| Dalo by se říct, že je to taková veselá psí kopa. Na místě neposedí, čenichat nepřestane, objevovat nová a nejlépe rovnou zakázaná, nebo nepřístupná místa, to je jeho největší hobby. Rád olizuje cokoliv, na co z člověka dosáhne, nohy, ruce, tváře... Má pocit, že se vleze i do dvoucentimetrových škvýr, občas ho tak můžete najít třeba zaseknutého mezi sloupky plotu. Jenže každý se jednou unaví a i Helmutova aktivita musí být doháněna minimálně přímo úměrným spánkem. A to se pak tento malý neposeda velice rád tulí k čemukoliv, co hřeje. Takže pokud si jen tak v klídku sedíte na pohovce, čtete knížku a někde okolo vás pobíhá hnědočerná chlupatá koule, můžete v nejbližší době očekávat ve svém klině studený čumák, který si to místo vydobyje, i kdyby proti němu měl stát celý věsmír.
|
| Život milého Helmuta (tehdy to bylo ještě pouhé štěně numero duo) započal ve slamníku jedné odlehlé farmičky vzdálené od Shadowhillu jen několik kilometrů. Inu, netrvalo dlouho a všechny jeho tři sestry a bratra si nějaký hodný pán nebo paní zarezervoval a oni tak byli postupně odnášeni do svých nových domovů, až nakonec zůstalo štěně jediné. Malý sameček, plný energie a chuti si hrát. Dalo by se říct, že projevoval známky hyperaktivity a možná právě proto zůstával tak dlouho na ocet. Až do dne, kdy se u farmářských dveří objevil v kabátu zachumlaný muž, velmi sympaticky páchnoucí muž, pokud to máme hodnotit z pohledu onoho štěněte. Bylo to na Štědrý den a stálo to jen trochu slov a než se malý ovčák stačil nadát, už byl v náručí onoho muže unášen k autu, vrtěl při tom ocasem o sto šest, radostně očekávajíc ten nový domov, do kterého se určitě chystá. A opravdu.
|
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.