| Je spíše tichá, uzavřená, může za to nehoda, o které napíšu později. Je to melancholik a je takřka nevytočitelná, když to tak řeknu, ale jakmile se s někým opravdu hodně spřátelí, jeden by ji popsal jako veselého člověka se smyslem pro humor. Zkrátka a dobře, melancholie ji opouští, pokud má někoho opravdu ráda. Je tu taky taková zvláštní vlastnost, kterou neumím tak dobře popsat - ze začátku je sama, nikoho k sobě nepustí, ale když se k ní dostanete a prohodíte s ní pár slov, tak brzy bude chodit ona za vámi a pocítíte, že vám trochu důvěřuje. Takto je to pořád dokolečka, dokud si nezískáte ?celou? její důvěru (omlouvám se, zapomněla jsem, jaké slovíčko zvolit :D) a nepovažuje vás za kamaráda. Bohužel, neumí také "nakládat" s upřímností, takže vás často může i urazit a vzápětí nebude chápat, proč jste naštvaní, když přece nic neudělala. |
| Narodila se doma, její matka nikomu neřekla o tom, že bude rodit. Nikdo neví proč tak udělala, každopádně se jí to stalo osudným. Její rodiče bydleli několik mil od města a když si toho její otec všiml, bylo pozdě. Její matka zemřela a Lacrimosa zůstala bez ní. Protože podle slov svého otce po narození hrozně dlouho plakala, pojmenoval ji Lacrimosa (v latině uplakaný). Také jsem se zapomněla zmínit o tom, že její rodina vlastnila několik koní, přesněji šlo o holandské teplokrevníky. Byli čtyři, vraník, bělouš a dva hnědáci. Když se Lacrimosa poprvé dostala k těmto zvířatům a mohla se na nich svézt - což už bylo v době, kdy chodila do školky, jeden by čekal, že bude jezdit právě na tom bílém, protože, jak všichni víme, bělouš je kůň, na kterém téměř vždy jezdí princové v pohádkách. Ale ona si vybrala vraníka. Na tom se i naučila jezdit. Lacrimosu ježdění dodnes neopustilo. I když chodila do školy, i když chodila na gymnázium, byli to koně. Později si zamilovala i pavouky a hady. Do té doby je neměla příliš ráda. Pak se jí ale do rukou dostala kniha, ve které se psalo, že mít rád jen krásná zvířata neznamená být dobrý člověk. Mít rád všechna zvířata znamená být chytrý. Dotyčný spisovatel Lacrimosu "zaujal" a tak se rozhodla přečíst si víc jeho knih. Jevil se jako moudrý člověk. Lacrimosa se podle něj doslova učila. Jednoho dne jí její taťka koupil novou knihu právě napsanou tímto spisovatelem. Byla o nadpřirozenu. Lacrimosa, která pomalu věřila všemu, co bylo na stránkách knih od tohoto člověka přečetla i tuhle knihu. V knize bylo tehdy psáno o vlkodlacích, upírech a dracích. A také o magii, která ovládá vodu. Byl tam dokonce i návod, jak provést kouzlo s vodou - rozčeřit ji. Lacrimosa se o to pokusila, snažila se ze všech sil. Po pár pokusech zjistila, že se jí to povedlo. Voda, kterou při kouzle měla v hrníčku, se rozčeřila Rozhodla se, že o tom ale svému otci neřekne. O několik dní později vypukl požár ve stájích a žádné zvíře nepřežilo, podle zpráv od stájníků, ani ten vraník, kterého měla Lacrimosa tak ráda. Ta byla nešťastná jak ze smrti jejího milovaného koně, tak z toho, že nebyla v tu chvíli nablízku a neuhasila oheň - a ještě hůř, když přece dokázala kouzla s vodou! I když jen malá, tehdy si naivně myslela, že by něco jako uhasit požár dokázala. Ten den jí otec poradil, aby se odstěhovala, protože trápení se může zbavit jak prací a časem, tak tím, že nebude v místech, kde se ta věc stala. Lacrimosa souhlasila a odstěhovala se do Shadowhillu. To je asi vše podstatné - tedy, ví o nadpřirozenu, i když se s ničím takovým nesetkala - mimo knihu, samozřejmě. |
Diamant: 1
Smaragd: 0
Safír: 0
Perla: 20
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.