Příspěvky uživatele

Nakonec se na můj původ neptala, super. Alespoň se nemusím znovu probírat okrajovými vzpomínkami na minulost, kterou bych nejradši pohřbil hluboko do země. Nad odpovědí na její otázku jsem musel chvíli přemýšlet. Ani jsem nevěděl, jak dlouho už jsem tady, čas mi tak nějak splýval dohromady. "Nějak extra dlouho ne, asi tak bez mála 3 měsíce" vypravím ze sebe nakonec. "A ty? Ještě jsem tě tu neviděl?" zeptal jsem se automaticky.

Když mi to potvrdila, pousmál jsem se stylem "jsem prostě geniální", i když na tom nebylo žádný umění to poznat, ale tak..."Jo dobrý postřeh" ušklíbl jsem se, ale odkud vlastně jsem, jí neřeknu. Nemám v povaze někomu něco říkat o sobě jen tak. Na otázky sice obvykle odpovídám, ale jen tak někomu něco cpát, to ne.

//Promiň, na chvíli jsem musel pryč :/
"Alex Rodriguez" odvětil jsem na její představení stručně svým jménem. Nemohl jsem si nevšimnout znatelného francouzského přízvuku. "Ty jsi z Francie?" zeptal jsem se, i když mě ve skutečnosti nijak zvlášť nezajímalo, odkud je. Zeptal jsem se spíš proto, aby nebylo ticho. Moje extrémně španělské příjmení by sice taky ihned odkazovalo na španělský původ, ale tak jednoduché to u mě zase není.

Dneska jsem nechtěl vůbec o ničem přemýšlet a ani jsem nevěděl, jestli chci být radši sám nebo bych se měl sebrat a jít si hledat nějakou společnost. nakonec tohle rozhodnutí dělat vůbec nemusel, někdo rozhodl za něj. Podíval jsem se na dívku, co stála přede mnou a jako vždy nasadil přívětivý úsměv. "Jo, jasně" odvětil jsem a stále si ji prohlížel. Samozřejmě mne první upoutaly vlasy, zrzky nevídám tak často.

Po celkem dlouhé sobě jsem se konečně zase dokopal k nějakému pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu, takže jsem zamířil na první místo, které mě napadlo-do parku. Šel jsem po písečné cestě s rukama v kapsách a sledoval své okolí. Potřeboval jsem si provětrat hlavu, což se mi na takovém místě docela dařilo. Nakonec jsem zastavil u jedné z dřevěných laviček a posadil se na ni. Automaticky jsem spěšně zkontroloval mobil a pak ho vrátil zpět na původní místo do kapsy.

Alex Rodriguez :)

,,Hmm trochu.." konstatuji a veškeré ostatní moje připomínky už radši spolknu. Pak jsem se na ni jen usmál, na něco jako ,,nemáš zač" jsem ani nepomyslel.,, Jo jo na holku žijící v lesích asi hned nezapomenu." usmál jsem se, též řekl něco na rozloučenou a mířil jsem z lesa ven.

"No aspoň že tak" zamumlám. Nad její další otázkou jsem se nemohl neusmát. "Hodně těžce. Většinou se šíleně snaží a když si myslí, že mají vyhráno, zjistí že všechno bylo vlastně úplně k ničemu. Obvykle se prostě rozhoduji sám podle aktuální nálady." odvětil jsem monotónně a ani nad tím moc nepřemýšlel.

Ok pokud mi vyjde čas, čau...

No to bys teda měla být" zasmál jsem se. "Jo, zcela běžně" odvětil jsem už klidně a zcela vážně.
//No právě že jo takže do spánku času dost :D

"Viď, taky si říkám...váž si toho, obvykle tak příjemný nebývám" ironicky se na ní usměju.
//No já nevim tak zatim je pořád odpoledne :D

"Hmm" zamumlám a přemýšlím, co bych vlastně dělal já, kdybych nezískal ten dům. Možná bych něco prodal, třeba nějaký auto...nebo bych vykradl banku co já vím, ale je pravda, že na tenhle způsob života jsem si docela rychle zvykl. "No aspoň, že tak" řeknu a vezmu kládu z druhé strany. Když už se taky angažovala rozmlouvat jí to nebudu

Poslouchal jsem ji a v hlavě se mi zobrazovali různé podobizny jejího domu. "Aha...tak to ten domek asi musí vypadat, když tam chceš dát tohle" prohodil jsem spíš sám pro sebe, nicméně nahlas. Po chvilce váhání, jestli jí mám vůbec pomáhat řeknu: "A je ten dům aspoň blízko, nerad bych se s tímhle" s úšklebkem se podívám na onen kus dřeva "tahal nějak dlouho"

Lehce povytáhnu obočí a sleduji ji. Zprvu mi nebylo úplně jasné, proč se najednou tak zaradovala. Snažil jsem se na tom kusu klády vidět něco zajímavýho, ale smysl mi nějak stále unikal. "Můžeš mi prosim tě vysvětlit, co je tak zajímavýho na obyčejném kusu dřeva z lesa? zeptal jsem se nakonec.

Podíval jsem se na ní lehce arogantně. "Jistě, že jsem to slyšel" odpověděl jsem, ale už jsem to moc neřešil. Ostatně dobré skutky můžou chvíli počkat, nikdo přece netvrdí, že je dobré začínat hned první den. pomyslel jsem si. "Alex" pousmál jsem se a po nepatrném zaváhání jí krátce podal ruku.