William Hall -

William Hall

(vzkazy posílejte na jméno: William)

FACECLAIM: Ferran Calderon
BYDLENÍ: HOTELOVÝ POKOJ
Další postavy: Terry, Peter, Milan
JMÉNO, PŘÍJMENÍ:   William Hall
POHLAVÍ:   muž
DATUM NAROZENÍ:   3.12.1799 (věk zastaven na 25 letech)
RASA:   vlkodlak
ZAMĚSTNÁNÍ:   Na volné noze
PARTNERKA:   Nezadaný
ZAJÍMAVOSTI:

  Na levém rameni jizva po stříbrné kulce. Šla jen podkožně, ale i tak stříbro zanechalo svou stopu. Ta už se neztratí nikdy.
Na pravém rameni tetování řeckého písmene Beta, asi 10cm vysoké.
VÝŠKA:   Vysoký
FYZICKÁ STAVBA:   Štíhlý, osvalený
POVAHA:     
Nosívám vlasy střižené na krátko, aby mi nepadali do očí. Je to taková univerzální délka, o kterou není potřeba se pořádně starat a upravovat ji. Nechávám si také mírné strniště, protože jsem líný a holit se mi tak často nechce. Navíc to vypadá dobře.
Vzhledově a zbarvením připomínám obyčejného vlka. Černo, šedo bílé zbarvení srsti a dodává na majestátnosti a oranžovo-hnědé oči to ještě podpoří. Ale nenechte se zmást... Oproti normálnímu vlkovi jsem celkově mnohem mohutnější a statnější. V kohoutku mám něco kolem 150cm, takže žádný drobek. Silné a svalnaté tlapy mi ale přes mou váhu a velikost dávají přiměřenou mrštnost a ohebnost. Prostě kombinace toho nejlepšího...
William měl vždy vlohy k vůdcovství, ale nikdy nebyl schopen něčeho takového dosáhnout. Vždycky obdivoval Alfu své smečky a vždy poslech jeho vůli, jako správný zástupce a hlídač. Nikdy se nevzdává a nemá rád, když prohraje. Nepouští se do otevřených konfliktů, ale pokud nic jiného nezbude, bije se jako "vlk" a jde si za svým cílem. Nenechá se zastrašit, i kdyby stál proti přesile a to může být jednou jeho konec. Vždy tu byl ale někdo, kdo ho přemluvil a donutil k "ústupu." Jakoby někdo, kdo nad ním držel ochranou ruku, i když to byl někdo jiný. Umí být ale velice trpělivý a to se projevilo v jeho životě. Taky je velice upřímný a citlivý. Když má ale svou chvilku, dokáže být i tvrdohlaví a stát si za svým. Když se na někoho upne, nechce ho jen tak nechat být a to ho vlastně přivedlo do Shadowhillu.
Optimista ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Pesimista ▬▬ Realista ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Snílek
Energický ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Líný ▬▬ Hodný ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Zlý
Společenský ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Samotář ▬▬ Chytrý ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Hloupý
Extrovert ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Introvert ▬▬ Upřímný ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Ulhaný
Skromný ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Chamtivý ▬▬ Ochotný ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Sobecký
Statečný ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Zbabělý ▬▬ Důvěřivý ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Nedůvěřivý
Ústupný ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Tvrdohlavý ▬▬ Sebejistý ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬    Nejistý

ŽIVOTOPIS:     
Narodil jsem se v Anglii na přelomu století. To byla ještě doba klidu a pohody, kdy všechno fungovalo, jak má a nic se nesralo.
Normální vlkodlačí smečka, která byla rozlehlá po celé Anglii. Bylo nás hodně, opravdu hodně, ale každý na každého dával vždycky pozor, jak to má být. Smečka vždy držela pospolu a nikdy se neobjevilo nic, co by jsme nedokázali překonat.
Já rostl a rostl. Moje matka mne milovala, můj otec jakbysmet. Měl jsem spoustu přátel, protože tenkrát naše rasa hodně prosperovala. To bylo před tím vším... Sílil jsem, učil jsem se a čas letěl jako voda v řece. Roky plynuli a já si začal budovat jméno ve smečce. Byl jsem jeden z nejsilnějších mladých a získal jsem si úctu od samotného Alfy hned po tom, co jsem podstoupil "zkoušku" dospělosti. Vlastně to všechno spočívalo v odloučení se od smečky a přežití nějaké doby sám, a nejen to. Hlavně jsme se museli dokázat se vrátit s úlovkem, který by našeho Alfu ohromil. Laně, srny, v podstatě cokoli... Spousty z nás si trouflo na srnce, ale složit jednoho statného sám... Tam jde o život. A pár takových případů bylo. Matka mne varovala, abych si nehrál na hrdinu, ale já chtěl udělat dojem a to se mi povedlo. Skolil jsem jednoho z nejstatnějších srnců z lesů ve Walesu a i vzhledem k mé velikosti by mne bez problémů převálcoval. Já bych ale chytrý, rychlí a hlavně, uměl jsem myslet a to jemu chybělo. On měl pouze zvířecí instinkty, já měl něco navíc, něco extra.
Vrátil jsem se vyčerpaný, ale přinesl jsem paroží i s hlavou oného jelena. Tím jsem si získal respekt i uznání a po nějaké další době a tvrdém tréninku jsem se stal Alfovou pravou rukou a "ochráncem" smečky. No a právě tenkrát se změnil můj život v něco víc.
Bylo to někdy před polovinou 19. století, kdy se k nám dostala informace, že do Londýna míří jedna z dědiček upířího rodu de Molerunchan. A to vyvolalo celkem pozdvižení po celé Anglii.
Naše smečka neměla nic proti upírům, pokud dodržovali daná pravidla. Žádné zabíjení především a pak nějaké další drobnosti, ale to je teď fuk. Každopádně, o tomhle rodu jsme věděli a hlavně to, že si libovali v krvi a zabíjení, takže já jsem měl sledovat každý její krok a pokud by se mělo něco dít, zasáhnout a přivést ji ke spravedlnosti. A tak jsem poslechl...
Dával jsem si pozor, aby se o mne nikdy nedozvěděla a čím déle jsem jí pozoroval, tím více jsem prohlížel skrze její oči do její duše. Věděl jsem, co lovci a i vlkodlaci udělali celé její rodině. Věděl jsem, že je zničili a snažili se je vyhubit a taky jsem věděl, že tahle se snažila udržet naživu za každou cenu. Mika... Ale taky jsem věděl, co prováděli oni. Byli schopni povraždit celou vesnici a proto jsem měl oči a uši stále v pozoru. Jenže Mika od té rodiny odešla sem... a sama...
No a potom zmizela pryč. Všichni z té rodiny měli být povražděni, ale mne to nedalo. Něco mi tam prostě nesedělo a něco ve mne se hnulo a nechtělo to nechat být. Slabost? Pro upírku? Byla to vražedkyně... Vyvraždili jí celou rodinu... A změnilo jí to... Nebyla zlá, jen... jen jí něco chybělo. Svou rodinu opustila, proč? Nechtěl jsem to nechat být a tak jsem začal hledat podrobněji až voala, byla naživu. Ano, stihla zmizet dříve, než jí lovci dostali. Potvrdili mi to zdroje, které šeptali našemu Alfovi. No a tak jsem začal pátrat a zkoumat. Všechno na vlastní pěst. Stopy mne vedli dál a dál a tak jsem byl donucen na čas opustit smečku. Našemu Alfovi se to nelíbilo a zvlášť, když přišla druhá Světová válka. Všechno bylo špatně, všechno se bortilo a existence našich druhů byly ohroženy a to se muselo nějak zařídit... Nabídl jsem se a svedl všechny, co měli tušení o nás na scestí a zmizel jsem. Cestoval jsem a dál jsem sháněl informace o Miko, až jsem narazil na horkou stopu a ta mne dovedla až do poklidného městečka, známého jako Shadowhill.

Bylo to zlé, všechno bylo zlé... Dělo se toho moc a já musel svést z cesty lovce, kteří šli po mojí smečce. Musel jsem zmizet, s Charlotte jsem se ani nerozloučil. Bývaly by í použili proti mne a to bych své kamarádce prostě nemohl udělat. A tak následovalo nahánění se přes celou zeměkouli... Amerika, Indie, Evropa, zdrhal jsem sakra dlouho až se mi snad podařilo na chvíli uklidnit situaci, bylo to v Itálii, hned byl svět růžovější a já si mohl na chvíli oddechnout. Ale opravdu jen na chvíli. Měl jsem plnou hlavu starostí. O smečku, o Miku... ale nakonec mne překvapilo něco úplně jiného. Lott... A kdejaká Lott, byla z ní upírka, čerstvě proměněná, dost zničená a nebezpečná, jako každý nově proměněný bez učitele, co by mu pomáhal. A já to tak nemohl nechat. Ujal jsem se jí, dával na ní pozor, snažil se jí naučit, co jen vlkodlak dokáže. A stejně si nejsem jist, zda to bylo dostatečné, snad ano... Lovci dali pokoj a já měl čas jen na ní. Uživili jsme se a sblížili se, hodně. Začal jsem k ní chovat city, silné city a nevěděl, zda je tak úplně opětuje či zda je toho teď schopná. Stále byla dost mimo, dost v šoku a to že se s někým vyspíte neznamená, že k vám něco cítí že. Ale... nechtěl jsem jí opouštět, vážně ne. Avšak musel jsem, to se nedalo svítit. Rozloučil jsem se s nadějí, že se ještě uvidíme a čím dříve, tím lépe a já jen doufal, že tohle zvládne. Znovu jsem stáhl lovce na svou stopu když tu začali čmuchat a Alfa mne pak vyslal do Shadowhillu. Že prý nakonec přeci jen má informace o slečně Dallum, šlechtičně, kterou jsem měl hlídat a tak byla moje práce znovuobnovena. Zavítal jsem tedy až do Shadowhillu, kde se toho semlelo až až. Mika, ta jen zmáčkla mé srdce a zdrhla, načež jí byla useknuta hlava. Ling, možná spřízněná duše taky utekla a já byl zase bez práce, bez majetku a jen trochu zásobovaný, abych alespoň dokázal zaplatit hotel.
DOVEDNOSTI:      
   SÍLA: 95%
   RYCHLOST: 65%
   VYTRVALOST: 75%
   OBRATNOST: 35%
MAGIE:      
  led   LED 10%
Magie ledu se v jeho rodině objevovala po generace. Tak mu to jeho rodiče řekli. Jenže neměl, kde se o sobě a o této síle něco naučit, takže zvládl jen vážně základní dovednosti.
ZVLÁŠTNÍ SCHOPNOST:      
  led   ZOCELOVATĚNÍ 10%

INVENTÁŘ:      
    Diamant Diamant: 1
    Smaragd Smaragd: 16
    Safír Safír: 28
    Perla Perla: 97
  kaminek   
Anch
Jestliže ho má majitel u sebe, je chráněn před jakoukoliv magií, která není silnější než 50 %. Avšak po jednom libovolně dlouhém použití je nutné ho nechat jeden reálný týden "nabít" energií!

     
Lektvar Paranoie a iluzí
Po vypití třeba i jen kapky tohoto lektvaru získá dotyčný instantní paranoidní schizofrenii na dobu čtyř dní (= 16 reálných). Bude se bát všech známých i neznámých lidí, chovat se agresivně, když se někdo dostane příliš blízko, vidět různé bludy a slyšet šeptání, které ho bude nabádat k vraždě. Používá se na nepřátele.

     
Lektvar Nezranitelnosti
Po vypití třeba i jen kapky tohoto lektvaru jste odolní vůči magií slabší než 70 % a schopnostem slabším než 30 %. Účinkuje jedno denní období (ráno, odpoledne, večer nebo noc - jeden reálný den) a užít ho smíte pouze jednou za jeden reálný týden, jinak hrozí otrava.

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.