Příspěvky uživatele

Byl jsem si téměř jistý, že tohohle budu později litovat. Nyní jsem měl jedinečnou příležitost to ukončit, stačilo tak málo, ale já to neudělal, místo toho jen váhavě čekal, co udělá, jako bych čekal na nějaké potvrzení, na něco, co by mi pomohlo rozhodnout jestli jedno nebo druhé. Vlastně bych měl být spokojený, protože něčeho takového jsem se vlastně skutečně dočkal. Aniž bych si to uvědomil, jsem lehce povolil stisk a díky tomu jsem se v další vteřině ocitl na zemi. V tomhle jsem byl možná už trochu zhýčkaný, vážně bych asi přece jen upřednostňoval alespoň nějakou tu podlahu domu než tyhle nerovnoměrně a ledabyle naskládané kameny. No musim říct, že mě vážně překvapila. Takovou ji neznám, ale líbila se mi tak, dokonce se mi na rtech vykouzlil takový spokojený a zároveň vyzývaný úsměv, což je taky dost netypické, protože jinak jsem se za celou tu dobu neusmál. Na chvíli jsem ji tak nějak nechal, protože jsem ji dalo by se říct, ani moc nevnímal, na to jsem se až příliš věnoval svým myšlenkám. Jedna má část byla stále zásadně proti, ale ta druhá se snažila vymyslet si nějaké důvody, proč pokračovat jako například, že by možná vážně měla poznat, do koho že se to skutečně zamilovala. I když tuhle mou stránku nikdy nepozná v plném rozsahu, pokud to neutnu, pozná toho dost. Měl jsem dvě možnosti, nějakým zázrakem se nadále snažit to utnout, a nebo udělat to, po čem toužím i s těmi všemi riziky. Bylo jasné, že to, co udělala, nemůžu nechat bez povšimnutí, teď to prostě nešlo, ale teď už budu muset vynaložit víc síly k tomu, abych se do čela opět dostal já. Věděl jsem, že budu postupně ještě agresivnější a neústupnější než doteď a toho jsem se bál. Chvíli jsem jí polibky oplácel, zatímco moje ruce doputovaly k jejím prsům a celkově jsem tak nějak předstíral, že mi to nevadí a že jí při tom nechám, což byla pochopitelně blbost. Udělala jednu zásadní chybu a to, že krom toho, že na mě seděla, mě nijak nedržela, ruce jsem měl volné a proto jsem ji v jednom nestřeženém momentu chytil za zápěstí a opět upíří rychlostí si s ní prohodil pozice. Ano, opět to byla zápěstí, která jsem chytil, ta jsou citlivá, zranitelná. Vlastně mi tohle celé chvilkami přišlo jako nějaká výuka boje. Navázal jsem, kde jsme skončili, opět jsem ji začal toužebně líbat a jak jsem ji držel za zápěstí, přejel jsem svými dlaněmi po těch jejích a opět si s ní tak automaticky propletl prsty, zatímco celým svým tělem jsem ji držel pod sebou.

Musím přestat, vím to, a jindy by se mi to bývalo možná i podařilo, ale nyní ne a já asi taky vím proč. Vlastně je to celkem jednoduché, dřív jsem se živil výhradně z lidské krve, často své oběti zabíjel a teď, když to nejde, není to tak, že bych se změnil a nevadilo by mi to, já to jen potlačuju, takže není divu, že teď, když jsem měl příležitost, jsem toho plně využil, a proto jsem najednou tak krvežíznivý a nedokážu to zastavit. Zatím jsem si stále jen užíval toho všeho. Chtěl jsem ji a na nic jiného jsem v tu chvíli nemyslel. Pevně jsem si ji k sobě tiskl a dravě, toužebně a celkově vzato stále dost hrubě ji líbal. Už jsem ji dokonce i chtěl varovat, říct jí s čím si zahrává a aby mě v tom v žádném případě ještě nepodporovala, leč marně, nakonec z toho vůbec nic nebylo. Na okamžik jsem pustil její ruce, ale vzápětí jsem si s ní znovu propletl prsty a stále jí je tiskl ke stěně, jen jsem jí je už nedržel nad hlavou. Na chvíli jsem postřehl, že mi polibky náhle neopětuje, potlačil jsem další zavrčení a to z toho důvodu, že jsem měl v hlavě jasný vykřičník signalizující, že se něco děje. Dříve než jsem se však stačil probrat natolik, abych to mohl začít řešit, mi polibky znovu začala opětovávat a tak už jsem to chtěl přejít, ale ten vykřičník jsem měl v hlavě pořád. Její polibky byly náhle mnohem intenzivnější, což mi na začátku vůbec nevadilo, ale brzy nade mnou měla jasnou převahu, což byla další věc, která se mi vyloženě nelíbila. Nedbaje na všechny ty okolnosti, které tomu už předcházely, jsem ostře zavrčel a zuby mi v následku toho znatelně zaskřípaly. Přestal jsem ji líbat, abych se na ni mohl podívat, ale v tu chvíli jsem zaváhal. Nechal jsem všeho, co jsem ještě chtěl udělat a jen jí hleděl do očí. Bylo v nich něco, s čím jsem nepočítal, ale zároveň to nebylo nic, co bych jí mohl vyčíst. Viděl jsem v nich slzy. Prvně za celou tu dobu jsem znejistěl a jen na ni hleděl, přičemž jsem zcela nevědomky zlehka trochu povolil stisk svých rukou.

Zatím vše bylo podle plánu, podle mého plánu, až do chvíle než mi roztrhla ret. Silně jsem stiskl její ruce a její pochopitelně očekávaná reakce mi přinesla jakési zvrácené uspokojení. Děsil jsem se sám sebe víc, než Lott a to z jediného důvodu, ona nevěděla s čím si zahrává, zatímco já ano. Tohle jsem zažil již několikrát a fakt, že tentokrát jí nemůžu ublížit mi celou situaci značně komplikoval. Musel jsem na její „provinění“ nějak reagovat, ale nakonec jsem jen zavrčel a dál to radši neřešil. Ještě než jsem zavřel oči a znovu ji vášnivě políbil, jsem si všiml tentokrát už opravdového zděšení v jejích očích. Není divu, mé oči momentálně vážně nevypadaly moc důvěryhodně. Hrál jsem si s jejím jazykem, proti tomu jsem nic neměl, i když mi pochopitelně bylo jasný, že tím jen přilévá olej do ohně. Slastně jsem vydechl, jakmile zvedla stehno k mému rozkroku, ale zároveň opět tak nějak nevědomky silně stiskl její ruce a na povrch se mi prodralo další zavrčení. Na jednu stranu jsem po ní strašně toužil a tudíž jsem byl rád za to, co dělá, ale na druhou stranu jsem věděl, jaká je to riziko a proto jsem se choval tak..oboustranně. Na nepatrný okamžik jsem přestal, jako bych jí chtěl varovat, dokonce jsem i otevřel pusu, ale nakonec z toho nebylo nic jiného než další hladový polibek. Ruku, co jsem zatím stále měl na jejím pasu jsem přesunul na záda a tak si ji k sobě ještě víc přitiskl. Záměrně jsem se snažil držet ji stále v úrovni pasu a nevyjet rukou nahoru k zapínání, protože dokud měla na sobě všechno oblečení, stále byla alespoň mizivá naděje, že se dokážu nějakým zázrakem ovládat. To oblečení byl vlastně asi poslední nebo jeden z posledních bodů, co mě držel na uzdě.

Začínalo mě to pohlcovat, pralo se to ve mně a já nebyl ve stavu, kdy bych mohl odolávat. Nevnímal jsem to, někdy mi až přišlo, jako bych to snad ani nebyl já, ale přesto jsem dobře věděl, co se děje a hlavně co se bude dít, pokud to nezastavím. To ovšem zatím nepřipadalo v úvahu, na to jsem byl až moc mimo sebe. Zatím jsem si naprosto užíval tohle všechno, připadalo mi to, jako bych se vrátil do těch dob, kdy jsem nemusel nic řešit a tudíž mi bylo úplně jedno, že ta holka na konci vždy zemře. Teď to nešlo, Lott musí přežít a co víc, nesmí se jí stát vůbec nic. Radši jsem to prozatím neřešil a jen si užíval každičký polibek, zatímco jsem v sobě hledal své nové já, kterému skutečně záleží na tom, aby se jí nic nestalo. Už ve chvíli, kdy mi protrhla ret, jsem prudce sevřel ruku, ve které jsem držel obě její ruce, až jsem se bál, že jí je snad rozdrtím. Samozřejmě to bylo nemožné, Lott byla upír a zas takovou sílu jsem do toho nedal, ale kdyby byla člověk, nejspíš by ta zápěstí vážně skončila zlomená. Hned na to se ode mě v rámci jejích omezených možností odtáhla a podívala se na mě svým nevinným pohledem. To o mě se říct nedalo, v mých očích se jiskřilo a byla v nich znát chtivost, ale i jistá agrese. Tiše jsem zavrčel, jednak proto, že udělala něco, co jsem já neměl v plánu, takže to byla vlastně taková výhružka, ale částečně taky proto, že jsem se snažil probrat, což se mi ale moc nedařilo. Snažil jsem se v sobě najít tu vůli ukončit to, ale na druhou stranu jsem tak moc chtěl pokračoval, že jsem nakonec tohle celé přešel jen tím zavrčením a znovu ji políbil. Zavřel jsem oči a doufal, že to tím zmírním a do určité míry se mi to i povedlo, v polibku bylo o něco více vášně a o něco méně té agrese, ale přesto byly stále poměrně hrubé. Vážně nevím, co by mě mohlo probrat, možná nějaký Lottin protest, neboť po tom by následoval její bolestný výkřik a možná to by mě probralo, ale zároveň to bylo přesto to, čemu jsem se chtěl vyhnout, čeho jsem nechtěl dosáhnout.

Našel jsem ji velice snadno, ještě aby ne, teď už jsem ji chtěl najít, takže už jsem nic nepředstíral a šel rovnou za ní, respektive pro ni. Jakmile jsem se tak znenadání objevil těsně za ní, ucukla, i přesto, že moc dobře musela vědět, kde jsem lekla se mě a to se mi líbilo. Nejspíš to byla jedna z těch posledních okolností, co mě přiměla chovat se tak, jak jsem se taky zachoval. Ani jsem nečekal na její odpověď, jestli si zasloužím odměnu, samozřejmě že ano a tak jako tak bych si ji stejně vzal. Pevně jsem ji chytil, políbil ji a na pár okamžiků také ochutnal její krev, než se mé zuby vrátily do původní lidské formy. I když jsem nevěděl, jak bude reagovat, podvědomě jsem doufal, že nebude protestovat, protože jsem si nebyl příliš jistý svými reakcemi. Momentálně jsem se neovládal natolik, abych snesl nějaký odpor a tudíž tu byla možnost, že aniž bych si to uvědomoval, ještě silněji než teď bych ji donutil dělat, co chci já a to už by hrozilo, že bych jí mohl nějak ublížit nebo při nejlepším jen ukázat tuhle svou stránku, což jsem nechtěl. Ví, že tahle má stránka existuje, ale nemusí ji poznat. Lott naštěstí neprotestovala, právě naopak a i když nikdo neříká, že se to v průběhu ještě nemůže změnit, zatím jsem tedy neměl důvod to zastavit. Její doteky se mi líbily, ale přesto jsem to po chvíli stopnul tím, že jsem ji přitiskl na chladnou zeď kapličky a pevně stiskl obě její zápěstí, zatímco jsem ji toužebně a dravě líbal. Nevědomky jsem jí ruce vytáhl nahoru, kde jsem je stále stejně pevně chytil do jedné ruky, abych jí druhou mohl opět položit na pas. Když jsem se nad tím tak zamyslel, kdybych se viděl,tak se možná sám sebe i bojim, ale já jsem si to naštěstí teď ani neuvědomoval.

Celé to na mě působilo trochu zvláštně, přemýšlel jsem, jestli bych se vážně neměl alespoň pokusit něco najít, jestli bych neměl projevit alespoň nějakou snahu nebo alespoň předstírat jakýsi zájem. No jo, možná potom, co si to tu prohlídnu proběhl mi hlavou jakýsi závěr mého uvažování, zatímco jsem stále jen tak chodil po hřbitově a předstíral, že hledám Lott. Chvíli na to jsem zpozoroval pohyb těsně kolem mě a následně pak tiché zašeptání. „Neříkej dvakrát“ tiše jsem se ušklíbl, vymotal jsem se od nějakých povalených náhrobků a v dalším okamžiku už stál uvnitř kapličky, přesněji řečeno těsně za Lott. „Mám tě“ hlesl jsem těsně u jejího ucha. „Myslim, že mi náleží odměna za včasné najití“ zašeptal jsem opět s takovým tajemným úsměvem a aniž bych si ji k sobě otočil čelem jsem jí přehodil vlasy na jednu stranu a poměrně hladově políbil na krk. Jednu ruku jsem jí nechal na rameni, kam jsem jí přesunul vlasy a druhou ji chytil kolem pasu. Lehce jsem jí protrhl kůži na krku, vysál pár kapek krve a slastně přitom přivřel oči, ale hned na to své upíří tesáky zase schoval. Po celou tu dobu jsem ji držel o poznání pevněji než obvykle. Sám jsem nechápal, kde se to ve mně bere, nejspíš se tou atmosférou probudilo mé staré já, kdy jsem měl vše pevně pod kontrolou, vše bylo podle mě a každá vždy dělala to, co jsem chtěl já. Nevěděl jsem, jak na to bude Lott reagovat, jestli to vezme jako výzvu či nikoliv, a vzhledem k tomu, že jí na rozdíl od ostatních nechci ztratit, tak jsem měl v plánu ji za chvíli pustit, ale v tuto chvíli bylo téměř nemožné mi odporovat.

<-- Noční klub

Ještě než jsme odešli z klubu, se Lott samozřejmě nezapomněla alespoň mávnutím rozloučit s tím barmanem, což mě ani nijak zvlášť nepřekvapilo, ostatně zachoval bych se asi stejně, už jen z principu. U vchodu mě ještě políbila, nezapomněla mi rozcuchat vlasy a zmizela, nad čímž jsem se musel pobaveně pousmát. Automaticky jsem si prohrábl vlasy a taktéž k přesunu použil upíří rychlost ovšem spíš jen z toho důvodu, že v porovnání s ní by mi cesta normální chůzí trvala děsně dlouho, avšak kousek před bránou hřbitova jsem zpomalil a zbytek došel snad ještě pomalejším tempem než obvykle. Dal jsem si cestou ruce do kapes a uvažoval. Čistě teoreticky by tu někde měl být pohřbený i někdo z mých předků a jistě bych to poznal podle toho, že to bude ten nejzanedbanější hrob, ovšem jakmile jsem se objevil u vchodu, hned první pohled mě vyvedl z omylu. Zanedbaných hrobů tu totiž bylo víc než dost. Každopádně já stejně neměl v úmyslu zabývat se minulostí a oprašovat jména z polorozpadlých náhrobků. Tedy pokud mě k tomu nepřiměje Lott, neboť mi tak trochu nedošlo, že návštěvou právě hřbitova jsem jí dal prostor k dalším a dalším otázkám na mou minulost, takže jsem jen doufal, že na něco takového teď nebude mít náladu a při nejlepším si na to ani nevzpomene. "Lottinko? Kdepak jsi? (Berme, že se nepotkali u vchodu : hlesl jsem zatímco jsem procházel hřbitovem a předstíral, že ji hledám i když jsem i samozřejmě mohl vycítit a když jsem se tak poslouchal, můj hlas zněl trochu psychopaticky, což se ale vlastně celkem hodilo vzhledem k tomu, že tohle je hřbitov jak vystřižený z nějakého hororu.

Jakmile jsem se oblékl, Lott se vrátila zpět dolů a navrhla, že bychom mohli jít ještě třeba do klubu. Tento nápad se mi samozřejmě líbil, takže jsem neměl sebemenší důvod nesouhlasit. Tentokrát přišla zahalena v jakémsi přehozu, v kterém jí to sice taky slušelo, ale přece jen to není úplně vhodný oděv třeba do toho klubu nebo vlastně na jakákoli jiná veřejná prostranství. Pobaveně jsem zakroutil hlavou, když znovu zmizela ve svém pokoji a ještě mi řekne, že to bude jen chvilka. Nechal jsem jí čas a doufal, že máme alespoň trochu podobný názor na to, co znamená slovo chvilka. I když u Lott už jsem měl vyzkoušené, že jí příprava netrvá 3 hodiny, ale pořád je to žena a každé ženě, která o sebe aspoň trochu pečuje a chce vypadat dobře, to prostě trvá dlouho. Zatím jsem si na sebe vzal aspoň to sako a zkontroloval, že všemožně po kapsách se stále nachází mobil, peněženka i klíče. Když se konečně vrátila, znovu jsem ji sjel tím zkoumavým pohledem. Tohle byla přesně ta Charlotte, kterou znám, v šatičkám a nepochyboval jsem o tom, že si vezme boty na podpatku. Na její větu o tom, že to určitě netrvalo dlouho jsem se jen pobaveně ušklíbl. "Sluší ti to" poznamenal jsem s úsměvem a na její otázku už slovně neodpovídal, nebylo to třeba, jen jsem se souhlasně pousmál a už si šel nazout boty, přičemž jsem ještě schválně sledoval, jaké boty si vezme Lott. Má teorie o podpatcích se tím tak potvrdila a my mohli vyrazit do klubu.

--> Noční klub

Oba jsme konečně dostali to, po čem jsme celý den toužili a po poměrně krátkém, ale o to více dravém sexu jsme oba značně oddechovali. Pak už jsem ji postavil na zem a věnoval jí o něco něžnější polibek, který Lott ještě láskyplně prodloužila. Na její slova jsem se jen spokojeně usmál a vzápětí už mi zmizela do svého pokoje. Já jsem si tedy mezitím šel posbírat své věci a obléct se. Na místě, kde jsem stál, jsem měl jen trenky, které jsem si hned oblékl, pak jsem se musel přesunout do kuchyně, kde jsem objevil triko a kalhoty a rovnou došel až do obýváku, kde se nacházel poslední kousek mého oblečení, sako. Navlékl jsem si kalhoty, triko a se sakem v ruce jsem šel jakoby Lott naproti, neboť jsem zaslechl blížící se kroky. „Skvělý nápad, nemůžu než souhlasit“ odvětil jsem s úsměvem a sjel ji zkoumavým pohledem. No tamten kostýmek to sice nebyl, nicméně vypadala skvěle. Tak mě napadalo, jestli tenhle sex s ní byl pro ně něčím jiným, něčím výjimečný, neboť to bylo vlastně prvně od doby, co ji mohu považovat za mnou první oficiální přítelkyni. Nejspíš ano, ono celkově fakt, že nyní mám pouze jednu jedinou holku, která může uspokojit mou touhu, je pro mě zcela nový. Zatím mi to ale nijak zvlášť nevadilo, zatím jsem nepociťoval, že bych byl nějak ochuzen.

Po celém tom dni to nemohlo skončit jinak, než jak to nakonec taky skončilo i s těmi všemi následky, jako že toho ani jeden dnes příliš nevydržíme. Ze začátku jsem ji ještě zvládal líbat na krku a zároveň ještě i přirážet ale postupem času, čím více se tempo zrychlovalo, tím to bylo obtížnější, až jsem to nakonec vzdal úplně a jen si vychutnával každičký pohyb. Původně jsem si myslel, že to přece jen trochu pozdržím tím, že ke konci zpomalím, ale nakonec se to ukázalo jako zcela nereálné, jaksi to nebylo v mé moci. Koneckonců, stejně by to nebylo třeba, neboť její orgasmus nakonec přišel poměrně rychle a ten můj byl také na dosah, takže jsem vyvrcholil jen o malou chvíli později a o něco silněji přitom stiskl její zadek. Pochopitelně jsem to také musel trochu rozdýchat, takže jsem byl rád, že jsem upír a tudíž celkově víc vydržím a nehrozí tedy, že bych Lott nyní neudržel a také jsem nyní využil toho, že je Lott opřená o zeď, takže jsem se k ní svým tělem natiskl ještě o něco víc a nemusel ji tak držet jen na rukou, přece jen proč se zbytečně namáhat. Opět jsem jí tak dýchal na krk a až po chvíli z ní svého kamaráda vytáhl. To už jsem se od ní zase odtáhl, i když jen velice nepatrně a postavil ji zpět na zem, přičemž jsem jí ještě věnoval jeden už o něco něžnější a ne tak dychtivý polibek.

Poté, co jsem ochutnal její krev, to ve mně vyvolalo další vlnu spalující touhy, ale přesto jsem si prostě ještě musel pohrát s jejími bradavkami, to jsem si neodpustil, ale jakmile jsem pak uslyšel její větu, už jsem to prostě nedokázal nadále prodlužovat a konečně jsem si tak mohl opět naplno vychutnat tento okamžik, kdy jsem konečně v ní. Ještě jsem jí řekl, že kdyby vážně udělala to, čím mi vyhrožovala, tak by jednak ublížila i sama sobě a taky bych ji asi vážně zabil. Nakonec jsem si jakoukoli odpověď na její větu rozmyslel a jen se usmál a tím jí dýchl na krk, od kterého se mé rty stále nacházely jen asi centimetr možná dva. O poznání později jsem začal přirážet a zjistil jsem, že se mi její hlasité vzdechy nesmírně líbí, že mě to samotného ještě více vzrušuje. Ze začátku jsem ji opět začal dychtivě líbat na krku, ale jak jsem začal postupně zrychlovat tempo, což bylo něco, co jsem ani sám nemohl moc dobře ovlivnit, prostě jsem nemohl jinak, bylo čím dál tím nemožnější ji ještě i líbat už jen díky mému zrychlenému dechu. Uvědomoval jsem si, že dneska asi nevydržím tak dlouho, jako obvykle, takže mi nezbývalo než doufat, že Lott je na tom aspoň podobně, protože jinak by mě to stálo hodně velké úsilí a přemáhání, přece jen mi přišlo hrozně pod úroveň být dřív než ona.

Po všech těch jejích dotecích pro mě bylo už zcela nemožné jen tak relativně nečinně stát a dál si jen vychutnávat její doteky, to bych se z toho taky mohl zbláznit, takže nebylo divu, že jsem provedl tyto menší úpravy v naší poloze. Přesto jsem ji však dál jen provokoval a proč jsem to dělal? Nemám tušení, možná jsem chtěl prostě jen slyšet, jak moc po tom touží. I ve mě její krev vyvolala další a další pocity, které mě nutily ukončit toto oboustranné utrpení, ale já to přesto nadále protahoval a rty si pohrával s jejími ztuhlými bradavkami. Uvědomil jsem si, že mě vlastně celkem baví a hlavně vzrušuje ji takhle trápit. Jakmile promluvila, přestal jsem se věnovat jejím prsům, ale vlastně jen proto, abych se mohl natáhnout k jejímu uchu a promluvit. Musel jsem se nad její větou pobaveně ušklíbnout, i když ta představa, že by se něco takového vážně stalo zas až tak úsměvná nebyla, ta byla spíš děsivá. "To neuděláš..pak by sis neužila už vůbec" a žádná náhrada by nikdy nebyla lepší než já dodal jsem v duchu, ale tohle už nemělo smysl říkat nahlas, to bylo přece samozřejmé. "Navíc bych tě za to asi zabil" dodal jsem jakoby mimochodem a s těmito slovy do ní taky poměrně prudce vnikl. Už jsem se ani sám nedokázal přinutit to jakkoli dál oddalovat, navíc by se dalo říct, že jsem vlastně slyšel, co jsem chtěl slyšet. Začal jsem přirážet až o nepatrnou, ale pro upíra snad postřehnutelnou chvilku dýl, jako bych si snad užíval ten nenahraditelný pocit být zase v ní.

Užíval jsem si každičký náš polibek, jednou rukou ji stále dráždil, zatímco tou druhou ji hladil po boku. Po chvíli se ode mě trochu odtáhla, aby mi svlékla trenky a i mě tak zbavila posledního kousku oblečení. Zlehka jsem přivřel oči, a aniž bych s tim mohl něco dělat, aniž bych to mohl nějak ovládat, jsem ze sebe vydal slastný sten, když se rozhodla chvíli si hrát s mým již tak notně zvětšeným kamarádem za pomoci jazyka. Netrvalo to sice nijak extra dlouho, avšak nemusel jsem zoufat, její rty se objevily pro změnu na mém krku a jejich předchozí činnost vystřídala opět ruka. Kdepak, tohle dneska dlouho nevydržím, na to se ve mně za tento den nahromadilo až moc touhy a chtíče. Po chvíli jsem ji tedy rukama chytil za zadek, vyzdvihl ji ho vzduchu, čímž jsem ji tak trochu vlastně donutil, aby mi obmotala nohy kolem pasu a zády ji opřel o stěnu. Jako upírovi mi tahle poloha nečinila sebemenší problém, neboť jsem měl mnohem větší sílu a výdrž a tudíž jsem se nemusel bát, že bych ji někdy neudržel. Mé přirození se stále otíralo o to její, avšak zatím nic víc, jen jsem ji takto ještě více provokovat. Lehce jsem skousl její ret, ze kterého vytekla asi jen kapka, možná dvě, odtud jsem pak svými rty pokračoval na krk a nakonec až k prsům, kterým jsem také svými rty věnoval náležitou pozornost. Věděl jsem, že vážně dlouho nevydržím ji jen takto provokovat a zatím nespojit naše těla v jedno, ale chtěl jsem ji ještě trochu potrápit.

Ten den utekl zase velice rychle a na jeden den se toho stalo možná až příliš a já jen vzpomínal, že nějak obdobně jsme také začínali, jen s tím rozdílem, že to jsme měli ještě celý den před sebou a nakonec se ho přece jen rozhodli využít trochu lépe a vyšli alespoň na nějakou dobu do města. Uvažoval jsem, jestli bychom se rozhodli stejně, kdybychom věděli, co všechno se stane, jen proto, že jsme zašli zrovna do kavárny. Náležitě jsem se věnoval Lottiným rtům a snad v každém polibku už byl znát ten chtíč. Sice jsem si nerad takové věci přiznával, ale Lott se mnou vážně dělala divy, tak jako po ní jsem snad netoužil po žádné jiné. Nechal jsem si sundat triko a posléze i kalhoty, ze kterých jsem spěšně vystoupil a nohou je trochu odsunul, aby mi nepřekážely. Já měl práci o něco usnadněnou, neboť Lott na sobě měla jen ten kostýmek, který čítal všehovšudy dva kusy oblečení. Ucítil jsem její ruku na mém kamarádovi, zatímco mé vlastní ruce opět vyjely nahoru po zádech k zapínání, které jsem rozepnul a sundal jí tak jeden z těch dvou dílů. Každou chvílí, každým jejím dotekem se má touha zvětšovala, což se taky brzy muselo projevit. Dneska jsem nemínil na nic čekat, takže ve vteřině jsem se s ní přesunul k nejbližší stěně domu, u které jsem taky pro tentokrát hodlal zůstat, pokud tedy nebude mít jiné specifické přání. V dalším okamžiku už jsem jí zbavil i toho posledního kousku jejího oblečení a jedna ruka mi automaticky zabloudila k jejímu rozkroku a začala ho dráždit. Stále jsem ji vášnivě a toužebně líbal a čas od času slastně vydechl.

Spokojeně jsem se usmál, když konečně řekla taky něco jiného, než jak je určitě nemožná a že jí určitě brzo vyměním. Když mi pak seskočila do náruče, objal jsem ji kolem pasu a tak trochu po svém jsem jí odpověděl na její otázku. Docílil jsem tak přesně té reakce, kterou jsem chtěl a očekával, ani nevím proč, prostě mě jen bavilo ji neustále provokovat. Poté už jsem po pro mě neskutečně dlouhé době začal líbat a konečně tak dostal, co jsem chtěl. Jasně, líbal jsem se sice před chvílí, ale Katiiny polibky rozhodně nemohly nahradit ty od Lott. Navíc Lott mě stejně vzrušovala mnohem víc, už jen proto, co třeba zrovna teď dělala. Spokojeně jsem vydechl někdy mezi polibky a posléze, když se odtáhla jsem jen očekával, jaká k tomu měla důvod. Nejprve jsem se lehce ušklíbl, kdybychom se chvíli neprovokovali, tak bychom to snad ani nebyli my. "Jo vim" samolibě jsem se pousmál. Teď už jsem zase tak vážný nebyl, už tahle doba, po kterou jsem mluvil zatím vážně byla na mě až moc dlouhá. Na okamžik jsem slastně přivřel oči, když znovu stehnem zatlačila do slabin, pak už se vžil do těch úžasných vášnivých polibků a rukou jí přejel po zádech. Sice jsem neměl moc času na přemýšlení a ani jsem nechtěl nad ničím přemýšlet, ale přesto mi v hlavě naskočila jistá myšlenka, která mě značně znepokojovala. Byl jsem si sice jistý, že Lott miluju, ale pokud člověk někoho skutečně miluje, mělo by mu být jedno, jak ten dotyčný vypadá, předně by mělo být důležité to, jaký je, ovšem tímhle jsem si vůbec nebyl jistý. Kdyby Lott byla přesně taková, jaká je, jen by nebyla tak děsně krásná, vážně bych ji taky tak miloval? Odpověď mě děsila, ale znal jsem ji a doufal, že se mě na to nikdy nezeptá. Nejspíš ne. V tomhle se nezměním, ale šlo spíš o to, že kdyby tomu tak bylo, tak bych si jí nespíš ani nevšiml, takže jsem byl jen rád, že je Lott tak sexy a já si ji všiml, jinak by můj život nejspíš doteď vypadal stejně.