Maxwell Dorn -

(vzkazy posílejte na jméno: Maxwell-Dorn)

FACECLAIM: Joe Manganiello
BYDLENÍ: Hotel
Další charakter: Nathaniel

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Maxwell Dorn

POHLAVÍ:

muž

DATUM NAROZENÍ:

12.5.1984

RASA:

vlkodlak

ZAMĚSTNÁNÍ:

příležitostné fyzické práce především na stavbách

PARTNERKA:

nezadaný

ZAJÍMAVOSTI:

Na zádech přes celá ramena má vytetovaného orla s roztaženými křídly, který mu byl určen jako "totemový symbol" po získání pozice alfy v den, kdy porazil svého otce. Jedná se o tetování klasickou starou metodou bez použití moderních tetovacích jehel, tudíž je tvořeno širokými linkami, které nejsou v žádném ohledu dokonale symetrické. Na levém rameni má mírně rozšklebenou zhruba deseticentimetrovou jizvu, který se táhne od lopatky do zhruba poloviny ramene jako památku na právě souboj s otcem o pozici alfy.

VÝŠKA:

Střední

FYZICKÁ STAVBA:

Silně osvalený

VZHLED:

Vzhledem k tomu, že je rozeným vlkodlakem, jistě nikoho nepřekvapí jeho velmi mohutná fyzická stavba. Je vysoké a vypracované mohutné postavy. Jeho kůže je sluncem opálená do hněda. Na těle se mu rýsují zřetelně svaly na pažích, zádech, břiše i všude jinde. Dlaně má velké, slušně od fyzické práce zmozolnatělé a prsty i nehty začernalé od fyzické práce do té míry, že to nejde ani smýt. Jeho tvář je oválná, stejně jako zbytek těla ožehlá od slunce. Oči má hnědé, nos o něco větší se špičkou mírně ohnutou dolů a plné světlejší rty z části zakryté knírem ne zrovna udržovaného, ale i tak na krátko seřezaného plnovousu. Jeho vlasy jsou stejně jako vousy tmavohnědé. Oblečení, které na něm většinou zahlédnete, tak by se určitě nedalo označit za kdo ví jak elegantní. Nejčastěji obléká různé kostkované a nebo jiné především bavlněné košile, jejichž rukávy si vytahuje nad lokty, prostá trika bez potisku a k tomu běžně poněkud onošené tmavomodré rifle.

POVAHA:

Pokud byste chtěli shrnout povahu Maxe jediným slovem, pak by to bylo slovo „dobrák“. Ano, je to skutečně osoba, která nemá potřebu kdo ví jakých konfliktů, jsou pro něj prvořadé přátelské vztahy a vlastně od dob, kdy musel opustit svou vlastní rodnou smečku, tak jej nejvíce souží samota a pocit opuštěnosti, vědomí vlastní vyhnanosti a nejistota, co s ním bude dál. Navíc pocit viny jej pronásleduje kamkoliv se pohne, že už několikrát i uvažoval, že svůj pro něj nyní bídný život raději sám ukončí. Nikdy k tomu ovšem neměl dovahu. Vždy převládla touha po životě, byť jej v současnosti prohlašuje za zoufalý a zbytečný. Kdesi daleko, doma, tam, kde dodnes žije matka a snad i jeho otec v domovské smečce jako by nechal svoje srdce, které zemřelo spolu se ženou, kterou tak dlouho a tak hluboce miloval. Jenže nebyl pro ni ten vyvolený, nebyl ten pravý a bylo jedno, jak moc se snažil. Dodnes nechápe, jak mohl jednoduše podlehnout onomu šílenství a učinit něco tak strašného a jemu jinak tak zoufale nepodobného. Vždyť vždy ctil vše živé, a to i kořisti, které si vážil o to více, čím více bojovala o život, čím více ji byl nucen štvát. Nyní je vržený do světa, který je mu míry cizí. Dříve žil pouze v divočině, vprostřed lesů a daleko od civilizace. Dnes je nucen pobývat především ve městech, protože jako osamělý vlk je navzdory své mohutnosti a síle velmi zranitelný. Nemá vlastně vůbec žádné vzdělání krom základních znalostí, které ani pořádně nedotál do konce. Číst a psát umí (relativně), ale ne tak valně, jak by u muže jeho věku kdokoliv předpokládal. Ostatní mu je docela vzdálené a velmi těžko se sžívá s tím, jak žijí lidé, mezi nimiž je nucený se většinou pohybovat. Těžko říci, co je pro něj větším utrpěním – jestli právě to, že je považován za idiota, co nenavštěvoval ani základní školu, byť jsou jeho jiné znalosti především stran života v přírodě velmi rozsáhlé a hluboké, nebo vědomí, že zabil dva členy vlastní smečky a k tomu ženu, kterou miloval více než co jiného na světě. Ani vědomí, že matku a otce již nikdy nejspíš nepotká tomu skutečně nepomáhá. Pokud se mu podaří pozapomenout na všechno, co mu většinou naplňuje mysl, tak bývá veselý, hovorný, vlídný a velmi společenský. Jeho smích ovšem zase tak často nezaslechnete... Jeho skutečné já většinou ustupuje do pozadí, protože jej krom toho naplňuje horkost, vina, zklamání sama ze sebe a hlavně osamocenost, do které se vědomě sám uzavírá a tím snad i sám sebe trestá za cosi, co jej pronásleduje hůř, než kdyby smečka uplatnila svůj zákon a štvala jej jako lovnou zvěř. Tudíž působí spíš tichým a uzavřeným dojmem – jako samotář, který ani nikoho nevyhledává a raději se uchyluje dobrovolně do izolace a do samoty.

Optimista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimista	▬▬	Realista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energický	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líný	▬▬	Hodný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlý
Společenský	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotář	▬▬	Chytrý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupý
Extrovert	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvert	▬▬	Upřímný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaný
Skromný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivý	▬▬	Ochotný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecký
Statečný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělý	▬▬	Důvěřivý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivý
Ústupný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavý	▬▬	Sebejistý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistý

ŽIVOTOPIS:

Ačkoliv nejspíš většina vlkodlaků jsou ti, kteří byli pokousání a proměněni v průběhu lidského života, tak Maxwell patří právě mezi tu hrstku vlkodlaků, jež se již se svým údělem narodili. A co víc... Ve vlkodlačí smečce vyrůstal a to od neútlejšího věku. Jeho matka i otec nepatřili mezi čistokrevné, ale i tak by se dalo říci, že Max již čistokrevným vlkodlakem je. Od prvních krůčků byl zvyklý na život mezi svými. Smečka mu byla více než rodinou a nikdy nezažil nic jiného – tedy až do doby, než musel svůj domov opustit. Jeho domov se nacházel daleko v divočině ve velmi vzdálených místech od nejbližšího města či jiné známky civilizace, tak Max nemá ani kdo ví jak rozsáhlé vzdělání. Samozřejmě negramotný není, protože jej především matka naučila číst a psát i něco z matematiky a jiných věd, ale krom toho je vlastně lidským světem téměř nedotčený. Jeho znalosti sestávají především ze schopnosti přežít v lese, jak lovit, jak se postarat o to, aby skryl stopy, jak najít vodu či rozdělat oheň i v nehlubších mrazech či prudkém dešti. Bez ohledu na to, že většinu svého dětství byl jako jedno štěně (jak jej nejprve všichni vlkodlaci ve smečce nazývali) jediný, tak nikdy necítil potřebu žít jakkoliv jinak. Navíc, když bylo chlapci kolem deseti let, tak se jeho otec stal alfou. Max tudít požíval i slušného postavení už jenom proto, že byl synem toho, kdo vedl skupinu. Ve tvrdých podmínkách divočiny chlapec velmi rychle sílil. V době puberty došlo k první proměně, která pro něj tedy byla nezměrně bolestivá, ale připravoval se na tu chvíli velmi dlouho. Nicméně se svým vlčím údělem se dokázal velmi brzy sžít do té míry, že si ho přímo zamiloval a nikdy by neměnil. Co jiní považují za prokletí, to je pro něj největší radostí – hnát se za kořistí, měnit se do své pravé podoby (jak ji sám nazývá)...
Jak to samozřejmě bývá běžné ve vlkodlačích smečkách, tak noví členi přicházejí a někdy i odcházejí. Jednou z nových členek smečky, která se k ní přidala, byla Liana, která byla alfou smečky přeměněna plně ze své vůle. Maxwellovi se líbila od prvního dne. Velmi rád se na ni díval, někdy ji i stopoval, ale navzdory své už v té době slušné tělesné konstrukci a značným předpokladům vystřídat svého stárnoucího otce na pozici alfy, se nikdy neosmělil k ničemu, co by mu dalo sebemenší šanci u této ženy uspět. A když zaváhal, jiný využil příležitosti. Samozřejmě to bylo Maxovi velmi líto, ale smířil se s faktem, že jeho vyhlédnutá samice má jiného druha. Jenže ten ji po několika měsících opustil a stejně tak odešel ze smečky. Liana z toho byla zničená a vypaddalo to, že snad i ona kamsi odejde a nebo se jednou po úplňku prostě nevrátí. Až tehdy si dodal Maxwell odvahy a dal jí najevo svoje sympatie. První reakcí vlkodlačky bylo přímé odmítnutí, protože to nebylo ani několik týdnů, co ji její druh opustil. Max zůstal trpělivý a pravidelně čas od času jí dával najevo, že jeho zájem trvá. Sice musel čekat více než půl roku, ale po této době mu poprvé Liana svolila, aby se k ní mohl přiblížit. Jenže i tak neměl vůbec vyhráno. Liala, ačkoliv někdy povolila a nechala Maxe, aby ji jako ženu obšťastnil, tak stále milovala svého dávného druha. Jedenkráte se snad ve vtipu a nebo proto, aby Maxe zahnala, vyjádřila, že bude jeho, pokud se stane alfou. To dalo Maxovi o to větší naději, že by jednou jeho vyvolená, kterou už velmi dlouho tajně a pak opatrně miloval, mohla být skutečně jeho. Od té doby se začal snažit, aby se stal právě tím, co mu Liana jako svému budoucímu partnerovi zadala. Otec nebyl nijak proti. Ani ostatní členi smečky. Však jako rozený vlkodlak byl Max ve svých 25-ti letech jeden z nejsilnějších, nejrychejších a nejmohutnějších vlků ze skupiny. Několik měsíců pak dostával různé úkoly, aby se ukázalo, jestli se na alfu skutečně hodí, až jedenkráte v den úplňku vyzval svého otce za souboj o pozici vůdce smečky. Sice to byl tuhý boj, ale i tak jej posléze mladý a silný černý vlkodlak vyhrál a stal se tím alfou své domovské smečky. Liana posléze byla nucena dodržet svůj slib. A opravdu nechala Maxe, aby byl nějakou dobu jejím partnerem. Jenže to netrvalo dlouho. Ačkoliv splnil všechno, co si jeho družka usmyslela, že chce od postavení ve smečce, tak i mnoho dalších věcí, tak jakmile se původní druh Liany vrátil, tak by se vším konec. A co hůř... Dokonce je spolu chytil. Co se dělo po tom pohledu na ty dva právě v ten nejméně vhodný okamžik, tak si vlastně ani sám pořádně nepamatuje. Zachvátilo jej podivné šílenství. Pamatuje si jenom křik, krev, pach masa, krev, křik, párání a pak zase krev a křik. Když se probral, tak již bylo po všem. I moment překvapení jistě dopomohl tomu, že se ani Liana ani její milenec neměli šanci ubránit. Co následovalo nebylo vůbec hezké. Proti Maxwellovi se postavila samozřejmě celá smečka, která rozhodla, že bude loven a loven. Byl to jeden ze zákonů skupiny, kdy jednoduše nemá právo žádný z vlkodlaků jakkoliv ublížit jinému, kdo je mu „bratrem“ či „sestrou“. A nebýt Maxwellova otce, tak se tak skutečně i stalo. Maxwell se musel otci zaručit, že odejde a již se nikdy domů nevrátí a ani o sobě nedá jakkoliv vědět. Otec mu pomohl uprchnout bez ohledu na to, že pak trest smečky mohl padnout na jeho hlavu, a Max mu za to nejspíš nikdy nepřestane být vděčný. Nicméně i tak si ani nikdy neodpustí to, co učinil, byť byl v té chvíli docela bez sebe. Stal se z něj vlk samotář, který se toutá světem a jedno z míst, kam jej „vítr zavál“ se stal i Shadowhill.

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 100%