Lorelei Huxley
| JMÉNO, PŘÍJMENÍ: | Lorelei Huxley | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| POHLAVÍ: | žena | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| DATUM NAROZENÍ: | 1. 6. 2007 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| RASA: | člověk | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ZAMĚSTNÁNÍ: | studentka | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| PARTNER: | nezadaná | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| RODINA: |
Matka: Helen Huxley, rozená Silver (1977) člověk, zaměstnankyně stavebního úřadu Momentálně na zřejmě doživotním léčebném pobytu v blázinci. Otec: Immanuel Hinrich Holzknecht (1919, věk zastaven na 35) vlkodlak, výkonný manažer autosalonu (tedy býval) Sourozenci: Nemá/neví o nich | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ZAJÍMAVOSTI: |
- doma jí neřeknou jinak než Lo - neusne bez svého medvídka Rufuse - umí hrát na klavír, harfu a celkem čistě zpívá (muzikální geny po otci) - chtěla by být princeznou nebo baletkou nebo obojí - ráda dává lidem i věcem svoje jména a přezdívky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| VÝŠKA: | Malý (160cm a méně) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| FYZICKÁ STAVBA: | Štíhlý, vyzáblý | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| VZHLED: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Lorelei po své mamince není nijak extra vysoká, zato od přírody hubená holka, která, byť by se rvala bonbóny a čokoládou od svítání do soumraku, nikdy neztloustne. Vlasy má po otci hnědé, dlouhé a velice poddajné, až se jí občas udělají vlny, čemuž ona a hlavně její matka, velice rády pomáhají natáčkami a kulmou. I tím svým kukučem je ale vlastně celý Immanuel, takže příbuzenský vztah rozhodně nezapřou. Lo můžeme nejčastěji spatřit v šatičkách různých střihů a barev, nohavice má ve svém šatníku sice taky, avšak úplně neodpovídají jejímu princeznovskému zaměření. Ze všeho nejraději má ale svůj baletní úbor, ve kterém by byla ochotná klidně i spát. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| POVAHA: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Mimo to, že je Lo velice hravá dívenka, je její hlavní povahovou doménou upřímnost a bezprostřednost, s jakou jedná. Zřejmě by nebyla zase tak špatná lhářka, jen to prostě nemá zapotřebí. Je vychovávána v tom, že lhát se nemá. Už odmalička má velice bujnou fantazii. Vytváří si svoje světy, do kterých je schopna vtáhnout nejen panenky, ale i kamínky, polštáře, zkrátka jakékoliv věci z toho našeho světa. Tyhle její smyšlené příběhy pak velice ráda všem vypráví, a když zrovna v okolí žádný posluchač není, povídá si je klidně sama pro sebe. Její svět pohádek možná zabraňuje spoustě lidem chápat a respektovat to, že je na svůj věk nadprůměrně inteligentní. Celkově je to taková malá rozumbrada, která ráda rozvíjí hovory s kýmkoliv a o všem. Dětská bezprostřednost ještě nestihla vymizet pod nátlakem životních zkušeností, takže jen spontánně nechává promlouvat svou povídavou povahu. Není rozmazlená, ačkoliv umí pěkně nahlas brečet a pěkně vysoko křičet, až z toho člověku odejde hlava do odhlučněného trezoru a zabouchne za sebou. K těmto stavům ale dochází jen zřídka. Je z domu vedená docela střídmě zlatou staromódní výchovou, podnícena k sebemorálce a čistotě, což ale neznamená, že občas nemůže být líná čunča. Ve škole má díky své povaze hodně kamarádů a učitelky na ni pějí většinou jen chválu, protože je velice učenlivá, ráda poznává nové věci a objevuje nová místa a způsoby, jak udělat jinak naprosto běžné úkony. Občas vážně nechápe, proč všichni dospělí vyšilují kvůli jejich strašně důležitým blbostem. Ačkoliv zřejmě neví sama, co to přesně znamená, hrdě prohlašuje, že nejdůležitější na světě je láska. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ŽIVOTOPIS: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Není to zase tak dávno, co se Lo narodila. Psal se rok 2007 a v Liverpoolu bylo velice rušné pondělní ráno, ostatně jako všechna rána ve větším městě. U místní nemocnice byla zrovna rozkopaná silnice, takže sanitka, která vezla těhotnou Helen Huxley do porodnice, se musela docela dlouhou dobu složitě motat mezi auty, malými bragry a dělníky. Dojeli tak tak, až se saniťák bál, že bude muset rodit Lo kdesi v sanitce na ulici. Jejich zpoždění ale bylo dobré alespoň k tomu, aby k samotnému prvnímu nádechu stihl doběhnout taky její otec Ian. Ian a Helen Huxleyovi žili ve zdánlivě šťastném manželství, do kterého Lo vstoupila zcela očekávaně. Helen sice původně trvala na tom, že se jejich dcera bude jmenovat Iana a stála si vcelku za svým, ale jak už to tak bývá, když se jich sestra zeptala, jak se bude holčička jmenovat, dala pohledem Ianovi jasně najevo, že je jí to absolutně jedno, hlavně ať už něco řekne dřív, než se jí rozskočí břicho bolestí. Ian bůhvíproč plácl Lorelei, německé jméno, které zjevně ani on sám ze svých úst nečekal. A tak právě tam začal Loin život. Když si Lo odvezli z porodnice domů, bylo jasné, že na mateřské zůstane Helen. Jako řadová zaměstnankyně stavebního úřadu měla o hodně nižší plat než Ian co by všemi uznávaný finanční poradce. Zanedlouho se projevilo to, jak Helen potřebuje mít všechno dokonalé. Od jejího prvního jablečného štrůdlu, který upekla jako správná mamina na mateřské a totálně ho spálila, začala vývařovna prvního řádu. Domov začal vypadat spíš jako školka a sousedi i s Ianem neustále poslouchali, jaký Lo udělala bobeček. Ian si držel od toho všeho trochu odstup, byl v kanceláři do pozdních odpoledních hodin, ani se víc angažovat nemusel. Lorelei dostávala od své matky výhradně edukativní hračky a příkladnou miminkovskou stravu. Když začala na roce chodit, začala Helen brát její výchovu zcela vážně. Trávila spoustu času tím, že ji učila mluvit, sháněla pro ni všemožné říkanky, poctivě trénovala chození na nočník. Když přišel Ian z práce, většinou se snažil trávit čas taky s Lo, bral to ale mnohem laksněji, hrál Lo na klavír a zpíval jí ukolébavky na dobrou noc. Uspávání, to byla tak trochu jeho parketa. Je to taky to jediné, co Lo po něm zbylo, když se týden před oslavou jejích třetích narozenin vypařil, když nepočítám ty velké otisky tlap na zahradě a spousta peněz, které ji uspořil na vkladní knížku. Od té doby se Lorelei často zdál sen, jak jí táta zpívá a přikrývá ji. Nenechal ji přijít na to, že je vlkodlak, ani že jsou upíři. S řádkou let se ale nejprve ztratil ze vzpomínek jeho obličej, později i hlas. Policie po Ianovi vyhlásila okamžitě pátrání, veliké tlapy odsoudila s tím, že někomu třeba utekl pes. Helen se zhroutila, nastoupila okamžitě do práce a začala brát antidepresiva. Pro Lorelei to znamenalo ještě větší změnu – matka jí pořídila Gittu, devatenáctiletou aupair z Německa, po ní přišla ještě Anca z Rumunska, Eliška z Česka a nakonec Paola, Italka, která byla ochotna snášet matčin teror jen dva měsíce. Čím víc si Helen připadala bez manžela v pěkným srabu, tím víc chtěla, aby její dcera byla dokonalá, aby všichni kolem byli dokonalí. Ve čtyřech letech zapsala Lorelei na balet a zaplatila jí soukromé hodiny klavíru a harfy. Překvapivě se v tom Lo našla, baletky začaly být jejím vzorem. Nebála se toho drilu, protože doma ho měla taky. Byla v tom dobrá, na soutěžích sbírala poháry a medaile. Helen nenechala nic náhodě, Lo naučila se oblékat, jíst slušně u stolu s narovnanými zády, ubrousky a různými velikostmi příborů a talířů. Lorelei byla a je poslušná dcera, nikdy neudělala žádnou vzpouru. Některé děti mají období vzdoru, ona neměla. Přišel její první den ve škole. Významný okamžik, který pro ni i pro matku znamenal tak hodně. Usedla do lavice jako kapřík do vody. Nikdy nepřinesla domů horší známku než jedničku. Helen s ní byla patřičně spokojena, chvíli to vypadalo, že bude zase dobře, ale jak může být dobře osamělé matce s dítětem na krku, která není schopna přijmout nového muže do svého života? Helenina upjatost dosáhla asi vrcholu. Jednoho dne přišla do dětského pokoje a vyslechla si rozhovor Lo s Rufusem, jejím medvídkem, o tom, jak moc chce, aby táta přišel, jak je to divné chodit ke svým kamarádkám (a že jich Lo měla požehnaně), které mají tatínka. Hlavně Adele, ta má toho nejskvělejšího a jak ona k tomu přijde? V tom okamžiku se Helen rozhodla bojovat, najala si soukromé očko. Rázem se změnilo všechno, co bylo jasné. Detektiv přišel s šokující zprávou - Ian Huxley se nikdy nenarodil, neexistoval. Její manžel totiž nebyl ani finanční poradce, nýbrž velký překupník zbraní na černém trhu. Podle kamer na veřejných prostranstvích detektiv vystopoval muže až do Shadowhillu. Další informace už šly skrz Helen jako skrz sítko. Zaplatila a zhroutila se definitivně. Tak se rázem ocitla matka Lo v psychiatrické léčebně s duševní chorobou s občasnými normálními záblesky. Bez práce, v invalidním důchodu, bez někoho, kdo by se postaral o Lo. Do toho přišly úřady s tím, že Lo musí do dětského domova a že ji dají k náhradní rodině. To byla pro Helen poslední kapka, to přece nemohou, její Lorelei si to nezaslouží. Zmíní se o otci Lorelei, napíše dopis a nechá svou malou Lo, její vypiplané všechno, posadit do taxíku s jejími věcmi, dopisem, společnými fotkami a pošle ji do Shadowhillu. Za tátou, za Immanuelem Holzknechtem. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| DOVEDNOSTI: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • SÍLA: 10% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • RYCHLOST: 55% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • VYTRVALOST: 60% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • OBRATNOST: 80% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| MAGIE: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
BEZ MAGIE
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ZVLÁŠTNÍ SCHOPNOSTI: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
ZOSOBNĚNÍ 0%
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| INVENTÁŘ: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Diamant: 1 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Smaragd: 0 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Safír: 0 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Perla: 65 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
Žíně jednorožce Universální lék na lehké onemocnění (ne na zranění), stačí ho vyvařit v horké vodě a vypít, dá se použít vícekrát |
 | Ubrousku, prostři se! Na pohled obyčejný, jednoduchý, křiklavě růžový ubrus v sobě skrývá mnohem více, než by si jeden mohl pomyslet. Totiž kopu jídla. Stačí s ním jen umně švihnout na stůl, zem, či cokoliv jiného, kde se vám zrovna zamane stolovat, a pomyslet na všechno, co byste chtěli spapat. A hle! Jako zázrakem se začnou objevovat talíře, mísy, poháry, sklenice, příbory, máselníky a všechny ostatní propriety, ve kterých se může ukrývat jídlo. Ale POZOR! Čím více jídla se objevuje, tím více se ubrus vypařuje, až nakonec zmizí úplně. Je proto potřeba si dobře rozmyslet, čím chcete zrovna zasytit svůj žaludek. Víc šancí už nebude. |
 | Růžové semínko - nezasazené | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.