Přicházejíc do plné místnosti, nejspíše by to byla Megan, čí pohled byste na sobě cítili jako první. S úsměvem by se vám vrhla po krku přivítajíc vás v místnosti. Možná občas až příliš vlezlá ale vždy perfektně přátelská a vstřícná. Problém však byl jediný – tato její vlídnost neznamenala důvěru. Neodrážela její zalíbení v člověku. Již to byl spíše zvyk. Maska, kterou nasazovala sama sobě při střetu s ostatními. Dostat se této upírce pod kůži není proto tak snadné, jak se to může na první pohled zdát. Sic by pomohla každé živoucí i neživoucí duši procházející kolem ní, její důvěru si musí každý právoplatně zasloužit. A když už jí jednou ztratíte, horko těžko se získává nazpátek.
Avšak díky její minimálně předstírané otevřenosti je Megan opravdu někdo do nepohody. Někdo koho byste si vzali s sebou na opuštěný ostrov – budete se s ní dobře bavit, pokud však přijde krize, nebude vám líto jí sníst (nebo spíše v tomto případě, že si ona pošmákne na vás, ale to je pouze detail). Nechybí na žádné správné párty – protože párty nezačíná dokud se ona neobjeví ve dveřích.
|
Megan prožila většinu svého dětství na území dnešního Ruska. Vyrůstala na venkově, daleko od jakékoli civilizace a nestýkala se skoro s nikým. Ne, že by nechtěla. Spíše neměla s kým. V jejich obci nebydleli žádné rodiny s malými dětmi, ani širokodaleko nebyla žádná škola, takže měla domácí vyučování. Jak postupoval čas a Megan stárla, začala jí samota, která jí dřív ani tak nevadila, hrozně nepříjemná. Tak doma oznámila, že se přestěhuje do města, o kterém do té doby pouze slýchávala. Slova byla velká ale nakonec se nic takového nestalo. Rodiče jí v odchodu nepodporovali, říkali, že ještě není připravená na okolní svět. Tak se s nimi dohodla - jakmile jí bude 19 let, bude moct odejít. Bylo to jediné, na čem se s nimi dokázala shodnout. A pak ta doba nadešla. Ke svým devatenáctým narozeninám dostala Megan vskutku neskutečné dárky do života. Jeden byla svoboda - mohla jít kam chtěla a dělat si co chtěla. Dostala peníze, vůz a povolení. Druhým dárkem byla přeměna. Vždy věděla, že je jiná než její rodiče ale ukládala vinu však tomu, že není dostatečně stará. Nikdy se víc nesblížila s normálními lidmi aby poznala, že oni jsou upíři. Zdálo se jí to normální. Třetím a posledním dárkem byla její minulost, kterou myslela že zná celou. Jak by však mohli upíři mít dítě? Své upíří rodiče milovala a tak si dosti oddechla, když zjstila, že její původní rodinu nezabili. Její původní rodina byla velmi chudá, žíjící na hranici přežití. Dítě si nemohli dovolit. Tak svou malou holčičku dali do péče rodinným známým, kteří nemohli mít dítě, samozřejmě aniž by věděli, co za noční tvory oni jsou. Omezování v dětství dalo Megan větší chuť poznávat svět okolo. Hlavním městem v její rodné zemi neustala její cesta. Cestovala různě po světě - Evropa, Asie, Afrika ... nic pro ní nebylo velkou výzvou. To, co pro ní bylo nepředstavitelné bylo to, že by se opět zase usadila. Proto se rozhodla překonat sama sebe a přijet do Shadowhillu, kde slyšela, že nebude sama.
|
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.