Příspěvky uživatele

Má teorie o tom, že já za nic nemůžu a jsem v tom nevinně se zřejmě s velkým úspěchem nesetkala, Lott měla zkrátka trochu jiný názor, až na to, že na rozdíl ode mě, ona měla pravdu. Vlastně jsem ji plně chápal, komu by se chtělo se po tomhle jen tak sebrat a v klidu si odejít do práce. Být to já, tak by se mnou dnes rozhodně počítat nemohli, jenže já, i kdybych někdy uvažoval o práci, tak se stejně nedostavím ani na pohovor. Nicméně posléze mé ruce propustila a já tak na chvíli v důsledku své touhy stiskl její zadeček, zatímco rty jsem se věnoval těm jejím. Vzrušovala mě a nabíjela novou energií, takže ani já nebyl dvakrát nadšený z toho, že by už měla odejít, ale na její slova jsem jen nesouhlasně zamručel, nemohl jsem jí to přece vymlouvat. Namísto toho mi hlavou projela úplně jiná myšlenka. Že mě některé naivní dívky oslovovaly zlato, miláčku, lásko apod. na to už jsem si zvykl, ale drahý mě ještě nikdo nikdy neoslovil a v mých uších to stále ještě znělo trochu divně. „Fajn, tak stávej nebo se do toho baru vážně nikdy nedostaneš“ řekl jsem rozhodně po chvíli, co jsem si ještě užíval její těsný dotek, a tak nějak ji svalil vedle sebe. Sám jsem se hned na to vydrápal na nohy, otočil jsem se k ní, chytl ji za ruce a vytáhl ji na nohy taky. I mě kolikrát udivovalo, jak rychle dokážu změnit svoje chování a celou situaci, i když jsem v tom byl vlastně vždycky dobrý.

Lott moje zjevná namyšlenost zřejmě zas až tolik nevadí, což je jen dobře, já už jiný nebudu, alespoň v tomhle ne. Poté, co jsem ji políbil, už jsem ji nemusel nijak přemlouvat, zapojila se okamžitě, což mě sice ani v nejmenším nepřekvapovalo, ale stejně jsem byl rád. O chvíli později už jsem ucítil krev, jak jinak než svou, už jsem to ani nevnímal, já jsem měl vždy ve zvyku s tímhle chvíli čekat je to u mě prostě automatika. Možná je to taky tím, že když jsem v minulosti neměl po ruce upírku, což bylo dost často, kousnutí přicházelo většinou až na závěr, lidé zkrátka nic nevydrží, takže je to takový můj dalo by se říct zlozvyk. Když mě potom jakoby naštvaně zarazila, místo toho abych se zalekl nebo něco tomu podobného, já se spíš vyzývavě a spokojen zároveň pousmál. Vlastně se mi takhle líbila, připadala mi jistá, odvážná, sexy... „Ale já přece vůbec nic nedělám" nevinně jsem se pousmál. "Můžeme přece kdykoli přestat" dodal jsem, tentokrát už jsem neměl ten nevinný pohled, a po celou tu dobu se jí pronikavě díval do očí. Dělá jako kdybych ji já zdržoval, no prosím, takový nesmysl.

Jen jsem se pousmál, ale už to dál nekomentoval, vlastně jsem byl rád, že je taková sebevědomější nebo mi to tak aspoň připadalo. Když se ke mně přetočila, automaticky jsem dal ruce kolem jejího pasu, spokojeně se usmál a následně lehce nadzdvihl obočí, ale nechal jsem ji. „No já si myslim“ odvětil jsem samolibě ohledně toho, že opravdu neexistuje možnost, že bych někdy nevypadal minimálně skvěle. Než jsem odpověděl na její otázku, musel jsem se pobaveně zasmát, vždyť to řekla jakoby jsme se loučili na bůhví kolik let a přitom se jednalo jen o pár hodin v práci. Nehledě na to, že nepracuje v žádné kanceláři nějaké firmy ani nic podobného, nýbrž na mém oblíbeném místě, v baru, takže když bych bez ní vážně nemohl přežít, jakože to se nestane, tak ji stejně můžu jít kdykoli navštívit. Malý okamžik jsem ji ještě mlčky pozoroval, byla taková..taková roztomilá, vážně mi kolikrát přijde, že nemáme jedinou věc společnou, ale což, možná vážně platí, že protiklady se přitahují. „Vím..o to větší důvod užít si ty poslední chvíle ne?“ vyzývavě jsem se pousmál a natáhl jsem se k ní, abych ji mohl dlouze a intenzivně políbit.

// Díky :)

„Vážně? Jak si můžeš být tak jistá?“ ušklíbl jsem se a sjel ji pohledem. Čistě teoreticky je jen velmi málo pravděpodobné, že bych zrovna já někdy o něco prosil, ale to je jen logická úvaha, stát se přece může cokoli. Pak jsme se na chvíli oba odmčeli, dívali se stejným směrem k obloze a každý nejspíš přemýšlel o něčem jiném. Mě v hlavě probíhaly všechny ty momenty, co se za poslední dobu staly, uplynula jen taková chvíle od doby, co jsem ještě nerozhodně vybíral mezi možností vrátit se zpět ke svému původnímu a nutno podotknout, že úžasnému životu, a nebo začít zcela jiný a doufám, že také úžasný život s Lott a přesto mi to přijde jako věčnost. Teď už mám, dalo by se říct, skoro jasno a všechny ty starosti ze mě najednou spadly, teď už stačí jen doufat, že mě něco, nějaká situace nepřiměje změnit názor. Když jsem zaslechl její hlas, vrátilo mě to zpátky do reality. Hraně jsem se zamračil. „Proč, nesluší mi to snad?“ zhrozil jsem se, ale následně se musel zasmát. Bylo fajn ležet tu jen tak u vody, být chvíli mimo společnost a nic neřešit, ale bohužel jsem si uvědomoval, že už je večer, takže Lott nejspíš bude muset do práce a mě to prostě nedá, abych ten bar dřív nebo později nenavštívil taky.

,,Nic nic.." odvětil jsem pohotově, jednak se s ní přece nebudu dohadovat, nemělo to smysl a taky vím, že přece není nic divného na tom, že se někdo do práce opravdu těší. Chvíli jsem normálně plaval než jsem se zastavil a pozoroval ji, i když jsem to rozhodně nehodlal napodobovat. Když předvedla docela povedený kotoul, z legrace jsem jí zatleskal, tudíž jsem se držel nad vodou jen díky pohybům nohama. Už v době, kdy se potopila na trochu delší dobu, nečekal jsem v tom nic dobrého a taky že jsem se brzy znovu nedobrovolně dostal pod vodu. Když jsem vyplaval zpět na hladinu a vyprskl nějakou tu vodu, byla už skoro u břehu, takže jsem pochopil, že pokud teda nechci nějak podvádět jako třeba k ní bleskurychle doplavat díky upíří rychlosti, tak ji asi už nedoženu. O nic už jsem se tedy nesnažil a prostě jen doplaval ke břehu.,, Myslím, že si příště budu muset líp rozmyslet než se s tebou zase někdy vydám do vody" ušklíbl jsem se a posadil jsem se vedle ní, opřel jsem se lokty o zem, pokrčil jednu nohu, a s lehkým zamýšleným úsměvem si jí prohlížel.

Pobaveně jsem potřásl hlavou při její jakoby zmatené duchem nepřítomné odpovědi a plaval za ní.,, Počkej, ty se jako vážně těšíš do práce?" podivil jsem se ještě v době, kdy jsem byl stále ještě za ní. ,, No dobře, trochu polechčující okolností je, že je to práce v baru" dodal jsem a to už jsem se objevil vedle ní. Nevim, jestli na to budu mít někdy jiný nebo alespoň trochu tolerantnější názor, ale spíš bych řekl, že ne. Já jsem nikdy moc nepracoval a i když jsem to o sobě dost často tvrdil a pokaždé jsem mluvil o jiném ale vždy velice výnosném povolání, nikdy to nebyla pravda a na tomto stavu ani prozatím nehodlám nic měnit. Možná za tento můj postoj může i fakt, že v době kdy obvykle lidi začínají pracovat, tak ze mě se stal upír a rázem jsem začal žít upířím bohémským způsobem života.

Sledoval jsem ji a prostě jsem se nemohl nesmát, opět jsem mohl pocítit ten úžasný pocit vítězství, rozhodně totiž skončila hůř než já, já se tolik nenapil.,, Já? Jistě že ne" odvětil jsem co nejvíc ironicky. Když se ke mě tak přitulila, automaticky jsem ji chytil za zadek, obvykle to dělám mj už jen proto, aby nespadla, i když to teď pochopitelně bylo zbytečné, když ji nadnášela voda.,, No jo, tak snad to nějak přežiju" odvětil jsem, prozatím mi kupodivu tato skutečnost nijak nevadila. Když se mě opět zeptala, co budem dělat, nejprve jsem se musel alespoň pobaveně pousmát.,, To ještě nejsi dostatečně namočená?" ušklíbl jsem se a zároveň mi v očích tajemně zajiskřilo, na chvíli jsem se na ni toužebně podíval a dlouze ji políbil. ,,Ne fajn, ostatně byl to přece původní plán a zatím jsme uplavali sotva pár metrů" řekl jsem hned poté.

Když mi řekla, že si dělala jenom srandu a do práce jde až zítra, nejprve jsem nevěděl jestli mám větší chuť ji uškrtit nebo se začít smát a její další věta o tom, že se jako potvora vlastně vůbec necítí tomu taky moc nepřidala.,, Ne máš pravdu, ty vážně nejsi potvora, ty jsi přece hotový svatoušek" ušklíbl jsem se. Trochu jsem zrychlil, ale ne nějak výrazně, ostatně proč taky, když na mě Lott stejně počká.,, Tak aby bylo jasno, nechávat mě vyhrát není zapotřebí a taky už bys měla vědět, že lhát se nemá" řekl jsem když jsem doplaval k ní, respektive před ní. Na konci věty jsem se tajemně pousmál a bez jakékoliv dalšího varování jsem jí jednoduše strčil hlavu pod vodu. Na malý okamžik jsem bojoval s nutkáním jí tam tu hlavu podržet dýl, samozřejmě Lott bych to nikdy neudělal, takže jsem ji hned zase pustil, ale být to někdo jiný? Bože, je tak jednoduché někoho připravit o život. Když jsem tak nad tím přemýšlel, Lott se rozhodla chodit s někým, o kom vlastně téměř nic neví, neboť alespoň tu mou nejtemnější stránku dosud nepoznala, ale i ta je stále nedílnou součástí mého života.

Na chvíli jsem se krátce zasmál spolu s ní. To, že musí chodit do práce jsem nijak nekomentoval, slovo muset a práce mi k sobě zrovna moc nešlo, ale dobře jsem věděl, že tento názor většina lidí nesdílí. „No to je vlastně docela dobrý nápad“ odvětil jsem aniž bych nějak přemýšlel nad tím, jestli to myslím vážně nebo ne. „Fajn tak já se pokusim udělat si čas a možná do toho baru přijdu“ pousmál jsem se, i když jsem věděl, že tak na 98% se tam objevím a možnost, že ji jen vyzvednu a přitom si téměř nic nedám bylo taky nepravděpodobné. Chvíli jsem jen tak plaval, no přesněji řečeno se spíš povaloval ve vodě, ale jen málo kdy jsem spustil oči z Lott. Když ke mně připlavala a dalo by se říct nečekaně mě políbila, byl jsem tak trochu překvapený, takže když jsem se posléze ocitl pod vodou, vlastně mě to zas až tak neudivilo. „Ty potvoro“ vyprskl jsem poté, co jsem se urychleně vynořil. Okamžitě jsem vystartoval za ní, už jenom z principu, přece jsem to takhle nemohl nechat, i když kdyby mi vážně chtěla uplavat, možná by se jí to i povedlo už jen proto, že jsem se zas až tolik nesnažil, navíc už byl večer a já nevěděl kolik tedy máme času.

Vzhledem k tomu, že ani Lott neměla žádný jiný nápad, mohl bych se rovnou začít svlékat a jít do vody, ale ještě předtím jsem nesouhlasně zamručel, když mi řekla, že večer bude muset jít pracovat. „A co by se stalo, kdybys jednou nedorazila..?“ lišácky jsem se usmál, samozřejmě to byla jen hypotetická otázka, já bych ji přece nikdy nezdržoval od práce. No dobře, tentokrát jsem nevěřil ani vlastním slovům, lépe řečeno myšlenkám. Pak už jsem na nic nečekal a přetáhl si přes hlavu triko, sundal si kraťasy (až teď mi došlo, co měl Alex původně na sobě :D) a skopl si z nohou boty. „No pokud nebudu mít zrovna něco důležitějšího než vysedávání v baru..“ odvětil jsem s naoko vážnou tváří, zatímco jsem na nohou ucítil chladivou vodu. Ještě jsem nevěděl, jak to udělám, až vylezu z vody, jestli tu počkám až mi ty boxerky uschnou nebo si vezmu prostě jen kraťasy, neřešil jsem to a kráčel dál do vody. Daleko jsem ale nedošel a rovnou skočil takovou elegantní pološipku a vyplaval až u Lott. Jasně, zničil jsem si tím svůj účes, ale tak jsem přece ve vodě ne, i když je pravda, že poté, co jsem se zase vynořil na hladinu, promnul jsem si oči a hned poté si rukou prohrábl vlasy.

Kráčel jsem klidně vedle ní a aniž bych si toho nějak moc všímal, brzy jsme se objevili u jezera.Celkem rychle jsem si zvykl na to držet ji za ruku, vůbec mi to nepřišlo divný, přehnaný a nesmyslně romantický. Možná to vážně nebude tak těžké, jak jsem si myslel, ale je pravda, že celou tu dobu trávím s ní osamotě, pravá zkouška nastane až se dostaneme do společnosti, jistě to bude zvláštní dávat veřejně najevo, že už zkrátka nejsem nezadaný. Jako jakousi odpověď na její slova jsem se jen pousmál, neboť jsem až takovou radost nesdílel. Když už, tak jsem měl nejradši večerní koupání, ale to bychom se nesměli tak dlouho zdržet doma. Ne, že bych se nerad koupal, to vůbec ne, jen nejsem žádný velký milovník vody, ale možná to bude spíš tím, že jsem měl prostě vždy blíž spíš k přesnému opaku vody, k ohni. „No asi..nebo máš snad nějaký lepší nápad?“ nadzvedl jsem jedno obočí. "Mám za to, že jsi říkala, že se těšíš do vody" ušklíbl jsem se.

„Víš, že jsem nějakou takovou odpověď i čekal..?“ ušklíbl jsem se a sledoval ji, jak ke mně přichází, zatímco já stále v klidu stojím na místě. Tuhle její žárlivou a dalo by se říct majetnickou stránku jsem zatím moc nepoznal nebo jsem si toho spíš nevšímal, ale mám takový pocit, že když ne předtím, tak teď to rozhodně vnímat budu. Zvláštní je, že mi to nevadilo, tak nějak jsem s tím počítal a tím pádem mi to vůbec nepřišlo divný. Svými dalšími slovy mě opět trochu překvapila a pobavila zároveň. „Jistě“ samolibě jsem se usmál, dal jsem ruce pryč z těla, zprvu je nechal jen tak podél těla, ale nakonec jsem je stejně automaticky a nevědomky dal do kapes a nechal ji, ať se klidně kochá. Když mi konečně vydala to tričko, oblékl jsem si ho a přešel k místu někde v blízkosti východových dveří, neboť tam někde jsem měl nechal boty. Nazul jsem si je, prohrábl si rukou vlasy a vydal se za Lott ven.

--> Jezero

Jen jsem se pousmál, chytl ji za ruku a šel spolu s ní zpátky dolů. Je to zvláštní, nahoru jsem šel sám se svým starým životem a s rozporuplnými pocity, když jdu teď dolu, jediné, co zůstalo stejné, jsou ty rozporuplné pocity. Byl jsem si sice jistý, že jsem se rozhodl správně a vlastně jsem nyní byl i rád za tu změnu, ale přece jen, vážně ji miluju? Je to vůbec u mě možný? No myslím, že to ukáže spíš až čas, ta náhlá změna proběhla příliš rychle. Chvíli jsem šel pomalinku za ní, než jsem se zastavil, zkřížil ruce na prsou a pobaveně ale přesto tiše ji sledoval. Byl jsem zvědavý, jak se zachová a když jsem viděl, jak nenápadně schovává mé tričko, měl jsem co dělat, abych se nezačal smát. „No jo, tak to asi nemám na výběr, když tady prostě není že“ tajemně jsem se pousmál a přitom se nenápadně podíval směrem, kam odsunula mé triko v domnění, že to nejspíš nevidím. Ve skutečnosti bych se ani nebránil tomu jít bez trika, stejně jsem ho sundával v každé vhodné příležitosti, proč taky ne, se svojí postavou jsem víc než jen spokojený.

Znovu už jsem to nekomentoval a jen se pousmál. „Fajn, souhlasím“ řekl jsem, když se rozhodla, že tedy půjdeme k tomu jezeru a pak už ji jen se zaujetím pozoroval. Zamyšleně a spokojeně zároveň jsem si prohlížel každičký z mé pozice viditelný cm jejího těla a musel jsem uznat, že je vážně nádherná, lepší holku pro svůj první pokus o nějaký vážnější vztah jsem si prostě nemohl přát. Až když si oblékala plavky mi došlo, že pokud tedy nemám nějaké magické schopnosti kdy bych mohl přeměnit trenky v plavky, tak já momentálně plavky nemám, ale bylo mi to nějak jedno, nebude to prvně a jistě ani naposled, co je mít nebudu. Její poznámka ohledně mého trika mě dostala zpátky do reality a na tváři se mi z čista jasna objevil takový ten neodolatelný flirtovní úsměv. „No doufejme, že bude tam, kde jsem ho odhodil“ odvětil jsem a s těmito slovy se zároveň zvedl ze země. „Pomůžete mi ho najít, krásko..?“ mrkl jsem na ni. Samozřejmě jsem moc dobře věděl, kde to tričko je, když leželo jen kousek od mých kalhot, ale o to tu přece vůbec nejde.