Laiken Seraphine Khan -

(vzkazy posílejte na jméno: Laiken)

FACECLAIM: Natalie Dormer
BYDLENÍ: VILA
Další charaktery: Kai

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Laiken Seraphine Khan

POHLAVÍ:

žena

DATUM NAROZENÍ:

11.2.1987

RASA:

člověk

ZAMĚSTNÁNÍ:

lékařka (patolog)

PARTNER:

nezadaná

RODINA:

Vlastní sourozenci
• Calien Danae Khan, 25, mladší sestra Laiken, dvojče Taaviho, momentálně dostudovala vysokou školu a hledá si své místo v životě.
• Zacharias Taavi Khan, 25, mladší bratr Laiken, dvojče Calien, nastoupil do izraelské armády a snaží se navázat kontakty s matčinou rodinou.
Nevlastní sourozenci
• Johannes Butho Khan, 43, je nejstarší ze všech dětí v rodině, po matce částečně patří do národa Zuluů, pomáhá v otcově firmě, sám také vystudoval práva, žije v Kapském městě se svou ženou Abionou a dvěma dětmi.
• Nelius Bheka Khan, 38, se narodil jako druhý syn, po matce částečně patří do národa Zuluů, rozvod svých rodičů a novou rodinu nesnášel zrovna nejlépe. Své mládí trávil bloumáním po světě. Nyní žije ve Spojených státech, kde se podílí na tvorbě zbraní pro armádu.

• Lerato Iverem Khan, 17, Johannesova dcera, Laikenina nevlastní neteř a zároveň schovanka, momentálně studuje ve Státech.
• Taiwo Mazi Khan, 14, Johannesův syn, Laikenin nevlastní synovec, momentálně se připravuje na uměleckou školu.
• Dior Iminathi Khan, 13, se narodila jako nemanželské dítě Laiken neznámé ženě z Francie a Nelia, nějakou dobu vyrůstala se svou matkou, která ale zemřela při přeměně o úplňku po napadení upírem. Tehdy byl Nelius kontaktován její rodinou, inu svou dcerou se nikomu nepochlubil a vychovával ji tak nějak všude a nikde. S Laiken se poprvé setkala při svých cestách po Japonsku a tím se pro ni stala jediným rodinným příslušníkem ze strany Nelia, kterého kdy viděla. Dior, stejně jako její otec, je vlkodlak, o čemž ale nadpřirozenem nepolíbená Laiken nemá prozatím ani tušení.

ZAJÍMAVOSTI:

• Díky svému poměrně multikulturnímu původu považuje za svůj rodný jazyk Laiken angličtinu a hebrejštinu. Mimo to hovoří arabsky (léta strávená v Izraeli), afrikánsky (díky dětství v JARu) a má nějaké základy v zulštině (od nevlastních sourozenců a ve škole).
• Není občanem Spojených států, nýbrž pouze držitelkou zelené karty. Má dvojí občanství – izraelské a jihoafrické.
• Laiken si těžko hledá cestu k náboženství, protože její matka je Židovka, zatímco její otec křesťan.
• Abstinuje, nekouří, ale má tetování řvoucí lvice na stehně.
• Nemá ani potuchy o tom, že existuje něco jako upír, vlkodlak, nebo magie.
• Vzadu na krku na páteři do poloviny zad se objevilo další tetování. Pokud ale nejste znalec hebrejštiny, pravděpodobně vám nic neřekne a Laiken většinou o jeho významu taktně mlčí.

VÝŠKA:

Střední (168cm)

FYZICKÁ STAVBA:

Průměrná, normální

POVAHA:

Laiken na první pohled vyzařuje rozpustilou energii, která dává dost jasně najevo, že před vámi v žádném případě nestojí žádná neschopná křehule toužící po silné mužské ruce, jež by ji navedla správným směrem. Nelze očekávat, že by Laiken poslechla kohokoli, kdo by se rozhodl jí něco přikazovat – tvrdohlavě si jde za svým rozhodnutím, ať to stojí cokoli. Odmítá se komukoli podřizovat, nebo se snad nechat zlomit. Rady svých přátel a známých si samozřejmě vyslechne, ale málokdy se stane, že by změnila své finální stanovisko, na to je jednoduše příliš hrdá. Na druhou stranu je ale schopna nést následky svých rozhodnutí – i když udělá nějakou hloupost, převezme zodpovědnost za své činy a opět si srovná život do latě. Přistupuje k problémům s čistou hlavou, málokdy je její úsudek řízen nějakými přehnanými emocemi, naučila se pracovat se svým strachem a vnitřním hlasem natolik, že nyní je sama schopna rozeznat, který z jejích aktuálních prožitků má konstruktivní smysl a který je pouze slabošskou reakcí těla.
Ráda tráví čas s lidmi, miluje nadevše dobrou společnost, dlouhé rozhovory i krátká setkání, nebojí se seznámení, nestydí se zastavit na ulici cizího člověka za předpokladu, že něco potřebuje. Není ani příliš tajnůstkářská, co se jejího života či názoru týče, pokud se jí někdo zeptá, tak vždy odpoví pravděpodobně obsáhleji, než by daný člověk očekával. Sama se také dost znatelně zajímá o životy ostatních, ale drby neroznáší, spíše si ráda tvoří v hlavě barevné představy o osudech jiných lidí. Má skvělou paměť na jména, události a historky, volá všem svým známým k životním jubileím a miluje trochu obstarožní způsoby, jak vyjádřit své emoce – třeba děkovné dopisy, krátké vzkazy nebo zaslání pěkné kytice. Ve vztahu k ostatním lidem bývá otevřená a srdečná, dokáže se do člověka platonicky zamilovat během prvního okamžiku a považovat ho za výborného přítele po prvním hrnečku kávy v kavárně. Zbožňuje lidi, jejich drobné příběhy, odlišnosti a názory. Dalo by se tedy říci, že se jedná o tolerantního člověka, což ale vzhledem k jejímu dětství asi nikoho nepřekvapí, vyrůstala přeci jen v objetí mnoha kultur.
Velmi silné pouto si vytvořila ke své rodině, jež pro ni představuje záchrannou kotvu. Vždy se je snaží maximálně podpořit, pomoci jim v těch nejtěžších momentech a nikdy nikoho nesoudí za jeho volby. Mnohokrát už nesouhlasila s tím, co někdo z jejích drahých udělal, ale kupodivu zvládne držet jazyk za zuby a nechat to na něm – nechce zasahovat ostatním do života takovou měrou, aby jim to bylo nepříjemné. Krev není voda, ale i tak by pro své pravé přátele udělala cokoli, nebojí se za ně postavit, hádat se a třeba se i dostat do konfliktu – nevyhýbá se problémům, je šťastnější, čím více jich musí řešit.
Aby to ale nevypadalo, že se jedná jen o sluníčkovou bytost, tak je nutno dodat, že i Laiken má nějakého toho kostlivce ve skříni – ve své podstatě je dost agresivní a výbušná, nezabere to dlouho ji vytočit do takového stavu, že vám jednu natáhne – a vzhledem ke dvěma povinným létům odslouženým v armádě má docela páru. V momentě, kdy se doopravdy naštve, tak je schopna být velice nepříjemná a útočná, nikdy by však nesáhla po zbrani, z těch má zdravý respekt, a rozhodně jejím primárním cílem není nikdy ublížit. Spíše bojovat za to, co věří, že je správné.
Právě kvůli své prchlivé povaze si zakládá na svobodě, upřímnosti a disciplíně. Potřebuje volnost, nikdo ji nesmí omezovat, ten pocit až fyzicky nenávidí. Také nerada lže – s ohledem na to, že ale byla vychovávána v předních vzdělávacích ústavech, kde se školné na semestr pohybuje v šestičíselných částkách, tak je schopna vyplodit sem tam nějakou tu společensky korektní odpověď. Etiketu ovládá bravurně, o tom žádná, ale sama si vybírá, kdy se jí bude striktně držet a kdy trochu popustí uzdu. A disciplína? Vše musí v jejím životě šlapat jako švýcarské hodinky a skvěle vypadat, pečlivě se hlídá a kontroluje, aby neublížila svým chováním svým nejbližším.
Ve skutečnosti je však těch nešvarů o něco více – zaprvé za zmínku určitě stojí její neuvěřitelná ctižádost, potřebuje být velmi dobrá ve všem, co dělá, chodit na ty nejlepší školy, hledat si všemožné zájmy a koníčky (mimo jiné třeba jízdu na koni, tenis, hru na klavír, bojové sporty nebo vaření), číst ta největší díla dějin literatury, kupovat oblečení od předních módních návrhářů, vydělávat spoustu peněz a najít si svého prince na bílém koni. Po jejím boku může stanou někdo, pro koho ona bude potřebná a koho ona bude potřebovat. Musí se jednat o silnou osobnost, někoho, s kým může sdílet všechny své světlé stránky, koho může podporovat, a kdo bude stát za ní. A při své cestě za dosažením svých cílů – kam mimo jiné patří i mít vlastní děti a stát se dobrou matkou – jde přes mrtvoly. A to doslova.
Její postoj k práci je poměrně pragmatický – sice ji miluje, ale rozhodně ji nestaví na první příčku ve svém životě. Dělá jen to, co ji baví, a dělá to dobře, nerada nechá věci nedodělané či napůl rozpitvané. Má velmi rozvinuté logické myšlení, ráda si udržuje bystrou a čistou mysl, zbožňuje všemožné kulturní i vědecké akce, které rozšiřují její obzory, a prahne po vědomostech. Špatně snáší lidskou hloupost, omezenost a předsudky, inu přistupuje k tomu se shovívavostí, uvědomuje si, že hodnoty všech lidí se liší. O Laiken by se toho dalo říci ještě hodně – jak miluje vůni oceánu, pražící slunce a chuť léta na jazyku, jak někdy zatíná pěsti natolik, že se jí tam objevují krvavé šrámy od jejích vlastních nehtů, jak nechce poslouchat, že něco nezvládne, jak je tak trochu hodně snob, ale raději se nad tím snaží nepřemýšlet, jak má občas pocity nechutné samoty, ale to by byl nikdy nekončící seznam. Pokud si nejste jisti, jak bude v některé ze životních situací reagovat, představte si, co by udělala lvice, a hned vám to bude krapet jasnější.

Optimistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimistka	▬▬	Realistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energická	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líná	▬▬	Hodná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlá
Společenská	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotářka	▬▬	Chytrá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupá
Extrovertka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvertka	▬▬	Upřímná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaná
Skromná	▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivá	▬▬	Ochotná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecká
Statečná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělá	▬▬	Důvěřivá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivá
Ústupná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavá	▬▬	Sebejistá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistá

ŽIVOTOPIS:

Laiken se narodila v Jihoafrické republice do prazvláštně vypadající rodiny, kdy všichni její tehdejší sourozenci byli z úplně jiného manželství a jednalo se o mulaty, zatímco ona vypadala jako plavé dítě severu. Odmalička byla lapena do dvou světů, kam nepatřila – její matka tvrdohlavě trvala na tom, aby se Laiken dostalo prvotřídní židovské výchovy, o čemž nechtěl ale v žádném případě slyšet její otec, který se obával případného přijetí mladé dívenky do kolektivu. Poněkud rozpačitý vstup na svět ještě umocňoval neurčitý vztah jejích starších bratrů, v nichž klíčilo semínko nejistoty, jak si s novým řvoucím uzlíčkem neštěstí poradit. Kupodivu tehdy do situace zasáhla bývalá manželka Laikenina otce, která své syny taktně upozornila na to, že ten chudák novorozeně za nic nemůže, a svého bývalého manžela odkázala do patřičných mezí, co se výchovy týkalo. Laiken tedy nakonec podstoupila proces socializace s mišmašem obou kultur. Vyrůstala ve finančně zajištěné rodině, jež ale na výchovu svého potomka neměla úplně moc času, matka se snažila prosadit v novém prostředí, zakládala charitativní organizace, sháněla granty na výzkum... U otce tomu bylo trochu jinak, na jeho jinak neposkvrněné pověsti se objevily vroubky rozvodu, které musel žehlit. Svůj čas tak spravedlivě rozděloval mezi svou prosperující praxi a společenské návštěvy důležitých osob. Není se tedy co divit, že většinu svého dětství trávila dívenka ve všemožných školkách s nehoráznými poplatky za studium.
Když dosáhla věku pěti let, narodili se jí dva pokrevní sourozenci – dvojčata Calien a Zacharias, kterému ale nikdo nikdy neřekl jinak než Taavi. Laiken se částečně zaplnila otevřená rána, která zůstala v jejím srdci po odchodu milovaného bratra Johannese na vysokou školu, než se však stačila trochu rozkoukat a ujmout role chůvičky, tak byla přesunuta do internátní školy St Andrew’s v Johannesburgu, kde strávila další dlouhá léta pilným studiem jazyků a všemožných životně důležitých oborů. Nikdy neměla problém zapadnout do kolektivu a našla si spoustu přátel. Zpočátku měla trochu problémy navázat nějaký vztah s dvojčaty, protože se domů vracela málokdy, ale nakonec se jim podařilo vybudovat si důvěru jeden v druhého. Mrzelo ji jen, že její starší bratr Nelius je čím dál tím více odtažitý, když spolu předtím tak pěkně vycházeli. Nedalo se však nic dělat, jakmile ukončila základní vzdělání, zasáhla do situace její matka a rozhodla se, že pošle svou drahou dceru na studia do Tel Avivu, snad obnovit doposud zpřetrhaná pouta se svou rodinou.
Laiken tedy nastoupila na šestileté studium na Gymnázium Herzlija, během svého studia bydlela u rodiny své matky a i přes počáteční rozpaky si nakonec jejich srdce získala. Jako studentka vynikala, zapojovala se do všemožných vědeckých projektů, trávila čas s přáteli… Vše se změnilo, když potkala jednoho izraelského vojáka, do kterého se bezhlavě zamilovala.
Nebyl okamžik volna, který by netrávila s ním. Zpočátku začaly trochu pokulhávat její studijní výsledky, ale stačilo pár dobře mířených rad a přibrala si ke své osudové lásce ještě zpět své akademické výkony. Vše vypadalo jako z pohádky – její rodina byla nadšená tím, že by si vzala židovského chlapce z dobré rodiny, jeho rodina milovala tu veselou tvářičku a tvářila se, že je vlastně víceméně také čistá Židovka, on by pro ni udělal cokoli… Laiken, ctižádostivá jako vždy, se ale rozhodla, že nebude pokračovat ve svých vysokoškolských studiích v Izraeli, a bez vědomí svých nejdražších si podala přihlášku na dvě americké univerzity – Harvard a Stanford. Okamžik zlomu přišel v momentě, kdy byla na obě dvě přijata. Prodiskutovala svou situaci se svým drahým, který ji postavil před těžké rozhodnutí – jestliže opustí hranice Izraele a skutečně půjde studovat na Harvard, tak jejich vztah skončí. Nemělo pro něj cenu si vydržovat jakousi iluzi vztahu na dálku. A tak přišlo první zlomené srdce.
Laiken po povinné vojenské službě v Izraeli tedy nastoupila na studia na Harvardu, volný čas trávila s novými přáteli, se svým starším bratrem, který se po Spojených státech toulal také, a o prázdninách se vracela zpět ke své rodině, aby sledovala, jak hrozivě rychle rostou všichni její sourozenci. Někdy trávila léto v Jihoafrické republice, jindy s nejbližšími cestovala po Evropě či Asii a objevovala krásy starého kontinentu. Matka na ni byla hrdá, otec neuvěřitelně pyšný a jí ke štěstí chybělo málo, jen stále jako stín zůstávala v hlavě vzpomínka na první lásku. Samozřejmě nějaké nové milostné vztahy navázala také, ale málokdo byl schopen s ní vydržet delší dobu, byla na ně jednoduše… příliš. A jí to nepřekáželo, pevně věří tomu, že jestli se má někdy objevit ten správný, tak se tak stane. A pokud ne, tak je schopna úplně v klidu přežít sama se sebou. Vystudovala medicínu a rozhodla se atestovat z patologie. Strávila další léta urputným studiem, až nakonec získala poslední kus papíru, který potvrdil její dosažené vzdělání.
Nějakou dobu koketovala s myšlenkou, že by se vrátila do své vlasti, ale nakonec se rozhodla, že zůstane s Neliem v Americe, našla si malé městečko, kde by mohla žít, a dala si předsevzetí se usadit a začít žít jakýs takýs spořádaný život. Možná by se jí to nějakou dobu dařilo, ale velmi brzy přišla na to, že asimilace není zrovna její koníček. Postrádala ruch velkoměsta, chyběly jí směšně vysoké nároky na vykonanou práci, chtěla zase trochu toho vzrušení, ke kterému jí ale malé městečko nevyhovovalo. Začalo to tím, že si ke své primární atestaci ještě přibrala jednu ze soudního lékařství, a skončilo to tak, že se vydala na výzkumnou výpravu do Japonska řešit patofyziologii neurodegenerativních onemocnění. Výzkum to byl skutečně zajímavý, o tom žádná, navázala kontakty s předními odborníky na podobnou problematiku, dokonce nalezla i svého ztraceného bratra Nelia a poprvé v životě viděla svou neteřinku Dior, u které jí připadalo, že už ji zná léta. Dior byla tak neskutečně podobná svému otci po povahové stránce, že to až nebylo možné. Vzhledově ale daleko více připomínala dítě spíš Laiken, než mulata Nelia, přičemž došlo k pár incidentům, kdy to někdo špatně odhadl (nebylo se ale čemu divit, Laiken s nimi tehdy bydlela a snažila se vynahradit své neteřince všech těch třináct dlouhých let, kdy žádnou tetu neměla, takže s ní trávila naprostou většinu svého volného času). Zdálo se, že vše probíhá hladce. Laiken skutečně začala zvažovat, že své krásné sídlo v Shadowhillu prodá a nastěhuje se do nějaké bytu v Japonsku, bude cestovat po světě a věnovat se čistě svojí práci... Jenže před ní stály dva veliké problémy, kvůli kterým se nakonec stejně do Ameriky vrátila. Prvním z nich byla její nechuť k vlastnímu slabošství, neuměla si představit se vzdát, nechtěla rozhodně skončit jako někdo, kdo bez kariéry žádný další život nemá. A tím druhým? Její milovaná mladší sestřička Calien a její nejdražší bývalý přítel, izraelský voják. O tom, co bylo konečným impulzem pro návrat, ale nikdy nemluvila a mluvit nebude. Jen jedno ví jistě - vrací se a tentokrát bude vytrvalejší.

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 43%