Rylee Walsh -

(vzkazy posílejte na jméno: Rylee)

FACECLAIM: Erin Chambers
BYDLENÍ: BYT

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Rylee Walsh

POHLAVÍ:

žena

DATUM NAROZENÍ:

27. 9. 1994

RASA:

vlkodlak

ZAMĚSTNÁNÍ:

studentka literatury, příležitostná brigádnice

PARTNER:

nezadaná

RODINA:

Matka - Elizabeth Walsh (člověk) - narodila se v roce 1970 v Dublinu. Vyrůstala v poměrně bohaté rodině. Po střední škole - kde se poprvé seznámila s o pár let starším Johnem - šla studovat práva. Během studia otěhotněla, takže školu nedokončila. V současnosti pracuje jako asistentka ředitele firmy.

Otec - John Walsh (člověk) - narodil se v roce 1968 v Dublinu. Oproti Elizabeth nevyrůstal v moc dobrých podmínkách. V patnácti letech mu umřela matka a od té doby žil jen s otcem, kterému vypomáhal v autoopravně. Po studiu na střední - kde se zamiloval do Elizabeth - pracoval rok s otcem. Nakonec se rozhodl pro studium na univerzitě. V současnosti pracuje jako architekt.

Mladší bratr - Kail Walsh (člověk) - narodil se v roce 2003 ( o 9 let mladší než Rylee ) v Dublinu. Chodí na střední školu. Je velmi chytrý a sportovní typ.

ZAJÍMAVOSTI:

- jako malá dostala od rodičů stříbrný řetízek s křížkem. Celá dlouhá léta ho nosila. V současnosti ho nenosí kvůli tomu, co se z ní stalo, ale stále ho vozí sebou schovaný v černém koženém váčku. To, že křížek nemůže nosit, ji štve snad víc než to, že je z ní vlkodlak.
- jako jediná z rodiny má zrzavé vlasy. Údajně to zdědila po prababičce z matčiny strany, která pocházela ze staré Irské rodiny.
- po přeměně ve vlkodlaka je její srst (na hlavě, hřbetě a ocasu) stejně zrzavá jako její vlasy.
- po první přeměně šílela bolestí a byla agresivní. Přemýšlela o tom, že se zabije a právě z těchto dob má jizvy názech. Už si ani nepamatuje, za jakých okolností a jak přesně ty jizvy vznikly.

VÝŠKA:

Střední (160-180cm)

FYZICKÁ STAVBA:

Štíhlá, osvalená

POVAHA:

Ryleena povaha by se dala rozdělit do dvou fází - PŘED a PO proměně. Před proměnou to byla veselá holka, ze které přímo sálala energie. Nic jí nemohlo rozhodit. Měla spoustu cílů a hodlala jich dosáhnout. Už od útlého věku velmi tíhla ke knihám a literatuře jako takové. Postupně se nadchla pro umění celkově. Jako malé děvčátko chodívala za tátou a přihlížela jeho práci na nových architektonických projektech. Fascinovalo ji to. Ačkoli matematika a počítání nikdy nebylo to, co by chápala, ale obdivovala ty, co to dokázaly. Vždy velmi milovala celou svou rodinu, hlavně svého mladšího bratra Kaila, na kterého nikdy nedá dopustit a pro kterého tu vždycky bude. Tahle fáze jejího já by se také dala shrnout jako: Ať jí člověk do cesty postavil jakoukoli překážku, ona dělala všechno pro to, aby ji překonala.

Pak ale nastupuje fáze druhá, po proměně. V tu chvíli jakoby se jí všechno, co kdy chtěla, rozsypalo přímo pod rukama. Nevěděla co dál. Její nadšení pro umění a pro literaturu lehce opadlo. Kariéra a budoucnost, to bylo vždy to, k čemu se upínala. Ale teď už ne! Teď se středobodem stalo bezpečí její rodiny před ní samotnou. Budoucností a kariérou se už nezabývala. Místo učení začala více sportovat, čímž všechny šokovala. Měla neustále příšerný vztek sama na sebe, na to, co se z ní stalo a její vnitřní já jí zásobovalo stále větší a větší energií, kterou potřebovala zkrotit. Začala pravidelně běhat. Z běhání se stala taková její každodenní terapie. Energii, kterou dříve předávala svým vřelým a nesobeckým chováním druhým, teď osamotě vybíjela dlouhým během a cvičením venku daleko od všech.

Časem musela začít i lhát a předstírat, protože naléhání jejích rodičů a starost, co se to s ní děje, jí začínalo drásat nervy. Po odchodu do Ameriky se nabalovaly další a další lži. Výmluvy, proč nemůže přijet na Vánoce a narozeniny. Matka jí často přesvědčovala a říkala, jak jim Rylee doma chybí. Bylo jí z toho smutno, ale lhaní rodičům nebylo to nejhorší. Nejtěžší pro ni bylo lhát svému bratrovi. Po telefonátech s ním byla často úplně na dně. Bylo těžké hrát si na silnou. Nechat ho, aby se na ní zlobit, křičel na ní a nazýval ji sobcem. Zároveň se bála chvíle, kdy jí Kail úplně zavrhne a přestane s ní být v kontaktu. Její bratr pro ni vždycky zůstane tím nejcitlivějším tématem a nerada se o něm baví s ostatními lidmi. Pak jí totiž často přemůže smutek a vina, kterou pociťuje kvůli svému odjezdu z Irska.

Také se stala více samotářskou. Už neprahla po společnosti ostatních tak jako dřív. S lidmi se většinou moc nebavila, nebo by se spíš dalo říct, že se jim snažila vyhýbat jak jen to šlo. Jednak kvůli úplňku a tomu, čím je, a pak také proto, že se nikde nezdržovala příliš dlouho a nestála o další loučení. Během svých toulek po Americe už narazila na pár vlkodlaků, ale žádná velká přátelství nevznikla a co se týče upírů, tak s žádným ještě neměla tu čest, ale ví, že existují. Lidem se z dobrých důvodů vyhýbala už jen z principu. Když už se ale s někým do řeči, je přátelská a celkem i milá. Někomu, kdo ji znal ještě před přeměnou, by se právě v tuhle chvíli mohlo zdát, že vidí tu samou holku jako kdysi. Tu veselou, vtipnou, milou holku. Tu, která milovala literaturu a umění a která měla vždy velké plány do budoucna. Ale tahle holka je už pryč. Přinejmenším sama Rylee si to myslí, ale kdo ví? Někde pod povrchem se třeba kus jejího starého já ještě skrývá a čeká jen na vhodnou chvíli a příležitost vyplout – třeba jen na chvíli – zase na povrch.

Optimistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimistka	▬▬	Realistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energická	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líná	▬▬	Hodná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlá
Společenská	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotářka	▬▬	Chytrá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupá
Extrovertka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvertka	▬▬	Upřímná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaná
Skromná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivá	▬▬	Ochotná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecká
Statečná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělá	▬▬	Důvěřivá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivá
Ústupná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavá	▬▬	Sebejistá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistá

ŽIVOTOPIS:

Rylee se stejně jako její rodiče a mladší bratr narodila v Dublinu, v Irsku roku 1994. Vyrůstala tu, to město milovala. Celou tuhle zemi. Její přírodu. Vyrůstali tu i její rodiče a poznali se během studií na střední škole. Rodiny jejích rodičů se nemohly více odlišovat. Zatímco její máma - Elizabeth - žila ve velké vile na předměstí a těšila se skvělé právnické kariéře, její otec - John - byl už tenkrát polovičním sirotkem a částečně brigádničil a částečně vypomáhal u svého otce v autoopravně. Rylee jako malá vždycky ráda poslouchala to, jak se její rodiče seznámili, jak byli její rodiče mladí a zamilovaní... Čas plynul a z malého děvčátka začala vyrůstat puberťačka, co odložila pohádkové knížky a začala studovat učebnice, klasickou literaturu a s velkými plány a ještě větším očekáváním se těšila, až jednou podá přihlášku na univerzitu a bude studovat literaturu. Narodil se taky její mladší bratr Kail, kterého milovala celým srdcem. Vždycky spolu měli skvělý vztah. Pomáhali si, podporovali se, svěřovali si vzájemně tajemství. A čas plynul dál! Roky ubíhaly a Rylee slavila dvacáté narozeniny. Velká oslava s přáteli se měla konat pár minut cesty za Dublinem, na chatě Ryleené nejlepší kamarádky Lisi - nebo spíš na chatě Lisiné rodiny. Byla to všechno tajná akce. Ryleen přítel Thomas jí autem vzal za město, a když dojeli na místo, vypukla pravá zábava. Byla tam velká spousta lidí ze školy. Dokončili střední školu a co nevidět měli nastoupit na vysokou. Pilo se a tancovalo a zase pilo….
Ten večer to bylo naposledy, co svět spatřil starou Rylee.

Večer plynul. Blížila se půlnoc. Thomas stál u naražené bečky piva. O něčem se bavil s klukama, pak se na chvíli všichni zarazili a vzápětí se začali chechtat. Lisa se nejspíš někam vytratila s jedním z těch kluků, kteří jí celý večer nalévali. Rylee se rozhlížela po lidech kolem. V ruce svírala plastový kelímek se zbytkem piva a na rtech jí pohrával spokojený úsměv. Dnešek byl skvělý! Nejlepší oslava. V tom se k ní připotácel opilý Lucas, nejlepší kamarád Thomase, a strkal jí do ruky dalšího panáka. Dneska už vypila moc, odmítavě zavrtěla hlavou.
,,Ale no tak, dneska slavíš narozeniny, nebo ne? Musíš pít!’’ No a tak pila až se jí to nějak vymklo z rukou. Po pár dalších panácích se vykolébala z chaty. Na sobě měla černé rifle a volné bílé triko. Podzimní počasí už klepalo na dveře, ale ona ten chladivý vzduch spíš uvítala. Rozhodla se, že se půjde projít, trochu vystřízlivý a jak se jí udělá lépe, zase se vrátí.
Šla pomalu a dlouho. Přestávala slyšet křik z chaty a místo toho se kolem rozhostilo ticho.
Udělala ještě pár kroků, zastavila se a opřela se ramenem o kmen nejbližšího stromu. Zavřela oči a vdechovala čerstvý chladný vzduch… a v tom se to stalo! Nejdřív tiše zašustilo listí. Pak se něco pohnulo v křoví? Nebo se jí to jen zdálo? Zmateně se rozhlížela kolem. V tu chvíli si uvědomila, že neví jak zpátky. Odkud sem vlastně přišla? Další zašustění. Foukl vítr. Takové ticho bylo i předtím?
Pak se vše odehrálo strašlivě rychle. Ozvalo se zavrčení, zašustění. Ona se otočila a v tom to na ní skočilo. Nestihla ani vykřiknout. Něco jí silně tisklo do listí a hlíny pod ní. Bylo to nějaké obrovské zvíře. Pak uviděla černý čumák, ucítila huňatou srst a uslyšela příšerné vrčení. Vlk! Přímo před obličejem ji ukazoval své velké bílé zuby. A pak zuby zmizely a pocítila palčivou bolest. Tiše zasténala. Krk a celé rameno měla v jednom ohni. Něco teplého se jí rozlévalo po paži - krev! Začala se jí zmocňovat panika a pokoušela se bránit, ale nešlo to. Tak strašně moc to bolelo, síla jí docházela a pak bylo zvíře najednou pryč.
Poslední, co viděla, než upadla do bezvědomí, byl stříbrný svit měsíce v úplňku.

Netušila, jak dlouho byla v bezvědomí. Nevěděla kde je. Chvíli jí trvalo, než se zorientovala, a když otevřela oči, zmocnila se jí další vlna bolesti. Bolesti tak strašné, že skoro očekávala, že znovu upadne do bezvědomí, ale nebylo to tak. Byla stále tma. Měsíc pořád svítil a vládl obloze. A ona trpěla! Jako by se tisíce nebo dokonce miliony malilinkatých jehliček pomalu a nepřetržitě zarývalo do těla. Teď už to ale necítila jen v rameni, ale všude. V každém nervu. V každém milimetru kůže i pod ní. Hlava pulzovala bolestí, orgány jako by chtěly snad opustit její tělo nadobro. A pak to zase přestalo! Z ničeho nic. Rylee těžce oddechovala jako by za sebou měla uběhnutý maraton. Zpocené zrzavé vlasy se jí lepily na obličej a krk, v krku měla sucho jako by týden nepila. Bolest byla pryč. Zmateně se rozhlížela kolem a pomalu se zvedala do sedu. Celou pravou ruku měla od krve, od své vlastní krve, bílé triko bylo plné krvavě rudých skvrn, ale po ráně nebyla ani stopa! Na těle neměla ani škrábanec. Nic! Nerozuměla tomu. Nevěděla co dělat, a tak se prostě zvedla, stále zadýchaná se rozhlížela kolem a nakonec se prostě vydala jedním směrem.

Uběhl týden. Stále byla zmatená z toho všeho. Každý se jí vyptával co se jí stalo, kde byla, jaktože byla od krve a čí ta krev byla? Její? Ale vždyť ona na sobě neměla ani škrábanec!
Táhlo se to týden, druhý, třetí… a pak se začaly znovu ozývat bolesti. Příšerné křeče. Tajila to, nebo se aspoň snažila. Poslední dobou ji začal ovládat vztek. Tak velký! Rozkřičela se párkrát i na rodiče, když už měla plné zuby jejich otázek. Na bratra, kterého milovala z celého srdce. Na kamarádku Lisu i na Thomase, kterého pak se vší parádou poslala do háje. Začala utíkat ven. Do přírody. Odmítla nastoupit na svojí vysněnou školu ke studiu literatury. Odmítala všechno a všechny. Chtěla mít pokoj od všech těch dotěrných otázek.

A když přišel první úplněk od té osudné noci, myslela si, že na místě umře. Chodila běhávat pozdě odpoledne, až téměř k večeru. Byla za městem v parku. Daleko od všech, aby měla klid. Kolem šesté se začaly ozývat zase ty křeče. Byly tak silné, až musela přerušit běh a zastavit. Kolem osmé už se pomalu setmělo a ona se zmítala v nesnesitelných křečích tak dlouho, až dokud se nezačala proměňovat. Cítila každou změnu kosti, každý rostoucí chlup. Cítila, jak se jí mění lebka, jak se tělo pomalu formuje do jiné podoby. Trpěla příšernými bolestmi a když se zcela proměnila, uvědomila si, že stojí na čtyřech a má příšerný hlad. Přestala se ovládat a předala kontrolu tomu, co teď ovládalo její já.

Toho večera zabila svého prvního člověka a když se po skončení úplňku opět v šílených bolestech přeměnila zpět, došlo jí to všechno najednou. Došlo jí, že to, co jí napadlo tenkrát v lese nebyl vlk, ale vlkodlak. Došlo jí, že to kousnutí způsobilo její přeměnu. Došlo jí, že možná všechny ty filmy a knížky o vlkodlacích jsou pravda. A také ji hned po tom, co se psychicky sesypala nad tělem mrtvé dívky v kaluži krve a potrhané k nepoznání došlo, že musí okamžitě pryč! Pryč z města, z Irska, pryč od rodiny. Pryč od všech, kterým by mohla ublížit. Sebrala své po proměně potrhané oblečení, nějak ho na sebe oblékla a vydala se domů s tím, že musí všechny opustit a to ji lámalo srdce…

...Uběhly celé tři roky od toho večera, kdy jí napadl a přeměnil jiný vlkodlak. Netušila, proč ji místo přeměny rovnou nezabil a neukojil svůj chtíč po krvi tak, jako to ona pak udělala u té dívky. Po roce a celých dvanácti proměnách se její šílené bolesti a křeče začínaly mírnit. Po dvou letech přestala myslet na to, že její druhé já bude každý měsíc zabíjet. A po těch třech letech si uvědomila, že vlkodlak je součástí ní a že nikdy nepřestane svou rodinu milovat a chránit před sebou samotnou. Proto se přesně dva měsíce po proměně rozhodla odjet do Ameriky. Proto se sladkým úsměvem na rtech a po měsíčním předstírání, že už je zase tou starou dobrou a vzornou Rylee, oznámila, že bude literaturu studovat v Americe. Že pozná zemi za velkou louží. Ale už neoznámila, že se neplánuje vrátit. Rozloučila se se všemi. Loučení s Kailem jí přímo lámalo srdce, ale dělala to pro jeho bezpečí. Slibovala, že přiletí co nejdřív to půjde, ale slib nedodržela. Své tajemství držela v tajnosti a naučila se tak to, co nikdy nechtěla umět - dokonale lhát celému světu o tom, co je zač.

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 70%