Příspěvky uživatele

<-- Dům Alexe, přes Směnárnu

Než jsme zamířili do baru, se Lott stavila ještě ve směnárně. Já jsem způsobně čekal venku s rukama v kapsách opřený o zítku a jakmile se objevila Lott a já obdržel letmý polibek jsem už přemýšlel nad tím, co dál. No dobře, ve skutečnosti jsem nad tím nepřemýšlel vůbec a prostě jen jiným způsobem odsouhlasil její návrh. "Noo myslim, že velice pomalou chůzí se přesuneme do baru, což aspoň splní funkci té procházky" uvažoval jsem a tvářil se u toho převelice vážně. Pak už jsme se vydali do baru a stále cestovali pěšky, naštěstí. Bylo to asi prvně, co jsem sem s ní přišel tak ruku v ruce a stále z toho měl takový zvláštní pocit se tu s ní tak vystavovat, zejména v baru,který byl již po staletí mým hlavním lovištěm, ale už mi to přece jen tolik nevadí. Navíc dnes jsem stejně neměl v plánu se tu nějak dlouho zdržet, dám si jeden, dva drinky a vypadnu. Zamířil jsem s ní k baru, posadil se na jednu z volných barových židliček a sundal si bundu, kterou jsem ledabyle přehodil přes židli. Přejel jsem pohledem naprosto cizí neznámou barmanku než jsem se vrátil k jejím očím a objednal u ní dvě sklenky bourbonu. Možná bych zase jednou mohl zkusit něco jiného..i když se nakonec stejně zase vrátim k bourbonu uvažoval jsem. Najednou jsem měl na barmanky trochu jiný pohled, došlo mi jak je riskantní nechávat ji tady navíc v tak hříšně sexy šatech, to mi na ní bude čumět každý, vždyť já dělám to samý. Ovšem tohle přemýšlení o tom, jestli bych se neměl změnit aspoň já jsem velice rychle vzdal, já se nikdy nezměním, na to se mám až moc rád.

Žádné rohy jsem nenašel, svatozář taky ne a Lott mi jí ukázat nechce, no to jsem tedy dopadl. „Škoda“ poznamenal jsem a po chvíli, kdy jsme vyřešili, co teda budeme dělat a ona mě nakonec oslovila Sašo, ze mě jaksi všechna takhle veselost a lehkomyslnost vyprchala. Namísto toho jsem měl co dělat, abych po ní nevystartoval, protože obvykle to s takovými lidmi opravdu nedopadá dobře. Jí jsem ale nechtěl nijak ublížit a navíc jsem ani nechtěl kazit dosavadní atmosféru, takže jsem dělal, co jsem mohl, abych se co nejrychleji uklidnil a zase mě přešli tyhle vraždící chutě. Skrz zaťaté zuby jsem ji upozornil, ať mě tak již víckrát neoslovuje a na její slova už nereagoval. Jakmile jsem ze svého smrtelného stisku pustil polštáře nebo peřinu, zkrátka to co mi přišlo jako první pod ruku jsem se šel obléct, trochu se upravit a poté, co se objevila i Lott jsem jí konečně předal ten dárek. Byl jsem překvapivě velice klidný, koneckonců nežádám ji přece o ruku, jen jí dávám dárek a navíc, já přece vím, že se jí to bude líbit. Přesto jsem se po její reakci netvářil samolibě nýbrž šťastně a spokojeně. Pak už jsem jí ho nandal a za zvuků své vlastní písně s Lottiných úst si s ní propletl ruce. Překvapilo mě, že si ten text tak dobře pamatuje a na její odpověď jsem se proto spokojeně usmál a velice jemně ji políbil na krk, vlastně jsem se jen lehce rty dotkl její kůže. Jakmile se otočila a objala mě, mé ruce se automaticky ocitly kolem jejího pasu i když jen na malou chvíli, vzhledem k tomu, že už měla zase tu svou akční náladu a už se hnala k odchodu. „Jo to je celkem rozumný“ tiše jsem vydechl, vrátil se k nočnímu stolku pro mobil a následoval jí dolu. Nazul jsem si boty, zatímco Lott se začala strachovat o Bonda. „Jistě, že to zvládne" ujistil jsem, nějakou tu chvíli to tu určitě přežije. "Ještě aby to přežil i můj dům.." dodal jsem tiše spíš tak jako sám pro sebe, natáhl se opět pro tu černou koženou bundu, v které se ukrývala i peněženka,vyrazil ven, zamkl za sebou a klíče schoval do druhé kapsy u bundy.

Už jsem moc nechtěl dál řešit, jestli je v pořádku nebo ne, ale poznámku ohledně těch andílků jsem si nemohl nechat pro sebe. „A žes mi jí ještě nikdy neukázala, celkem rád bych něco takovýho viděl“ Když já ji nikdy mít nebudu, mě tak maximálně můžou narůst ty rohy.. dodal jsem s úšklebkem duchu. Poté, co jsme dořešili, co teď teda budeme dělat a taktéž rozdíl mezi mou a její aktivitou, jsem si myslel, že už k tomu mít žádné komentáře nebude, ale opak byl pravdou. Měla štěstí, že hned poté vstala já tak mohl v rukou drtit tak maximálně peřinu. „Neříkej mi tak“ upozornil jsem ji a zuby mi o sebe děsivě zaskřípaly. Snažil jsem se co nejrychleji uklidnit a přemoct v sobě nutkání po ní vystartovat, protože je pravda, že lidé, co si tohle dovolili, obvykle skončili na zemi a jejich srdce opodál. Nechtěl jsem ale kazit tuhle poklidnou atmosféru, takže jednak jsem jí samozřejmě nic neudělal, ale ani jsem neřekl žádnou výhružku prostě nic, až mě to samotného udivovalo. Po chvíli se mi konečně podařilo hodit všechny tyhle myšlenky za hlavu a dělat jakoby nic, takže jsem se mohl zvednout a jít se taky obléct. Vytáhl jsem pro mě poněkud netradiční oblečení, ještě si v koupelně upravil vlasy a odešel zpět do pokoje, kde se po chvíli objevila i Lott. Měl jsem ještě něco v plánu, takže i když jí to samozřejmě moc slušelo, musel jsem jí říct, že to ještě není ono a nemohl si nevšimnout její oprávněně nechápavého výrazu. Ve vteřině jsem byl i s dárkem u ní, s pár slovy jí předal krabičku a s očekáváním čekal na její reakci. Polibek jsem jí něžně oplatil a šťastně se usmál, spokojený, že se jí to líbí, taky komu by se nelíbilo dostávat dárky a navíc když jsem to vybíral já, nemůže být špatný. "Jistě" usmál jsem se, vyndal řetízek z krabičky a tu položil nebo spíš odhodil na nejbližší nábytek, což byla v tuto chvíli postel. Pak už jsem jí vzadu za krkem zapnul řetízek zatímco přívěsek dvou propletených srdcí se objevil v jejím dekoltu. Spokojeně jsem se usmál, když jsem uslyšel text své vlastní písně. "Ty si to ještě tak dobře pamatuješ"..?" hlesl jsem tiše a zatímco měl dosud obě ruce na jejích ramenou, teď jsem jednou rukou pomalu přejel od jejího ramene až k hřbetu její dlaně a propletl si s ní prsty.

Už jsem nechtěl dál řešit všechno to kolem mé osobnosti, radši jsem to hodil za hlavu a věnoval se jen přítomnosti a to konkrétně pouze Lott a mé teorii o tom, že jí hráblo. Momentálně jsem se ujišťoval, zda na hlavě nemá nějakou modřinou, popř. ty rohy, leč nic z toho jsem nenašel. "No já ti nevim.." hlesl jsem a zároveň ji probodl pohledem za oslovení Alexík, ale nekomentoval jsem to. "Jistě že, ale v tom případě nevidim ani žádnou svatozář" ušklíbl jsem se a pak už Lott přišla s tím poněkud logičtějším a normálnějším návrhem, v kterém nehrál roli žádný imaginární sníh ani nic podobného, takže jsem jí to dá se říct odsouhlasil. Dnes a hlavně teda teď byla opravdu plná energie, což mi taky řekla, zdála se mi být až skoro hyperaktivní.Tak nevím, jestli je nejrozumnější ji takhle pouštět do práce, ale na druhou stranu možná jo, tam bude alespoň dost zaměstnaná. Na její větu, že jsem jak nějaký staříček jsem se nejdřív zatvářil dotčeně, ale nakonec jí to vlastně odsouhlasil. "To já přece taky jsem" řekl jsem vážně a následně se ušklíbl. Byla to pravda, vedle mě působila Lottinka opravdu jako hotový upíří novorozenec. Pak už jsme se konečně dokopali k nějaké přípravě k odchodu, lépe řečeno Lott se dokopala, já stále jen seděl v posteli a s neskrývaným zájmem ji pozoroval. Až po chvíli jsem zamířil ke skříni i já, ale na rozdíl od Lott, já přesně věděl, co si vzít. http://www.robaimages.com/wp-content/uploads/2014/01/KostjaUllmann499Roba.jpg Chtěl jsem působit co nejvíce galantně, jako hotový gentleman, takže jsem po dlouhé době vytáhl košili s úmyslem vzít si pouze ji a ne ji jen rozepnutou přehodit přes triko, jak to nosívám častěji. Jakmile jsem byl oblečený a Lott zamířila do koupelny, nějak jsem to neřešil a po chvíli zamířil za ní, ovšem nyní kupodivu ve vší počestnosti, chtěl jsem si jen upravit vlasy. Naprosto nevinně jsem se na ní usmál do zrcadla, celá tahle situace mi připadala nanejvýš komická, ale naštěstí já jsem se zas až tak dlouho nezdržel a hned, jakmile jsem byl se svým vzhledem spokojený, jsem zase vypadl. Chvíli poté vyšla z koupelny i Lott a předtím v koupelně jsem si toho tolik nevšímal, ale vypadala vážně skvěle. "Páni...No sice ti to strašně sluší, ale myslím, že tomu něco chybí.." usoudil jsem a ve vteřině se u ní objevil s tmavě modrou krabičkou v ruce. "Chtěl jsem ti to dát..na uvítanou" usmál jsem se, předal jí dárek a trpělivě očekával její reakci.

Byl jsem rád, že mi to odpustila, vážně rád, ale v podvědomí jsem cítil, že to vlastně není dobře. Takový já prostě jsem a to, že mi odpustila, že jsem se jednou neohlídal a já se teď budu dušovat, že už se to nestane, ještě neznamená, že se to opravdu nestane. A i kdyby se to už opravdu nestalo, pořád to bude znamenat, že to ukrývám v sobě a hlídám, aby se to nedostalo znovu napovrch. Vlastně všechno, co jsem jí říkal, byla pravda. Ona se do mě opravdu zamilovala, aniž by poznala mé skutečné pravé já a pokud nadále bude chtít být se mnou, asi bude muset skousnout fakt, že ve svém nitru jsem bezcitný krvelačný upír. Ale pryč od těchto úvah, teď se naopak alespoň jednou chovám tak, jak si zaslouží, teda aspoň se o to snažím. Začali jsme řešit, co budeme dělat, u čehož jsem se oba dost nasmáli, až jsem začal mít pocit, že se někde třískla do hlavy. No popř. by taky mohla být opilá nebo zfetovaná, ale to je ta první verze lepší a pravděpodobnější, i když jsem to samozřejmě všechno stále myslel jen v tom humorném duchu. „Jistě, já vím, já se jen ujišťuju“ ušklíbl jsem se, zatímco jsem se na její hlavě pokoušel najít nějakou stopu po modřině. „Hledám, ale zatim marně“ pobaveně jsem odvětil na otázku ohledně rohů a to už se Lott překulila na břicho s nějakým reálnějším nápadem v hlavě. „Fajn to už zní celkem logicky“ usoudil jsem, zatímco Lott na mě de facto skočila. „No koukám“ hlesl jsem překvapeně a pobaveně zároveň, v tuto chvíli mi vážně trochu připomínala dítě, co se předávkuje kofeinem a začne být děsně hyperaktivní..ale stejně byla roztomilá.

Měl jsem v hlavě několik myšlenek, ale první, co ze mě vypadlo, když se vrátila zpět do pokoje, bylo, za co jsem si to vlastně zasloužil. Tiše jsem si povzdechl, když mi hned po vysvětlení začala předkládat své nepodložené obavy z toho, že mě ztratí. Ujistil jsem ji, že toho se rozhodně bát nemusí a pro jistotu ji hned na to políbil a zarazil tak další její protesty. Následně jsem si o ní na chvíli opřel čelo, a jakmile začala s tím, že mi ten hřbitov ještě v žádném případě neodpustila, čemuž bych se teda ani nedivil, tak jsem se na ni podíval ve stylu „prosím, prosím, smutně koukám“. „Fajn, super“ prohlásil jsem, ale v očích měl vděčnost, i když jsem to tak neřekl. Ovšem když nad tím tak přemýšlím, co ona mi vlastně odpustila? Že jsem se jednou choval jinak, než jakýho mě zná, ale to není žádné provinění, to je fakt, na kterém nemohu nic změnit. Nevím, jestli si dostatečně uvědomuje, že tohle nebyla žádná jednorázovka, takový prostě jsem a nijak to nezměním. Obávám se, že ještě není všem těm problémům na toto téma spojených s nepříjemnými konverzacemi konec, ale teď jsem to rozhodně nechtěl rozebírat. Jakmile se ke mně přitulila, instinktivně jsem ji jednou rukou objal a už jen sledoval, jak zapíná ten svůj doslova hyperaktivní mód. „To mě taky ne“ souhlasil jsem, ale pak už se musel začít smát, když se snažila něco, prakticky úplně cokoliv vymyslet. I když je pravda, že u toho vypadala nadmíru rozkošně. „Myslim, že na body to bude jednodušší“ odtušil jsem pobaveně ohledně těch jejích prvních šílených nápadů, než to vzdala a lehla si na záda. „A to něco inteligentního mám jako vymyslet já jo?“ ušklíbl jsem se, trochu se nad ní nahnul a ustaraně se na ni podíval. „Zlato nepraštila ses v nedávný době do hlavy?“ zeptal jsem se pobaveně a stále s tím samým úsměvem na rtech jí odhrnul vlasy z čela, Jakobech snad hledal nějakou modřinu.

Teď už jsem si byl naprosto jistý, že se z jejího nepředvídatelného chování jednou vážně zblázním. Nejdřív si mě začne tak hýčkat, způsobí mi takovou slast a pak se prostě zvedne a bez jediného slova odejde do koupelny. Jakmile mě přešly veškeré ty prvotní pocity včetně šoku, zamířil jsem do koupelny i já, ale moc dlouho tak nepobyl. Udělal jsem jen to nejnutnější, sklidil jsem si věci, ještě si v pokoji oblékl trenky a už zamířil zpět do postele. Vzápětí se vrátila Lott s bourbonem v ruce a já se musel spokojeně usmát. Lott se samozřejmě tvářila naprosto nevinně, takže hned po té, co jsem od ní obdržel jednu sklenku, jsem jako první prolomil to ticho svou otázkou. Její odpověď mě..no dobře, bude to znít extrémně egoisticky, teda ne že bych takový nebyl, ale nepřekvapila mě. Navenek jsem se však tvářil pouze vděčně, což jsem taky skutečně byl. „S tím souhlasím“ odvětil jsem, dnešek byl pravdu skvělý, a nechal se políbit. S její druhou větou jsem zas až tolik spokojený nebyl, zase se trápila kvůli něčemu v tuto chvíli tak absurdnímu. Tiše jsem si povzdechl, lehce ji vzal za bradu a donutil ji, aby se mi podívala do očí. „Lott tohle už jsme přece jednou probírali. Nic z toho dělat nemusíš jen proto, abys mě náhodou neztratila, protože..ani já už si nedokážu představit život bez tebe“ upřímně a povzbudivě jsem se pousmál, hned na to si vzal její obličej do dlaní a láskyplně a hřejivě ji políbil.

V tuto chvíli už jsem nevnímal vůbec nic jiného, jen to, co se mnou dělá. Bože, jak já jsem rád, že jsem upír a nejen to, že i má přítelkyně je upírka a máme proto na tohle, na všechno, vůbec všeobecně na sebe celou věčnost. Věčnost, ve které budeme stále stejně mladí, stejně krásní a tak mě napadá, jestli se tohohle vůbec někdy nabažíme. Je to vůbec možný? Jako upíři je hned naší druhou nejsilnější touhou hned po krvi právě touha po sexu a jsme tak trochu přeurčeni k tomu, být v něm nejlepší. Navíc, když mě to nepřestalo bavit ani to nějakých dvou a půl stoletích, tak už asi nikdy. Za doprovodu mých slastných vzdechů jsem si tohle naprosto užíval a vzhledem k tomu, že mi nedala žádný prostor na oddech a stále mě tak trápila, tak chvíli na to, co si konečně začala všímat mého kamaráda a strčila si ho do pusy, prostě muselo přijít moje vyvrcholení. Lott ze mě ochotně vyždímala i tu poslední kapku, a jestliže jsem k tomu poté očekával nějaké vysvětlení nebo cokoliv, byl jsem na omylu. Místo toho se v tichosti odebrala do koupelny, zatímco já zůstal s poněkud překvapeným výrazem ležet v posteli. Naštěstí tento můj výraz už asi vidět nemohla. Po chvíli jsem se konečně zvednul, a zatímco ona byla dole, já zamířil do koupelny, popadl ze země svoje oblečení, z kapes kalhot vyndal mobil a ten dárek a všechno to oblečení naházel do koše s věcmi na praní. Následně jsem se vrátil zpět do pokoje, mobil na chvíli položil na noční stolek, zatímco ten dárek do prvního šuplíku nočního stolku. Ještě jsem si stihl obléct nový trenky a už se opět posadil do postele. Hned na to se Lott v županu a s bourbonem v ruce vrátila do pokoje. No nemám já prostě úžasnou holku? pomyslel jsem si při pohledu na ní, Lott sama o sobě a navíc ještě s tím bourbonem v ruce tvořila takřka neodolatelnou kombinaci. Ovšem ani teď nic neříkala, jen mi s tím svým nevinným úsměvem podala jednu sklenku. "Můžu vědět, čím jsem si to zasloužil?" zeptal jsem se, zamyšleně ji pozoroval a pomalu upíjel ze své sklenky.

Na vztazích jsem se vždycky bál mj. i toho postupného stereotypu, bál jsem se, aby mě Lott nezačala hned v prvních dnech nudit a já bych tak získal pocit, že už mě na ní nemůže nic překvapit, že prostě každý den bude stejný. Možná je to trochu paradoxní, protože můj život se už dlouhou dobu odvíjel dost podobně, ale přesto pokaždé jinak, lépe řečeno pokaždé s někým jiným. A proto jsem se bál, že když teď budu odkázaný pouze na Lott, přestane mě to tak bavit, ale to byl omyl. Lott mě nepřestává překvapovat. Jednak jsem nečekal, že by se teď, po sexu, do čehokoli takového pouštěla a už vůbec by mě nenapadlo, že namísto toho, aby si začala hrát s mým kamarádem, mi přivodí takovou slast tímto poměrně netradičním způsobem. Líbilo se mi to a musel jsem to dát najevo hlasitým zasténáním. Zprvu jsem si i myslel nebo se spíš děsil toho, že je to jen její další provokace, že se prostě po chvíli odtáhne, opět se začne tak děsně nevinně usmívat a v tu chvíli se z ní já asi vážně zblázním, ale nic takového se nekonalo. No dobře, zblázním se z ní asi tak jako tak, ale ne proto, že bych měl chuť ji za tu provokaci přetrhnout, ale naopak kvůli té slasti, které se mi stále dostává. Musel jsem vzdychat ještě víc a proto jsem věděl, že tohle už nebude mít dlouhého trvání, Lott to poznala taky a konečně se svými ústy přesunula k mému kamarádovi, kterého si ochotně vzala do pusy. Tohle byla asi ta poslední kapka,nedokázal jsem a vlastně už jsem ani nemusel déle vydržet prostě jsem se udělal přímo jí do pusy.

Být upírem má vážně své nesporné výhody, dříve jsem sice celou svou upírskou podstatu nenáviděl, ale teď je tomu přesně naopak a neměnil bych. Teď na tom naopak nevidím jedinou věc špatnou, což taky samozřejmě není dobře, ale s tím už nic nenadělám, vždyť já sám jsem…špatný. Jednou z těch mnoha výhod, co upírství přináší, je beze sporu to, že opravdu nemusíme spát a popravdě pod pojmem odpočinek si momentálně nedokážu představit nic lepšího než to, co se děje právě teď. Nejdříve ty polibky, naprosto jsem si to užíval a já sám ani nic moc nedělal, jen vnímal každičký její dotek. Měl jsem jistou teorii i tom, co bude následovat a i když jsem vlastně ani pořádně nevěděl, proč to dělá, rozhodně bych jí v tom nebránil, ovšem to, co nakonec udělala, bylo naprosto úžasný. Tak, jak ona se tvářila překvapeně na začátku, jsem se teď pro změnu tvářil překvapeně já. Samozřejmě, že se mi to líbilo a moc a, i když já v tomto směru na rozdíl od Lott nebývám příliš hlasitý, což má své důvody z minulosti, kdy ne vždy jsme si mohli nějakou hlasitost dovolit a mě už to pak prostě zůstalo. Avšak teď to ani jinak nešlo. Děsně mě to vzrušovalo, možná mj. trochu i tou bezmocí, kdy mě tak trápila, ale já nemohl nic udělat. Nemohl jsem ji zastavit, na to se mi to až moc líbilo. Měl jsem sám se sebou co dělat, ale můj kamarád na to nakonec stejně reagoval po svém a postavil se mi. Bylo to zvláštní, bylo to zcela pochopitelné, nebylo na tom vůbec nic divného a přesto jsem si připadal zvláštně..tak jako podivně obnaženě.

Ještě jsem se stále lehce pobaveně pousmál nad její odpovědí, než jsem se uvelebil vedle ní. Nedivil jsem se jí, mě samotného to překvapovalo víc než dost, ale taky mě zajímalo, jak dlouhé tohle mé chování bude mít trvání. Přece jen, dobře vím, že takový nejsem, takže tohle je prostě jen výjimka způsobenou celou to atmosférou dnešního dne. Chvíli jsem ji jen mlčky zaujatě sledoval, než mě přetočila zpět na záda a obkročmo si na mě sedla. Neprotestoval jsem, proč taky, namísto toho jsem si užíval veškeré její doteky, každičký její polibek i to, jak se mi stále otírala o rozkrok. Odsouhlasil jsem jí její nápad, že jí jakožto správný přítel doprovodím do práce a když vyrazíme včas, můžeme ještě předtím něco podniknout. Jakmile se začala vzdalovat od mého krku, tvářil jsem se stále spokojeněji a myslel si, že vím, co chce udělat nebo to byla alespoň jedna z možností, ale spletl jsem se. Je to vlastně celkem divný říct, že já jsem se spletl, ale stalo se. To, co nakonec udělala, mě naprosto dostalo. Poměrně hlasitě jsem zasténal, ani jsem nemohl jinak. Tělem mi projela obrovská vlna slasti, něco takového už jsem opravdu dlouho nezažil. Ono ani není divu, protože, řekněme si to upřímně, sbalit upírku bývá většinou o něco málo těžší a musím udělat něco víc, než se jen usmát jako je tomu v případě naivních lidských dívek a já jsem kolikrát vážně tak líný, že se ani snažit nechci, i když vím, že bych bez problému mohl mít, na kterou si ukážu. Navíc, ne každá upírka má k něčemu takovému dostatek odvahy a chutě experimentovat. Když o tom tak přemýšlím, i Lott mě tímhle vlastně dost překvapila.

Všiml jsem si jejího překvapeného obličeje, když jsem jí její nápad odsouhlasil a nedivil jsem se jí, sám sebe jsem kolikrát udivoval. Ještě jsem se lehce pousmál nad její větou a už s ní v náručí zamířil do pokoje. Samozřejmě mě nezapomněla pocuchat ve vlasech a na můj pohled reagovala tím svým naprosto dokonalým úsměvem, který jsem na ní tolik miloval..i když bych jí to asi nahlas neřekl. Vypadala teď tak sladce a zároveň vlastně alespoň po té citové stránce zranitelně. Pak už jsem ji položil do postele a ještě, než jsem si lehl vedle ní, jsem ji něžně políbil. „Co..to ti to přijde tak nereálný?“ lehce pobaveně jsem se usmál, byla z mého chování stejně překvapená jako já sám. Chvíli jsem si vychutnával jen ten pohled na celé její nádherné tělo a na její větu bych nejspíš i nějak reagoval, nicméně nedala mi tu možnost. Jakmile se na mě posadila, automaticky jsem ji jednou rukou chytil za zadek a druhou jí přejel po zádech až nakonec taky skončila na stejném místě, co ta první. "No tak to nemohu odmítnout" hlesl jsem, zatímco jsem si naplno užíval její polibky na mém krku a samozřejmě též její provokaci, kdy se mi otírala o rozkrok. Neříkala náhodou, že chce odpočívat? problesklo mi hlavou, ale vlastně už jsem si celkem zvykl na to, že mě prostě bude neustále provokovat a na mě je, abych se snažil odolávat.

Někdy mě napadá myšlenka, jestli mě to jednou neomrzí, přece jen prakticky celý svůj život žiju takovým tím stylem víno, ženy, zpěv a je pravda, že už tak žiju opravdu, opravdu dlouho, ale dnešek mě zase přesvědčil, jak moc jsou tyto myšlenky mylné. Já svůj život miluju, není se ani čemu divit, jsem dokonalý, mám naprosto dokonalou přítelkyni a tudíž spolu vždy máme naprosto dokonalý sex, co víc by si někdo jako já mohl přát. Po její větě jsem se tiše pobaveně zasmál, ale neodpovídal jsem, možná taky z toho důvodu, že jsem stále ještě dýchal nepatrně hlasitěji a rychleji než normálně. Samozřejmě, že jsem to bral jako srandu, koneckonců já přece dobře vím, že byl dokonalý, jaký jiný by měl taky být. Jakmile se ke mně přitiskla, tentokrát oběma rukama jsem ji objal kolem pasu a oba jsme si na chvíli jen užívali vzájemnou těsnou blízkost. Souhlasně jsem zamručel, když navrhla, že bychom si mohli jít teď jen tak lehnout. „To by šlo“ pousmál jsem se, bůhví proč mi to teď nějak nevadilo. Pak už seskočila z pračky, která to všechno nějakým zázrakem ustála, a to mě rovnou do náruče a optala se, jestli ji odnesu. „Bude mi potěšením“ pousmál jsem se a s ní v náručí jsem se pomalu vydal k posteli do ložnice. Ještě jsem se na ni podíval stylem "Ne, ty sis to prostě nemohla odpustit" když mě pocuchala ve vlasech a pak už s ní tedy opravdu zamířil do ložnice. Po celou dobu se mi koutky úst točily do úsměvu a oči mi zářily, ano byl jsem opravdu šťastný. Jakmile jsme se objevili u postele, něžně jsem ji tam uložil a ještě než jsem se od ní odtáhl, tak jsem ji se stejnou něhou políbil. Pak už jsem se natáhl vedle ní, ale hned jsem se natočil na bok, abych na ni stále dobře viděl.

Její slova mě zrovna moc neuklidnily, rázem jsem tak cítil ještě větší zodpovědnost za to, co udělám. Opravdu mi tahle situace připadala trochu, jakoby šla na popravu a tohle by měly být její poslední slova. Ta její odevzdanost a naprostá důvěra ve mne byla až děsivá, ale o to víc jsem věděl, že se prostě musím nějakým způsobem ovládnout. Hned na to už jsem se jí prostě musel zakousnout do krku, nešlo to jinak, když už jsem měl rty stejně těsně u rány. Byl jsem jí vlastně vděčný, že mi to dovolila, jakoby mi tím poskytla to poslední, co mi ještě chybělo k naprosté spokojenosti. Její krev pro mě byla skutečně mnohem lákavější, než kdy kterákoliv jiná a já sám nechápal proč. No dobře, jedna teorie by tu byla, jen jsem nějak nemohl uvěřit tomu, že by to bylo možné. Na Lott mi záleží víc, než na komkoli jiném a proto i její krev je pro mě tolik výjimečná. A nebo mám jenom štěstí, že zrovna ona má tak dobrou krev. Tak či onak vždy je pro mě hrozně těžké se od ní odtáhnout, ale nakonec jsem to nějakým způsobem dokázal. Toho jejího pohledu si nešlo nevšimnout a vyvolával ve mně zvláštní pocit. Připadal jsem si trochu jako dítě, která prvně zvládne jízdu na kole bez postranních koleček, i když předtím mámě jasně tvrdí, že to nezvládne, což mě celkem pobavilo, ale co když tohle byla jenom náhoda..Raději jsem nad tím moc nepřemýšlel a vášnivě s vděčností a její krví na rtech ji políbil. Toužebně jsem jí oplácel každý její polibek, zatímco jsem stále zrychloval tempo. Tohle už vážně dlouho nevydržím, ale cítil jsem, že jsme na tom naštěstí dost podobně. V jednu chvíli mi protrhla ret a já ucítil svou krev, což nás oba ještě více nabudilo, Lott tak dosáhla svého orgasmu a já brzy na to také, zatímco ona mi ze rtu sála krev. Vytáhl jsem z ní svého kamaráda a zároveň jí hlasitě dýchal u ucha, tohle vážně bude chtít asi o trochu delší čas na oddech než obvykle.

S tímhle se asi prostě bude muset smířit, já nikdy nebudu okamžitě dělat to, co mi řekne. Vždycky budu mít svůj vlastní plán, a pokud se mé plány budou někdy rozcházet s těmi jejími, s větší pravděpodobností se budu řídit tím svým..a nebo najdu nějaké kompromisní řešení. Brzo jsem jí ale už dopřál, co chtěla, koneckonců chtěl jsem to přece taky. Na okamžik mě přece jen přemohla touha a já se naklonil k jejímu krku, dokonce mi i narostly upíří špičáky, ale nakonec jsem se ovládl a jen ji lehce štípl do krku. Pro jistotu jsem si začal hledět spíš své druhé, mnohem bezpečnější činnosti a začal zvyšovat tempo. Nepatrnou chvíli jsem si jen užíval ničím nerušený sex, jestli se to tak dá vůbec říct, než mi to celé začala trochu komplikovat Lott. „Co to děláš?“ zašeptal jsem poněkud ztrápeně, když jsem viděl, jak její ruka putuje ke krku s jasným cílem protrhnout kůži. Byly dvě možnosti, buď mi naprosto bezmezně důvěřuje, nebo je totální blázen..což je svým způsobem vlastně totéž. Jasně, když to tak vezmu, tak není zas tak pravděpodobné, že jakmile ochutnám její krev, opět to skončí tak, jako na tom hřbitově, ale na druhou stranu proč to riskovat, navíc ještě v době kdy už jsem tak jako tak dost vzrušený a tím pádem ne úplně schopen uvažovat racionálně a poslouchat mozek. Ovšem ona se prostě rozhodla se vystavit jako pokusný králík a nezbývá jí tedy, než mi důvěřovat. A já bych jí měl dokázat, že nevkládá důvěru do špatné osoby. Jakmile se má hlava ocitla přesně u rány a rty se mi zmáčely krví, věděl jsem, že je to konec, tomuhle se nedokážu ubránit. S jedinou myšlenkou, abych nezklamal její důvěru, jsem se do ní zakousl. Rázem mnou projela obrovská vlna uspokojení z ukojení toho prvotního chtíče, ale hned na to se objevil další chtíč, další touha. Začal jsem sát její krev, dychtivě, ale ne hltavě, spíše jsem si to vychutnával. Její krev pro mě byla jasnou drogou, silnější než kdy jakákoliv jiná. Na okamžik jsem se doslova ztratil v té záplavě slasti, než jsem se zase probral. Musím to ukončit, hned! Ale jak? Nakonec ne tak těžko, stačilo si v hlavě vybavit, co by se stalo, kdybych nepřestal a v tu ránu jsem se odtáhl od toho jejího stále tak lákavého krčku. Lačně jsem se na ni podíval a s krví ještě na rtech ji opět vášnivě políbil. Byl jsem jí na jednu stranu hrozně vděčný, že mi dala tu možnost, možná to na mě šlo i vidět, ale na tu druhou, nemyslím si, že by měla tak riskovat, co kdyby to takhle dobře nedopadlo. Pak už jsem notně povzbuzený tou krví nejspíš mnohonásobně zvýšil tempo, teď už se to vážně hodně podobalo spíš tomu dravému a především rychlému upířímu sexu, neboť lidé by na tohle asi ani neměli výdrž.