce mají i pejska, bože jak ona Bonda miluje, je to její brouček, ale taky ho teď v poslední době zanedbávala a tak mu to bude muset vynahradit, stejně jako Alex jí. Její tělo se chvěje už jen při představě, co budou dělat. Možná i proto jde rychleji, než by se slušilo, ale zase upíří rychlost to není, na to se oba pěkně vykvákli. Netrvá to ale dlouho a objeví se u dveří. Nechá Alexe hledat klíče, samotná se zatím jen rozhlíží po okolí, ale na rtech má úsměv. Kdy se to vlastně stalo, že je až tak šťastná? Bála se toho, myslela si, že po Sebastianovi už nedokáže být s žádným mužem, že jim bude ubližovat a bude jen mrcha, ale copak se to dá, když se zamilovala? Nedá a tak chtě nechtě jí bude muset Alex snášet. Ale on je ještě rád, to je jí jasné. Její oči div že ďáblíkovsky nezáří, když čeká, než se dveře otevřou. Netrvá to moc dlouho a už jsou dveře otevřené. Jako první vchází Alex a než stihne Lott udělat nějaký ten krok, tak už jí zatáhne dovnitř. Páni. Hned jak se zavřou dveře, tak se opře zády právě o ně. Za sebou dveře, před sebou Alexe, není kam uniknout, ale to je to poslední, na co by zrovna teď myslela. Své oči zaboří do hnědého pohledu Alexe a zastaví se jí srdce (obrazně řečeno). Ten pohled. Je to něco neskutečného, tohle ještě nezažila. Je jako zhypnotizovaná a nemůže se ani pohnout. Kdoví jestli se takový pohled bude ještě někdy v životě opakovat. A vlastně kdoví, jestli by ho ještě někdy chtěla, je tak jedinečný, že si ho chce zapamatovat právě k téhle chvíli. To už ale ucítí jeho rty na svých, zavře oči a nechá se vtáhnout do polibku, do kterého dá všechny své city, vášeň, chtíč, který se v ní hromadil celou tu dobu, co spolu nebyli. Rukou ho obejme kolem pasu a druhou mu položí na rameno. Odtáhne se tělem jen tehdy, kdy jí sundá sako a pak mu pomůže se dostat z jeho bundy. Pak už jí nebrání nic v tom, aby si ho přitáhla co nejtěsněji k sobě a polibek prohloubila. ,,Tolik jsi mi chyběl.." Zašeptá něco, co on moc dobře ví a nemusí to stále opakovat, ale je to pravda a tak to stále říká a klidně mu to bude opakovat každý den. Ale musí se mírnit, ví moc dobře, že by se mohl zaleknout. V téhle chvíli jí to je jedno, říká to, co si myslí, tohle je Lottinka, která řekne vždy vše a je jí jedno, jak moc dotyčnému ublíží a nebo právě naopak. Z jeho rtů se přesune pomalinku k jeho krku, na který ho začne líbat a jemně mu zkousávat kůži, ale ne tak, aby jí protrhla. Odtáhne se jen proto, aby se mu mohla podívat s tajemným úsměvem do očí. ,,Chci udělat něco, co jsem udělala kdysi.." Zašeptá a stále se usmívá, div, že jí nezáří oči. Znovu se vrhne na jeho rty a pomalu s ním začne couvat ke gauči, u toho mu rozepíná kalhoty a že jí to jde moc dobře. Když se dostanou ke gauči, zlehka Alexe strčí, že si musí sednout a v té chvíli mu drží kalhoty tak, aby mu je rovnou i svlékla a odhodila někam do pryč. Když už Alex sedí, tak si Lottinka klekne mezi jeho nohy, obě ruce dá na jeho kolena a pěkně mu nohy roztáhne, ještě jednou mu věnuje intenzivní pohled do jeho očí, než udělá to, co měla celou dobu v plánu. V upíří rychlosti přitiskne své rty na jeho stehno z vnitřní strany, blízko k jeho rozkroku a v té chvíli si nechá narůst špičáky, které zaboří do jeho kůže. Během pár sekund už cítí tu neskutečnou chuť jeho krve ve svých ústech. Saje pomalu, jen tak, aby se to co nejvíce líbilo jemu.

Nezmění se asi jen tak, prostě to vždy bude ta hodná holka, i když hodná upírka, opravdu je to vtipné. Ale i kdyby se měla měnit, kvůli Alexovi to za to rozhodně stojí. Nepamatuje si, kd byla natolik šťastná. Vlastně jo, bývávalo tomu, ale pak přišly ty léta, kdy byla jen smutná a snažila se přežívat a vlastně jen žila, jako by nic, neměla pro koho žít a to je smutný život. Bohužel, nebo snad bohudík, ona je ten typ, který u sebe musí mít nějakého muže, o kterého by se mohla starat. I když mohla starat zní hrozně, ale je to myšleno, jako, že je tady pro něj a stejně tak pro něj i vše udělá. A takhle je tady pro Alexe. Ucítila jeho rty na svém krku a bylo to něco neskutečného, byla bez něj tak dlouho. Jako dobře, vídávali se, ale neměli spolu nic, ona chodila jen z práce a do práce a to, že si občas dali jen pusu, to prostě nebylo tolik, jako to, co si vynahrazují teď, kažou tu minutu a chvíli. Jsou spolu a jde cítit, jaký je mezi nimi náboj a jak jsou oba spokojení. Ona teda rozhodně a snad to tak bude i dál. Jeho štípnutí jí donutí zavzdychat a trochu se i prohnout, i když není nějak moc extra kam. Je vzrušená a plná očekávání, neskutečně chce, aby se pořádně zakousnul, tak, jak to dělává. A pak to přišlo a on se zakousnul. Její prsty pořádně stiskly jeho ramena a oči zavřela. Měla co dělat, aby se jí nepodlomila kolena, protože udržet se na nohou po takovém přívalu slasti je něco nemyslitelného. Když přestal, věděla, že už tady nevydrží déle. Nešlo to, toužila po něm a tak pronesla ta slova, aby se dostali z uličky a on řekl, že s radostí. Na to nešlo nic jiného, než se jen usmát. V puse cítila svojí krev a vzrušovalo jí to, ale tak by si dala i tu jeho, no snad třeba i dostane. Sakra jak snad? Prostě se do něj pak zakousne, už to má chlapec spočítané. Nechtěla, aby se od ní odtahoval, ale takhle by se zase nedostali domů a tak ho nechala se odtáhnout a usmála se stejně jako on uličnicky. Na jeho jdem jen přikývla a zařadila se po jeho boku, jakoby snad nic. Ale ta krev, co cítila ještě v puse, jen dokazovala, že se tohle všechno stalo. Byl to takový příslib toho, co se bude dít doma. A nebo snad ne? Olízla si ret a podívala se na jeho tvář. Byl tak krásný a jen její. ,,No a co jsi vůbec furt dělal, když jsem tolik pracovala? Naháněl každou sukni?" Div, že na něj nevyplázne jazyk, ale udrží se, spíše má takový trochu pobavený úsměv. Je až zvláštní, jak oni dva si rozumí, ale jo, už tolik nežárlí a prostě ho bere takového, jaký je. Tak, jak ho měla brát už asi od začátku. A tak se společně vydají přímo k jejich domu.

-->> Domůů