Příspěvky uživatele

Upřímně se nad těmi slovy, co vypouštěl vousáč z úst musela zasmát. "Trhat od sebe?" Zopakovala po něm a zavrtěla hlavou, přičemž začala s tekutinou uvnitř skleničky, ve které byl i led, kroužit. "Leda ve snu." Mrkla na něj a hraně se na něj uculila. "A nevím, proč bych měla ničit něco, kam chodím ráda...." Zabrblala a protočila panenkami. Jenom by tomu idiotovi, který se už rozhodl odejít, vyjasnila, že na ni nic zkoušet nemá, pokud ona sama nechce. Tady tihle ubožáci jsou jí akorát tak k smíchu. Nemohla si nevšimnout, jak se barman za pultem díval pořád stejným pohledem a prakticky se mu výraz vůbec neměnil. To ona umí taky. A moc dobře. Ale lepší je se na někoho dívat opravdu zle a být hnusná i slovně, to však tenhle zažít nechce. Hodila do sebe zbytek whisky a skleničkou trochu více třískla o barovou desku. "Přestaň tak čumět a dej mi další, dvojitou." Poručila si propálila jej pohledem.

Na to už radši nijak nereagovala a hodila do sebe dalšího panáka. Pak si však objednala whisky, kterou do sebe nehodlala hodit na ex... ale vychutnat si ji. Jo, střídá to, ale co je na tom. Špatně jí bývá opravdu jen výjimečně.
Barman se toho chopil a místo ní odsud vypakoval toho ožralýho kreténa. "Já jen informovala, že mu rozbiju hubu, nemusel jsi nic dělat... aspoň by ses pobavil nad tím, jak ženská bije chlapa." Pobaveně se ušklíbla a zavrtěla hlavou.

Uslyšela jednoho z barmanů, jak mluví jejím směrem. Zvedla pohled a pozvedla obočí v totálně otráveném výrazu, jakože jí je to úplně jedno. "Vím, kdy mám přestat a fakt mě nezabije několik panáků." S úšklebkem nad tím zavrtí hlavou. A rozhodně by teda na sebe ani v opilosti nenechala sáhnout. To sotva.
"Táhni do hajzlu." Zasyčela směrem k tomu chlapovi, který se nedal odbýt a furt a furt si jel svoje. Zamračeně se podívala na barmana za pultem a levou pěstí zlehka bouchla do desky. "Jestli tenhle kretén do deseti vteřin neodejde, přísahám, že mu rozbiju hubu." Vážně se na barmana, který teda vypadal hodně v pohodě, ale co jí je po tom, že, podívala. A bude toho schopná, jestli jí ten týpek nedá pokoj.

Po hodně dlouhé se rozhodla zamířit do baru. Vše si tak nějak urovnala a zase je na scéně ta stará, zlá Aina... no, možná ještě horší. To se uvidí. Jediná věc, kterou nemá ještě vyřešenou je ta zbraň, kterou má u sebe stále William. I přesto, že to v práci nějak ututlala, ji musí prostě dostat zpátky. A že ji dostane.
Vstoupila dovnitř a ihned ji ovanul ten vzduch přímo typický pro taková místa. Porozhlédla se kolem a vydala se více do nitra baru. S chladným výrazem ze sebe sundala bundu, pod kterou měla černé tričko, které obepínalo její postavu a zvýrazňovalo tak křivky, za které se stydět nemusí. K nim černé rifle a stejně tak zbarvené tenisky. Zamířila mezi lidmi k baru, kde bundu přehodila přes opěradlo barové židle a posadila se. "Cokoliv, co tady máte, hlavně ať je to alkoholický... třeba vodku." Poručila si u barmana, opřela se lokty o barovou desku a s protočením očí se podívala kolem sebe... žilo to tady, to teda jo. Vzala si svoji objednávku a na ex ji vypila, načež si poručila další. Naháže do sebe pár panáků, trochu se opije a pak půjde... stejně má volno. "Dej mi pokoj." Zavrčela na nějakého dotěrného chlapa, co se vedle ní objevil, solidně na mol a začal do ní valit takové ty typické kecy pro opilce, co se snaží sbalit nějakou holku... jestli takhle bude otravovat dál někoho, jako je ona, tak se stane něco zlého... ještě se hodně držela.

"Najdu si Tě." Zavrčela na něj a sledovala, jak mizí pryč. Měla chuť začít řvát, trhat, prostě všechno... ale pro dnešek toho bylo dost. Navíc, sebral jí zbraň, to v práci jen tak nevysvětlí, už tak bude mít dost problémů. Popadla své věci, zalezla za strom, kde se převlékla a zkontrolovala šrámy, které už byli téměř pryč... to rychlé uzdravování není zas tak špatné. Ještě se naposledy ohlédla tím směrem, kterým zmizel ten týpek, kterýho by nejradši uškrtila a pak se rozešla domů. Naštvaná snad ještě víc než když sem přišla.

"Nestav se mi do cesty." Vyslala k němu tato výhružná slova. Dnes už toho bylo až moc.
Když na ni začal ty bláboly se smečkou, s úšklebkem zavrtěla hlavou a švihla ocasem. "Nejsem, to je pravda." Odpoví mu tvrdě.
"Žádnou depku nemám... to je vztek." Odpoví mu a znovu, tentokrát více a výhružněji, zavrčí. Jenomže, když jí pak vezme tu zbraň, kterou potřebuje, protože jinak bude v práci peklo, zůstane na něj koukat. "Okamžitě mi to vrať." Přiblíží se k němu a zírá mu pevně a tvrdě do očí. "Dělej!" Vyštěkne na něj a má chuť po tomhle po něm vystartovat znova.

Když ucítila, jak stisk konečně povolil, okamžitě se vyhrabala na nohy a měla chuť po něm znova skočit. Ale raději to neudělala. Ran bude mít už tak dost. Zle na něj zavrčela a otřepala se. "Teď čekáš co? Že se Ti budu klanět za to, jakou lekci jsi mi dal?" Vyštěkne na něj a hned na to zakroutí hlavou. Trochu naivní myšlenka.
Otočí se ke svým věcem, které popadne do zubů a bez nějakého loučení se prostě rozeběhla pryč...

Další kolo. Byla na něj připravená, jenže pak se zase octla pod ním. A tentokrát to bylo horší. Stisk byl silnější a jí se začínalo čím dál hůře dýchat, nemohla se hnout, protože by stačil jeden špatný pohyb a bum, bylo by po ní. Počkat, vlastně... nechtěla to před nějakou dobou ještě?
Ať si udělá co chce. Zůstala ležet, všechny čtyři tlapy natažené a pokoušejíc se nadechnout, avšak šlo to stěží.

A nakonec skončila na zemi, přišpendlená, i když se snažila tak moc se rvát... a chtěla. Dřímala v ní ta šelma, která se probrala po dlouhé době. Takže i když ji držela na zemi a zlehka tiskl hrdlo, což ji i celkem bolelo, vyškubla se mu tak, že mu v tlamě zůstali dost možná chlupy, i krev, možná i kůže, ale to jí nevadilo, i když to teda bolelo. Pár obratů a byl pod ní. Tentokrát se jen tak přeprat nenechá. Tiskla ho k zemi zase ona a do hrdla se mu zakousla silně, ne jako on předtím jí... ale ne tak, aby jej zabila.
Po chvilce ho pustila, skočila z něj dolů a u několik kroků ustoupila, s vrčením. Jestli chce další, klidně to můžou opakovat. I několikrát za sebou.

Bedlivě jej sledovala, vrčela a jakmile se také přeměnil na vlkodlaka, vrčení ještě zesílilo. Jen co začal kroužit dokolečka, jak kdyby byla kořist a on dravec, přikrčila se více k zemi, vycenila tesáky snad nejvíc, co to šlo a během chvilky po něm skočila, přišpendlila ho k zemi, ale ne na dlouho, a tak začala rvačka.

Jeho zavrčení jí samozřejmě neuniklo a také mu ho ihned na to oplatila. Zatínala jednu ruku v pěst, v té druhé svírala zbraň.
"Ne, nedám." Řekla tvrdě a ustoupila zase o krok dozadu. Měla chuť odsud vypadnout. Proč ji nenechá na pokoji?!
Zbraň založila zpátky. Pak už stačil jen malý okamžik a stála před ním velká černá vlčice, z jejíchž úst se dralo výhružné vrčení doprovázené ceněním ostrých bílých tesáků.

"U nás? Co u nás? Uzdravujeme se rychle? To je mi ale úplně u prdele! Prostě bych se střelila tak, aby se nic už znova nenastartovalo, stačí?!" Hrubě na něj vyjede a přitom se opravdu zle tváří.
Je nucena zase zakroutit hlavou. "Když teď rychle vypadneš, tak žádný výčitky mít nebudeš... neprovokuj mě." Zavrčí zle.
"Tak možná to třeba jsem!" Zařve zase ona a mávne rukou, ve které drží zbraň ve vzduchu a přitom o krok ustoupí, kdyby jí chtěl kamarádku třeba tak náhodou vzít. "Vypadni odsud..."

"Ale notak. Já pracuji u policie, vím, kam se má střelit, aby se ten na druhé straně už neprobral." Zakroutila hlavou a podívala se na něj jak na idiota. Jakmile si však všimne, že se zase o něco přiblížil, prudce se na něj otočí. "O co Ti jde?!" Poměrně zvýšila úroveň hlasu a přitom se mu dívá do obličeje svým nasraným pohledem. "Nestojím o ničí starost! O ničí! Ani o tu Tvoji!" To už tak trochu řve, ale je jí to ukradené, dávala mu dost znamení, aby ji nechal na pokoji, on neposlechl, tady to má. Sáhla přitom po zbrani, kterou nechtěla mířit na něj. Jen ji držela v ruce, kterou měla svěšenou podél těla... jo, teď se chová jak magóóór.

"Nemám depresi." Zakroutila hlavou a nepřipouštěla si, že to tak fakt možná znělo. "Jsem jen neskutečně nasraná!" Vyjede z ní celkem rychle a poví to poměrně nahlas a hodně rozzuřeně, takže na chvíli zavře oči, aby se zase trochu zklidnila. Nádech, dlouhý výdech... a tak několikrát dokola.
"Neminu. Nesmím minout. A kdyby jo, tak bych to pak opakovala do té doby než by se mi to povedlo." Řekne stále se zavřenýma očima. "Ne, nechci kafe." Odpoví hrubě.

"Neznám, to máš pravdu." Řekne a pokrčí rameny, která ji trochu bolí.
Pak se ale krátce zasměje. "To fakt nehrozí." Řekne vážně a je si jistá tím, co povídá. "Ale kdyby náhodou, tak by se nejednomu člověku ulevilo. Aspoň bych si pak nemusela prostřelit palici." Mrkne na něj s úšklebkem a pak se zase s chladnou tváří zadívá do vody.