Příspěvky uživatele

Když se nad tím tak zamyslím, já jsem vlastně nechal upláchnout jednu z těch mála šancí, kdy jsem se mohl zakousnout do krku taky někomu jinýmu, než jen Lott, obyčejnému člověku. Ani jeden z nás si v tomhle ohledu nemáme co závidět, já se sice umim mnohem lépe hlídat, ale jen proto, že v opačném případě bych tu danou oběť zabil, ona se zase pro změnu neumí moc dobře ovládat, ale dokáže přestat, takže nikoho nezabije, což já neumim. Radši už jsem nad tím moc nepřemýšlel a věnoval se přítomnosti a Lottiným neustálým pochybnostem. Po její další větě už se mi nad tím vážně chtělo protočit očima, ale neudělal jsem to. „…A žádná nebude lepší než ty“ dokončil jsem její větu. Nemohl jsem jí říct, že to přehání, že přece po mě tolik holek netouží a jí se to jen zdá, protože by to nebyla pravda, ale zároveň jsem věděl, že teď už pro mě opravdu žádná nebude lepší než Lott. "No vidíš, tohle je hnedka mnohem lepší přístup" spokojeně jsem se usmál. Chvíli jsem uvažoval, kde nastala ta chyba, protože ze začátku mi tak nesebevědomá nepřišla, ale hned, co jsem o tom začal přemýšlet mi došla i odpověď. Jasně že částečně já a částečně i Sebastian. Toho chlapa bych vážně nejradši zabil. Hned nato Lott seskočila z linky ovšem vzhledem k tomu, jak jsem u ní stál blízko, sice stála nohama na zemi, ale stejně ke mě byla celým tělem natisknutá, což se mi náramně líbilo a tudíž jsem jí ani nemínil hned poskytovat nějak víc prostoru. Instinktivně jsem ji objal kolem pasu a mezitím přemýšlel nad odpovědí. "No možná jsem si chtěl užít, to nezapírám..." nechal jsem krátkou dramatickou pauzu (:D), "Ale rozhodně ne s ní, takže možná by se něco našlo" dokončil jsem sice slovní projev, ale větu řekl tím stylem, že zněla nedokončeně a hned na to ji dlouze a procítěně políbil.

Přece jen tohle mělo nějaké klady, dozvěděl jsem se o Lott zase něco nového a to, že se vážně neumí moc ovládat, čemuž jsem se vlastně ani moc nedivil. Je poměrně mladá a celou tu dobu se snažila nikomu neublížit, nikdy nepoznala, jaké to je někoho zabít, vysát z něj i tu poslední kapku krve a díky tomu, že ani nevěděla, jaký to je pocit, vlastně neměla ani pořádně možnost trénovat a zlepšovat se. Celkově vzato se zachovala ještě dobře, nedokázala sice odolat, ale když jsem jí jednou donutil přestat, tak přestala, nejspíš právě proto, že jí nechtěla ublížit. V tomhle se my dva lišíme. Já se sice dokážu lépe ovládat, ale právě proto, že kdyby tomu bylo jinak, dobře jsem věděl, že pak už by mě od mé oběti nikdo neodtrhl, protože mě by se nepříčilo ji zabít a pak už bych ani na nic jiného nemyslel. Poté, co už jsem měl za sebou ten svůj upřímný projev, kdy jsem vlastně prvně řekl, že ji miluji, jsem si nepatrně oddechl. „Proč bys mi neměla stačit…jsi ta nejlepší holka, kterou jsem kdy poznal, jestli bys mi neměla stačit ty, tak kdo?“ Vážně musim něco udělat s tím jejím sebevědomím.. problesklo mi hlavou, než jsem zase pokračoval. „Možná je na čase, aby sis konečně uvědomila, že si zasloužíš být opravdu šťastná a jestliže jsem to já, s kým se cítíš být šťastná, pak nevidím důvod proč by se to mělo jakkoli pokazit" dokončil jsem. Když jsem na okamžik přestal být tak egoistický, opravdu jen na malý okamžik, a vzal to rozumně, tak jsem pořádně ani nedokázal pochopit, že bych ji zrovna já mohl činit tak šťastnou. Pravdou je, že jsme s Lott strašně rozdílní, ale možná právě je můj vztah s ní úplně jiný než s kteroukoli jinou, ona ve mě jako jediná probudila nějaké city, o kterých už vím, že jsou upřímné a opravdové.

Samotnýho mě překvapovalo, že jsem se choval najednou tak rozumně, racionálně..tak dospěle. Nezajímalo mě nic jinýho, než jak nás z toho dostat, což se mi, díky tomu, že ta holka byla vážně úplně blbá podařilo, a mohl jsem se vrátit k Lott. Přemýšlel jsem, jestli na ni mám být naštvaný za to, že pokazila tak dobře se vyvíjející zábavu, tedy aspoň pro mě, ale na ní jsem prostě nemohl být naštvaný a už vůbec ne za to, že utnula moje líbání s cizí holkou. Hned, jak řekla, že to pokazila, jsem musel oponovat. „To neni jen tvoje chyba. Oba jsme věděli, že tahat domu člověka je risk“ řekl jsem a vyslechl si, další část toho, proč to vlastně udělala a uvědomil si, jak hrozně tolerantní vlastně byla. Přešel jsem k ní a opět ji chytil za ruce, na kterých její nervozita byla nejvíce vidět. „Vážně si myslíš, že bych byl šťastný jen proto, že bych si mohl užívat i s nějakou jinou než jsi ty?“ hlesl jsem a upřeně se jí u toho díval do očí. "Stejně neuměla moc dobře líbat" ušklíbl jsem se, vlastně jsem to řekl tak trochu bezmyšlenkovitě pro odlehčení atmosféry předtím, než se dokopu k tomu, co jí chci říct. Lott stále ještě nevěřila tomu, že by někdo jako já vážně mohl být spokojený pouze s jednou dívkou a do nedávné doby bych tomu nevěřil nejspíš ani já, ale teď už jsem si byl jistý. Jediný problém tak zůstával v mém za ty léta vžitém chování, kdy nejdříve nějak reaguji a pak až si uvědomím, že teď už je vše jinak. Pak už jsem se konečně odhodlal jí říct to, co jsem chtěl už od samotného začátku, kdy mi vysvětlila, proč to vlastně dělala. „Lott..miluju tě..a i když jsem pochopitelně rád za nějakou takovou akci, nemusíš něco vymýšlet a už vůbec ne dělat něco na úkor svého vlastního štěstí jen ze strachu, abys mě náhodou neztratila" povzbudivě jsem se pousmál, něco takového rozhodně nehrozilo..nebo aspoň ne v dohledné době. "O vztazích toho sice moc nevim, ale myslim si, že takhle by fungovat neměly" dodal jsem. Neměl jsem zrovna dvakrát v lásce tyhle upřímné rozhovory, ale teď nebylo jiného zbytí, navíc jsem si všiml, že už mi to dělá aspoň o trochu menší problém, což je dáno tím, že jsem si čím dál tím víc ochoten přiznat, co všechno hodlám kvůli ní zahodit a obětovat.

Poté, co jsem jí tak nějak vysvětlil, čehože to byla vlastně právě přímým účastníkem, jsem uslyšel Lottiny kroky. Hned jak se objevila v kuchyni jsem se na ni opět trochu nedůvěřivě a ostražitě podíval, ale tentokrát její oči napovídaly, že už by to mělo probíhat v klidu a tak jsem ji nechal. Ostatně měla teď vlastně ideální příležitost trénovat a zapracovat trochu na svém sebeovládání, takže jsem jí neměl proč bránit. Na její otázku Katie nejprve zavrtěla hlavou, hned nato zase přikyvovala, bylo vidět, že je zmatená a vlastně se tak trochu bojí říct něco špatně. Pak už jsem Katie sundal ten ručník, chytil ji za pas a zase ji postavil na nohy. Samozřejmě, že ruku, kterou jsem přidržoval ten provizorní obvaz, jsem měl zamazanou od krve, takže když jsem ručník položil na linku a ubrousky šel ještě spěšně rovnou vyhodit do koše, nakonec převládla touha a já místo, abych se umyl, si ty prsty od krve oblízl. Dokud jsem nepoužil zuby a nezakousl se do ní, bylo to v pohodě, věděl jsem, že nehrozí, abych se přestal ovládat, jediný, co jsem nesměl, bylo opravdu se do ní zakousnout, pak už by mě nikdo nedokázal zastavit. Vrátil jsem se zpět ke Katie, cestou si natrhl kůži u zápěstí a s jednoznačným příkazem „Pij“ ji svou ruku silně přitiskl ke rtům. Použil jsem přesně ten nekompromisní tón hlasu, kdy ten druhý nemá ani jinou možnost, než uposlechnout příkaz. Bylo mi jedno, že se jí to jistě příčí, stejně neměla na vybranou, takže svůj předem prohraný boj taky brzy vzdala a já tak mohl nechat svou krev působit. Když už nehrozilo, že z dneška bude mít něco jiného, než hodně zvláštní vzpomínku, jsem odtáhl svou ruku a díky rychlé regeneraci na ní za chvíli nezbyla ani stopa naznačující, že by kůže byla někdy jakkoli porušena. „Tak jo, zábava pro dnešek končí, děkujeme za návštěvu Katie" prohlásil jsem jakoby nic, nevině se na ni usmál a odvedl ji ke dveřím. "A opovaž se o tomhle někomu vyprávět" dodal jsem výhružně a zavřel za ní dveře. Samozřejmě jsem tím myslel ty super rychlé uzdravovací účinky mé krve. Řekl jsem to opět tím výhružným tónem bez jakékoli špetky soucitu, abych si byl jistý, že to pro ni bude tajemství, které si s sebou vezme do hrobu. Trochu nejistě jsem se pak vracel k Lott, nevěděl jsem přesně, co říct, jak reagovat. "Myslim, že jsme měli štěstí, že je naprosto blbá a ve všem nám uvěřila" hlesl jsem ještě cestou, pak už došel až přímo k ní a přemýšlel, co bych asi měl říct.

Viděl jsem, jak se na mě podívala, když jsem jí od Katie odtáhl a vlastně jí vyčetl, že rozhodně nebyla tak v pohodě, jak tvrdila, ale ignoroval jsem to. Tohle byl problém vlastně nejen žen, většina z nás řekne, že jsme v pohodě, že nám nic není, než abychom přiznali pravdu a pak to takhle dopadá. Stejně si myslím, že i kdyby řekla pravdu, asi by to moc nepomohlo, ale nad tím už je zbytečné přemýšlet. Pak už jsem se musel začít věnovat Katie, kterou jsem rovnou odvedl do kuchyně. Už nebylo ani stopy po tom Alexovi, kterého mělo Katie možnost doteď poznat, teď jsem se se choval na můj vkus možná až moc rozumně a zkrátka se to jen snažil vyřešit tak, abychom všichni vyvázli bez újmy. Jakmile jsme byli v kuchyni, vysadil jsem ji na kuchyňskou linku už jen proto, že jsem měl pocit, že jinak by jí nohy brzy vypověděli službu, díky tomu, jak se třásla. Katie po celou tu dobu mlčela, trochu marně se snažila potlačovat slzy a vyděšeně na mě hleděla, zatímco já hledal nějakou utěrku, ručník nebo jakoukoli jinou vhodnou látku. Když jsem konečně něco takového našel, dal jsem to pod vodu a následně pak Katie na krk, abych tim aspoň trochu smyl a zároveň zmírnil krvácení. U toho jsem semkl rty a zatnul zuby, abych si stále připomínal, že rty a hlavně zuby se jí nesmím ani dotknout. Po chvíli jsem začal pátrat po nějakých ubrouscích, několik jich utrhl a spolu s tím ručníkem nebo co to vlastně bylo jsem jí to silně přitiskl na ránu. Teď jsem jen čekal, až to nejhorší krvácení ustane, takže jsem měl čas nějak jí to nějak vysvětlit. „Myslim, že ti dlužíme vysvětlení, to co se tu odehrálo, je nový způsob zábavy, myslim že správně se to nazývá nějak Bloody party..no a my se to rozhodli vyzkoušet, ale pro tebe bude nejlepší, když zapomeneš na to, co se tu stalo..“ vysvětloval jsem. Znělo to sice jako ta největší blbost a ona se na mě sice prvně dívala jako na blázna, ale já si zachoval klidný a zcela vážný výraz a tak to vypadalo, jakoby to mu snad i uvěřila. Měl jsem v plánu počkat ještě chvíli, aby se aspoň trochu vzpamatovala a mohl jí pak uštědřit další šok v podobě toho, že jí dám ochutnat pro změnu mou krev, aby se rychleji vyléčila. Avšak kdybych to udělal ihned, mohlo by to s ní taky seknout, proto jsem radši zatím čekal.

Jakmile Lott přešla na taktiku jemným nevinným způsobem jí ublížit, nejprve jsem ji pozoroval se zaujetím, pak jsem trochu zpozorněl, ale přesto v mých očích byla lehce znát i závist, tak rád bych se přidal, ale věděl jsem, že nemůžu. Hned co jsem Katie po tomto zážitku trochu uklidnil a přece jen jsem trochu ochutnal její krev, se mi dostalo neurčité odpovědi od Lott. Jinou odpověď jsem ani nečekal, i když mi odsouhlasila, že je v pořádku, dobře jsem věděl, že o tom není příliš přesvědčena. Nespouštěl jsem z Lott oči, vlastně jsem jen čekal, jestli to zvládne, v což jsem doufal, ale něco mi říkalo, že to bude spíš jen otázka času, než tenhle vnitřní boj sama se sebou vzdá. Tak se taky brzy stalo a mě bylo jasné, že to budu muset být já, kdo tohle celé ukončí, ale než jsem mohl něco takového udělat, musel jsem nejprve vyřešit svůj vlastní problém. Tak moc jsem toužil po tom zakousnout se do Katie také, že jsem si myslel, že je téměř nemožné tomu odolat, ale zároveň jsem si stále připomínal, že ji přece nemůžu zabít. Vlastně to bylo o tom rozhodnout se, jestli dám přednost lidské krvi, opětovnému zabití člověka, což mě po pravdě děsně lákalo, a následnému odstěhování se z města, což by nejspíš mělo za následek ztrátu Lott, a nebo si vyberu lásku k Lott. Nakonec to byla otázka vteřiny, než jsem si srovnal priority. V mžiku jsem stál u Lott a prudce ji od Katie odtáhl. Když jsem viděl obě dvě od krve, na okamžik jsem přivřel oči, aby znovu potlačil nutkání si tohle mé rozhodnutí ještě nerozmyslet. Abych byl ve stejné výškové úrovni s Lott, jsem se posadil na opěradlo gauče. „Tomuhle ty říkáš, že jsi v pohodě?“ snažil jsem se povzbudivě se pousmát a palcem jí ze rtů setřel zbytek krve. Přejel jí po pažích a nakonec ji chytil za ruce, stále upřeně se jí díval do očí a čekal, až se trochu uklidní. Zároveň mi bylo jasný, že nemůžu čekat moc dlouho, neboť Katie se každou chvílí probere z tohohle tranzu. "Budu se o ni muset postarat..počkej tady ano?" hlesl jsem tiše, pustil Lott a přešel ke Katie. "Pojď se mnou" oznámil jsem jí, chytl ji za ruku a vytáhl ji na nohy. "A nekřič" dodal jsem tentokrát už s výhružným tónem a vydal se s ní do kuchyně doufaje, že si Lott zatim poradí sama. Nerad jsem ji tam teď nechával samotnou, ale vzhledem k tomu, že Katie byla člověk a rány se jí nezahojovaly, tak jsem ji musel nějak pomoct dřív, než nám tu vykrvácí. A taky bylo bezpečnější a rozumnější jí od Lott pro jistotu rovnou odvést.

Užíval jsem si tohle obložení dvou hezkých holek, dokud trvá, jinými slovy, dokud se Lott nerozhodne trochu pozměnit plány a přece jen Katie pobyt u ní trochu znepříjemnit. Jakmile jsem zaslechl, po čem Lott skutečně touží, tak nějak samovolně jsem přestal líbat Katie a přenechal jí Lott. Katie se sice na chvíli tvářila, jakože absolutně nechápe, co se zase děje, avšak hned poté, co se jí ujala Lott, nejspíš pochopila a přizpůsobila se. Chvíli jsem nic nedělal a jen si užíval ten vskutku zajímavý pohled. Uvědomil jsem si, že o tomhle jsme se nedávno vlastně také bavili, ona jakožto žena má na to pochopitelně trochu jiný pohled než já, já bych se s mužem nikdy nelíbal, ale díky tomu, že ona to viděla jinak, se mi teď mohl naskytnout tento krásný pohled. Jakmile však ochutnala její krev, pro jistotu jsem trochu zpozorněl. Toužil jsem po tom samém, co Lott, ale potlačil jsem v sobě toto nutkání už jen z toho důvodu, že nehledě na to, že by se Katie určitě děsně vyděsila, tak pokud bychom se do ní zakousli oba, taky by to nemusela přežít, což bylo něco, co jsem nyní nehodlal riskovat. Obě dvě se rázem dívaly trochu vyděšeně a mě bylo jasný, že nejdřív musim nějak uklidnit Katie. "Klid, vždyť je to jen pár kapek krve..a navíc je to zatraceně sexy" usmál jsem se políbil ji, tentokrát jen proto, abych taky aspoň trochu ochutnal její krev. Teplá lidská krev byla vážně k nezaplacení. Po těchto slovech, vyřčených právě mnou se Katie o poznání uklidnila a já se mezitím tázavě a lehce ustaraně podíval na Lott. "Jsi v pořádku?" optal jsem se. Vadilo mi, že Katie nemůžeme zabít, to by to byla větší zábava, takhle jsme se museli neustále hlídat, což nebylo ono.

Byl jsem zvědavý, jak se dnešní večer ještě vyvine, kam až nechá Lott Katie zajít, než vybouchne a bude se snažit utrhnout jí hlavu. Když namísto toho, aby mi Katie podle očekávání sundala to sako, mě začala líbat, na začátku jsem neprotestoval a co se mě týče, nebránil bych se asi vůbec, ale přece jen mi přišlo divný líbat se s cizí holkou, když vedle mě sedí moje přítelkyně a i přesto, že by to měla být primárně jen zábava, stejně nevím, jak zareaguje, proto jsem toho raději nechal. Zcela pochopitelně jsem se na ni podíval překvapeně, když Lott zareagovala tak, že Katie klidně mohla pokračovat. Neměl jsem tušení, jak dlouho jí tahle super tolerantní nálada vydrží, ale rozhodl jsem se z toho vytěžit maximum. Zatímco jsem se svými rty věnoval Katie, v hlavě jsem stále měl ty otázky v Lottiny hře předtím než jsme začali rozebírat mou minulost a také mé tvrzení, že to společně vše doženeme. Nečekal jsem, že se k něčemu z toho dohrabeme tak brzy, ale vlastně proč ne..i když jsem tak nějak věděl, že to rozhodně nenechá zajít tak daleko zrovna s někým jako je Katie. Trochu jsem Lott pomohl, abych se nějak dostal ze saka a jak byly ke mně obě dvě tak přitisknuté, tak jsem je obě objal kolem pasu. Stále jsem líbal Katie, ale stejně jsem si možná víc užíval Lottiny doteky a polibky. Líbilo se mi to, komu by se to taky nelíbilo, cítil jsem se tak zvláštně opečovávaný nebo jak to říct.

Chvíli jsem čekal, než se obě převlečou a celkem mě překvapilo, v čem nakonec přišly. Spokojeně jsem se usmál, když mi Lott potvrdila, že v tom bude chodit častěji, ale nebral jsem to nikterak vážně. Pak jsem ještě Katie ujistil, že se opravdu nemusí bát, že všechno je v pořádku a vedl ji do obýváku, kde jsme se oba posadili na pohovku. Následně přišla Lott i bourbonem a já u ní jasně vycítil, že není příliš spokojená s tím, kde se Katie momentálně nachází, čemuž jsem se vlastně ani moc nedivil, ale zároveň na této skutečnosti nehodlal sám od sebe nic měnit. Vzal jsem si od ní jednu skleničku a vzhledem k tomu, že jeden proslov, kterého už se ujala Lott bohatě stačí, jsem ji hned poté rovnou vypil, stejně tak i Katie. Neměl jsem tušení, jestli jí bourbon vůbec chutná, ale možná pro jistotu raději nic neříkala. Tohle se mi vážně líbilo, připomínalo mi to staré časy, z každé strany jsem měl jednu holku a obě dvě mě chtěli. Jediný rozdíl je v tom, že jen jedna z nich splňuje to, že jí vlastně vůbec neznám a vím o ní tak maximálně její jméno, ta druhá byla moje přítelkyně, což už tak úplně nesedí. „Taky se mi zdá..“ poznamenal jsem na souhlas a nechal ji sundat mi sako, i když toho brzy nechala a přenechala to Katie. Ta si její větu však přebrala trochu po svém a začala mě líbat. Na okamžik jsem jí to automaticky a zcela bezmyšlenkovitě opětoval, ale hned na to jsem se tak nějak dalo by se říct vzpamatoval. „Katie..počkej“ zamumlal jsem a de facto ji ze sebe sundal. "Nebuď tak nedočkavá..myslim, žes mi měla pouze sundat to sako, ne mě líbat" poznamenal jsem klidně. Vážně mě to bavilo a zároveň mi to připadalo hrozně komický. Připadalo mi, jako by Katie byla ještě dítě a my s Lott ji zaučovali v tom pro ni neznámém ale lákavém světě dospělých. Trochu jsem se bál, jaký názor na to vše bude mít Lott, ale já to bral jako určitý druh zábavy.

4B, 11E, 7I

Cestou jsem se o Katie dozvěděl spoustu jistě zajímavých, ale pro mě naprosto nepotřebných a zbytečných věcí, které jsem si ani nijak zvlášť nesnažil pamatovat, vlastně to byl můj klasický postup, dělat, že se zajímám, aniž bych si získané informace chtěl zapamatovat. Nepřekvapovalo mě, že zcela dobrovolně a bez protestů jde s námi domů, ostatně byl jsem na takové jednání ze strany dívek zvyklý. Jakmile jsme se objevili o domu Lott, vešel jsem jako klasicky první a hned za mě se nacpala Katie. Automaticky jsem si hned zul boty, to jsem se za ty četné návštěvy u ní už naučil a nechal Katie Lott na pospas. Zatím jsem se tak nějak poflakoval po domě a všímal si věcí, co jsou mi jindy naprosto ukradený, jako například obrazy nebo květiny. Přece jen asi bych měl vědět, jak vypadá dům mé přítelkyně a to tak nějak celkově, nejen kuchyně, pohovka nebo postel. Když jsem zaslechl první kroky, vrátil jsem se zpět ke schodům a lehce povytáhl obočí, ale ve tváři měl spokojený úsměv. „Páni, vypadáte skvěle..Lott to jsem netušil, že tu máš takové oblečení, mohla bys v něm chodit častěji“ ušklíbl jsem se. Jakmile Lott zmizela v kuchyni, bylo mi jasné, že tam už za ní Katie nepoběží a zůstane natisklá u mě. Zaujatě jsem na ni hleděl, těžko jsem se mohl dívat jinam, když před sebou jsem měl krásnou holku navíc ještě v takovém oblečení. Stále ještě byla dost nervózní a nevěděla jistě, jak se v mé přítomnosti chovat, co si může dovolit. "No tak Katie, nemusíš být nervózní, jak vidíš, všechno je v pořádku" povzbudivě jsem se usmál a zlehka jí přejel rukou po tváři. "Pojď přesunem se jinam, tady stát stejně dlouho nebudem" dodal jsem a vedl jí do obýváku. I když jsem nevěděl, co má Lott v plánu, rozhodně ten drink nebudeme pít ve stoje kousek od vchodových dveří. V obýváku jsem se posadil tak nějak doprostřed pohovky a Katie vedle mě.

Pobaveně jsem se usmál ještě na její dovětek, pak už se osušil, upravil si vlasy a přešel do pokoje, kde jsem si sedl na postel a zvědavě čekal, co vybere. Ani jí to netrvalo moc dlouho a s výběrem jsem byl celkem spokojený, takže jsem si to prostě oblékl a mezitím se jí zeptal, kam že se to vlastně chystáme. Kavárna? Ne že bych byl nějaký milovník kafe, ale když jsem se nad tím tak zamyslel, v tomto městě jsem kavárnu ještě nenavštívil, tak proč ne. Aspoň po nějaké době zase ochutnám nějaké to kafe, které jsem dřív pil hlavně v době, kdy ideálem byli právě tito distingovaní gentlemani, v této době jsem taky s oblibou nosil saka, takže můj outfit se teď dokonale hodí. Jinak jí tim aspoň udělám radost a navíc navštítím další budovu ve městě, kterou jsem dřív nenavštívil, jinými slovy, najednou jsem neměl proč nesouhlasit. Když vešla zase zpět do pokoje, zcela pochopitelně mi můj vzhled pochválila. Jak jinak, já přece vždycky vypadal skvěle, ale nechal jsem ji při tom, že za to vlastně může ona. „No jasně, jak jinak“ odvětil jsem pobaveně. Pak už jsme oba sešli dolů, kde jsem si nazul boty a s překvapením zjistil, že Lott je ve svých lodičkách skoro stejně vysoká jako já. Následně jsme společně vyrazili do kavárny, ona s kabelkou, já měl klíče, mobil a peněženku po kapsách.

--> Kavárna

Tolik jsem po ní toužil a vážně jsem si nebyl jistý, jestli bych se sám od sebe někdy přinutil přestat, kdyby to neudělala ona. „To vůbec není špatný nápad“ odvětil jsem s úsměvem, i já měl v hlavě svá slova o tom, že to všechno spolu ještě doženeme. Pak už jsme se tedy dokopali k tomu vyjít ze sprchy a hned poté v mých rukou přistál ručník. Osušil jsem se, oblékl si trenky a stoupl si k zrcadlu, abych něco udělal se svými vlasy. Po chvíli úprav už jsem byl spokojený a chystal jsem si obléct kalhoty, ale v tom jsem zaslechl, jak na mě Lott z pokoje volá, že mi něco vybere. Nejdřív jsem si myslel, že je to vtip, pak jsem začal uvažovat, jestli jí to mám vůbec dovolit, ale nakonec jsem si řekl, proč ne. Nad její další větou jsem se pousmál taktéž v pobaveném duchu, ale v hlavě jsem o tom přemýšlel o něco déle. Bude to další novinka, já u sebe nikdy neměl jiné věci, než svoje, když teda nepočítám zapomenuté spodní prádlo nebo tak. Přešel jsem tedy za ní do pokoje, kde jsem se posadil na postel a s lehce pobaveným výrazem jsem sledoval, jak se mi přehrabuje v šatníku. Vlastně jsem byl docela zvědavý, co vybere. No kdybych si to měl vybírat sám, nejspíš bych si to sako dnes nevybral, ale vesměs jsem byl vlastně celkem spokojený, tak jsem se rozhodl, že jí udělám radost a vezmu si to. Začal jsem si to teda oblékat, zatímco ona šla dolů pro tričko. "A kam vlastně jdeme?" zeptal jsem se, jakmile se objevila zase v pokoji. Už zase byla děsně akční, takže jsem se nebál, že by v hlavě neměla hned několik možností.

Lehce pobaveně jsem se pousmál nad její odpovědí, jistě by teď nebylo žádným překvapením, kdybych se pro změnu začal starat já o ni, ale já měl v plánu udělat něco trochu jiného. Jednak už se z větší části stihla umýt sama a taky té touze a pokušení se prostě nedalo odolat. Takže na místo toho, abych z ní začal smývat již stejně dávno smytou krev, jsem si ji k sobě přitáhl a políbil ji. Byl jsem si vědom toho, že nemůžeme pod sprchou strávit bůhví kolik času, ale odtáhnout se od ní? To nepřipadalo v úvahu a už vůbec ne teď, když jsem cítil její ňadra na své hrudi. Hrál jsem si s jejím jazykem a rukou jí přejel od prvního krčního obratle přes celou páteř až zase zpět na zadek. Vzhledem k tomu, že jsme stále stáli relativně pod proudem vody, tak se z nás obou brzy smyly i poslední zbytky pěny od sprchového gelu. Jednou rukou jsem jí přejel po stehně a vytáhl tak její nohu zhruba do úrovně mého pasu. I když jsem věděl, že to nikam dál nepovede, prostě mě to k tomu nutilo. „Možná bysme měli začít..dělat něco duchaplnějšího“ hlesl jsem mezi polibky, i když se mi ani trochu nechtělo dělat cokoli jiného. Po chvíli jsem přesto natáhl volnou ruku a aniž bych se od ní nějak odtáhl jsem vypnul zatím stále tekoucí vodu. Vůbec se mi nechtělo přestat, ale na druhou stranu, na tohle přece máme celou věčnost, tak by mě možná nezabilo na chvíli dělat něco jiného...jako například se jít jen tak projít někam ven.

Poté, co jsem konečně zjistil, jak děsivě teď vypadám, jsem už radši vážně zalezl do sprchy, abych ze sebe opět udělal někoho, kdo může vyjít na veřejnost, aniž by vypadal jako psychopatický vrah. Nejprve jsem si tedy opláchl obličej a alespoň v tom obličeji už jsem začínal vypadat normálně. Když pak Lott místo toho, aby se sama začala mýt, začala nejdřív mýt mě, neprotestoval jsem. Líbilo se mi to, ještě aby ne. Užíval jsem si její doteky, po celou dobu ji pozoroval a myslím, že ani není třeba dodávat, že většinou můj pohled nesměřoval k jejím očím. Ne, že by neměla hezký oči, ale já na ně nikdy moc nebyl, zkrátka jsem upřednostňoval spíš jiné části těla. Když skončila, stoupl jsem si celý pod vodu a nechal ze sebe smýt veškerou tu pěnu, zatímco rukama jsem si pod vodu prohrábl vlasy. Nějak mi ani nevadilo, že mě uvidí bez dokonale upravených vlasů, koneckonců moje vlasy stejně vypadají dobře vždycky. „Tak v první řadě se přestaneš mýt, protože od toho jsem tady já“ odpověděl jsem trochu vyhýbavě na její otázku, přece jen tohle asi nebylo to, co čekala, že uslyší. Přitáhl jsem si jí k sobě, ale nakonec si ji nechytil kolem pasu, nýbrž za zadek. "Myslim, že máš něco na rtech" poznamenal jsem vážně, lehce se pousmál a procítěně ji políbil. Samozřejmě, že tam nic, žádnou krev nebo jinou špínu, neměla, ale o to tady přece vůbec nešlo.