Příspěvky uživatele

Po chvíli se vrátí Charlotte a rovnou si přivlastní moji skleničku. "No strašně moc, nutně jsem potřeboval, aby to někdo za mě vypil" ušklíbl jsem se. "Jo asi bychom to měli zvážit, bylo by to výhodnější než platit každý drink zvlášť" zasmál jsem se. I přesto, že i v mé minulosti jsem měl velké množství drinků na účet podniku apod. určitě bych již vlastnil několik barů po celém světě, kdybych peníze investoval rovnou do koupi celého baru a nejen drinků. "Sice si nepamatuju, že bych to chtěl oplatit, ale klidně pokračuj" usmál jsem se a nechal ji, ať mě klidně masíruje.

"Já ti ani nevim, třeba tys to teď tak trochu naznačila" klidně jsem se usmál. Jen jsem přikývl, když odešla na toalety a chvíli zamyšleně hleděl na prázdnou skleničku. Pak jsem zvedl hlavu a významně se zadíval na barmana, který za chvíli přicupital s další skleničkou bourbonu. Vzal jsem ji do ruky a než jsem se napil, chvíli si s ní bezcílně hrál a pozoroval lidi kolem.

Jen jsem trochu lhostejně pokrčil rameny. Měla pravdu, mohlo jí to urazit, ale s tím jsem si nikdy nedělal moc velký starosti. Její sebejistý projev si poberu trochu po svém. "No skvělý, alespoň vím, že to nebylo naposled" usmál jsem se a taktéž do sebe kopnul další skleničku. Občas mi připadalo jakoby se něčím trápila, ale zatím jsem to nechal být a jen ji s úsměvem pozoroval. Uvnitř mě se čas od času sváděla bitva mezi tím již přátelským Alexem, který se ojediněle v její přítomnosti zatím marně snažil drát na povrch a tím bezstarostným frajírkem, kterým jsem doposud.

Na malou chvíli jsem na vše zapomněl, rukama ji pohladil po tvářích a přejel do vlasů a jen si úžíval jemné polibky. Když se pak odtáhla, vlastně jsem nevěděl, jestli je to dobře nebo ne. "To máš pravdu...jen jsem to teď asi prostě nečekal" pousmál jsem se a chvíli uvažoval jak dlouho už tu vlastně jsem, abych nezameškal celou tu párty. Vzal jsem si do ruky další skleničku a podíval se na ni. "To si vážně myslíš, že bych se odtáhl a nevyužil toho?"

"Dobře, tak já mám asi trochu jiný myšlení" usmál jsem se pobaveně. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, jestli si stále dělá jen srandu nebo to tentokrát myslí vážně. Každopádně, že jsem skvělý jsem věděl už předtím. "No alespoň se jednou zase plně ukázala moje naprostá dokonalost" sebejistě jsem se usmál. Už jsem se chtěl zeptat "Co?", ale v tom mě začala líbat. Neměl jsem důvod jí to neopětovat, to se asi nestane, abych od sebe odehnal hezkou holku, co se mě snaží líbat, ale přesto jsem byl trochu překvapený.

"Tím jsem ale nemyslel, že rovnou koupím celý bar" zaprotestoval jsem, i když jsem měl spíš co dělat, abych se nezačal smát. "No já sice vím, že byla úžasná, ale že bys po ní musela od té doby pořád toužit, to jsem zase nečekal" pousmál jsem se, ale jinak nijak nereagoval. "Jistě, na toto téma můžeme slavit pořád" usmál jsem se a natáhl se pro svou skleničku.

Položil jsem prázdnou skleničku zpět na bar. "Myslím, že postačí když si to prostě zapamatuješ" ušklíbl jsem se i když měla tak trochu pravdu. Já obvykle lidi nechválim, i když by si to možná zasloužili. "Svým způsobem jo" usmál jsem se a pozoroval, jak barman odnáší a přináší nové skleničky. "Ale prosim tě, stejně to nakonec budu muset zaplatit já už jenom proto, že to vypadá blbě" ušklíbl jsem se.

"Ano já vím, ale je pravda, že ty docela taky" ušklíbl jsem se. Ne vážně, kdybych se někdy potřeboval opít, byla by asi první, komu bych zavolal. Když se mě zeptala, na co si připijeme, na chvíli jsem se zamyslel, i když mi bylo jasný, že stejně plácnu nějakou kravinu, neumím mluvit vážně. "No přece na nás, takovou skvělou dvojici na pití těžko najdeš...a taky na to, aby nikdy nedošlo tohle úžasný pití" usmál jsem se, spíš tak jako symbolicky si s ní přiťukl a kopl to do sebe.

Než mohla jakkoli odpovědět Malia, ozvala se Lott a já pochopitelně nemohl a nechtěl odmítnout. "No jasně, rád" usmál jsem se a s těmito slovy jsem mávl na barmana a ukázal mu dvě jasná stručná gesta, aby přinesl dvě skleničky toho samého. V bezeslovné komunikaci ohledně objednávání alkoholu jsem byl zkrátka mistr. Barman za chvíli přišel a položil před nás dvě skleničky. Tak přece jen budu muset dnes něco platit.. pomyslel jsem si, natáhl se pro jednu a druhou podal Lott.

„Zcela správně..no teda alespoň částečně“ odvětil jsem Malii ohledně svého věku, můj věk byl skutečně zastaven na 22 a to jak dlouho už je mi 22 jsem radši nezmiňoval. Zatímco holky se rozhodly nevraždit se navzájem a místo toho se seznámit, já jsem poodešel ke Kellovi, vzal si od něj papírek s adresou a po chvíli se vrátil k nim. „Tak co jsem prošvihl?“ prohlásil jsem a naklonil se k Malii. „Mimochodem mapu sice nemám a nejsem zrovna vyhlášený průvodce, ale zrovna dneska bych tě v rámci provedení po městě mohl vzít na nějakou jakoby párty“ řekl jsem a u slova párty nasadil takový zvláštní nevěřícný tón. Nabídl jsem jí to i přes to, že větu o jejím odchodu už jsem zaslechl, neměl jsem co ztratit. Rozhlédl jsem se kolem a všiml si, že u baru sedí nějaký neznámý kluk, podle pachu vlkodlak.

Pobaveně jsem se usmál nad Veritinou poznámkou. Ne, že by mě to nějak překvapovalo, my dva jsme se provokovali neustále. "No bude mě to sát sice hodně úsilí, ale myslím, že to zvládnu" odvětil jsem a když se všichni připravovali na cestu, já se zvedl taky, nemohl jsem přece na nějaký rádoby párty chybět. "Jistě" usmál jsem se na Lott, ale pak se zastavil. Úplně jsem zapomněl na Maliu, která momentálně trochu nevnímala. "Víte co, myslím, že vás doženu" uvažoval jsem. "Tedy pokud mi někdo z vás řekne, kam mám potom jít" dodal jsem s úšklebkem.

Nevím proč, ale měl jsem tendenci Kellovo pozvání nebrat vážně. "Samozřejmě že ne" ujistil jsem ji. "Tobě? Ty ji dostaneš jako první, jsi přece moje pravá ruka jestli si pamatuješ" ušklíbl jsem se, koneckonců byl to přece původně její nápad, tak ať si nemyslí, že se budu snažit sám..ne že bych se zatím nějak snažil.

Brzy do baru vstoupí další známá tvář, Verity a pochopitelně měla nějakou poznámku. "To se neboj má úžasná párty teprve bude...tomuhle se říká využití příznivé situace" řekl jsem s úšklebkem a dopil svou skleničku. Upřímně nějakou párty už jsem dávno pustil z hlavy, ale to jsem samozřejmě říct nemohl. Celkově mě trochu překvapilo, že jsme se tu opět tak náhodně sešli.

Než jsem odpověděl krátce jsem se zasmál. "Tak to neni tak úplně pravda, já byl s alkoholem kamarád vždycky" ohradil jsem se, i když samozřejmě částečně pravdu měla, lidé přirozeně vydrží méně než upíři...další důvod proč už bych nechtěl být nikdy více člověkem. Reakce Kella mě trochu překvapila, teď spíš vypadal jakoby právě viděl ducha. Nějak jsem vůbec neměl náladu se s ním hádat, takže to všechno šlo trochu mimo mě, protože v opačném případě..za to jméno bych by schopen zabíjet. takhle jsem měl jen jasně postřehnutelný vražedný pohled, než jsem toho nechal a čekal, k jakému závěru mezitím dospěla Malia.

Podíval jsem se na Lott stylem "to je škoda", ale nahlas už to nekomentoval, přece jí nemůžu neustále vyrušovat v práci. Stále jsem je sledoval trochu pobaveně než mě z mé dosavadní nečinnosti vyrušily Maliiny otázky. "Nějakých pár měsíců" odvětil jsem, vlastně se to už skoro blížilo půlroku. "A kolik tipuješ?" vyzývavě jsem se na ni usmál. Takhle jsem začínal téměř pokaždé, když se mě někdo zeptá na věk.
Náhle se dveře znovu otevřely a k pultu nějaký ten kus od nás přicházel další známý člověk Kellder, který si evidentně momentálně nikoho a ničeho nevšímal. "Ale ale, ty sis tu kocovinu asi nějak oblíbil" ušklíbl jsem se na něj, tohle jsem si nemohl nechat pro sebe, vzhledem k tomu, že mám ještě v živé paměti, jak vypadal naposled.