Wabisuke Airnhart -

(vzkazy posílejte na jméno: Wabisuke)

FACECLAIM: xxx
BYDLENÍ: DOMEK

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Wabisuke Airnhart

POHLAVÍ:

muž

DATUM NAROZENÍ:

8.1.1845

RASA:

Vlkodlak

ZAMĚSTNÁNÍ:

Dřevorubec

PARTNER:

Nezadaný

RODINA:

Otec - Jménem Parnkurt Airnhart byl narozen 9.12.1711 už ve vlkodlačí formě a je již mrtev, umřel při boji se 3 upíry 5.6.1860 když jeho syn (moje postava) byl u toho a viděl jak mu v patnácti umírá otec. Tehdy jsem se poprvé vědomně proměnil na vlkodlaka a posledního upíra, který zabil mého otce, ano můj otec dokázal zabít sám 2 upíry, jsem vlastnoručně roztrhal. Můj otec pracoval stejně jako já teď, jako dřevorubec.
Matka - Jménem Franka Airnhartová byla narozena 8.5.1713 nenarodila se ve vlkodlačí formě, do té se přeměnila při prvním úplňku. Byla zabita 2 roky poté, tedy 6.5.1862 co ji zabil lovec vlkodlaků ve spánku ( o mě nevěděl). Moje matka pracovala v kavárně.
Nemám žádné sourozence.

ZAJÍMAVOSTI:

Mám jizvu přes levé oko, který mi způsobil můj první boj s upírem.

VÝŠKA:

Vysoký - 184 cm

FYZICKÁ STAVBA:

Štíhlý, ale osvalený

POVAHA:

Jelikož mi mého tátu zabili upíři, tak je od té doby nesnáším a jestli je někdy najdu v noci, tak je rozsápu, pokud mohu tedy. Nesnáším hluk, místa kde je více lidí, nesnáším když mě někdo otravuje. Mám radši samotu a klid. Dokážu pomoct ostatním vlkodlakům když jde o hon na upíry, ale do žádné smečky nepatřím a ani se nesnažím žít svůj zvířecí život. Spíš se snažím chovat jako člověk, abych si mohl vyhlédnout svoji obět. Ale jinak jsem klidný.Nikdy jsem nevyžadoval spousty přátel, ale nějaké mám i když nejsem se všema zadobře.
K novým lidem se chovám neutrálně, ale jsou případy kdy někoho nesnáším od pohledu.Po mém otci jsem zdědil spoustu věcí a to i radost v přírodě.Miluji když se mohu dlouhé hodiny potloukat sám v lese, bez žádné civilizace, ale to si protiřečím, protože ten les sám kácím.Po svém otci mám i velkou úctu ke starým lidem, snažím se jim pomoct když mohu, ale to se stává málokdy, když skoro vůbec nechodím do města.

Optimista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimista	▬▬	Realista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energický	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líný	▬▬	Hodný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlý
Společenský	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotář	▬▬	Chytrý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupý
Extrovert	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvert	▬▬	Upřímný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaný
Skromný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivý	▬▬	Ochotný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecký
Statečný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělý	▬▬	Důvěřivý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivý
Ústupný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavý	▬▬	Sebejistý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistý

ŽIVOTOPIS:

Narodil jsem se jako můj otec, v podobě vlkodlaka, ale poté mi dlouho trvalo než jsem se dokázal z vlastní vůle přeměnit. S mojí rodinou jsme žili poklidný život v domku na kraji města, kde bydlím do dnes. Můj otec byl dřevorubec a často mě brával s sebou do práce, kde mi ukazoval různé sekery, jak kácí strom, ba dokonce jsem si mohl zkusit pokácet ve svých 12 svůj první strom. Byl to nezapomenutelný pocit když přede mnou padal takový kolos. Moje máma mě také brala do práce, pracovala v kavárně, poté co jsem tam byl pouze 2 krát, tak ji došlo, že nemám moc rád hlučná místa, proto mě tam přestala brát. Tudíž jsem většinu času trávil se svým otcem v práci, nebo jsem si hrál jako malý dítě v lese za chatkou. Dodnes je tam můj starý úkryt, kam rád stále chodím. Přibližně téhož roku mi vysvětlili co jsem zač, co znamená být vlkodlak, upír a obyčejný člověk, celý večer mi rodiče všechno vysvětlovali. V mých 13 jsem se dozvěděl o magii, tak když si o tom moji rodiče přišli znova promluvit, něco jsem zkoušel už předtím, ale moc mi to nešlo. Můj otec používal ledovou magii a moje matka zase vodní magii. Jako většinu svých věcí jsem zdědil po svém otci a začal mě učit základy ledové magie, prý jsem tehdy nebyl na hlubší znalosti připravený. Má vrozená schopnost mi začala dávat smysl a byl jsem nadšení když jsem dokázal nechat zchladnout nůž o pár stupňů. 2 roky jsem si užíval svého života, který se opakoval dokola a mně to vůbec nevadilo, byl jsem štastný. Ale asi půl roku po mých patnáctinách jsem šel jako většinou s tátou do práce. Ten den se choval nějak divně... Moc pozornosti jsem tomu nedával, řekl jsem si, že jen má špatný den, a proto jsem šel dělat to co obvykle. Nejdříve jsem začal sekat dřevo na menší části, jen pár kousků, aby to nebylo špatně, vždy jsem se pak zeptal kolik jich mám ještě dosekat, poté jsem je začal hoblovat a různě upravovat. Zničehonic jsme zaslechl obrovskou ránu, běžel jsem se podívat co se stalo, můj otec byl v polo útočné pozici, ohlédl se na mě a řekl ,,Schovej se prosím tamhle a nevycházej dokud Ti to neřeknu!'' , udělal jsem co mi řekl. V těch dveří byla škvíra, tudíž jsem mohl koukat co se děje, objevili se nějací 3 chlapy. Nejdříve na mého otce začali řvát, už ani nevím co mu chtěli, jeden z nich na mého otce zaútočil. Lehce se tomu vyhnul a okamžitě zahájil protiútok. Jednoduše ho dostal na zem, myslel jsem si, že s takovou mého otce nemohou porazit, ale mýlil jsem se. Byli to upíři, první, které jsem kdy viděl. Můj otec se proměnil a oni jen zvýšili tempo a vycenili zuby. Museli o mě vědět, ale asi mě nepovažovali za hrozbu. Můj otec dokázal porazit dva upíry, kdybych byl jen tehdy statečný a pomohl mu, otec zakousl druhého upíra, ale třetí mu dal poslední ránu když byl k němu zády, tehdy jsem se tak naštval, že jsem vykopl dveře už ve vlkodlačí podobě, moje první přeměna z vlastní vůle a šel jsem ho dorazit. Nebyl jsem silný a ani zkušený jako můj otec nebo ten upír, ale měl jsem štěstí, byl už slabý z boje s mým otcem a i pomalejší, ale přesto mě poznamenal na celý život. Udělal mi obrovský šrám nad levým okem. Když jsem zabil posledního upíra ihned jsem přiskočil ke svému napůl živém otci, který vydechoval z posledních už ani nebyl ve vlkodlačí podobě, i já jsem se ani nevím jak proměnil zpět. Zeptal jsem se ho ,,Proč?'' odpověděl mi, ,,Jsem na Tebe pyš...ný..'' hned co to dořekl umřel. Začal jsem brečet, nevím jak, ale matka něco vycítila. Okamžitě odešla z práce s tím, že musí jít ihned domů, že hodiny si odpracuje později. Když jsem přicházel domů s mým otcem v náručí uviděl jsem svoji matku jak běží v dálce, ale proměněná, aby běžela rychleji. Se slzami v očích jsem se na ní pohlédl. Hned jak mě zahlídla, proměnila se zpět. Začala brečet..., stejně jako já. Nevěděla co se stalo, řekl jsem jí co se přihodilo a dělo. Něco si potichu šeptla, nerozuměl jsem jí. Hned na to jsme šli pohřbít mého otce na zahradě. Ten den jsem nemohl usnout, ale moje matka odešla, někdy v noci, na pár dní pryč nikdo nevěděl kam šla, ba dokonce ani já to nevěděl. Druhý den jsem obdržel dopis o tom, že je propuštěna. Pár dní asi tři možná čtyři se objevila doma. V ruce držela pytel a v tom pytli bylo to co bych do ní nikdy neřekl, 16 upířích hlav, některý z nich byl dokonce i sourozenec, nebo i rodič těch kdo zabil mého otce. Pravila ,,Synu..., teď jsem známá jako Trhačka Upírů, promiň..., že jsem byla tak dlouho pryč.'' Požádala abych šel na chvíli do svého pokoje, nevím co udělala s těmi hlavami, pouze jsem slyšel jak stojí nad hrobem mého otce a říká ,,Podívej co jsem dokázala'' a stále u toho brečela. Ten večer jsem ji ukázal dopis z kavárny ani jí to nevadilo, prý se to dalo čekat. Začala brát zakázky na vraždy, hlavně upírů, nikdy mě nevzala s sebou, prý nemůže přijít o dalšího člena rodiny. Dva roky jsem žil ve stresu, že se nevrátí, umřela kde jsem to nejméně oba čekali, doma v poseli. Zabil jí lovec vlkodlaků, taková sračka to byla, že se jí ani nepostavil čelem. Nezabil mě jen kvůli tomu, že jsem tehdy byl na noční. Když jsem přišel domů a zjistil to, tak jsem skoro zničil celý dům ze svého vzteku, že jsem nedokázal ochránit ani svojí matku. Pochoval jsem si vedle svého otce. V dálce jsem slyšel vytí. Nevěděl jsem kdo to je.. O pár hodin se objevili nějaký vlkodlaci, myslel jsem, že to bude můj konce, ale byli to přátelé našeho rodu. Postarali se o mě dokud jsme nedosáhl zletilosti. Řekli mi, abych to bral jako službu našemu rodu a prý jsme si kvit. Poděkoval jsem a odešel jsem do našeho domku. Trvalo mi pár měsíců než jsem ho zase dal do kupy, ale povedlo se mi to. Těch pár let se ve mně zvětšoval vztek, byl furt větší a větší, a proto jsem se rozhodl, že najdu toho lovce, který zabil moji matku. Pár neděl mi to trvalo, ale nakonec jsem ho našel v hospodě. Spřátelil jsem se s ním, měl jsem větší plány, a pouze ho zabít by bylo hloupý. Pozval jsem ho na pár piv, mezi tím jsem zjistil, že žije se svojí rodinou a bylo mu okolo dvaceti let. Jelikož jsem ho pozval na pár piv, on mi nabídl, abych u něj přespal když ten dům mám tak daleko. Nemohl jsem odmítnout. Když jsem šli cestou k němu domů různě jsme se bavili. A pak jsem se ho náhle zeptal ,,Víš co jsou vlkodalci a upíři, že jo?'' on odpověděl, ,,Ano vím, vidím, že víš kdo to je. Jsem jejich lovec''. Zeptal jsem se ho ,,Vzpomínáš si na svoji zakázku 5.6.1862? Na ženu ve věku 149 let a přesto vypadala na pouhých 32? Tak zvaná Trhačka upířích hlav Airnhartová. Vzpomínáš?'' On na to odpověděl jen ,,Kdo jsi, že víš o mé první zakázce?'' . Hladce jsem odpověděl... ,,Jsem její syn!''. Vytáhl ocelovou dýku, ale zbytečně, okamžitě jsem mu ji vyrazil ruky a povídám ,,Ty jsi mě nezabil, a proto nezabiji já Tebe, ale vzal jsi mi celou rodinu..'' Pouze jsme ho omráčil a tehdy jsme mu ještě vyvraždil celou rodinu, tedy kdo byl jen v domě, protože jsem nevěděl jestli někdo z jeho rodiny zbývá a ani mě to nějak nezajímalo, odešel jsem k sobě domů. Různě jsem kličkoval městem, abych se ujistil, že mě nikdo nesleduje. Asi o měsíc později přišel ke mně do baráku, nevím jak mě našel, ale našel. Byl to souboj na život a na smrt, vyhrál jsem, ale nechyběl málo a mohl jsem být ten mrtví já. Nikdo se po něm nesháněl, přišlo mi to docela divný, protože když jsem ho potkal v hospodě, tak měl kolem sebe spoustu lidí, kteří se s ním bavili. Asi to nebyli praví přátelé. Začal jsem nenávidět upíry, protože mi zabili otce, začal jsem nenávidět lovce vlkodlaků a upírů, protože mi zabili matku. Omezil jsem svůj kontakt s lidmi na minimum, a proto se občas zdám zahořklí i ve městě se o mně mluví špatně, ale nějak se o to nezajímám. Teď jsem jen pouhý dřevorubec a občas se mě někdo pokusí zabít, zbytečně. Poslední dobou mám pocit, že se stane něco ještě hrošího, než je můj příběh, ale to je budoucnost... Jsem jediný žijící potomek celého rodu Airnhart a sice nevím kdy umřu, ale rozhodně umřu v boji.

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 95 %