| Jsem milá a spravedlivá holka. Jsem trhlá a mám smysl pro humor. Mám ráda modrou, je to barva nebe. Nebojím se a do všeho jdu jak sílou tak myslí. Jsem tvrdohlavá a výbušná, takže když o mně budete něco říkat, bude malá šance, že mi to vadit nebude. Jsem tak trochu i hyperaktivní. Mám ráda pokémony, (vím, že to není hra o pokémonech ale jakoby se na ně dívám v televizi) a nemůže mi utéct ani jeden díl a když je přestávka, buď kreslím pokémony, nebo upaluji za kamarády a povídám si s nimi o všech možných věcech. Nejsem žádná princezna, to jde i na mně vidět, žádné šaty ani náramky, ovšem pokud to nejsou modré či "Pro mě normální". Ráda zpívám a tancuji. Mám kapelu mezi kamarády, ale jednou bych si chtěla založit opravdickou rockovou kapelu. Když něco píšu a proletí kolem moucha, rozptýlím se a musím čekat asi tak 1 minutu a půl, než se vzpamatuji a píšu dál. Někdy kreslím i komiksy, ale s ničím jiným než s pokémony. Bojím se výšek. Někdy si myslím, že nosím smůlu, protože když jsem jednou přišla do obchodu, prodavačce se rozlila káva. Když jsem šla za babičkou, málem spadla. Ale hlavně si to myslím kvůli tomu domu, co po půl roce od mého narození vyhořel. |
| Narodila jsem se v nějaké vesnici, jenže asi tak po půl roce nám vyhořel dům. Všichni naštěstí přežili bez zranění, ale já jsem měla popálenou nohu, a to mi až do teď zůstalo. Neměli jsme kde bydlet, ale sousedé nás přijali jako za své. Byl to hodný pán a ochotný, i když nebyl nejbohatší, pomohl nám. Brzo nám však jeho dům přestal stačit, rodiče se se sousedem dohadovali, kde by jsme měli bydlet a soused nám řekl o Shadowhillu. Prý je to pro něho město záhad a to se tátovy líbilo, byl neústupný a nebál se. A tak jsme tam jeli. Ze začátku jsme bydleli v malém bytě, ale až táta vydělal hodně peněz, přestěhovali se do rodinného domku. Když mi byli tři, chtěla jsem se stát zpěvačkou, zpívala jsem do aleluja a někdy to bylo až dost otravné. Potom mě ale přestalo bavit hrát si na princeznu a tak jsem si hrála na rebelku a bylo to mnohem lepší. V pěti jsem si jednou zapnula televizi a tam dávali pokémony, nevěděla jsem co to je, ale líbilo se mi to a vždy když to jelo, řekla jsem "Mami dávají Pika!". V první jsem si ihned našla kamarády, bylo jich sice jen pár, ale i tak jsme byli kamarádi pod sluncem. V první se nic tak zajímavého nestalo, ale v druhé jsem se na 1 měsíc přihlásila do sboru. Proč na jeden měsíc když tak ráda zpívám? Protože, jsme tam zpívali samé kraviny. Jednou když jsme jeli autem, táta pustil rádio a dávali tam rock a mě, se zalíbil. Ve třetí jsem se přihlásila do tanečního kroužku a na kytaru a byla jsem v tom dobrá. Taky jsme šly do přírody s kámoškou a chěli jsme se s kámoškou osvěžit do řeky a cákaly a stříkaly jsme na sebe, když jsem však pohnula rukou, rozčeřila jsem vodu, když znova. Zase jsem rozčeřila vodu, zjistila jsem, že umím ovládat vodu a domluvily jsme si s kámoškou, že to bude naše tajemství. Ve čtvrté jsem se rozhodla, že budu v rockové kapele a tak jsem začala hrát na kytaru všude, ale pokémoni mě stále neomrzeli. Potom se toho tak moc nedělo, ale v osmé někdy v listopadu nám učitelka řekla, že poslední den před vánočními prázdninami bude přehlídka talentů, tak jsme se sešli s kámoši a domluvili jsme se, že budeme hrát vánoční rock, trénovali jsme každý den od poledne do noci a šlo nám to vážně perfektně, potom jsme v onen den zahráli třídě a všem se to líbilo a potom jsme se rozhodli, že budeme rocková kapela jen tak pro radost se jménem "Blue Electric" |
Diamant: 0
Smaragd: 10
Safír: 10
Perla: 20