Příspěvky uživatele

"Však já taky neříkám, že jím musíte stoprocentně být, jen nemám tu jistotu. To víte, vždy je lepší být opatrnější." Teď se až moc přátelsky usměje. To u Ainy nebývá zvykem. Nad zavrčením toho psa pozvedne zamračeně obočí. "Abych nebyla já, kdo tu naposledy zavrčí." Měla to být původně slova jen pro ni a její mysl. A i kdyby Dax podle toho poznal, že je to vlkodlak. Nevadí. Alespoň si bude dávat bacha.
Zakroutí hlavou, "jen vy víte, zda jsou pravdivá." Vyzývavě na něj kouká. Od něj se toho asi moc nedočká. Typický upír. Pche.
Potřebuju znát takový chytrý řeči no. V duchu se zasměje a stále na něj kouká. "Co už." S pokrčením ramen se porozhlédne kolem. Moc lidí tu teda není.

"Hold z lidí vycítím, zda jsou normální, anebo ne." Pobaveně se ušklíbne nad jeho přiznáním o té nejhorší a neodpornější věcí, kterou může být. Upírem. "I kdybyste vysával dvacet krav za den, nebude mi to vadit. Nemám se čeho bát." Divné, že ještě nepoznal, že ona sama není tak zdaleka obyčejný člověk.
"Berte taky trochu tu moji srandu. Samozřejmě, že Pekelnej pes by vypadal jinak." Už jen ta představa... Vždyť taky sama uvažovala, že si pořídí psa, nebo hada. Hm, taková korálovka by nebyla vůbec špatná. Naopak. Může jí děsit kolemjdoucí, když si ji 'pověsí' kolem krku. Muhaha.
Zakroutí hlavou nad jeho větou. "Ale prosimvás. Myslíte, že mě trápí to, že jste upír a já bych vám měla svěřit svoji ruku? Ano, kdyby byl konec světa a všude se tu plazili Zombie. To bych se vám asi svěřila. Ale spíš to je tím, že vás neznám a nemůžu si být jistá, zda nejste jen další masový vrah, či psychopat co odřezává obětem končetiny." Tak to bylo asi krapet nevhodné. Hm, to slovo Ai nezná.
Pozvedne obočí nad tím, že by se jí něco mohlo stát. "Poslouchám..." Pobaveně se jí zvedá koutek. Tahle konverzaci ji baví. "Aina Fox," též se představí a Reiovi mávne. "Čáu," natáhne ruku a podrbe ho za ušima. Pak pohled opět obrátí na Daxe. Ty jeho poučky ji však začínají malinko vytáčet. "Už se to nemůže víc podělat... dost mi v tom v noci ruplo, asi zpřetrhané stehy," lhostejně nad tím mávne rukou. "Koukám, že se to tady upíry jen a jen hemží..."

On se zvedl a s pekelným psem po boku jde k ní. No, co si o sobě myslí?! Probodne ho pohledem a tiskne si bolavou ruku tak, že bolí ještě víc. "Ano, vidíte dobře. Jsem zraněná. A vy jste upír." Mrkne na něj a pobaveně se podívá na psa. "Stvořen samotným ďáblem, že ano?" Dodá s úšklebkem a ukáže na něj prstem. Na jeho pomoc zakroutí nesouhlasně hlavou. "Nemáte jak..."

Právě mířila od Milana. Pryč. Pryč ode všeho. V hlavě takový neuvěřitelný zmatek. Kašlu na to. Letím do Norska, už mě vážně nebaví žít ve strachu. Tiskla zdravou ruku v pěst a ani si neuvědomila, že zrovna došla téměř na střed náměstí. No, zabránila jí v tom ona menší kašna. Naklonila se přes okraj a pohlédla do vody. To lidé opravdu věří, že když tam hodí nějaké drobné, něco se jim splní? Jak absurdní. Nezabrání smíchu, co se dere na povrch.

"Divím se, že to někdo nevybral," ale tak, kdo by lezl pro pár drobných do studené vody, i když je tam sotva po kotníky. Ano, ruka ji bolela, a jak, když si ji ještě ke všemu v noci tak nehezky pošramotila. Lehce nadzvedla obvazy a jen zděšeně vykulila oči. Tolik krve. S údivem, že neprosákla se opře o obrubník co lemuje kašnu a pohlédne po náměstí. Nedaleko ní seděl muž se psem. Jo, nic by na tom nebylo, akorát, že to nebyl člověk, ale upír. Tak jestli mi dá pokoj, já se s ním rvát nebudu... kdo by asi vyhrál? No já! I když má pekelnýho psa po boku. S úšklebkem na ty dva kouká.