Příspěvky uživatele

Zatímco já ji stále hladil po stehnech a vzhledem k tomu, že na sobě měla jen kraťásky, tak mi ani nepřekážela žádná látka, ona si našla cestu k mému zapínání u riflí a mě v očích zazářily jiskřičky naděje. "Už jsem na to taky myslel.." odvětil jsem tiše, přece jen já vždy preferoval postel před gaučem, lavičkou nebo čímkoli jiným. Byla prostě pohodlnější a prostornější. Na okamžik jsem všeho nechal a jen se jí upřeně díval do očí. Bohužel jsem nevěděl, kde je ložnice, takže jsem spíš čekal, co udělá Lott.

Tenhle souboj jazyků mě vždycky bavil, takže jsem velice ochotně na tuto hru přistoupil. Když si začala lehat, zapřel jsem se na chvíli lokty, abych na ní nebyl hned celou svou vahou a opět jí začal oplácet polibky, přičemž jsem občas jemně stiskl její spodní ret. Na druhou stranu mi však svým postupem trochu znemožnila přístup k zapínání podprsenky, který jsem měl až doposud značně usnadněný. Zatím jsem ji tedy začal hladit po bocích až ke stehnům, ale přitom měl stále snad prvně v životě takový divný pocit, jako kdyby to nebylo správně, což sice asi nebylo ale to jsem přece nikdy neřešil..? No zatím jsem to na sobě nenechával znát.

Docela mě její chování překvapilo, najednou byla taková hrozně akční a nedočkavá a toho jsem taky hodlal využít dřív, než si to zase rozmyslí. Polibky jsem jí oplácel s čím dál tím větší intenzitou zatímco rukama jsem jí vjel pod tričko. Zastavil jsem u zapínání podprsenky, které jsem ovšem zatím nechal být, to přijde na řadu hned poté. Vrátil jsem se zpět k lemu trička, na chvíli se od ní odtáhl a přetáhl jí ho přes hlavu. Pak jsem se opět začal věnovat jejím rtům.

Když mě začala líbat, oplácel jsem jí to a snažil se o alespoň podobnou jemnost, ale na to jsem já nikdy nebyl , takže trochu vášně a chtíče se v tom promítalo pořád. Ruce jsem nejprve nechával stále v pase a postupně ji začal všemožně hladit po zádech. Zdánlivě ideální stav, avšak nemohl jsem se zbavit dojmu, že ona přece nechce být mou holkou na jednu noc, takže šlo spíš o to, kam až mě pustí tentokrát.

Užíval jsem si to a dalo mi celkem zabrat, abych se od ní vůbec dokázal odtrhnout. V očích jsem měl dravost, která postupně přecházela v spokojenost. Oblízl jsem si koutky úst, kde ještě zůstala trocha krve a s letmým úsměvem se jí podíval do očí. Po tomhle se ve mě probudila ještě větší touha po volnosti, která se dala využít různě. Možná to taky částečně bylo způsobeno tím, že jsem byl teď dost často v uzavřené budově, nejdřív můj dům, pak bar a teď zase tady.

"Tak pár výjimek by se jistě našlo" odvětil jsem, sám jsem sice dlouho nenáviděl svou upíří podstatu a ještě do nedávna bych hledal jakýkoli způsob, abych mohl být zase člověkem, ale kdyby se teď nějaká možnost objevila, už bych po ní nešel. Pozoroval jsem ji s trochu vítězným úsměvem, krásně mi to všechno usnadnila. Dal jsem jí ruce kolem pasu a nejprve ji jemně políbil na krk, přičemž se mi objevily špičáky a následně se jí zakousl do krku. Její krev byla úžasná a mnou projel obrovský pocit slasti.

Tiše jsem ji pozoroval a nakonec se pousmál. "No to asi vážně vědět nechceš" odvětil jsem, po pravdě jsem si to ani nepamatoval, i když kdybych to vzal trochu absurdně, alespoň přibližně by se to dalo spočítat podle mého věku a dopracoval bych se k úplně šílenému číslu. "Myslím, že je jen hodně málo těch, co si tenhle život vybrali" usoudil jsem. "No je pravda, že mi to dlužíš" pousmál jsem se a chvíli svůj pohled zaměřil na její zatím skoro až bezchybný a jemný krk.

"Bože ty vážně na nic jinýho nemyslíš, že já jsem na to vůbec přistupoval" zaprotestoval jsem a chvíli se na ni pobaveně díval. Nakonec jsem nad tím pomyslně mávl rukou a začal jí promačkávat chodidla. Na její otázku jsem se nejdřív zasmál a už chtěl odpovědět nějakou další kravinu, ale nakonec jsem si to rozmyslel a chvíli uvažoval nad tím, že bych možná mohl být upřímný. "Ne. Odjakživa určitě ne...jen posledních 200 let a pár desítek k tomu" pousmál jsem se.

Po chvíli uvidím přicházet Lott. "Takovýhle pokyny se poslouchají dobře" usmál jsem se. "Ach ták, no tak to je samozřejmě úplně něco jinýho" řekl jsem na oko vážně a snažil se nesmát. Chvíli jsem přemýšlel, no spíš dělal, že přemýšlím a nakonec se teda uhnul a posadil se. "Bude ti tolik místa stačit?" usmál jsem se nevinně, teď už jsem si ji jen dobíral, i když jsem k tomu vlastně ani neměl důvod, koneckonců byl to její dům a její pohovka.

"Úplně bezbranná asi ne, jen lehce" ušklíbl jsem se a trochu pobaveně ji pozoroval. "Už zase? Víš, že čím víc mi budeš tímhle vyhrožovat, tím menší to bude mít váhu?" ušklíbl jsem se a na její další slova jen přikývl. Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám udělat to, co mám teď v mysli, ale i když je to jen taková formální věta, řekla, že se tu mám chovat jako doma tak co. Přešel jsem zpět do kuchyně, kde jsem se chvíli motal než jsem objevil skleničky a s dvěma v ruce si to nakráčel zase zpět. Nalil jsem si, trochu se napil a natáhl se na pohovku.

Taktéž jsem ze sebe skopl boty a následoval ji do kuchyně. "Samozřejmě že ne, kdyby mi nešlo i o tvou společnost, tak tady asi nejsem ne?" usmál jsem se a vzal si od ní tu láhev. Chvíli jsem ji pozoroval, jak odchází od obýváku a pak jen protočil očima. Přišel jsem za ní a stále ji mlčky pozoroval, i když momentálně jsem se spíš snažil udržet vážnou tvář. "Víš, že si vlastně docela sexy, když se chováš takhle uraženě? Nevypadáš tak bezbranně" pousmál jsem se.

Celkem v tichosti jsme došli k jejímu domu. "Mohl no.." usmál jsem se. "Ale to bych tě musel nechat napospas alkoholu samotnou" dodal jsem s nepatrným úšklebkem a spíš tak jako letmo si prohlédl dům.
Poté, co odemkne dveře jsem se už jen pousmál, vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.

Zrovna jsem se chystal zajít za Malií a dát jí ten papírek s adresou, co mám od Kella, ale očividně měla Lott stejný nápad, takže už to nebylo třeba. Přikývl jsem jí na otázku, ale ještě než jsem odešel, naposledy jsem se otočil k Malii, která se nakonec opravdu rozhodla odejít. „Tak fajn, měj se a doufám, že se brzo uvidíme“ usmál jsem se a vzal si od ní číslo, které jsem si následně hned zapsal do mobilu. Nebyl bych to já, kdybych jen tak bez nějakého většího snažení zahodil příležitost seznámit se s někým novým, tím spíš když se jednalo o dívku. Pak už mě tam nic nedrželo, takže jsem spolu s Lott odešel z baru.

--> Domek Charlotte

"Fajn to je celkem dobrý nápad" souhlasil jsem, i když kdybych byl člověk, asi bych musel váhat, neboť na párty bych přišli trošičku veselejší než by se hodilo...takhle to bylo méně pravděpodobnější. Pak začala něco řešit s barmanem a i když jsem měl díky ní jiné věci na pozorování, nejspíš mi došlo, co s ním řeší, ale já rozhodně nebyl gentleman, abych se do toho zbytečně míchal.

Lehce jsem se pousmál. "Tak v tom případě rozhodně tu druhou variantu, ta první je zcela nereálná" odvětil jsem a opět jsem si vzpomněl na tu párty. Alespoň na chvíli bych se tam měl stavit, takže až tady definitivně skončím, tak se tam zajdeme podívat a uvidíme jak dlouho se zdržíme. Bylo mi tak nějak jedno, že tu nejsme sami, mě se to líbilo, takže jsem ji nechal, i když mé podvědomí asi mělo trochu jiné mínění. Bože co to vůbec dělám, tohle mě určitě časem zničí.. pomyslel jsem si.