Příspěvky uživatele

"Jistě" řekl jsem stručně. Byl jsem celkem rád, že já takový starosti, jako co si koupím k jídlu neměl. "Já a rentier, no dovol?" ironicky jsem se ušklíbl. Já rozhodně nepatřil k těm, co by se uráželi, to spíš já urážim ostatní, ale to teď neřešme. Pak jsem se podíval na An, jelikož jsem z té strany slyšel další otázku, která sice nepatřila mě a odpověď na ni mě vlastně ani nezajímala, ale co už.

Už jsem se chtěl také představit, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Zvedl jsem se a přešel ke stolu, kde seděla Verity. Sedl jsem si na židli, co nejblíže protějšímu stolu, takže jsem teď byl oběma trochu blíž. "Domlouvání na dálku mě jaksi nebaví" objasnil jsem. "Jinak já jsem Alex. A co se té práce týče, tak to jsem na tom asi stejně jako ty...jen s tím rozdílem, že já na tom zatim nehodlám nic měnit" řekl jsem. Já a práce to nikdy nešlo moc dobře dohromady.

Jak dlouho asi vydržím takhle klidně pít tuhle colu spekuloval jsem nad opravdu velice důležitou věcí. Následně jsem vzhlédl od své sklenice coca-coly a zadíval se znovu na dívku, co se mě očividně na něco ptala. "No, obávám se, že sis vybrala trochu špatného průvodce. Já rozhodně nepatřím k osobám, co by ti měli vyprávět, jak to tu chodí...ale zkusit to můžu" pousmál jsem se, i když ve skutečnosti jsem spíš spoléhal, že důvěryhodnějším zdrojem bude ta druhá dívka. No ok, ta na to taky moc nevypadala.

Mou další zastávkou se nakonec stal fast food. Sice jsem neměl tušení, co tady vlastně dělám, asi jsem se spíš chtěl jen porozhlédnout, jak to tu vlastně vypadá. Aby to nevypadalo blbě, objednám si alespoň tu colu. Mezitím jsem stihl zkontrolovat ostatní návštěvníky. Samý lidi? No vlastně čemu se divim.. pomyslel jsem si a šel si sednout ke stolku naproti těm, kde seděli nějaké dívky. Na obě jsem se sympaticky usmál, ale dál si jich moc nevšímal.

Unikne mi pouze krátký výsměch ohledně jejího mobilu, ale protože mě toho napadalo tolik a protože to možná i čeká, nakonec zůstanu zticha. Poté, co mě prozvoní vytáhnu svůj mobil a právě zobrazené číslo číslo si uložím pod jejím jménem. Celkem dlouhou dobu přemýšlím nad jejím příjmením a nakonec tam napíšu cosi, o čem si myslím, že je správně. Co kdyby tu někde byla ještě jedna Janette. Jako odpověď na její větu na rozloučenou mě okamžitě napadá jasný protiklad, ale nakonec to neřeknu, neboť to možná ani neni pravda. "Tak čau" nakonec řeknu něco daleko jednoduššího a mířím z parku pryč. Ještě jsem si nebyl jistý, jestli se ještě někde zastavím...

Prvně jsem chtěl na chvíli vypadnout do přírody, pročistit si hlavu a nejspíš i zůstat chvíli sám. Nakonec jediné, co se mi povedlo, byla má vycházka do přírody, která však pro mě začínala být možný příliš dlouhá. Ne, že bych neměl rád přírodu, ale bůh ví jak dlouho tu trčet taky nemusím. Od svých myšlenek o tom, co budu dělat dál jsem se vrátil zpět do přítomnosti k Janette. Nad její otázkou jsem ani nemusel dlouho přemýšlet. Neřešil jsem, jestli toho dotyčného nějak dobře znám nebo jestli je to přítel, konec konců bylo to jen číslo. Šibalsky jsem se usmál, další komentáře si nechal pro sebe. "No proč ne...ale ty mě pak prozvoníš" ušklíbl jsem se a nadiktoval jí číslo, i když ve skutečnosti mi ani nějak moc nezáleželo na tom, jestli její číslo budu mít nebo ne.

Folk? Fajn, to přece neni to nejhorší, co mohla říct, tak koukej říct něco normálního, pokud možno co nejméně urážlivého. "Folk? Tak to jde, mohlo to být horší" řekl jsem nakonec. No, to by šlo ne? Aspoň trochu. "No aspoň, že tak" dodám, na její komentář ke vztahu k rocku. "Uff" hraně jsem si oddechl, když mi díky bohu vyvrátila mou teorii o baru. "Jasně, chápu" dodal jsem vzápětí.

Lehce povytáhnu koutky úst v úsměv nad jejím přirovnáním. "Fakt?" v mém hlasu byly znát pochyby. Tiše jsem si povzdechl. Zase další střípky minulost. "Hrával jsem v kapele, ale poté, co jsem jaksi musel odejít, tak se pochopitelně kapela rozpadla." odpověděl jsem a zmínku o tom, že beze mne pochopitelně kapela neměla smysl jsem si radši už nechal pro sebe. "Zvládám toho víc, snad kromě dechovek, ale nejvíc asi rock-pop." usmál jsem se. "A ty? Zpíváš někde? A prosim tě, hlavně neříkej, že jako pomocná síla v baru" ušklíbl jsem se.

Fajn, asi bych jí mohl alespoň něco říct...ať u mě nemá jeden velký otazník..no i když.. zamyslel jsem se. "No možná bych mohl. Nejvíc se věnuju hudbě-skvěle zpívám a hraju především na kytaru. Ze sportů tak nějak všeobecně, dřív jsem hrával fotbal, ale to už je dávno....Jo a taky mám rád auta, rychlý a samozřejmě ty nejlepší" řekl jsem nějakým stručným způsobem to, co mi přišlo, že by mohla vědět, což opravdu nebylo vše.

"Jo já vim, ale někdy se to zkrátka nedá potlačit..a to se vážně snažim, věř mi" ušklíbnu se. Jasně, mohl jsem jí dát za pravdu a neřešit to, ale pravděpodobnější scénář by se spíš skládal z daleko většího počtu jízlivých urážek, takže nakonec jsem zvolil zlatou střední cestu. Veškerá další slova už jsem radši spolkl, neměl jsem náladu na to, se tu sní začít hádat.

"Když se ti to čirou náhodou povede, tak asi jo" připustil jsem. Vycítil jsem u ní..uraženost? Nejspíš, ale na to jsem byl zvyklý. Vlastně mi to v nějakých situacích způsobovalo i trochu radost, jen jsem si nebyl tak úplně jistý, že tohle je ta situace, ale neřešil jsem to. Dneska mě nějak nic nebavilo.

Pobaveně jsem se pousmál. Jakmile uvidím v její ruce mobil, okamžitě mě to nutí ho vytáhnout taky. Ne, řekl jsem, že jdu do přírody tak žádný mobil...alespoň jednou. zavrčel jsem sám na sebe v mysli. "Jo, v pohodě" odvětil jsem a tiše kráčel dál. "Životně důležité, samozřejmě" ironicky jsem se usmál. "No sláva, jsem zvyklý na mnohem víc pozornosti" další ironický úsměv.

Pobaveně jsem nad její reakcí protočil oči. Nikdy jsem v nikom neviděl hrozbu, i když jsem se kolikrát pletl, ale přesto jsem stále měl ten samý pocit dokonalosti. Navíc vlkodlaky, jak jsem tak odtušil, že bude ona, jsem nikdy nebral jako něco, čeho bych se měl bát. Pro mě to byli jen trochu přerostlí a drzejší psíci. "No já tě varoval..já jen aby sis potom náhodou nestěžovala víš?" ušklíbl jsem se a vyrazil spolu s ní.

"Podle toho s kým se bavim" odvětím klidně a pozoruju ji. Měl jsem co dělat, abych vůbec udržel pozornost. Dneska jsem byl vážně nějaký líný. Ona nakonec opět vyřešila situaci za mě a já neměl moc pádných důvodů, proč odporovat. "Fajn, proč ne" souhlasím a zvednu se z lavičky. "I když tu zmínku o potoku si říkat neměla. Teď k tomu mám dokonce i povolení" šibalsky se na ni usměju.
// :DD

"Aha..tak jsem se nespletl" pousmál jsem se. Tahle konverzace mě nějak přestávala bavit. Ona nebyla ten typ holky, ze které by jsem si mohl neustále dělat prdel a ona mi i přes to stále odpouštěla. S Janette to zkrátka nebylo tak jednoduché a já si nebyl jistý, že mám dnes chuť na nějaké takové výzvy...nebo možné celkově jen nemám náladu na holé seznomovací povídání. Chtělo by to spíš nějakou akci.