April Steels
| JMÉNO, PŘÍJMENÍ: | April Steels | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| POHLAVÍ: | žena | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| DATUM NAROZENÍ: | 1.1.1707 (věk zastaven na 20 letech) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| RASA: | upír | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ZAMĚSTNÁNÍ: | Pomáhá na zvířecí klinice + příležitostně zastává práci pečovatelky o děti | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| PARTNER: | nezadaná | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ZAJÍMAVOSTI: |
Mám hroznou fobii z úzkých a uzavřených prostorů. Totálně se rozzuřím a udělám cokoliv, abych se dostala ven. A to pak za sebe neručím. Na levé lopatce mám tetování. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| VÝŠKA: | Střední (160-180cm) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| FYZICKÁ STAVBA: | Průměrná, normální | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| POVAHA: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Pohodová, milá a veselá. Těmito třemi slovy se dá lehce vystihnout moje typické chování a reakce na okolí. Pokud se potřebujete na někoho obrátit, jsem ta pravá osoba pro vás. Mám pochopení, city a víru. Nikoho neodsuzuji na první pohled a ráda se seznámím s někým novým, kdo mi bude sympatický. Děj se co děj jsem však spíš samotářská a uzavřená, především na první pohled. Jakmile se známe déle, tyto moje povahové rysy už nenaleznete. Budu upovídaná, zábavná a rozhodně vás nebudu odstrkovat. Pokud budu vědět jak, pomohu vám s jakýmkoliv problémem. Moje trpělivost je velká, ale každý má svoje hranice. Pokud překročíte ty moje, umím se pěkně rozzlobit, až ze mě jde strach. Mými zájmy je především hudba, čtení knih, zábava různých druhů i rozměrů, péče o zvířata a surfování. Na svoji upíří stránku již jsem si zvykla, umím se většinou i v krizových situacích ovládat. Je však jedna komplikace, co mě nejspíš brzy začne na upírství vadit. Nesmrtelnost. Když někdo žije přes 300 let, už mu to přece jen začne připadat jako ztráta času, ne že bych si života nevážila, to ani v nejmenším, ale tak nějak pořád nemohu nalézt tu pravou chuť do života. Na to, jak dlouhý mám život, jsem ještě nikdy nepotkala pravou lásku. Nechápu, jak to pak může stihnout obyčejný smrtelník, když mě na to nestačí ani těch 300 let. I přesto však čekám dál a věřím, že se třeba jednoho dne ten pravý skutečně najde. Možná. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ŽIVOTOPIS: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Narodila jsem se 1.1. 1707 jedné z menších rodin v Irsku. Pro rodiče bylo mé narození splněným snem. Milovali mě a těšili se z našeho budoucího společného života, který však netrval tak dlouho, jak jsme si představovali. Byl podzimní večer, v té době jsem měla 6 let, a okolí terorizovala krutá bouře. Zrovna jsme se s rodiči vraceli z výletu. Projížděli jsme ostré zatáčky, které byli kvůli silné bouřce a návalu vody ještě nebezpečnější, než jindy. Rodiče se zrovna hádali, už si nepamatuju proč. Přála bych si, aby se to nikdy nestalo, jenže minulost nelze ovlivnit. Otec na matku křičel a já už nechtěla slyšet další hádky, naklonila jsem se k němu a vykřikla, ať toho nechá a nekřičí na ní. Otec se v tu chvíli otočil, aby mě napomenul, nebo mi možná chtěl říct, že mám pravdu. Nevím, ale už se to nikdy nedozvím, protože ve chvíli, kdy se nedíval před sebe dostalo auto smyk a po kluzké silnici sjelo dolů do propasti. Rodiče na místě zemřeli, ale mě se podařilo zachránit. A tak jsem se dostala do péče k pěstounům. Ti mě však nikdy neměli v lásce a připadala jsem si v jejich péči tak nějak osamocená, nechtěná. Ani ve škole mě nikdo moc nepotřeboval. Měla jsem jen jednu kamarádku, a to jsem později zjistila, že mě ve skutečnosti za zády pomlouvala, takže kamarádství s ní bylo ztrátou času. Co se týče učení, vždycky jsem byla ta lepší. U učitelského sboru jsem byla oblíbená, u dětí ve třídě nikoliv. Jedinou skutečnou podporou pro mě byl náš pes, Zorro. Jednou jsem s ním byla na procházce, když se to stalo. Osudná chvíle, co mi od základů změnila život. Zrovna jsme procházeli parčíkem, když Zorro znervózněl a začal kňučet. Věděla jsem, že se něco děje, ale místo, abych s ním okamžitě zmizela někam pryč, jen jsem mu říkala, ať se uklidní, že je vše v pořádku. O pár vteřin později kdosi vyběhl z keře. Hned jsem pochopila, proč byl pes tak neklidný. Osoba, co z keře vyskočila, mě neskutečně vyděsila, takže jsem pustila vodítko a v tu ránu byl Zorro pryč. Zůstala jsem tam sama s tím, co mě tak vylekal. Nohy jsem měla jako z olova. Přitiskla jsem se ke kmeni stromu a ani nedýchala. Dřív, než bych se jakkoliv ubránila, mě ten zvláštní 'člověk' kousl do krku a já pocítila bolestivý tlak. Uvědomila jsem si, že mi saje krev. Hned jsem si vzpomněla na povídky a historky a upírech, ale v tu chvíli jsem neměla moc času na přemýšlení o tom, jak se v povídkách upíři zabíjejí. Dřív než jsem se nadála, donutil mě, abych se napila jeho krve já a pak už následovala jen krutá bolest, jenž brzy pominula a já upadla do dlouhého spánku. Myslela jsem, že je to konec, ale nebyl. Když jsem se probrala, byla jsem plná energie a všechny moje smysly zesílili. Ten, kdo mi to způsobil, už byl pryč. Nechápala jsem, proč mi to udělal, proč mě nezabil? Později jsem si domyslela, že jsem se mu buď 'zalíbila' a nebo to byl prostě šílenec co běhal po ulicích a měnil lidi v monstra. Nakonec mi nezbývalo nic jiného, než se potají umýt od krve ve fontánce, najít Zorra, vrátit se domů a doufat, že to co se stalo, byl jen nějaký zlý sen. Doma jsem dostala pořádný výprask, ale o tom, co se v parku odehrálo, jsem raději pomlčela. Další zvláštní událost nastala pár dní před mými 18. narozeninami, kdy jsem seděla v kavárně a dokázala jsem, sama nevím jak, zahřát studený čaj. Kromě toho jsem brzy přestala stárnout. Pěstounům jsem nic z toho neřekla a jakmile nastala možnost, odstěhovala jsem se pryč, do Shadowhillu, o kterém jsem slyšela nějaké zvěsti na ulici, zbytek informací jsem si našla v novinách. Byla jsem ráda, že mám konečně svobodu, ale navždy mi bude chybět náš zbabělý pes Zorro, a také mí vlastní rodiče. Časem jsem si zjistila všechno potřebné, o mně a mém novém já. Naučila jsem se s tím žít, žít s vědomím, že jsem jiná, než ostatní smrtelníci. Jsem upírka. HERNÍ HISTORIE: Je to rok a něco málo zpět, kdy se April konečně rozhodla trochu ukazovat světu. Dlouhou dobu byla v Shadowhillu 'schovaná' před okolím, ale od jedné chvíle se začala seznamovat s místními lidmi. Nejdřív byla hodně uzavřená a plachá, ale postupem času se začala otrkávat. První seznámení s někým z místních proběhlo na náměstí, kde se setkala se Sienn. Dozvěděla se o ní, že je upírka a zároveň Veri zdejšího klanu. Nabídla jí místo v jejím klanu, jenže April byla docela bázlivá a nepřipadalo jí to jako nejlepší nápad. Chvilku o tom uvažovala, ale nakonec raději zůstala bez klanu, stačí jí spoléhat jen na sebe samou. Od tohoto prvního setkání se začala April pomalu, ale jistě otevírat svému okolí. Když se v baru seznámila s Carmen, vlkodlačkou, která jí i přes její vlčí stránku sedla, vylila jí několik svých vzpomínek a začala si uvědomovat, že na společnosti není nic tak špatného. Další místo ve frontě zaujal Ellanór, který na April působil celkově velmi slušně a vychovaně. Jejich setkání proběhlo u jezera v poměrně klidné atmosféře. Uplynul nějaký ten čas a April zamířila do kavárny, kde se setkala s dalším obyvatelem tohohle města. Společnost jí tentokrát dělal šarmantní mladík James, o kterém se ale brzy dozvěděla, že je gay a tím jakékoliv šance na jejich větší sblížení pohasly. Carmen, Ellanóra ani Jamese už po jejich prvním setkání nikdy neviděla. Nejspíš se odstěhovali z města, kdo ví. Na procházce v lese se střetla se splašeným koněm, kterého díky své silné stránce koňáka dokázala bez problémů ukonejšit a zkrotit. Během chvilky k ní doběhl kluk, který jí poděkoval za zastavení koně a následně se jí představil jako Dax. Hned jí padl do oka, ale pšt, to se neříká. Jejich setkání ale ještě z daleko nebylo u konce, jelikož se vydali do restaurace a dobře si popovídali. Dax jí nakonec zavezl domů a ona měla zase chvíli čas pro sebe. Druhý den jí nohy zavedly na místo již velmi známé, k jezeru, kde se opět s někým setkala. Tou osobou byl Johnatan. Tohle setkání však ani zdaleka neproběhlo podle očekávání. April se, těžko říct proč, opět začala chovat hodně uzavřeně, až odtažitě. Oba se nakonec ne zrovna v nejlepším rozešli a každý šel svým směrem, od té doby se s ním už vlastně nepotkala. Asi má hold štěstí na jednorázová setkání. Tohle její pravidlo, vždy potkat někoho jen jednou, se však vymklo, když se jednoho večera krátce setkala na louce s Daxem. Neprohodili spolu tehdy ani slovo, jen se tam na moment střetli. Pár dnů na to se seznámila u jezera s Terrym, na nějž měla celkem kladný názor. Rozloučili se s tím, že se někdy pozvou na kafe. No, nakonec k tomu nedošlo. Ap, neboli April se pak několik dní potom setkala v parku s Peterem. Byl k ní docela milý a hezky se s ním povídalo. V téhle chvíli se April začala v těch jménech docela motat. Poznala až moc lidí, na její vkus, ale je to dobře. Aspoň se necítila osamělá, když se neustále s někým seznamovala. V téhle chvíli jí postihl opět menší zkrat a dala si chvilku pauzu od seznamování. Několik týdnů se držela stranou, aby si v hlavě všechno srovnala a uklidnila se. To byla doba, kdy si uvědomila, že potřebuje nějakého kamaráda. Jejím nejlepším přítelem se stal její nový koník Blueberry, kterého si sehnala v místní jízdárně. Začala se do toho zase dostávat a znovu se objevovala na ulicích. Při jedné projížďce po louce potkala další koňačku, holku zvanou Nessa. Stali se z nich dobré kamarádky a slíbili si, že se zase někdy projedou. Smůla, zase to nevyšlo. Jakmile se v SH objevil cirkus, nastali problémy se zatoulaným tygrem. April se ihned přidala ke skupince, která měla tygra chytit. Na louce, kde byl mimochodem sraz, pozdravila Sienn a potkala se tu s Lucy, se kterou se v minulých dnech seznámila na mostě. Během krátké doby se z nich stali nejlepší kamarádky. Pátrání po tygrovi nakonec dopadlo dobře a i týmu, který zůstal na louce a pomáhal cirkusu s opravami, se vše vydařilo. Po téhle akci měla April zase malinkou pauzu, než se zase ukázala ve světě. Raději se vypravila k vodopádům, ale ani tam nebyla sama a seznámila se tam s Lyrou. Popovídaly si docela klidně a taky se v klidu rozloučily. Čas plynul dál a Ap poznala pár dalších lidí, mezi nimiž byla Malia a Tae. Setkání s Maliou bylo opět v tom introvertním duchu. S Taem zpočátku taky, ale potom se lépe poznali a vzniklo mezi nimi jakési přátelství, dokonce mu představila i Blueberryho. Blížil se Halloween a většina Apriliných přátel město opustila, takže si začala připadat opět osamělá. Lampionového průvodu, který se pořádal na oslavu Halloweenu, Ap využila k setkání s někým dalším a to v přestrojení. Seznámila se tam s Darrylem, kterého zaujal její kostým. Oba dva se v průvodu drželi lehce stranou a dobře si popovídali. Nezapomněli pustit lodičky na hladinu jezera a nakonec se dostali k téma nadpřirozeno. Jejich rozhovor nejspíš zaslechla postarší žena jménem Senedia. Řekla jim pár užitečných rad k jejich magii a dokonce jim ji pomohla i zlepšit. Oba jí byli vděční, přesto, že si ze začátku nebyli její přítomností přespříliš jistí. Po průvodu se April znovu setkala s Taem a po pár dnech se jí ozval Darryl. Zamířili si to na náměstí s tím, že nad kašnou objevili vznášející se tatranku s nápisem, že cílem jejich cesty bude nějaký poklad nebo co. Bylo to dost zvláštní, ale zvědavost jim nedala a rozhodli se spolu vyrazit na cestu, při níž musí plnit nejrůznější úkoly. Spoustu překážek už překonaly a pomalu, ale jistě se blíží do finále. Při plnění jednoho jejich úkolu se seznámili se dvěma dalšími osobami, které zatím neznají jménem. Dívka se jim rozhodla pomoci s úkolem a tatranku s nimi vymění za amulet. Jak asi celé tohle dobrodružství skončí? |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| DOVEDNOSTI: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • SÍLA: 80% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • RYCHLOST: 85% (+10% pírko hipogryfa) |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • VYTRVALOST: 45% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| • OBRATNOST: 50% |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| MAGIE: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
OHEŇ 100%
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
ŽIVOT 85%
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ZVLÁŠTNÍ SCHOPNOSTI: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
VNÍMAVOST 14%
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| INVENTÁŘ: | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Diamant: 3 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Smaragd: 22 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Safír: 22 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Perla: 612 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
Hadí amulet Tento amulet umožňuje svému majiteli dorozumívat se se všemi hady a ovládat je. Zároveň se můžete na jeden exemplář přeměnit (ten si po získání amuletu určíte a už si to nebudete moct změnit!). PAKOBRA VÝCHODNÍ 
|
 | Pírko fénixe Věčná sirka - kdykoli se toto pírko dostane na vzduch, vzplane |
 | Chlup cerberuse Tvdrdý a ostrý, dá se použít jako hřebík, jedla, špendlík, ale i jako malá zbraň |
 | Žíně jednorožce Iniversální lék na lehké onemocnění (ne na zranění), stačí ho vyvařit v horké vodě a vypít, dá se použít vícekrát |
 | Pírko pegase Umožní skákat velmi daleko a vysoko, snadnější a rychlejší přesouvání |
 | Pírko hipogryfa Přidává + 10% do rychlosti |
 | Death Note To je sešit, který využije pro smrt nepřítele. Stačí do něj napsat jméno a způsob smrti. Na tuto "vraždu" nikdo nepřijde. Je důležité si dobře promyslet jedno jméno a smrt, z toho důvodu, že pokud ho využije, uzamkne se a nejde již použít. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.