Caeles Thomas Conrat
| JMÉNO, PŘÍJMENÍ: | Caeles Thomas Conrat | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| POHLAVÍ: | muž | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| DATUM NAROZENÍ: | 1.5.1934 - věk zastaven na 25 letech | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| RASA: | vlkodlak | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ZAMĚSTNÁNÍ: | Truhlář | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| PARTNERKA: | nezadaný | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| RODINA: | Matka: Lillith Conrat (mrtvá, umřela při porodu Vianne), Věk: 298 let, Rasa: vlkodlak Briana Conrat (nevlastní matka), Věk: 110 let, Rasa: vlkodlak (proměnou) Otec: Darren Conrat , Věk: neznámý, Rasa: vlkodlak Sourozenci: Vianne Conrat (vlastní), Věk: 73 let, Rasa: vlkodlak Werin Connrat (nevlastní), Věk: 66 let, Rasa: vlkodlak Syn: Thomas Conrat, věk: 21 let, Rasa: upír (ex) přítelkyně a matka Thomase: Malia Accola, věk: 151 let, Rasa: upír Strýc: Logan (bratr otce), věk: neznámý, Rasa: vlkodlak |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ZAJÍMAVOSTI: |
Po těle má jizvy, spáleniny a jiné pozůstatky mučení od své bývalé smečky, díky tomu má snížený práh bolesti. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| VÝŠKA: | Vysoký | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| FYZICKÁ STAVBA: | Průměrná, normální | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| POVAHA: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Na první pohled se někomu může zdát přátelský a extrovertní a jinému zase děsivý a zlý. Není zlý, věci koná spravedlivě a je to vidět i na reakcích na různé události, například provokace, nenechá si jen tak něco líbit, ale když se mu zasmějete, nezlomí vám kvůli tomu ruku. S tím maličko souvisí jeho agrese, nemá nekonečnou trpělivost a nikdy nedává druhé šance. Je hodně neústupný a chrání si to, co je jeho. Věci, které miluje ochraňuje stejně dobře jako matka svá vlčata, například svou sestru. Všechno co kdy v životě udělal bylo v podstatě pro ní. Tím se dostáváme k jeho vztahu se sestrou, díky událostem poslední doby se trochu odcizili, ale doufá, že až ji zde najde tak čas vše spraví. Vůči ní se chová velmi ochranitelsky a Vianne se tak stává výjimkou, protože jí by dokázal dát dalších šancí třeba tisíc. Neváhá riskovat život i kvůli cizincům, ale to pak záleží na situaci a rozpoložení jeho nálady. Nemá moc sklony k tomu, se na lidi vázat, nikdy to totiž nedělá dobrotu. Láska a podobné věci přináší akorát víc zranitelnosti a to on prostě nedopustí, možná že ho jednou někdo nebo něco změní, ale kdo ví. Tahle jeho nezávazná povaha nepatří jen ke vztahům, ale i ke smečce, raději bude do smrti sám než aby vstoupil do něčeho takového. Velmi rád se usmívá a vše se snaží vidět růžově, za každým mrakem totiž vyjde duha. Dokáže se usmívat i v té nejzoufalejší situaci, usmíval se i při pohřbu své matky, vždycky, protože úsměv dává sílu, vyvede z míry ostatní a stanete se tak nečitelnými a na oko nepřítele psychicky nezničitelnými. Ale ne každý to umí a ne pro každého takový výraz je, ovšem pro něj je to jako šité na míru. Lže jenom když se to pro něj stává výhodným, ale nikdy nelže z milosti nebo tak něco, v tomhle je nekompromisně upřímný. Nebude nikoho tahat za nos, takový on není a doufá, že ani nikdy nebude. Má hodně velkou kuráž, nesklonil hlavu ani tenkrát, když z něj jeho vlastní lidé strhávali maso na kost, jeho hrdost se prostě jen tak zlomit nedá. To samé platí i pro odvahu, která dřímá v jeho srdci jako neuhasitelný oheň žízně upíra po krvi. Díky jeho úsměvu se často stává oblíbenou společností, kterou on téměř nikdy nepohrdne. Nevyhledává ji, ale když se naskytne rád ji přijme. Mile rád vtipkuje a provokuje, obzvlášť svou sestru. Neexistuje pro něj snad lepší zábava než je lov, nebo nakrknutí jeho mladší sestřičky. Tohle chování se asi jeví hodně nedospěle, ale to dělá opravdu jen když je čas, je uvolněný a nic ho nikam nehoní. Jinak vystupuje jako velmi inteligentní gentleman. Má velký talent pro tvoření strategií a to buď v plánu předem nebo na místě, pro to se většinou stává vítězem nejrůznějších šarvátek. Někdo má ryzí srdce on má ryzí postřeh, hodně pro něj trénoval když byl malý a dnes se o jeho postřehu dá jednat jako o dokonalé součinnosti všech smyslů, které se v jeho tvrdé práci nikdy nemýlí. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ŽIVOTOPIS: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Můj život započal v Kanadě asi třicet jedna mil za městem v takové laicky řečeno vlčí osadě, možná až vlčí satelitní městečko. Způsob, kterým jsem vyrostl byl naprosto běžný, měl jsem život jako většina ostatních vlčat, tedy až na to, že můj otec byl alfa smečky. Nějaké úmrtí se v rodině vždy najde a i tady se naskytlo, byla jím matka. Pro všechny to byla velká rána, ale vše špatné je k něčemu dobré. Díky tomu, že máma zemřela se mohla narodit má mladá a silná sestra, další Conrat křestním jménem Vianne a později na svět mohl přijít i Wenir, náš nevlastní bratr, kterého měl otec s partnerkou, která se mi velmi zamlouvala. Měl jsem v životě hodně období, ale ta nejvýznamnější asi patřila k vyrůstání s matkou, pak její smrt a mé uzavření se do sebe, objevení vzoru v otci a napodobování jeho chování, dospělost a vlastní hlava a nakonec zlom, při kterém sestra udělala něco, co nikdo nečekal. Od tohohle příběhu bych měl nejspíš pokračovat, protože tady se naše cesty rozdělily. Ten večer jsem tam byl, jako obvykle jen v džínách, které byly hodně otrhané a sem tam od bláta. Pracoval jsem v nich, takže se nebylo čemu divit, že jejich stav byl tak ubohý. Zezadu mě objímala Emily a prsty mi přejížděla po břiše, zavrčel jsem na ní stejně nepřístupně, jako jsem se jevil i ostatním vlčicím a tak se konečně odtáhla. Pohledem jsem lpěl jen na sestře a jako jediný z celé smečky mlčel, já nezpíval, nemohu oslavovat písní pohřeb. Tak nějak by to řekla matka. Celé se to seběhlo rychle, byla tu sotva dvě minuty a to co udělala, by se v naší smečce mělo trestat smrtí. Utíkala jako o život, to byl poslední záběr, který mé oči z ní spatřily. Její nacházející se zvednul už jako vlk a rozeběhl se za ní, poznal jsem tu agresi, kdyby jí byl chytil, zabil by ji. V puse jsem ucítil chuť krve a v hlavě mi začalo hučet vzrušením a adrenalinem, ani jsem to nepostřehl, ale když jsem se z toho probral, visel jsem na jeho zádech a držel v zubech kus masa. Převalil se semnou na hřbet aby mě smetl, ale já se nepouštěl. Věděl jsem co dělám, teď už ano, zabiju ho, protože když to neudělám zabije on mě. Kus masa vytrhnu a odskočím stranou, teď jsem pozornost upoutal na sebe a jeho agrese se tak přenesla na mě. Sleduji ho a maso z jeho zad pustím k zemi, hodně krvácel a kňučel, bylo mi to ovšem naprosto ukradené. Měl by mě zajímat nějaký hajzl, který si myslí, že dostane všechno? Ne, on a má sestra se měli stát novým alfa párem a i když zdrhla, stále by mu právo veta náleželo, takže bude nejlepší se ho zbavit na dobro. Sleduji ho hodně agresivně a olizuji si tlamu, když na mě vyběhne, vyskočím do vzduchu a přeskočím ho. Což jsem tak úplně nechtěl, ale co se stalo, stalo se. Ucítím v krku jeho tesáky, má chyba, má hrubá chyba a špatné výpočty. Hrdelně zavrčím, škubal s mou hlavou ale já cenil zuby a stál jako přikovaný. Najednou jsem uviděl otce, jeho lidská ruka mě udeřila pěstí do hlavy, byla to velká rána a já skončil na zemi, tím pádem mě ten bastard pustil. Před další otcovou ranou tentokrát nohou jsem hravě uskočil a zavrčel na něj. Pak jsem se zase otočil na toho čokla, když znovu vystartoval, přikrčil jsem se a v době kdy měl hrdlo nade mnou má hlava s rozevřenou tlamou plnou bílých a ostrých tesáků vyjela vzhůru, uslyšel jsem pouze bolestné zavytí a pak jeho tělo povolilo. Polila mě krev z jeho živých tepen. Odhodím bezvládné tělo a podívám se na otce, který to se zděšením sledoval. Teď mě bude nenávidět, bude, už teď mě nenávidí, vidím mu to na očích. Otec, který nenávidí své děti. Mohl bych o tom napsat esej napadlo mě, tedy pokud tohle přežiji. Mohl jsem utéct, ale byl jsem naučený nést následky. Změním se zpátky, skočilo po mně pár mužů, uštědřili mi nespočet ran do těla, kopanců a změnění i kousance. Po pár ranách do hlavy jsem nevydržel a mé vědomí mi proteklo mezi prsty jako voda, uteklo ode mě, ztratilo se. Probral jsem se, když mi do tváře začalo svítit ostré slunce. Myslel jsem si nejprve, že to jsou světla jedoucího auta a že bych měl uhnout ze silnice pryč, takže sebou hodně silně škubnu. V tom ucítím palčivou bolest celého těla. Bolely mě zejména ruce, začal jsem očima zaostřovat okolí a pak další bolest, něco mě pálilo na prsou, ale šíleně. Zařvu a prohnu se v zádech, podívám se na rozžhavený kov, který mi jeden z mužů tisknul k hrudi a pak ho s mou připálenou kůží strhnul. Visel jsem za ruce na větvi nějakého velkého stromu, dle žaludů pode mnou asi dub. Nejsem schopný popsat události následujících přibližně šesti dnů podrobně, protože jsem z bolesti a vyčerpání často ztrácel vědomí. Byl jsem náležitě potrestán, vlastně víc než náležitě, opravdu přehnaně řekl bych, byl to férový souboj a já nemohu za to, že prohrál. Když jsem tam takhle s dalším východem slunce visel a díval se na zakrvácené plody dubu pode mnou, všiml jsem si, že všechny napukly a klíčily aniž by měly. Tedy až příliš rychle. Jakoby se snažily natáhnout k mým nohám a strhnout mě z lana dolů. Tohle jsem neudělal záměrně, vím, že mi matka říkala, že najdu magii stejně jako ji kdysi našla ona, ale nejnevhodnější chvíle snad ani nepřipadala v úvahu, neměl jsem sílu nad tím ani přemýšlet, natož to dál zkoumat. Jedinou otázku, kterou jsem dokázal v mysli povzbudit k vytvoření zněla: „Tak tohle jsem já?“ Ze snění mě vytrhla Briana, na tu ženu nikdy nezapomenu, jen ona se mohla rovnat alespoň částí mé pravé matce. Když byla příležitost tak mě po několika dnech s východem slunce odřízla z provazu, pohladila po tváři a pak beze slova zmizela, nestihl jsem ani poděkovat, byla na mé unavené a zpomalené smysly až příliš rychlá. Podívám se na větev a mé lidské zuby se změní ve vlčí.. konec lana rozškubu zubama, jen aby to nevypadalo, že mi někdo pomohl, mohla by mít problémy. Pak se rozhlédnu a sotva vstanu, hodně jsem krvácel. Nedokázal jsem kontrolovat ani svou lidskou formu, prostě jsem se změnil do vlka a kulhal pryč. Dolů k řece. Nikomu bych nepřál ten pocit, kdy vám tělo mrzne v tekoucí vodě a ještě víc umírá, když je osekáváno prudkým proudem řeky o kameny a skály kolem. Snažil jsem se plavat, ale často jsem končil pod vodou. Nijak jinak jsem se odsud dostat nemohl, sotva jsem šel a tady jsem doufal, že se občas nadechnu a nechám se unášet proudem pryč z tohohle místa. Asi po sto metrech se mé tělo zase vrátilo k lidskosti a já se zachytil o nějakou plovoucí kládu a z vyčerpání pevně se jí držíc usnul. Nevím jak dlouho jsem spal, ale když jsem otevřel oči, topil jsem se. Kláda byla ty tam a já začal kopat nohama. Snažil jsem se vyplavat nahoru, ale nějaký neznámý zdroj proudu mě stále vracel zpátky. Neměl jsem vůbec žádný kyslík, proud mě odhazoval pod vodou stále dál a dál, až jsem nakonec zmizel z jeho dosahu a dostal jsem se na hladinu. Zalapal jsem po dechu a vykašlal vodu, otočím se a spatřím vodopád, který byl zdrojem té záhuby.. vydechnu. Trochu jsem si odpočinul během té plavby, takže jsem byl schopný doplavat až na okraj jezera a vyjít z něj. No tedy, spíš jsem se z vody plazil. Skončím na okraji, mé tělo omílala voda a tvář taktéž. Kéž bych znovu neztratil vědomí, kéž bych měl víc síly utéct, kéž by mě nenašli takhle.. „Tady je nějaký pes, nejspíš je mrtvý, vypadá, že ho vyplavila voda!“ zvolal jeden z dřevařů, který splavoval klády přes řeku a jezero až sem na okraj města. „Ty idiote, to není pes! Jdi od něj dál!“ zařval na něj ten druhý a odstrčil ho. „Ještě dýchá, zavolám místní službu, ať si s ním něco udělají..“ dodal a pak se to semlelo všechno hodně rychle. Probral jsem se v nějaké krabici a skrze úzké kovové mříže koukal ven, rány byly sešité a ošetřené, protáhnu se a zavrčím. „Hele už se probral.. asi mu dám další anestetika, než si ho vyzvednou ti lidi z parku,“ otevřu ze široka oči a když pootevře vrátka téhle zpropadené bedny tak do nich narazím hlavou a vyskočím na veterináře. Shodím ho vahou svého těla k zemi, byl jsem hodně velký a patřičně těžký. Jen zařval, zavrčel jsem mu agresivně do tváře a pak odskočil pryč, vyběhl jsem ordinací, smetl přicházejícího zákazníka s kočkou, která na mě nepříjemně zaprskala a vyběhl jsem ven. To určitě, vlk který se nechá tahat za ocas nějakou cháskou z parku, každopádně jsem mohl být rád, že jsem ještě naživu. Běžel jsem ulicí jako o život a když jsem zaběhl za roh tak jsem se změnil zpátky. Podíval jsem se na rány a spáleniny, muselo to toho veterináře dost vyděsit, ale postaral se o to skvěle. Vydechnu a rozhlédnu se, zakloním hlavu a zavětřím. Tohle místo mi bylo velmi neznámé, ale zároveň jsem tu cítil něco rodinného, něco neuvěřitelně důvěrného. Zatnu zuby, sestra. Věděl jsem, že jí nechci dělat potíže, takže se neukáži dřív, než se dám trochu do kupy. Asi měsíc chození po úřadech, podepisování papírů, falešného slibování a předstírání určité lidskosti jsem dostal občanský průkaz, zapsali si mě i na tom úřadě, jak se jen jmenoval. No to je jedno, důležité bylo, že jsem dostal trochu peněz, abych se mohl pořádně obléknout a zaplatit úřadům za nejrůznější služby. Připadalo mi, že v tomhle raném světě se bude za chvíli platit i za to, že dýcháte jejich vzduch. Taková série přivlastňování a nadřazování se nad lidmi jako jsem já. Měl jsem co dělat, abych se klidnil a nerozerval jim hrdlo. Takhle v městském stresu a na ulici vás to změní, hlavně bez smečky. Přestal jsem se trochu kontrolovat, takže mi do krve prostoupila agrese tuláka. Kdo ví jestli je to spíš špatně nebo dobře. Docela rychle po získání dokladů jsem si sehnal práci v místním květinářství, protože pod mou rukou se květinám neuvěřitelně dařilo. Dobrá, přiznám se tedy, že to bylo hodně kvůli magii, ale tak bez podvádění jen tak leccos nezařídíte. Navíc, komu to ublíží? Když už jsem pro tu magii tolik trpěl aby se ukázala, tak ještě abych ji nevyužil. Konečně jsem měl peníze na pořádné oblečení, zvykl si na městský život a začal jsem si přivydělávat jako vyhazovač na různých akcích, ale ani tak nezískáte dostatek peněz na nějaké slušnější bydlení. A než abych sotva dával dohromady peníze na nájem a dřel se jako kůň, přičemž jsem s nájmem zase neměl na ostatní důležité věci, raději jsem zůstal dál v ulicích. Stejně jako zvíře, kterým jsem uvnitř byl. Problém bude, až se úřady začnou starat o to kde vlastně žiji, divím se, že ještě nezačaly a až nastane taková zima, že mě zvenčí automaticky vyžene někam dovnitř, aneb do krytu. Ale to začnu řešit, až opravdu zima bude, teď mi to v noci u jezera u kterého se mohu pohodlně, ačkoli ne zrovna v nejteplejší vodě omýt vyhovuje nejlépe. Myslím si, že na to, že jsem žil od mala v divočině jako vlk, jsem si na úřady, evidence osob, daně a ty papírové nesmysly, za které si člověk mohl pořídit skoro všechno zvykl rychle. Přizpůsobil jsem se tomuhle životu ve stresu, ale ne úplně. Nemohl jsem se vzdát lovu a dělat to co dělají ostatní, jak se tomu říká? Jo jasně, nakupovat jídlo. Přijde mi to odporné a nepřirozené a vlastně ani vařit ho. Když mám hlad, jsem zase jen vlk, jako jsem byl od mala, lovím, ale bez smečky, jen jako vlk samotář. Po čase života v tomto městě mě ovšem postihly potíže. Musel jsem opustit lidi, které jsem miloval, svou sestru Vianne, přítelkyni Maliu a syna Thomase. Proč? Který šílenec by to dobrovolně podstoupil? Víte, vlastně to tak docela dobrovolné nebylo, volaly mě povinnosti, před kterými jsem nemohl utíkat věčně. Můj otec onemocněl a vypadalo to s ním bledě, proto mi dala Briana vědět, abych se vrátil a zastoupil jeho místo, tedy místo alfy. Situace byla tak naléhavá, že jsem se ani nestihl rozloučit. Krom povinnosti vedení smečky, mě těsně před návratem do ní tížil strach, zdali nebudu dodatečně trestán z mých starých „prohřešků“ a následného útěku. Víte, muž nerad přiznává, že se bojí, ale já strach měl. Brzy se ovšem ukázalo, že čas minulou vinu spláchl jako voda. Zastupování vůdce smečky a uzdravování mého otce bylo daleko důležitější než má minulost, za což jsem byl vděčný. Během měsíců mnoho vlkodlaků ztrácelo důvěru v otcovo uzdravení, ale díky bohu se tak stalo. Otec měl tvrdý kořínek, naštěstí. Jinak bych ve smečce musel zůstat do doby, než najdu vhodného následníka nebo mě samotného skolí nemoc či nějaké zranění. Takhle jsem smečku místo otce vedl téměř rok a konečně jsem byl propuštěn, abych se vrátil zpět do města. Bylo by dobré zmínit, že těsně předtím, než jsem odešel, zemřel můj zaměstnavatel. Starý květinář, jehož majetky jako třeba dům, květinářství a ostatní pozůstalosti neměl kdo zdědit. Leda stát, jinak již tento starý muž neměl žádného příbuzného či bližního, kterému by rád svůj majetek odkázal, tedy až na mě. Díky této nešťastné události jsem sice získal majetky, za jejichž prodej bylo velké jmění, ale nebudu Vám lhát. Radši bych neměl vůbec nic, protože já měl toho chlapíka rád. Byl upřímný, možná trochu senilní, ale nahrazoval mi dědu, kterého nepamatuji a konec konců, znovu jsem byl bez práce. Takže co teď? Byl jsem ve městě s penězi, které bych raději neměl, bez práce a bez lidí, které jsem měl rád a ve strachu z toho, že mě budou nenávidět. Za peníze jsem si pořídil pěkný srub v lese a starší terénní auto. Když jsem jednoho dne projížděl městem, všiml jsem si poutače, kde truhlářská firma sháněla nové dělníky. Zajel jsem tam a zjistil, že pro to mám celkem talent. Po pár zkouškách mě zaměstnali, občas jezdím pracovat tam a jindy zase dělám nějaké věci ze dřeva u sebe ve srubu, kde k tomu mám zřízenou malou pracovnu. Teď mám z krku peníze, mám možná práci, ale stále nemám svoje milované u kterých se obávám, že už se mi nikdy nenavrátí, ale hodlám o ně bojovat. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| DOVEDNOSTI: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • SÍLA: 95% (+ 5 % - rudý kámen) |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • RYCHLOST: 65% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • VYTRVALOST: 70% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • OBRATNOST: 40% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| MAGIE: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
ZEMĚ 39%
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| INVENTÁŘ: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Diamant: 4 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Smaragd: 14 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Safír: 13 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Perla: 40 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
Rudý kámen míru Rudý (+ 5% do síly) dodává sílu na řešení problémů. Znakem, že všechny rasy spolu můžou vycházet. Majitel by měl zabránit všem možným sporům mezi rasami. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
Chlup cerbera Tvrdý a ostrý, dá se použít jako hřebík, jehla, špendlík, ale i jako malá zbraň. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.