Příspěvky uživatele

Nikdy člověk nemůže do toho druhého vidět a tenhle muž byl jeden z těch hezounů, kteří prostě můžou ubližovat a to ona nechce, už si toho zažila až moc na to, aby něco takového ustála a tak raději ukazuje jen tu svojí sebevědomou stránku a do té malé ustrašené Lott se jí moc nechce. Když řekne, že je to samozřejmé, jen se usměje a sama mu pak řekne, že je ohleduplný. Takhle spolu laškují, než znají své jména. Takže Nathaniel. Hraje si s jeho jménem na rtech. Jakmile ho pak vyzve, aby za ní přišel do šaty, očekává, že to udělá, nemá proč to neudělat. I na ní se vždy lepili muži, ale ona je odrážela a to teď hlavně proto, že má Alexe. Ale najednou se cítí tak.. prázdná. Od té chvíle co jí povedl. Nechce mu to vracet, to ne, ale.. potřebuje zaplnit tu díru. Stojí u skříňky, než se tam objeví i Nath a pomůže jí sundat gumičku z jejích blond vlasů. Lhala by, kdyby řekla, že se u toho nezachvěla. Jakmile se pak k němu otočí, převede se téma na alkohol, díky bohu. Pak se zeptá, jestli ani to jí nepovzbudí a proto se na něj jen překvapeně podívá, než ucítí jeho rty na svojich. Je to tak překvapující a rychlé, že ani nestihne protestovat. Na chvíli přivře oči a jemně mu zavrní do rtů, když zkousne její ret. Chutná po kvalitním víně a vodce. Když se pak odtáhnul, jen se na něj překvapeně podívala. ,,Nezkoušej na mě ty nevinné oči Nathanieli" Pokárá ho naoko a jemně se usměje. Když jí nabídne jeho domov, jen se nadechne. Mám?? Nemám?? Co Alex?? V hlavě má prázdno hlavně kvůli té vodce. Vezme si své věci a vodku, nakloní se k jeho rtům a zavelí. ,,Jdeme k tobě" Řekne sladce a vyrazí zadním vchodem ven a nechá se vést.

-->Dům Nathaniela

Nemohla dát najevo, jak moc to hraje, protože by pak byla dobře zranitelná. A ona už zranitelná být nechce. Už jí bylo ublíženo přes mnoho a může za to hlavně Sebastian, který si na ní smlsnul dokonale. Ukázala svou slabinu a on si jí vzal, bez dovolení. Do teď, když usne, tak má občas noční můry. Ale už se to lepší, možná je to tím, že už ho tolik nevídá, kdoví. ,,Jsem opravdu ráda, že tohle uznáte" Řekne uznale, než se na něj trochu více usměje, nejen, že jí nenadal, opravdu to ještě uznal. ,,Máte pravdu. Přiště více šeptem" Pokárá ho naoko, ovšem v baru si většinou každý všímá jen toho, s kým tam je, takže je jim jedno, o čem se neznámý muž se ženou baví. Ale tak sám Nath si musel všimnout, že z něj holky šílí a vesměs každá v baru se na něj podívá. To je stejný případ jak její přítel. Proč je sakra v Shadowhillu tolik přitažlivých mužů? Koho to má nechat klidným? Lehce se zamračí, než má na tváři obvyklý úsměv. ,,Jsi tak ohleduplný" Pochválí ho s milým úsměvem, než vypije panáka a vezme celou láhev, nakloní se k němu a pošeptá, že se uvidí v šatně. Zamíří tam a láhev položí vedle skříňky. Když si sundá zástěru, chce si i rozpustit vlasy, sahá po gumičce a v té chvíli je za ní Nath. ,,Můžeš" Řekne opravdu tiše a nechá ruce spadnout. Skoro ani nedutá, když jí sundává gumičku a pak rozprostírá její dlouhé vlasy. ,,Děkuju" Poděkuje mile a po jeho uchechtnutí se podívá dolů na flašku a pak se otočí k němu. ,,Každý má jiné povzbuzováky, kéž by to aspoň jednou pomohlo" Pousměje se, než k němu vzhlédne, i přes to, že má podpatky je nižší jak on. ,,Budeme se tu zdržovat, nebo se posuneme někam.. o dům dál??" Zeptá se ho, protože tady do šatny může vždy někdo přijít a ona je z toho nesvá a jde to na ní i vidět. Ke své sukni a upnutému triku si vezme kabátek a kabelku, s očekáváním, co vymyslel se na něj podívá, v očích má pár jiskřiček.

,,Vím" Odvětí, i když si tím není v hlavě ani trochu jistá. Ale ona mu tu nejistotu prostě neukáže, nesmí. Takhle by to nedopadlo dobře, nechala by se unést svým tělem a tím, že touží po tom, aby se jí zase někdo dotýkal a dělal jí dobře. Nejspíše si za tu chvilku, co je s Alexem vytvořila závislost na sex a že ho má ráda hlavně díky němu, za to by mu měla i děkovat. Raději se musí myšlenkama vrátit do reality, než jí to zničí. Její tělo celé hoří a ona si to ani neuvědomuje, její líčka musí být roztomilým způsobem červená. A její pohled spaluje, jako obvykle. ,,Máte pravdu. Ale nechtěla jsem, když ono.. nebudeme si hrát na něco, co nejsme" Pousměje se, ví moc dobře, že on je upír, nebuší mu srdce, stejně jako on musí moc dobře vědět, že je upírem i ona. ,,A proto jsem vás musela zachránit" Řekne mile, ano zachránila ho od jeho samoty. Ale není to to, co někteří "lidé" vyhledávají? Řekla mu jménem a on se jí stejně odměnil a pak už vypili toho panáka. Nalije dalšího a nabídla mu tykání, bude to tak lepší. ,,Ano, mé zbožné přání Nathanieli" Jeho jméno se jí líbilo a tak si s ním hrála na rtech. Když pak řekne, že možná to bude brzo, tak se vymluví na hvězdy, jen se pousměje a nakloní se k němu. ,,Třeba to bude dříve, než si myslíš" Pousměje a odtáhne, ještě jednou se podívá na Alexe, neví jestli to má udělat nebo ne, ale bude to jen nevinný úlet a on si taky užil. Proto ještě vypije svého panáka a vezme celou flašku. Útratu si tam pak zaplatí, ještě, že má i slevu. Významně se podívá na Nathaniela a znovu se k němu nakloní, aby mu pošeptala. ,,Čekám na tebe v šatně" Zašeptá a zamíří bočním vchodem do šatny, čeká, že příjde za ní. Jde až ke skříňce, kterou otevře a hodí do ní svojí zástěru, flašku položí ke skříňce na zem. Mezitím si začne rozpouštět vlasy a protřepe si je rukou, snad zrovna ve chvíli když už tam Nath je.

Nevinně zamrkala očima. ,,Celý život je jedna velká výzva. Tohle je jen menší, které ale nedosáhnnete" Trochu ho poškádlí, moment trochu? To si hraje v hlavě snad s myšlenkou na tohohle muže s hlavou vklíněnou mezi jejíma stehnama a jazykem zabořeným na nejintimnějších partiích? Ale no tak Lott, co ti to zatemňuje mozek? Trochu více se nadechne, i když by nemusela jako upír dýchat, ale zase zvyk, co jí zůstal. Není upírem moc dlouho a proto si pamatuje na svá léta jako člověk a proto se i tak snaží chovat, aspoň trochu si chce připadat normálně v tomhle nadpřirozeném světě, netoužit každou minutu po tom někoho vysát. Ptá se jí, jak dlouho tu bude a ona mu odpovídá. Měří si ho pohledem a při jeho první větě se chtě nechtě musí zasmát. ,,Nechci ani vědět, co jste jí řekl." Řekne naoko vážně, no dobře, slyšela vše, ale chce to vše přeměnit ve vtip a on s tím začal! ,,Je kéž by. Ale zase kdyby tady nebyli, tak bych sem nepřišla a vy by jste neměl tu čest mě poznat" Řekne sebevědomě, ano, někde uvnitř ní to stále je a chce jít na povrch a tak to nechá vypustit. Jistě i jí napadlo něco ve stylu Nathaniela, ovšem ona nikdy nezabíjela, jen se krmila. A zvířata jsou ták nudná a nechutná, za to lidi. Jen při té představě si div neolízne rty. Přemístí se za bar, kde jim nalije skleničku. Je to experiment, normálně to nepije, ale což. Na jeho děkuji se usměje a vezme drink mezi své prsty. ,,Na Ex Nathanieli" Řekne jeho jméno jako něco posvátného a u toho se mu dívá do očí. Pak už dá prostě panáka na ex a že nebyl malý, to je jasné. Lehce se oklepe, ale jen nepatrně a zabloudí opět očima na společníka. Dobře, bude to chtít více než jen jeden panák a proto vytahuje flašku zpět, aby jim znovu doléla a rovnou jí nechá na baru. Pak už se usměje na Natha a prohlédne si ho. ,,Můžeme si tykat?" Zeptá se ho mile a nahne se přes bar, aby mu mohla dát jemný polibek na tvář, jeho tvář zdobí strniště, které ho dělá ještě mužnějším. Když se odtáhne, očima zabloudí na vteřinu za Alexem. Stále se cítí nějak zvláštně, ovšem když si vzpomene, že Alex odešel s tou neznámou holkou jen tak z baru předtím.. nebo když přišla domů a cítila tam tu upírku. Ne sakra nebude se stále držet zpět, taky si chce užít. I když si s Alexem užívá až dost. Někdy člověk potřebuje prostě zalétnout. Očima zkontroluje osazenstvo, než se vrátí k Nathovi. ,,Možná to nebude trvat moc dlouho a můžeme jít" Řekne mu přesvědčeně, ano, rozhodla se, že Alexovi nějak nenápadně zdrhne.

I když to nebylo moc, stejně mu toužila nějak pomoct, po tom všem, co si ona prožila. Proto možná soucítí s ostatními a kdyby se teď před ní zjevila třeba maminka, i když je mrtvá, nejspíše by to nerozdýchala. Ale i ten něčí podporující úsměv by jí pomohl a dodal věci nový pohled. Takže i ona mu chtěla trochu pomoct, ale nepletla se do toho, dokud Danielle, tak se jmenovala jeho sestra, neopustila bar. Přizná se mu, že je to pádný důvod, což jí i potvrdí. Na to už se jen usměje, než i ona mu řekne svůj pádný důvod. Usmál se a proto jí přišlo, že to byla vhodně zvolená odpověď. Ten úsměv byl takový.. svůdný a ona si až teď uvědomila, jak moc přitažlivý ten muž je. Může být rád, že si toho vůbec všimla, vždy měla oči jen pro Alexe, aspoň od té doby, co jsou spolu a že jsou spolu už poměrně dlouho na to, že je to jeho první vztah. I když si ještě zvyká. ,,Není lehké mě k němu dovést" Odpoví s lehkým úsměvem na rtech, takovým tím taky důvěrnějším, než poobsluhuje pár lidí a dozví se konečně jeho jméno. Takže Nathaniel, ale jo, hodí se to k němu. Když se jí pak zeptá, v kolik končí, jen neurčitě pokrčí rameny. ,,Technicky jsem tu ani neměla být, zavolali si mě, že je tady hodně lidí, takže.. než se to tu vylidní" Usměje se a chvíli si dává oddech od odbíhání a jen stojí u něj. Vlastně když skončí, měla by být s Alexem ne? Ale ten už tam má zase nějakou dívku. Řeší on vůbec takové věci? Nebo jen ona má furt v hlavě, aby mu neublížila a podobně. Řešil to, i když byl s tou holkou doma?? No jistě, že neřešil, přece jen to udělal. Ale ona taková není. Proč jí ale přece jen něco přitahuje na tomhle muži? Třeba, když si dá nějaké drinky, taky to trochu zapůsobí. Je sice upír, ale dlouho nepila, což znamená, že po dobrém alkoholu by jí to mohlo trochu vystoupat do hlavy. ,,Určitě. Hned to bude" Pousměje se a zamíří opět za bar, líbí se jí, jak si stále vykají, i když by už nemuseli, když se znají jmény. Tykání by měla nabízet žena, ale ví, jak to Alexe vždy štvalo vykat a proto zkouší takovou tu hranici i u Natha, jestli to vydrží a nebo jí to prostě jen tak nabídne. Když je za barem, přemýšlí, co by si dali. Bourbon miluje, ale má ho furt, tak vytáhne Absolut vodku, která je řazena mezi nejkvalitnější na světě a proto nalije dva docela plné panáky. Jeden postaví před něj a druhý si nechá u sebe. Má pravidlo, že v práci nepije, ale když je tahle práce tak nečekaná, proč by si nedala. Vodku schová do lednice, ale nechá jí co nejblíže, tak nějak počítá, že jí ještě bude potřebovat.

Věnovala mu povzbuzující úsměv, i když věděla, že je to to nejmenší, ale i tak to člověku občas udělá dobře, že ví, že ho někdo podporuje. I přes to, že se neznají. Nechá ho si vyřešit vše se svou sestrou a když ona odejde, zamíří k baru, kde vezme bankovky a schová je do kasy, pak už se začne věnovat muži, který jí tak pěkně oslovil. Trochu si s ním polaškuje, než zamíří pryč a pak opět k němu. Cestou si všimla, že u Alexe sedí nějaká dívka, jak nečekané, ale jen se nad tím usměje a je zpět u muže. Nakloní se k němu a dívá se mu přímo do očí a poslouchá jeho slova. Jemně si zkousne spodní ret, když je u něj tak blízko a on jí říká takové věci. ,,To je pádný důvod" Potvrdí mu na oko s vážnou tváří a sama se poptá na jeho jméno. Oplatí jí to stejnou větou a tak se na něj jen zářivě usměje a na vteřinku zapřemýšlí, chtěl to, tak co, nakloní se tak, aby to slyšel jen on, tak nějak k jeho uchu. ,,Při orgasmu ráda křičím jméno protějšku" Zavrní svůdně a lehce pobaveně, laškuje s ním a je to vlastně první, co jí napadlo. Pak už se odtáhne a jen se nevinně usměje. Obslouží dalších pár lidí na baru, včetně nového panáku pro Alexe a jeho novou kamarádku a pak ještě odnese objednávky do boxů a cestou nejde rovnou za bar, je tam ještě druhá holka a lidi obsloužení a tak jde za neznámým, stane přímo u něj. ,,Jsem Charlotte" Představí se mu mile a na chvíli se vklíní tak nějak k němu, k baru, před něj, jsou až na konci baru, daleko od Alexe.

Poděkoval jí a proto se usmála. Nikdy vlastně nezažila nějaké špatné zákazníky, vesměs na ní byl vždy každý hodný a je pravdou, že si to zasloužila. Stále má na rtech milý úsměv a nikdy k nikomu nebyla hnusná, ba právě naopak, dala vždy každému důvod, jako by byla jejich osobní barmanka, která jim splní vše, ohledně pití. Ví moc dobře, že tady má Alexe a tak po něm občas háže zamilované pohledy a úsměvy, ale jinak ho nechá se bavit, i ona se baví. Mají něco jako pravidlo, na veřejnosti se k sobě moc neznat. Když ho líbá doma a podobně, je to něco jiného než na veřejnosti. Ještě si na status přítel nezvykl a ona to nechce ničím ohrozit. Občas vzhlédne na pohledného muže a pousměje se. Posílá mu tím úsměvem i sílu, protože to vypadá, že toho má dost. Při jeho shledání se sestrou. Mimoděk jí zamrazí, když si uvědomí, že ona nemá nikoho z rodiny. Muž, kterého milovala jí vyvraždil tu její. A ještě jí donutil se dívat. V té chvíli se sekne a div, že nerozbije skleničku, ale má dobré reflexy a nikdo si toho ani nevšiml, díky bohu. Raději si trochu zalaškuje s milým klukem a po nějaké chvilce stane přímo před ním. ,,Máte pravdu, je to osobnější" Dá mu za pravdu a dá si zbloudilý pramen vlasů za ucho, ten, který se jí uvolnil z jejího culíku. Při jeho další větě se pousměje a nakloní se k němu tak, že si položí lokty na bar. ,,Můžete mi to zašeptat" Zašeptá i ona, ale nenechá ho odpovědět a odejde, neboli ukáže se mu zezadu a jde obsloužit další lidi, nechává ho vyčkávat, nechce, aby si myslel, že je jediný chlap na světě, ještě, když tu má svého chlapa. Ale přece jen jí něco k němu táhne. Něco.. tajemného. Jasně, Alexe miluje, ale to zvíře v ní si chce hrát. Obslouží pár lidí v boxu a vrací se zpět za bar a přímo k muži. ,,A vaše jméno?" Zeptá se na to jeho a na chvíli se mu svým pohledem zadívá do jeho.

,,Tarapaca? Skvělá volba" Ocení jeho výběr a jako první teda nachystá pro neznámou, před kterou postaví Whiskey, mile se na ní usměje, hlavně po tom jejím poděkování, je ráda za slušné "lidi". Po nějaké chvíli postaví víno i před muže, nějak se snaží nevnímat jejich rozhovor, nikdy to nedělala. Ještě se jim nabídne, že kdyby cokoliv potřebovali, stačí zavolat. Ale neznámý jí zdrží a tak se hned po objednávkách vrátí k němu. ,,Okouzlující krásná barmanka zní taky skvěle" Usměje se a ukáže mu tak své bílé rovné zuby a dolíčky, které se jí dělají vždy, když se více usměje. ,,Když mi dáte jeden dobrý a pádný důvod, k čemu vám bude moje jméno, tak si ho zasloužíte" Usměje se na něj vyzývavě a je zvědavá, jestli na ní bude chtít udělat dojem a nebo jestli se na to prostě vykašle, to už je na něm. Mezitím ho nechá přemýšlet a mluvit se svojí...sestrou? Ne opravdu nechtěla poslouchat, ale tohle se nedá jen tak přeslechnout. Věnuje se svým lidem a pokládá před všechny to, co si objednali. Jde i k boxům, kde pobere vždy prázdné skleničky a nese je umýt. Má opravdu vysoké podpatky a být člověkem, asi by nejednou zahučela, ale ona je na ně zvyklá a proto její chůze vypadá dost elegantně. Až usoudí, že jí bude mít neznámý důvod říct svůj názor na to, proč chce vědět její jméno, tak se zastaví přímo před ním a poslouchá. Ale rozhodně ho teď nechce rušit od znovushledání.

Zamířila si to ke dvoum, co možná vypadají jako pár, ale když poslouchá jejich rozhovor, ani se neznají. Zeptá se na objednávku a u toho se podívá neznámému muži přímo do očí a pak se obrátí i na neznámou dívku. Muž si objedná víno, hned se začne informovat. ,,Takže starší ročník, viděla bych to na 2006 a to tu máme buď Cabernet sauvignon a nebo Tarapacu, ta je taková hutnější a výraznější, které si dáte?" Zeptá se ho mile a podle jeho objednávky mu jí začne plnit, stejně tak jako přikývne na objednávku neznámé dívky. Whiskey má nalitou hned a proto jí postaví přímo před ní. Má zažité, že se obsluhuje první dáma, takže jí to nesmí mít muž za zlé, usměje se stylem, aby vteřinku vydržel a už připravuje kvalitní víno, které mu nalívá do skleničky a položí ho přímo před něj. ,,Kdyby jste ještě cokoliv potřebovali, stačí říct" Řekne jim ochotně a hodí jeden trochu více důvěrnější úsměv neznámému muži, než se zase začne věnovat objednávkám a létáním za barem. Jde jí to od ruky a díky trochu hlasitější hudbě a přítomnosti jejího milého a dalších lidí i s úsměvem, nenápadně si u hudby vrtí boky, asi jako obvykle.

,,Tvým snem bylo vždy mít osobní barmanku?" Neubrání se úsměvu, ale u něj se není co divit, jen nad tím zavrtí hlavou a pak už se vydá dále do baru. Není to daleko a než tam dojdou, tak mu dokonce řekne, že sraz u baru a sama se vydá do baru upíří rychlostí, jen těsně u něj trochu zpomalí, aby to nevypadalo nějak blbě. Dovnitř už vchází jako normální člověk. Rovnou jde do šatny, kde na sebe hodí aspoň zástěru. No dnes to bude barmanka ve vysokých podpatkách, co se dá dělat. S culíkem zamíří na bar a začne rovnou roznášet, uklízet a vyřizovat objednávky. Když je zrovna na baru, trochu zesílí hudbu. Je to takový její rituál, když je ona v práci, hudba je vždy trochu více nahlas, aby mohla kroutit boky. Od stolů zamíří rovnou k baru, kde nachystá speciální sklenici bourbonu, kterou položí přímo na místo, kde si má sedat Alex, věnuje mu jeden ze svých zářivých úsměvů a pak už se podívá na kraj baru, odkud na ní významně pohlíží docela pohledný mladík. Usměje se ještě na Alexe a zamíří přímo za ním. Nemusí se moc naklánět, jako upír by na něho slyšela i tak, ale je to asi zvyk, chovat se jako člověk, proto se lehce nakloní. ,,Co si dáte?" Pronese milým hlasem a připojí i úsměv. Některé barmanky tykají a podobně, ona ne, vždy vykala a vždy měla dobré vychování. Pohledem zajede i na dívku vedle něj a usměje se.

Jakmile jsou venku z klubu, ještě se vrátí k tématu. ,,Jsi rád za osobní barmanku jo?" Zamrká na něj pobaveně a venku ho chytne za ruku. ,,Když příjdu o pár minut později, snad se nic nestane" Pousměje se, nechce se jí běžet upíří rychlostí jen proto, že jí zavolali do práce. Můžou být vůbec rádi, že tam příjdou. Že je natolik zodpovědná, aby přišla. Zodpovědný upír, kdo to kdy slyšel. Ale tak každý nemůže být stejný, že. Po cestě se na Alexe usměje. ,,Ale ne, že si budeš hledat nějakou jinou osobní barmanku, to by tě přišlo draho" Nebezpečně jí zablýskne v očích a pustí jeho ruku. ,,Sraz u baru" Zašeptá mu do ucha, políbí ho na tvář a v sekundě upíří rychlostí doběhne k baru. Otevře si a vejde, chůzí zamíří dozadu do šatny, kde si vysleče kabát a dá si zástěru přes sukni. No tak nevěděla, že dnes bude pracovat. Ještě si vlasy stáhne do culíka, před zrcadlem poupraví make up, nanese lehce lesk na rty a ještě se i lehce navoní. Kabelku schová do skříňky a pak už jde na věc. Je pravdou, že je bar plný a tak je dobrá každá ruka a že jí to jde všechno od ruky. Poschovává všechny skleničky na baru a pak už obíhá mezi stoly, aby vzala už použité skleničky, ještě se zeptá lidí na objednávky a hrne se zpět k baru.

Není jako Alex, nezaobírá se v hlavě jednou věcí stále a stále dokola. V téhle chvíli je prostě spokojená, i když ví, že v té další už nemusí. Ale proto o tom nebude stále uvažovat. Není jak Alex, nemusí se stále držet, aby někomu ublížila, nebo podobně. Ze všeho jí vlastně dostal on. Měla depku, byla ublížená a on to nevzdal a jen jí pomáhal se přes to dostat. A proto je teď takováhle a spokojená. ,,Nesmysl??" Zasměje se a pocuchá ho v jeho tmavých a bujarých vlasech. Má je krásné a on sám to o sobě ví a stará se o něj asi nejvíce. Neboli nikdy neviděla nikoho tak posednutého vlasy. Sama vstane a začne se chystat, netrvá jí to moc dlouho a už schází dolů i s kabelkou, aby se mohla obléct. Obleče se do kabátku a na nohy nasadí opravdu vysoké boty. Pak už si počká na to, až se její milovaný objeví dole a vyčte jí, že nemá být tak sexy. Jen se na něj otočí a našpulí rty. ,,Kdybych nebyla sexy, tak bych nebyla stebou, přiznejme si to. Máš přece jen ten nejlepší vkus" Zazubí se a ještě si ho k sobě přitáhne, aby ho políbila, něžně, procítěně s láskou. Když se tak zamyslí, opravdu je spokojená, až je to vlastně ale zvláštní. Nějak moc dlouho neslyšela o Sebastianovi, hlavně už dávno mohl ublížit Casey, až je jí z toho zle, neboli jí z toho mrazí. Měla by zjisti co a jak, protože z toho nemá opravdu dobrý pocit. Pak už si vezme věci a otevře dveře. Jde na ní vidět, že se trochu sekla, ale hned se usměje, aby Alex nenabral podezření, že s ní něco je. Nechce mu přidělávat starosti a hlavně už tolikrát říkal, že nechce Alexe řešit. A vlastně se mu ani nediví.

--Noční klub

Takže se půjdou projít a pak do baru. No super, kdy naposledy byli jen tak na procházce? Popravdě se na to začíná i těšit. A pak do baru na skleničku. Tak aspoň si odbude možná i kousek svojí směny, ani si nepamatuje, kdy naposledy byla v práci, docela to fláká, jak si to tak uvědomuje. Musí mu říct, že je spokojená a když i on, vykouzlí jí to úsměv na rtech. Ono to ani jinak nejde. I když se Alex bude chtít chovat jako dříve, ona už ho miluje natolik, že ho prostě po tom všem nepustí, nesmí a nechce. Má už to chudák prostě spočítané. Moc dobře si uvědomuje, že je jednou nahoře a jednou dole a že když je teď šťastná, za týden může být smutná. Nikdy v životě není jistota, že by měl být člověk, teď teda upír šťastný. Ale zase, proč by ne? Když jsou dva, kteří si nejsou vůbec podobní, ale stejně si rozumí a chápou se. Políbí ho, stejně procítěně, jako on jí. Bože jako moc ho miluje. Musí se ale po chvíli odtáhnout, protože by tohle prostě nedopadlo dobře. ,,Já mám vždy pravdu" Usměje se sebevědomě a pocuchá ho ve vlasech. Pak už se zvedne, aspoň ona musí být akční. Moment, však ona je tu ta akční z jejich dvojice. ,,Abych nečekala já na tebe" Poznamená a shodí ze sebe přehoz a zůstane jen v kalhotkách. Hodí si na sebe podprsenku, sukni a upnutý vršek. Přes to si pak dole hodí ještě kabát a samozřejmě nesmí chybět poté ani vysoké boty, že.

Ještě přejde k zrcadlu a decentně se namaluje, učeše a dá si naušnice, nějaké to stříbro a taky si dá přívěšek od miláčka. Pak už se na něj otočí a zeširoka se usměje. ,,Komu to teď trvá??" Poznamená nenápadně a bere si kabelku.

Měl to tentokrát na starosti Alex, aby něco vymyslel, ale kdoví co dělal sakra celou noc, že nevymyslel ani n. Ale tak ona s tím ani nějak extra nepočítala, že? Pár nápadů by měla. ,,Ještě aby jsi pochyboval" Ušklíbne se na něj pobaveně a začne se zvedat, že by zašla pro snídani. A taky vyšla, ještě jí varoval, tak mu se smíchem odpověděla. Neuráží se, proč by měla? S takovým chlapem by musela byt uražená neustále. Dole pobere dva sáčky a pak už se vrací nahoru. Najde tam Alexe i s malým posteli, to jí na rtech vykouzlí opravdu upřímný úsměv. Přilehne si za nimi a mezitím hodí Alexovi sáček. Muchlá se s Bondem a začne mu vyjmenovávat, co by tak mohli dělat. ,,Projít" Přežvýká po něm to slovo, ale tak proč ne. Hlavně, že to povede do baru. ,,Souhlasím" Řekne mu s úsměvem a po jeho stylu roztrhne sáček a začne po doušcích pít. Sleduje ho při tom a volnou rukou hladí Bonda. Když pak pomalu dopije, sáček položí na stolek a spokojeně se usměje. ,,Jsem šťastná Alexi" Usměje se na něj upřímně, ví moc dobře, že takové věci nerad slýchá, ale ona mu to potřebovala říct. Opravdu je, cítí se skvěle, vše vychází. Až se opravdu bojí, co příjde dál. Bojí se, kdo by jí mohl ublížit a zničit její štěstí. Raději na to nechce myslet. Počká si, až dopije i on a přitulí se ještě k němu. Zvedne k němu i hlavu a vyhledá jeho rty, aby ho polibila. Když se tak stane, musí se odtáhnout. ,,Měli by jsme se jít oblékat, nebo se z tadyma nedostaneme" Řekne a tlumeně se zachichotá.

Dlouho snila o tom, že by mela normální život. I když sama není normalni. Je upír. Už u ni nikdy nebude nic normálního a přece jen to ted tak vypadá. Je stastna. Bydli u Alexe a vypadá to, jako by mu to ani nevadilo. Mají pejska, který se k nim dokonale hodi, všeobecne je to Velká idylka. Nestěžuje si a dokonce po Dlouhé době spokojeně usne. Zadna noční mura, což je úspěch. Ale právě naopak. Když se ráno probere, jen má úsměv na rtech. Muže mit lepšího přítele? Nejspíše ne. Zeptá se ho na plány a nic nevymyslel. Nedá se nic dělat, je to opet na ni. ,,Neboj, mam jich hned nekolik" ujistí ho s úsměvem a to už ho polibi na krk a pak se začne zvedat. ,,Prerazim asi jen tebe" zavolá na něj s úsměvem a to už je dole a bere z lednice krev. Vezme dva sáčky, ale na sklenice nakonec kašle. Jsou to přece upíři tak co. V upíři rychlosti vyběhne nahoru a musí se usmát. ,,Krasavci moji" zaculi se a hodi jeden sáček Alexovi a skočí k nim na postel, na břicho a ještě po tuli Bonda. ,,Takže bud můžeme jít jak normalni lidé třeba do kina, nebo se jen projít či třeba do baru si sednout. Nebo te napadá něco jiného?" zadiva se na nej a vezme si sáček, který si přiloží k ústům a začne pit.