Příspěvky uživatele

„Nojo, holka si prostě vybrala špatný čas“ ledabyle jsem pokrčil rameny, přece jen, kdyby se tu Sof objevila dejme tomu třeba před půl rokem, neměl bych jediný důvod to utnout. V tom mi to došlo, sice jsem samozřejmě neměl nejmenší tušení, kdy přesně jsem s Lott začal chodit, ale bylo to někdy v létě a teď je zima, tudíž kolem toho půl roku to bude. Takže já už jsem půl roku s jednou a tou samou a ještě mi z toho nehráblo? Úspěch..i když jak to tak vypadá, stále jsem si asi ještě dostatečně nezvykl, když jsem schopný jí něco takového udělat.. uvažoval jsem a stejně měl pocit, že by to chtělo zápis do Guinessovy knihy rekordů. Z myšlenek mě vytrhl jeho pohyb vpřed. „Mám to ale štěstí“ uchechtl jsem se, hrozně mě bavilo ho provokovat navíc když jsem věděl, že by mi tu hlavu neurval i kdyby mu to Lott dokonce i povolila. Jeho další věta mě tak trochu pobavila, ale zároveň mě nutila přemýšlet. Kdybych měl nějaké to svědomí, které by mě nutilo jí to říct, řekl bych jí to, ale takhle to bylo čistě na mém rozhodnutí. Kdybych měl tu jistotu, že mi to odpustí, tak jí to snad i řeknu, ale já tu jistotu neměl. "Hmm a jinak ti tahle amatérská psychologie obvykle zabírá?" ušklíbl jsem se, snad si nemůže myslet, že by mě k něčemu mohl donutit, pokud se jí to rozhodnu říct, tak pouze ze svého vlastního přesvědčení, nikoliv kvůli jeho chabému psychickému nátlaku. "A mimochodem, tohle si vem a vzhledem k tomu, jak příšerně to páchne, to laskavě už nevěš po mém domě jo?" dodal jsem a hodil mu tu jeho příšernou mikinu k nohám.

Obvykle mi vyhovuje, že je Lott upír, už tak musím být kolikrát něžnější, než jsem a kdybych se ještě musel starat o to, abych jí jakožto člověku neublížil, tak bych se jí nemohl pomalu ani dotknout. Nyní by bylo ale mnohem výhodnější, kdyby byla člověkem a tím pádem by nic necítila. U sebe to totiž ještě jakž takž dokážu zamaskovat a zbytek okecat, ale z celého domu to půjde jen hodně těžko. Ono by tím pádem stačilo, kdyby se tu Sofia objevila dřív, ještě době, kdy u mě Lott nebydlela. Takhle vážně nemám nejmenší tušení, jak to chci vyřešit. To abych se teď přestěhoval povzdechl jsem si. Aby toho nebylo málo, samozřejmě se tu znovu objevil i William. Věděl jsem, že minimálně na začátku tady nebyl, ale jak dlouho už tu je a kolik toho stihnul vidět, to jsem nevěděl. Nehledě na to, že zrovna on by si to dokázal domyslet i kdyby to pravda nebyla.
Po celou dobu, co jsem ho sledoval, jsem jen tiše nespokojeně vrčel a pevně v rukou svíral tu jeho mikinu, abych se uklidnil, ale prozatím jsem ji neroztrhal, to by byla vážně ubohost. „Ani bych neřekl, o použitý hračky velice rychle ztrácím zájem" odvětil jsem. Byla to pravda, já nikdy nebo málokdy spal s někým dvakrát vyjma Lott, ale tu nepovažuji za hračku, takže té se tohle pravidlo netýká. A kdyby nebyla Sof nejlepší a neviděl jsem u ní možnost si vybít agresi, tak už si jí taky ani nevšimnu.

Byl jsem už pevně rozhodnutý nedat jí, co chce a ta debata, která následovala hned poté, mě už taky začínala dost unavovat, takže jsem na obě její odpovědi reagoval jen otráveným protočením očí a tichým povzdechnutím. Poté jsem se na ni na pár okamžiků zadíval klasickým toužebným pohledem, přece jen ať už je mé momentální smýšlení jakékoliv, pořád jsem jenom chlap a nemůžu dělat, jakože nic nevidím. V zápětí jsem se objevil u ní, ale podle toho, co udělala, má slova evidentně moc velký účinek neměla. Než jsem se pořádně vzpamatoval, mé rty se pohybovaly podle instinktivního vžitého chování, a proto jsem jí stejně několik polibků oplatil. No nebo to bylo možná proto, že jsem to tak podvědomě pořád chtěl, ale každopádně jsem to hned poté zarazil a tentokrát už definitivně. Začal jsem se shánět po veškerém svém oblečení a cestou jí znovu nabádal k tomu, aby už konečně vypadla, v opačném případě už bych ji asi vážně vykopal násilím, už mi pomalu docházela trpělivost. „Každá změna je dobrá a ty mi prostě jen závidíš“ prohlásil jsem a zapadl do koupelny, kde jsem veškeré oblečení hodil do koše. Tu sprchu jsem přece jen radši neriskoval, kdoví co udělá. Avšak realita byla kupodivu přijatelnější, než jsem si myslel, vypadalo to totiž, že vážně odchází. Vítězně jsem se pousmál a prostě ji bez rozloučení nechal odejít, ale můj úsměv nevydržel dlouho. Možná to bylo tím, že otevřela dveře nebo tím, že už jsem konečně začal plně vnímat své okolí, že jsem si konečně všiml ještě dalšího pachu. No jistě-William. Bože ten vlček ani neví jak obrovský má štěstí, že se v tomhle městě nesmí zabíjet, jinak by byl už dávno na kousky. Takhle mi nezbývá, než jen nespokojeně vrčet a tolerovat jeho existenci. Vzhledem k tomu, že teď už jsem byl spíš nasraný než vzrušený, jsem se mohl přesunout do pokoje, vyhrabat tam prostě nějaký nový trenky, kalhoty a triko, abych se mohl již oblečený vrátit zpět. I když samozřejmě, pokud se sebou do Lottiného příchodu něco neudělám, tak jí asi stejně i přesto, že budu mít co vysvětlovat, stihnu ojet dřív než otevře pusu s prvními námitkami. Teď jsem ale mířil ven a cestou jsem si všiml rudého nápisu na zrcadle. No super..asi by to chtělo uklízečku zavrčel jsem v duchu, ale teď se tím zas až tolik nezaobíral, místo toho jsem s jasným odporem popadl ten kus hadru, co se mi válel na podlaze a vyšel ven. Jednak proto, abych se přesvědčil, že před domem se již žádný nápis nevyskytuje a taky proto, že jsem toho vlkodlaka stále dost jasně cítil, tudíž mi bylo jasné, že je stále někde poblíž. Ostatně jako vždy. Nejprve podle pachu jsem poznal přibližné místo, kde je a pak už jsem jen upřeně hleděl právě tímto směrem, dokud jsem ve stínech nerozpoznal jeho siluetu. Probodával jsem ho vražedným pohledem, zatímco mi hlavou běhaly myšlenky kolik toho asi tak viděl, jestli to řekne Lott, jestli mu uvěří apod.

Ty její jedovatý kecy už jsem prostě neřešil, odpovídal jsem jí takovou nějakou zlatou střední cestou a myslel si svoje. Lott skutečně miluju a rozhodně bych neřekl, že mě to nějak oslabuje. Dalo mi to další úplně novou stránku mé osobnosti, do té doby jsem si myslel, že v sobě žádné city prostě ani nemám, ale mám a to přece není špatně. Navíc jak už jsem říkal, chtělo to změnu a po všech těch letech vážně není od věci se vrátit domů k té samé, nikoliv vysedávat v baru a shánět si další krátkodobou hračku. Vlastně si myslím, že kdyby se nejednalo zrovna o Sofii, neměl bych zas až takový problém s tím zůstat Lott věrný. Nakonec jsem to ale i tak dokázal zastavit, což znamenalo vyslechnout si další a další poznámky a stále být ve střehu, protože mi bylo úplně jasný, že jen tak neodejde. „To máš pravdu, tyhle kecy jsou vážně nudný, ale vzhledem k tomu, že je posloucháš jen ty, tak myslím, že to nějak přežiju“ ušklíbl jsem se a sledoval, jak se přemísťuje od země do křesla, kde mě taky obeznámila se svým plánem. „No výborně, tím pádem mi nějak není jasný, co ještě děláš v mým domě“ odvětil jsem, nutně jsem potřeboval, aby vypadla, ale to se mi asi jen tak nepoštěstí. „Momentálně jsi spíš komplikace a komplikace jsou otravné“ řekl jsem tak trochu pohrdavě. Jestli jsem doteď neměl sto chutí jí zabít, poté co se začala sama sebe dotýkat a uspokojovat se, jsem měl pocit, že buď se na ni vrhnu, nebo po ní hodím první ostrý předmět, co mi padne pod ruku. Nakonec jsem se ale ovládl a neudělal ani jedno ani druhé, protože obojí by mělo dosti podobné důsledky. Stejně jsem tam ale nevydržel jen tak stát a přesunul se za ní, abych jí znovu vysvětlil, že se snaží marně. No evidentně krom toho, že je slepá, je ještě ke všemu i hluchá, neboť zcela samozřejmě udělala pravý opak. Přitáhla si mě k sobě a začala mě líbat, přičemž má ruka se nějakým způsobem ocitla v jejím rozkroku. Než jsem se stihl vzpamatovat, opětoval jsem jí několik znovu hodně dravých polibků. Bylo by tak snadné tomu podlehnout, ale tady už šlo mj. i o princip, takže i kdybych měl tu jistotu, že se o tom Lott prostě nedozví a mě bylo úplně jedno, že ji podvedu, jakože nebylo, neudělal bych to, protože jsem se tak prostě rozhodl. Konečně jsem se od ní tedy odtáhl za doprovodu ostrého agresivního zavrčení. „Tys mi snad nerozuměla?!“ procedil jsem a znovu od ní poodstoupil. "Vážně by ses radši měla sebrat a vypadnout, momentálně mě totiž dost zdržuješ" řekl jsem už o něco klidněji, zatímco jsem chodil po domě a sbíral svoje oblečení. Se vším tím oblečením jsem pak zamířil do koupelny, kde jsem to všechno nacpal do koše na praní s úmyslem to taky co nejdřív vyprat, ale to ještě může chvilku počkat. Teď bylo hlavní, že se to v tom koši vůbec ocitlo, neboť jsem věděl, že teď si to na sebe rozhodně vzít znovu nemůžu. Na okamžik jsem se opřel o umyvadlo, hleděl na sebe do zrcadla a jen přemýšlel o tom, co jsem to sakra zase prováděl. Po celou tu dobu jsem bedlivě poslouchal, aby mi neunikl jediný její pohyb a mohl jí tak případně kdykoliv cokoliv zarazit.

„Ale jo, celkem jo“ řekl jsem jakoby zamyšleně, ale přesvědčeně, pak už jsem si chvíli užíval jejího snažení, následní jsme si vyměnili úlohy, než jsme se na to úplně vykašlali. Tohle jsme byli prostě my, proč bychom se namáhali a dělali něco, z čeho my sami nic extra nemáme. To už jsem ale věděl, že dál už to oddalovat nemůžu, buď jí prostě hned teď ojedu, nebo si budu hrát na mučedníka a ukončím to, i když je to teda neskutečný týrání. Rozhodl jsem se pro druhou možnost a to jen a pouze kvůli Lott, ach kdyby jen věděla. Jistě, kdyby to věděla, tak mě zabije, měla by na to ostatně plné právo, i když momentálně jsem si připadal, že bych za tenhle svůj počin měl dostat nějakou cenu. „Aspoň jí každý zná a já jsem velice rád středem pozornosti“ ušklíbl jsem se a sledoval, jak se zvedá, ale podle očekávání se samozřejmě k žádnému odchodu nechystala. Místo toho se pohodlně usadila do křesla a já nad tím musel protočit očima. Takhle, kdyby ji tu viděla Lott, to bych to asi vážně neokecal, takže se jí musím nějak nenápadně zbavit. „To jo a na otravný fanynky svého přítele rozhodně není zvědavá a jak jsi sama řekla, ty máš přece ještě další zajímavý plány, tak co kdyby ses přesunula a šla otravovat život zase někomu jinému, hm?“ probodl jsem ji pohledem a na její následnou větu o tom, že zábava to bude teprve až ona přijde už jsem nahlas nereagoval, jen jsem si v duchu pomyslel něco ve stylu Jak pro koho. No a aby toho nebylo málo, Sof zjevně všechny své pokusy ještě nevzdala a stále se mě snaží k tomu sexu dokopat. A že samozřejmě přesně ví, jak na to! Nejprve jsem se na ni zadíval toužebně, ale brzy se můj pohled změnil na takový vražedný, tohle mě vážně ničilo a ona to taky moc dobře věděla. Na okamžik jsem silně semknul víčka a ruce sevřel v pěst, přičemž se mi až nehty zaryly do kůže, abych se stále udržel v tom stavu, kdy opravdu přemýšlím mozkem. Následně jsem se objevil jakoby z boku těsně za ní a naklonil se k jejímu uchu. "Nech toho, tohle ti nevyjde, smiř se s tím" procedil jsem skrz stále zaťaté zuby. Už jsem vážně nutně potřeboval tu sprchu, jenže zrovna jí jsem vážně ani v nejmenším nevěřil a nechat ji tady jen tak by bylo bláznovství, protože ať už by udělala cokoliv, určitě by to nebylo nechat mě se v klidu vysprchovat. Na druhou stranu, brzo mi ale stejně asi nic jiného nezbude.

Neměl bych to dělat, ale děje se tak. Stále si ale připomínám, že to musím dokázat zastavit a alespoň na pár vteřin se mi to taky podařilo. „Jistě že ne“ zatvářil jsem se naprosto nechápavě, jakože jak z té mé věty mohla tohle vydedukovat. „Nechápu, proč bych se zrovna tobě měl zpovídat, navíc já byl vždycky rozený hráč“ lehce jsem se ušklíbl, jistěže Lott miluju, ale zrovna s ní se tak o tom budu bavit. Jasně, miluju jí a přitom jí teď podvádim, já jsem vážně nenapravitelný idiot pomyslel jsem si, ale to už jsem zase ležel na zádech a znovu se mi začalo dostávat slasti, která naprosto otupila můj mozek, tudíž tyhle myšlenky šly zase na chvíli stranou. Chvíli jsem si teda jen užíval, pak jsme si dalo by se říct jen prohodili role, ale ani jednomu z nás tohle dlouho nevydrželo. Jak typické. Teď byla ta poslední možnost, kdy bych se ještě mohl vrátit ke svému plánu a ukončit to, i když ukončit jsem to měl už dávno, dokud jsem nebyl tak děsně vzrušený, teď už to půjde hodně těžko. Zkrátka jsem musel použít všechno, co šlo-myslet na Lott, dívat se jí hlavně do očí, pokud možno se jí moc nedotýkat,..Vůbec nevím, kde se ve mně vzala tak silná síla vůle, asi snaha přece jen Lott tak úplně nepodvést a taky vidina vítězství jak nad ní, tak vlastně ducha nad tělem. „No jo, musim přece dostát svým slovům“ prohodil jsem, opravdu mi nic nezpůsobí větší radost, než nedat jí, co chce. Navíc takhle je tu vysoká pravděpodobnost, že se prostě jednou vrátí, protože prohrála, nedostala to a ví, že já jsem nejlepší a když je teď ve stejném městě co já, neodolá. Já vím, já vím, tyhle myšlenky bych teď vůbec neměl mít v hlavě, ale byly tam, s tím se nedalo nic dělat. Sledoval jsem, jak se zvedá ze země, ale bylo mi jasné, že to nebude tak jednoduché, že by prostě teď vážně jen tak odešla a taky že ne. Místo toho se naprosto v klidu uvelebila do mého křesla. Lehce pobaveně jsem se uchechtl, když mi konečně vysvětlila, co tu teď hodlá dělat, ale i když ta představa byla naprosto děsivá, zůstal jsem navenek klidný. „No já jsem si doteď myslel, že nemáš žádnou oční vadu ani nic podobného, ale asi jsem se spletl, protože jestli sis nevšimla, tak tady není“ ušklíbl jsem se, zatímco jsem stále přemýšlel, jak se jí nenápadně zbavit a přitom se chovat tak nějak pořád stejně. "To asi máme rozdílný pohled na zábavu, já na sezení v křesle nic zabávného nevidim" poznamenal jsem. Musel jsem stihnout si dál ještě aspoň sprchu před tím, než přijde Lott. Sprcha ze mě aspoň trochu smyje všechny ty cizí pachy, nehledě na to, že se prostě nutně potřebuju...zchladit, ale zatím jsem si nebyl jistý, že je dobrý nápad nechat tu Sof samotnou.

„To taky nejsem, ale touze se těžko odolává“ hlesl jsem a na důkaz toho ji rovnu i políbil, ani jsem ji nenechal odpovědět, protože bychom se o tom takhle mohli hádat vážně do nekonečna a bůhví k čemu bychom došli. I když tenhle konec taky není zrovna nejlepší, skončilo to, jak to skončit muselo a to i přesto, že jsem si předsevzal, že po všech těch hádkách bych se mohl alespoň nějakou tu chvíli chovat jako správný přítel a přitom teď dělám tu největší možnou kravinu. I když já to vlastně dělám kvůli Lott, když se vyblbnu teď, bude pak menší pravděpodobnost, že ublížím jí..heh no dobře, to je asi ten nejslabší a nejnesmyslnější argument, co jsem kdy vymyslel. V duchu jsem nadával, proč jsem ta Sofia vůbec chodila, jí prostě odolávat nedokážu. Je stejná jak já, takže v sexu lepší nenajdu. Děsí mě to, ale vím, že je to pravda-ani Lott tak dobrá není, ale s ní je to o něčem jiném, nedává mi sice přesně to, co potřebuju, což jsem si plně uvědomil až právě nyní, přece jen ona vždy byla a taky bude ta něžná a citlivá, můj pravý opak, ale s ní nejde jen o sex a mimo něj mi dává mnohem víc, než co mi kdy může dát kterákoliv jiná. S těmito myšlenkami jsem zastavil pohyby Sofiiny ruky, ale místo abych řekl, že to není správný a že prostě nemůžu, jsem jen řekl, aby tolik nepospíchala. „Každý je přesně takový, jaký se cítí být, ne jakého ho vidí nějaká jedna bezcitná mrcha, jejíž názor stejně nikoho nezajímá“ poučil jsem ji klidně, její slova jsem bral stejně jen jako provokaci a to už jsem se opět ocitl na zádech. Nějakou dobu jsem si tak mohl užívat jejího snažení, než se zvedla já se pro změnu mohl kochat pohledem na její dokonalé tělo. Pak se začala nějakého potěšení dožadovat i ona a proto jsem jí chvíli dráždil jazykem v místech, kdy by nejradši byl můj kamarád, ale to nešlo. Znovu mi v hlavě vyskočil můj původní plán, že si s ní, co nejvíc užiju, ale nevyspím se s ní a vzhledem k tomu, že její uspokojování v osnově taky nebylo, zase jsem toho nechal a znovu se s ní přetočil. Musel jsem to ukončit a to okamžitě, i když jsem neměl tušení, jak to chci teď vydržet. Nad její větou jsem se zatvářil lehce zamyšleně a pak se vítězně usmál. "Spíš tě chci ochránit od dalšího zbytečnýho snažení.." hlesl jsem a na chvíli se odmlčel, protože z plného soustředění mě vyrušil další její počin a na okamžik se jen lačným pohledem podíval na tekoucí krev. Kupodivu jsem ale odolal, možná taky proto, že jsem mimo jiné byl i vynikající hráč a tohle celé byla jen hra, tudíž pokud chci vyhrát, musim vydržet. "Znáš to, v nejlepším se má přestat nebo říct pokračování příště..takže pro pokračování se budeš muset zapsat na čekací listinu" ušklíbl jsem se, pustil ji a opravdu se od ní odtáhl a se samolibým úsměvem ji pozoroval.

„Kdyby. Jenže to už bys to nebyla ty a kdybys to nebyla ty..nemuselo by se tohle stát“ hlesl jsem, konec spíš už jen tak skoro zašeptal a ve vteřině spojil naše rty ve vášnivém polibku. Tohle by mi taky klidně mohlo stačit, ale jak už to tak bývá, já chtěl víc a to hlavně proto, že se jednalo právě o Sofii. Věděl jsem, že se budu moct vyblbnout, víc než můžu s Lott a to byla nabídka, která se prostě neodmítá. Stále jsem se uklidňoval myšlenkou, že Lott tu přece teď není, nikdy se o tomhle nemusí dozvědět a všechno bude v pořádku, o své svědomí jsem se nestaral, stejně jsem žádné neměl. Velice snad jsem zapomněl na všechny okolnosti včetně toho, že jsem se s ní přece nechtěl vyspat a brzo jsem si už jen užíval. Nejvíce samozřejmě přesně ty chvíle, kdy jsem jí mohl trápit, ničit a zároveň přivádět k rozkoši, vždyť to byl přece taky důvod, proč to vlastně dělám..nebo aspoň jeden z důvodů. Na chvíli jsem se probral v době, kdy se její ruka znovu ocitla v mých kalhotách a snažil se ji přimět, aby zpomalila. „Budu si věřit, věřil jsem si celý svůj život a nemám důvod na tom nic měnit“ objasnil jsem, nevěděl jsem, jestli jsou její slova pravdivá nebo si to vymyslela, tak to ostatně taky znělo, ale tak jako tak, nikdo a nic nemůže být lepšího než já. Pak už jsem skončil opět na zádech a věděl úplně přesně, co bude následovat, tudíž bych ji měl správně zastavit, ale já to neudělal. Užíval jsem si každičký její dotek, každičký pohyb a pochopitelně mě nezapomněla zbavit dalších pár kapiček krve, jinak bychom to snad ani nebyli my. Samozřejmě jsem věděl, že jí to dlouho nevydrží, takže když přestala, vůbec mě to nepřekvapilo. Co mě ale trochu překvapilo bylo, že si stoupla. To je konec problesklo mi hlavou, zatímco jsem se na ni jen toužebně a lačně díval, dokud se její rozkrok neocitl u mého obličeje. No jistě, to je jí typické. Začal jsem jí tedy dráždit jazykem, víceméně jen proto, abych jí opravdu připomněl, jak moc jsem dokonalý. Vjížděl jsem jazykem tam a zase zpět, různě jím kroužil, sál poštěváček a všeobecně se celkem snažil, i když i kdybych se nesnažil vůbec, bylo by to perfektní. Tohle mi ale taky moc dlouho nevydrželo, vždyť já neměl žádný velký zájem o to ji uspokojovat, když já sám z toho nic moc nemám. Navíc takhle jsem zatím neuspokojoval ani Lott, natožpak Sofi. Lott..Lott..musim přestat. Hned! v hlavě jsem měl nejmíň tisíc varovných majáčků, které houkaly jeden přes druhý a já bych je přitom tolik rád všechny vypnul. Nějakým způsobem jsem se s ní tedy dokázal přetočit zase zpátky, přišpendlit ji tak k zemi a znovu chytit její ruce. Skrz zuby se mi dralo tiché vrčení, nechtěl, no nebo chtěl i nechtěl jsem to udělat, ale já hlavně nemohl,takže jsem byl pevně rozhodnutý to ukončit, jen jsem teď hledal způsob.

„Lituješ? Nesmysl, tobě je to stejně fuk“ prohlásil jsem sebejistě, mě už to sice tak fuk nebylo, navíc vím, že každým svým krokem stále více a více kandiduji na nejhoršího přítele roku, ale Sofia měla pravdu, já se vážně nezměním a prostě si nenechám ujít příležitost, kór když se mi tak sama nabízí. Chtěl jsem si jen ukořistit pár jejích polibků, ale ani pořádně nevím, jak se to všechno stalo a brzy už jsme byli oba polonazí na zemi a já se rty pomaloučku začal věnovat jejím prsům. Potřeboval jsem se tak nějak pořádné vyblbnout, to byl taky hlavní důvod, proč jsem to celé ještě neutnul, tedy krom toho, že se mi ta stopka čím dál tím více příčila. Sice jsme chvíli řešili možnost, že bych jí mohl ublížit něčím jiným než jen třeba svými zuby, ale to jsem pro jistotu zamítl a jal se dál bavit tím, co mě taky vždy lákalo nejvíc. Sání krve je vůbec jedna z nejlepších a zároveň jedna z nejzákeřnějších upírských mučících praktik, daným lidem tak způsobujete rozkoš a zároveň je to ničí, kór když víte, jak na to. Navíc když se to spojí se sexem samotným nebo s jeho předehrou, najednou neexistuje nic lepšího. Takže by se vlastně dalo říct, že jsem se právě ocitl v ráji a taky že jsem hodlal dosyta využít rajské pohostinnosti. Začal jsem zuby doslova drtit její bradavky, mělo to přesně ten účinek, jaký jsem očekával, jí se to líbilo samozřejmě a lhal bych, kdybych tvrdil, že se mnou to nic nedělalo. Jen jsem se zatím snažil se držet, myslet na to, jak moc je tohle všechno špatně a že to ukončení už mělo přijít dávno. Musím se k tomu nějak donutit, musím, prostě musím. Jenže, jak to mám asi tak zvládnout, když se mi v tuto chvíli Sof právě úspěšně dobývá do kalhot. Alespoň na chvíli jsem ji zarazil, chtěl jsem to oddalovat, chtěl jsem si s ní co nejvíce užít, aniž by došlo na samotný akt. Zkrátka jsem z toho chtěl vytěžit maximum a pokud možno ještě vyjít jako vítěz. "To si ani nemyslím..já to vím" samolibě jsem se pousmál, přece jen, podnikla tohle všechno, dala si tu práci s tím mě vůbec najít a teď se jen tak nevzdá. Dalo by se říct, že jsem měl pravdu, neboť se se mnou znovu přetočila a tentokrát už se to neobešlo ani bez ztráty oblečení. Takhle to rozhodně nemělo být, ale já ji nechal, nezastavil ji. Tohle musí skončit, to už je moc...počkat nebo není? uvědomil jsem si, přece jen takhle bych mohl být spokojený i přesto, že bych do ní nezasunul a to je přece to, co jsem chtěl. Jenže jak jí znám, moc dlouho jí tahle tolerance a trpělivost nevydrží. Prozatím jsem tedy neprotestoval, jen si užíval to vše co dělala a občas, spíš jen výjimečně mi ze rtů unikl tichý slastný sten.

„Fajn..“ procedil jsem, věděl jsem, že se do toho nebude plést, proč taky, vždyť jí to vážně může být jedno. „Že ty vždycky všechno tak překroutíš“ obořil jsem se na ni s mírným úšklebkem, takhle doslovně jsem to přece původně vůbec nemyslel. Raději už jsem to dál neřešil nebo by mi došlo, že zase myslím na něco, na co bych jako správný přítel vůbec myslet neměl a co hůř, já dokonce své myšlenky i realizuji. Nemohl jsem jinak, dřív nebo později bych ji stejně políbil a kvůli jednomu nesprávnému polibku se přece ještě svět nezbořil..a vztah taky ne. No z jednoho možná ne, jenže z jednoho polibku se odvíjely další a další, najednou už jsem byl bez trika, za chvíli na gauči, ona bez podprsenky a nakonec jsme skončili na zemi. A to už vážně není věrné chování. Neměl bych to dělat, vím to, ale copak jsem mohl jen tak přestat? Navíc sakra vždyť já ji vážně chtěl. Zatím jsem se věnoval jejím prsům, což mi sice na chvíli překazila, ale brzy jsem si zase ukořistil svoje. Může být jaká chce, ale nakonec jsem si hrál zase já. Plně jsem toho využíval, lačně sál její krev než jsem se s nově nabytou dravostí přesunul nejdřív ke rtům a odtud pak zpět k prsům. Hrubě jsem skousával její bradavky a její vrčení mě jen nutilo pokračovat, dobře jsem věděl, jak moc se jí to líbí a mě nejinak. Sof si mezitím uvolnila ruce z mého sevření, které jsem trochu povolil, ne že by to bylo zcela vědomě, spíš tak nějak podvědomě jsem asi chtěl, aby mi ty kalhoty sundala, protože mi vážně dost překážely. Přesně to taky udělala a jak jsem taky mohl zrovna od ní očekávat, rovnou zajela rukou i k mému kamarádovi. Ten jí sice přivítal s radostí, ale můj momentálně dost utlačovaný rozum už tolik nadšený nebyl. Tak teď jsem vážně v prdeli.. problesklo mi hlavou, tohle nemám šanci vydržet, přesto jsem se ale ještě mermomocí chtěl držet svého plánu, už jen proto, aby to prostě neměla tak jednoduché, i když se můj plán přestat v nejlepším zdál být čím dál tím neproveditelnějším. "Nepospíchej tak, řekla jsi, že jsem tvým dnešním plánem a tenhle den ještě jen tak nekončí.." zašeptal jsem a ve stejné chvíli, kdy jsem začal mluvit jsem i zastavil její ruku. Stále jsem ji chtivě líbal a bylo vidět, že s tím prostě bojuju, chci totéž, co ona jenže já prostě nemůžu, ale asi přece jen potlačuju něco, co prostě potlačit nejde.

To snad nemůže myslet vážně, zrovna s ní se tady budu bavit o takových tématech jako je láska a vztahy, to je tak děsně absurdní. „A nebo by ses třeba do toho nemusela plést“ odvětil jsem striktně. Na její další slova jsem sice zareagoval opět sebejistě a bez váhání, ale jen tak jsem je z hlavy nevyhnal. „Hmm možná, ale na druhou stranu, aspoň se nebude nudit“ byla to vlastně pravda, vztah se mnou díky tomu jaký jsem nikdy nemůže být nudný a stereotypní, protože tam schází ta jistota, ale na druhou stranu jsem jí musel dát za pravdu. Já rozhodně pro Lott nejsem dobrý, už takhle jí tak trochu dalo by se říct kazím a nejspíš nikdy jí nebudu přítelem, který jí bude nosit modré z nebe. Měla pravdu i v tom, že se prostě nezměním nebo aspoň ne dostatečně..ne dostatečně na to, abych teď kvůli Lott odmítl jakékoliv potěšení, které mi tu bylo nabízeno. Navíc, když vím, že bych si tak aspoň mohl vybít to, co normálně nemůžu, nehledě na to, že vím jak moc je Sof dobrá. Možná mě až děsilo, jak moc dobře mě zná, i přesto, jak relativně málo času jsme spolu strávili, ale je to spíš tím, že jsme opravdu dost stejní. Dál už jsem ale tohle vážně nechtěl řešit, místo toho ji začal bezmyšlenkovitě líbat a poté, co mi sundala triko, začaly naše přesuny. Nejdříve jsme se ocitli u zdi, kde jsem jí stihl tak maximálně protrhnout ret a po chvíli už jsem ležel na gauči, kde se mi konečně naskytl pohled na její dokonalé poprsí. Ani tam jsme ale nevydrželi dlouho, neboť já jsem rozhodně nehodlal být ten dole, takže jsem se s ní přetočil, ani jsem nekoukal na to, abychom zůstali na gauči, což se taky nestalo a ona tvrdě dopadla zády na zem. Tam už jsem se mohl konečně začít věnovat jejím prsům, ovšem ne na dlouho, což se mi samozřejmě vyloženě nelíbilo. Začala s tématem mučení, což bylo moje, zbožňoval jsem někoho trápit, způsobovat mu bolest a rozkoš zároveň. Částečně se to objevovalo v každém sexu i s Lott, ale zdaleka ne v takovém měřítku, jako bych si mohl dovolit právě se Sofií. Po pravdě bych využil její nabídky sakra rád, ale nešlo to, pak bych určitě definitivně na všechno zapomenul a to si přitom mám pořád připomínat, že se s ní přece nechci přímo vyspat, právě proto jsem taky reagoval, jak jsem reagoval. Lehce pobaveně jsem se nad její větou pousmál, ta vařečka by vážně moc dlouho nevydržela, a proto nemělo ani smysl pro ni chodit. Raději jsem jí řekl, aby se na to vykašlala a rovnou se s ní taky znovu přetočil, i když mě to stálo značné úsilí. Ona naštěstí neprotestovala, což je jen a jen dobře. „S radostí“ vydechl jsem těsně před tím, než jsem znovu smočil rty v její krvi, moc dlouho jsem ale na tomto jednom místě nevydržel a velice rychle se přesunul výš, kam jsem zabořil své špičáky. Rukama jsem doslova drtil ty její a to se ještě postupně stupňovalo, čím víc krve jsem od ní získával. Zároveň jsem se ale stále snažil myslet pokud možno alespoň trochu na něco asexuálního a to hlavně od doby, kdy se ke mě tak natiskla. Moc dobře to ale nešlo, takže můj kamarád přece jen začal pomalu narůstat, takže ty kalhoty mi za chvíli začínaly být dosti těsné, i když já vlastně nechtěl, aby mi je sundala, takhle jsem měl alespoň trochu pocit, že to mám stále ještě pod kontrolou. Nyní jsem ale jen horko těžko dokázal myslet ještě na něco jiného, než že chci vlastně dohnat to, co jsem s Lott na tom hřbitově už neudělal. S Lott jsem se přece jen alespoň občas držel trochu zpátky, abych jí tolik neublížil, tady jsem nemusel. Tady jsem myslel jen na to, abych ji nezabil, ale jinak mi bylo úplně fuk, jak dopadne. Po snad nekonečné době jsem se nějakým způsobem dokázal odtrhnout od rány a rty od krve se přesunul k těm jejím, abych ji mohl opět dychtivě políbit. Teď nastala jedna z mých nejoblíbenějších částí, polibky jsem se postupně přesunul opět k jejím prsům a vítězně se pousmál, než jsem doslova zaútočil na její bradavky. Opět to nebylo žádné něžné sání, s dravostí si je bral mezi rty a velice, velice často skončily mezi mými zuby, které je nemilosrdně skousávaly, než je opět pustily.

Nad její odpovědí už jsem jen zavrtěl hlavou, stejně si každý pořád budeme myslet svoje a i když má pravdu jen jeden z nás, a to já, ten druhý to stejně nikdy nepřizná. Nic z dalších témat už nemělo smysl znovu rozebírat, takže jsme se zastavili až u tématu s názvem Moje přítelkyně. „O to ty se nestarej“ varoval jsem ji, byl jsem si ale naprosto jistý, že zrovna ona jí to vykládat nebude. Místo dalšího odolávání už jsem ji prostě začal líbat, nechal si sundat triko a alespoň krátkodobě přirazit na zeď. Brzy jsme si ale místa vyměnili, tohle jsem na sexu s ní miloval. Právě proto, že jsme byli tak stejní, jsme se neustále dohadovali a nikdo nechtěl prohrát, takže se neustále přesouváme a nikdy nezůstaneme po celou dobu na jednom místě. A když je to celou dobu prováděno s upíří rychlostí, má to něco do sebe. Teď jsme si oba chvíli hleděli svého a vzájemně si neodporovali, přičemž ona se stihla přivítat s mým kamarádem. Na její větu jsem slovně nereagoval, jen spokojeně vydechl, i když ve skutečnosti jsem vůbec neměl v plánu jí ho ukazovat, ale byl to jen plán, bůhví jestli to vydržím. Za chvíli už jsme se ocitli pro změnu v obýváku na gauči, kde jsem měl velice brzy ale na velice krátkou dobu skvělý výhled na její poprsí. S tím jsem samozřejmě musel něco udělat, takže jsem se s ní znovu přetočil, přičemž ona dopadla zády na zem a vytvořil si tak skvělý přístup k jejím prsům. K těm jsem se taky hned sklonil a začal je zasypával polibky alespoň do doby, než se u mých rtů objevila ještě jiná krev, než má vlastní. Šel jsem dalo by se říct po stopě, cestičku kudy krev stékala, jsem zase slízával, až jsem se dostal k ráně, než jsem ale stačil cokoliv dalšího udělat, už jsem se zase ocitl na zemi. Nespokojeně jsem zavrčel, už zase mi něco překazila. Nad její větou jsem se zatvářil pobaveně, spokojeně a překvapeně zároveň. "To čekáš, že tu mám domácí mučírnu nebo co?" hlesl jsem pobaveně. "Najdeš tu maximálně tak vařečku a ani tím si nejsem moc jistý" zauvažoval jsem stále trochu pobaveně, přece jen vařečkou se trestají maximálně tak malé děti, ale pak mi došlo, že teď musím jednat rychle nebo se sebere a za chvíli bude zpět i s tou vařečkou. Tedy ne že bych to nechtěl, spíš jsem se bál, že pak už bych se možná v potřebný čas nedokázal zastavit. Jinak bych možná odpověděl i jinak, ono se tu určitě najde i něco lepšího než jen nějaká vařečka. "Ale na to se vykašli.." promluvil jsem znovu, na chvíli se odmlčel a znovu se s ní přetočil. Musel jsem vynaložit značné úsilí, protože tentokrát mě držela a ani to nevypadalo, že by mě chtěla pouštět, ale přece jen mám pořád ještě víc síly. "jestli tu vůbec něco takovýho je, nechce se mi to ničit" dopověděl jsem, přece jen v mé ruce by to bylo za pár vteřin na kusy. Tentokrát jsem ji držel pevně za ruce zase já, lačně se podíval na ránu a na všechnu tu krev a už teď si oblízl rty. Přisál jsem se k ráně, ale potřeboval jsem do ní prostě zabořit zuby, takže jsem rty vystoupal o nepatrný kousek výš, nechal si narůst špičáky a bez nějakého další čekání se do ní prostě zakousl. Celkem mi to připomínalo tu situaci s Lott na hřbitově, opět jsem ji držel pod sebou, její ruce pevně zakotvené pod mými a opět z ní piju krev, jen tentokrát to bylo s tím rozdílem, že Sofii jsem klidně ublížit mohl, co víc líbilo se jí to, nehledě na to, že by mi to i v opačném případě mohlo být fuk.

Svou odpovědí mi jen potvrdila to, co já už jsem stejně dobře věděl, takže jsem se jen nespokojeně ušklíbl, ale nemělo smysl to komentovat. „Jo zatím“ odpověděl jsem skálopevně, i když ona o tom možná pochybuje, já si byl jistý, že jsou situace, ve kterých by mým měřítkem prostě neprošla. Nechtěl jsem s ní řešit ani to, co si představuju pod pojmem krása, to by mohl být taky vážně na dlouho. Pak už jsem jí podal trochu upravenou verzi toho, proč jsem se vlastně rozhodl pro změnu v podobě vztahu. Vlastně jsem ani moc nelhal, jen jsem vynechal pár detailů, jako třeba, že Lott skutečně miluju, znamená pro mě teď celý můj život a nedokážu si ho bez ní představit a právě proto jsem s ní. Jak říkám, detaily, s kterými jsem ji rozhodně nehodlal zatěžovat. „Nojo, ale ta tu teď není…jinak bys ty už byla dávno pryč“ odvětil jsem, vlastně si celkem dost protiřečím. Právě jsem si alespoň v duchu řekl, jak Lott miluju a jak pro mě znamená celý můj život a přitom o ní teď dokážu mluvit takhle jenom proto, aby neutrpěla má pověst. Jsem vážně nenapravitelný. Nakonec ve mně přece jen vyhrálo mé staré já a já ji začal vášnivě líbat, brzo mi přes hlavu přetáhla triko a o chvíli později už jsme se ocitli u zdi. I když jakékoliv mučení a způsobování bolesti se mi všeobecně vzato líbí, jsem spíš sadista než masochista, takže její pokus o to, způsobit mi nějakou bolest, jsem jí pochopitelně okamžitě zatrhl, přetočil se s ní a silně jí přirazil na stěnu. Tohle se mi líbilo, málo ke komu jsem mohl být tak, řekněme bezohledný. Vytáhl jsem jí nohu k pasu a slíbal jí zbylou krev, než se jí to drobné zranění zahojilo. Ucítil jsem její ruku na svém kamarádovi a i když jsem s tím už počítal, stejně ve mně alespoň v podvědomí zatrnulo, vždyť teď už bych tam měl pouštět výhradně jen Lott, co to vůbec sakra dělám. „Nojo, přece jen jsi mi asi trochu chyběla..“ hlesl jsem, chyběla mi v tom smyslu, že jsem si na ní opravdu mohl vybít svou agresi bez jakýchkoli následků a mohl jsem pak nadále Lott poskytovat tolik něžnosti, kolik si určitě zasloužila, i přesto, že takový v jádru nejsem. Možná bych se měl trochu bát, jestli se právě teď neobjeví ve dveřích, ale prostě mi asi nezbývalo než doufat, že se to nestane a důvěřovat svým smyslům, které mě na její případný příchod upozorní dřív, než by mohla Lott cokoli uvidět. Náhle jsem se ocitl na gauči v obýváku a ještě před tím, než se objevila Sofia, jejíž jméno jsem stále jen tipoval, jsem trochu odsunul konferenční stolek, protože, jestli to takhle půjde dál, budeme potřebovat trochu víc místa. S lačným pohledem jsem sledoval, jak se zbavuje podprsenky, než jsem ji jednou rukou opět chytil za zadek, druhou jí přejel po zádech a tiskl si ji k sobě. Cítil jsem, že mi protrhla ret, v čemž jsem jí nebránil, tyhle krvavý hrátky jsem stejně vždycky miloval. Jenže vzhledem k tomu, že mezi námi to stejně vždycky bylo o tom, kdo má momentálně navrch, nemohl jsem být dlouho dole. Chvíli jsem uvažoval, jestli se mám snažit a udělat to tak, abychom stále zůstali na gauči, ale nakonec jsem se na to vykašlal, úplně klasicky se s ní přetočil a tudíž s ní bezohledně praštil o zem. Opět jsem ji chytil za stehno a jednu nohu si vytáhl k pasu, ale rty jsem se už přesunul k prsům. Stále mi ze rtu tekla krev, takže každičkým mým polibkem jsem její prsa zamazával od krve, která ale nikdy moc dlouho nevydržela, protože jsem ji zase hned slíbal.

Pobaveně jsem se pousmál, co se chování týče, byli jsme vážně jak dvojčata. Už jsem se raději vydal do kuchyně pro svou záchranu aneb bourbon a zatím se jí stále snažil nějakým způsobem odolávat. „A nejsem snad?“ samolibě a zároveň svatouškovsky jsem se pousmál, i když, no dobře samozřejmě že nejsem, málokdo má horší způsoby a temnější myšlenky než já, o minulosti radši ani nemluvě. Chvíli jsem na její slova ještě stále odpovídal s chladnou hlavou, ale jak dlouho to v její přítomnosti ještě vydržím, to jsem neměl ponětí. „Zatím jo no“ pokrčil jsem rameny, dokud si neusmyslim, že chci pro jednou někoho hodnějšího, pak už by rozhodně neměla šanci projít. Jakmile seděla na lince, mé ruce se automaticky ocitly na typických místech, což byly v tomto případě její nohy. „Možná..“ hlesl jsem zamyšleně, i když těch věcí, co vyjmenovala, že jsou pro mě znakem krásy, by bylo víc, ale měla pravdu, po sexu s ní přece jen vážně toužím, nemá smysl si to zapírat. Pak jsem jí chvíli jen poslouchal, než seskočila z linky a já trochu poodstoupil. Určitě bych udělal nejlíp, kdybych toho využil a nechal ji odejít, ale neudělal jsem to. „Víš po 200, skoro 300 letech ti i tenhle volný způsob života začne připadat jaksi stereotypní, takže se prostě rozhodneš pro změnu, i kdyby to měla být změna k horšímu“ vysvětlil jsem jí klidně. Místo toho, abych měl ale v hlavě nějaké důvody, proč po ní nevyjet, vyskakoval mi tam jeden za druhým, proč ano. Nakonec jsem to tak trochu dalo by se říct vzdal, alespoň tak to asi vypadalo, ale v hlavě se mi urodil jeden plán, kterého jsem se chtěl pokud možno držet. Líbal jsem ji vášnivě a chtivě a odtáhl se jen v tu chvíli, kdy mi přes hlavu přetáhla triko. To už jsme se ocitli u zdi, což jsem nijak neřešil, stejně bychom se tam dřív nebo později ocitli tak jako tak. Znovu jsem ji začal líbat, ale ve chvíli, kdy mě začala jakoby škrtit, jsem protestně prudce cvakl zuby a tudíž jí protrhl spodní ret. Třískl jsem s ní o zeď pro změnu já, tahle pozice mi stejně vyhovovala víc a vzhledem k tomu, že se jí ze rtu stále ještě řinula krev, hodlal jsem využít těch pár chvil než se jí to zahojí, takže jsem se znovu přisál k jejím rtům. Jednou rukou jsem ji pevně držel ani ne tak v pase jako spíš za bok a druhou jí opět přejel po tetování, než jsem celou tuhle její nohu vytáhl k pasu a znovu jí tak provokativně přejel po lýtku.

„No jistě“ sarkasticky jsem se ušklíbl. Byli jsme oba dva až děsivě stejní, každý si šel za svým cílem, který prostě dostal ať se děje, co se děje a velkorysost byl jen bonus, který obětem darujeme, když nám to přijde výhodné. Pak už jsem odkráčel do kuchyně, přičemž jsem položil jednu svou otázku. „A víš, že je mi to fuk, mám totiž dojem, že v hlavě nemáme stejný plán“ odvětil jsem, byl to problém, pokud se my dva neshodneme, nikdo se toho svého nebude chtít vzdát, ale dnes měla ona výhodu. Věděla totiž přesně, co chce, zatímco já jsem váhal mezi tím, co bych měl chtít a tím, co opravdu chci. Na její slova už jsem nereagoval a jen mlčky sledoval, jak si přede mnou sundává šaty. Musel bych jí dát za pravdu, jen by k tomu museli být ještě ti správní lidé, protože upřímně, být to Lott, neváhám ani vteřinu. S tou bych věděl, že je to správně, takhle se jen snažím potlačovat i ten sebemenší náznak touhy a radši si nalhávat, že jí přece už nechci. Jakmile ve mně znovu začala vyvolávat ten pocit, že po ní vlastně toužim, přetočil jsem se s ní a chytl jí za ruce, přičemž jsem se jí snažil vysvětlit, aby to prostě radši zabalila. Natáhl jsem se za ní, abych si nalil další sklenku bourbonu a alespoň na okamžik tak myslel na něco jinýho. „Asi jsem ještě vybíravější než kdy dřív“ pronesl jsem klidně a poté, co vyskočila na linku, jsem do sebe kopl i tu druhou polovinu obsahu mé skleničky. Sakra tohle vážně není dobrý, tohle dlouho nevydržim prolétlo mi hlavou, ale navenek jsem se choval mnohem sebejistěji. Jedna má ruka se objevila na jejím stehně někde v místech jejího tetování, zatímco tou druhou jsem se natáhl trochu za sebe a přejel jí po lýtku. „To není pravda, musí to být navíc ještě mimořádně hezký, tím se okruh trochu zužuje“ upřesnil jsem, jenže bohužel nebo bohudík, ona splňovala i tohle pravidlo. Pohled jsem měl po celou dobu zabodnutý víceméně pouze kamsi k jejím prsům až v době, kdy si začala hrát s ramínkem od podprsenky a nějak nebezpečně ho začala sundávat dolů jsem pohled upřel právě tímto směrem, což teda nebyl až takový rozdíl. Chvíli jsem vůbec nic nedělal a jen poslouchal jednu její nesmyslnou větu za druhou. Dobře vím, že jí chci to se prostě nezmění, ale podvést Lott? Jako bych už tak neměl dost problémů, i když kdyby se o tom nedozvěděla..komu by to ublížilo? Všichni by byli spokojení. Takto jsem uvažoval až do doby, než seskočila z linky a já od ní trochu poodstoupil. "Tomuhle přece sama nevěříš..Tady jde o princip, ty to chceš, tudíž to nejlepší, co můžu udělat je ti to nedat" ušklíbl jsem se, znovu jsem si nalil, i když teď už jen pár kapek, které jsem taky okamžitě vypil a zamyšleně hleděl nejdřív do prázdné skleničky a poté na ni. "Ale na druhou stranu, proč se zbytečně tak trápit.." hlesl jsem zamyšleně, položil skleničku zpět na linku a v další vteřině už měl rty přilepené k těm jejím v toužebném polibku, kde vážně nebyla ani známka po jemnosti. Je pravda, že s ní to bylo zase o něčem jiném, mohl jsem být hrubý jak chci a mohlo mi být jedno, jestli jí čirou náhodou bude někdy něco bolet, což se mi líbilo. Nikdo přece netvrdí, že se s ní hned musím vyspat, ale pár přesně takovýhle polibků bych si mohl dopřát uvažoval jsem, nejspíš jsem se snažil nějakým způsobem ospravedlnit své momentální chování.