Bude to skoro rok, co se přestěhovala do Shadowhillu. Jejím důvodem nebylo nic výjimečného, chtěla zde jen dostudovat poslední rok školy, odmaturovat a začít se věnovat svému oboru. Čímž má být taneční choreografka. Jediné, po čem v té době toužila, bylo právě tohle, ačkoliv se jí sem zprvu vůbec nechtělo. Už jen proto, že se stěhovala někam kde to vůbec, ale vůbec neznala a vůbec netušila, co jí zde čeká. Její první pocity z tohohle města byly poněkud pomíjivé, chvíli se jí nedařilo zapadnout do kolektivu a neměla chuť prozkoumávat město především proto, že na ní působilo, a stále působí, poněkud děsivějším dojmem. Přesto si tohle město tak nějak postupem času zamilovala, to záhadno, které tu vládne vlastně každý, každičký den jí nakonec obměkčilo a ona by odsud určitě jen tak neodjela. Převážně se věnovala hlavně škole, učení a skládání protože přeci jen je to maturitní ročník a tak neměla čas lelkovat. Málo kdy opustila bezpečí svého příjemného pokojíčku na koleji a vydala se do nebezpečných zákoutí tamního městečka. Divíte se jí? Malá, naivní holka v městě upírů a vlkodlaků, o jejichž existenci vlastně ani netuší? Mnohdy měla příležitost vyslechnout si rozhovor několika lidí a v duchu je klamně nazývala blázny a magory, kteří věří v něco tak trapného jako je nadpřirozeno. Poprvé se seznámila s někým místním, nepočítejme teď spolužáky, v Nočník Klubu a tím někým, byl Růžový Králíček a mimo jiné taky Korejec, Lee. Do jejich rozhovoru se však připletl další člověk, jehož jméno je Colton E. Brand. Vcelku přitažlivý chlap, bezpochyby. Jejich konverzace nebyla nijak významná, odebrala se pak raději do Parku, kde předpokládala, že bude mít klid. Ať už jí sledoval, nebo měl skutečně jen stejnou cestu, opětovně v ten samí den potkala Coltona. Přemýšlet nad tím zde je to štěstí, nebo prostě je smůla? Těžko říci, přesto se jejich osudy, záměrně či náhodou, setkávají stále.
A že by byl Colton jen nějaká osoba v jejím životě se také zrovna říci nedá. Několikrát se sešli, jeden o druhém vlastně vůbec nic nevědí, a přesto se dá říci, že právě Colton je jí z tohoto města nejbližším a nejvýznamnějším člověkem. Proč vlastně? Má na ní jakýsi prapodivný vliv, neb ačkoliv k němu nic necítí a pouze jí přitahuje, má nutkavou potřebu jej poslouchat. Zatímco se s ostatními baví normálně se svou veselostí, zvídavostí a upřímnou drzostí v přítomnosti Coltona se vždy její nízké sebevědomí sbalí a tiše se vykrade někam pryč. Najednou je z ní poslušná holčička, která by pro něj udělala cokoliv, co mu na očích vidí. Nahání jí to tak trošku strach, a ačkoliv se k němu občas chová dost odtažitě a vlastně ho vůbec nezná, tak nějak povědomě k němu vzhlíží a váží si ho. Především pro jeho upřímnost s rozdílem, že on si nebere servítky ani, kdyby vám to mělo ublížit. Takže se vlastně není ani čemu divit, že poprvé v životě podlehla mužskému kouzlu a tím někým, byl právě Colton. Ano, čtete správně. Z naivní holky, se stala naivní žena, a jak čas plynul a její život se splétal více a více s tím jeho, později si na něj vypěstovala… Nu, říkejme tomu urputnost. Nemiluje a miluje ho zároveň, jen si to prostě neuvědomuje neb nemá sebevědomí, aby něčemu takovému dala za pravdu. Vlastně ani sama pořádně neví, co se děje ani co to spolu hrají za spletité hry, které jí matou hlavu. Má ho ráda, ale zároveň se od něj drží dál. Přesto o něj zakopává všude, kde to jen jde, až jí z toho jde hlava kolem. Nedokáže mu odolat, ač se o to sebevíc snaží.
Dalším člověkem, kterého poznala, byl Trevis. Další člověk, který změnil její život. Pomalu ale jistě si začínala uvědomovat, že nějaké to nadpřirozeno asi opravdu existuje, jenomže neměla důkazy jen pouhé domněnky. Nikdy se nesetkala s upírem nebo vlkodlakem – vlastně setkala, jen o tom nevěděla. Neměla tušení, dle čeho je poznat a tak se jednoho dne stalo, že využila Trevise aby Colton žárlil. Vášnivé líbání v baru, provokativní pohledy až nakonec zjistila, s kým to má vlastně tu čest. Ne že by jí to přímo řekl, pouze se jí zakousl do krku a to víte, v takovém momentě kdy z vás někdo doslova saje krev, končí veškerá zábava. D9ky bohu za Coltona a jeho okamžité jednání, protože bůh ví, jestli by Willow vůbec ještě odešla. Docela zajímavý způsob jak se dozvědět, že upíři opravdu existují a co víc… Nakonec ještě zjistit, že člověk, se kterým máte poměr, vlastně není člověk, ale vlkodlak! Dozvěděla se o nadpřirozenu zajímavým, hodně zajímavým způsobem. Ale nezměnilo jí to, asi. Před Coltonem neutekla, naopak ještě souhlasila s jeho návrhem, že z ní udělá vlkodlaka. A tak se také stalo.
Jestli čekáte, že se nějak významně změnila, pak vás zklamu. Willow je bohužel stále stejným člověkem, totiž vlkodlakem. Jediný rozdíl je v tom, že si dává větší pozor a má naprosto odlišné vnímání světa kolem sebe. První proměnu zvládla, obstojně řekněme. No, umírala v křečích a horečkách, takže to zase tak hrozné nebyla. Jen ta její naivita, kéž by raději Coltona více vyzpovídala, aby věděla, co má dělat. Namísto toho hodiny přemýšlela jak se vlastně asi tak vlkodlaci mění zpátky na lidi. Ale povedlo se jí to, je to pilná žačka a samouk, takže na to přišla. Ačkoliv, a není se snad ani čemu divit, byla na Coltona neuvěřitelně naštvaná. Vždyť se naivně nechala přeměnit jen a pouze kvůli němu, aby spolu mohli být více a co z toho má? Štěstí v neštěstí najdeš, nebo tak nějak to říkávala její babička. Cestou z lesa objevila bíločerné liščí mládě, které odvedla na veterinární kliniku. Tam jí však řekli, že pro netypické zbarvení nemá moc šancí na přežití a že by bylo nejlepší, jej utratit. To však nedopustila, nechala jej vyšetřit, naočkovat a nechala si jej. Díky malému lišákovi poznala dalšího člověk. V hlavě jí však trápí je to, co je to vlastně mezi ní a Coltonem. A jak to bude dál?

Když spolu se svým psem Corym dorazil do Shadowhillu, pořídil si tu ne zrovna skromný dům při kraji města. Slyšel o tom domě několik šílených historek, ale on na bubáky nevěří, takže neměl důvod se strachovat. Ještě, než měl dům plně funkční, napadlo ho se tu po okolí trošku projít a zjistit, jestli tu vůbec bude vhodné místo na žití. Prošel několik ulic a nahlédl do několika krámků, ale zatím bez nějakého velkého zájmu. Zdálo se mu to tu prostě... normální. Nijak výjimečné, ale zase ne strašné. Po pár dnech, kdy už měl dům dořešený, se rozhodl zamířit někam ven. Kroky ho nakonec zavedly do klubu, kde se setkal s úžasnou dívkou jménem Claire. Již při tomhle prvním setkání si padli do oka. Čím víc se o ní dozvídal, tím víc ho zajímala. Zjistil, že je policistka. Zná bojová umění, má psa Jima, se kterým by jen tak mimochodem někdy chtěl seznámit Coryho, a později také přišel na to, že má ráda auta. No řekněte, kolik takových holek je na světě? Po menší konverzaci se rozhodli jít chvíli na vzduch a park k tomu byl jako stvořený. Popovídali si o spoustě dalších věcí a začali se pomalu, ale jistě sbližovat. Jakmile uznali, že je venku chladno, skočili si ještě do cukrárny. Den skončil tím, že jí doprovodil domů a potom musel jet vyřešit pár věcí se svým trenérem ohledně budoucího mistrovství v thaiboxu. Pár dnů na to se rozhodl opět vyrazit ven, tentokrát jen tak bloumal ulicemi. Sice si to nepřiznal, ale tak trošku se mu podařilo zabloudit. Neměl zrovna nejlepší náladu a deštivé počasí mu na tom nepřidávalo, zvlášť, když neměl ani deštník. Po cestě se srazil s nějakou holkou, která se mu později představila jako Howly. Byla mírně zvláštní, ale povídalo se mu s ní docela v klidu. Jelikož začalo fakt hodně pršet, schovali se pod střechu a zabili čas menší konverzací. Dozvěděl se, že je také vlkodlačka, akorát je narozená, zatímco on kousnutý. Déšť na chvíli ustal, Ced toho využil, rozloučil se s Howly a podařilo se mu dostat domů, takže zas až tak vlastně nezabloudil. Několik následujících dnů byl neustále zavřený v tělocvičně nebo v kanceláři na schůzce s trenérem, takže docela na nic. Den se mu ale rozveselil, když se mu ozvala Claire s tím, jestli by někam nevyrazili. V žádném případě neměl v plánu odmítnout. Stejně potřeboval na chvíli vypadnout, takže nevadilo, že se vypařil z práce. Sraz si dali v restauraci, odkud nakonec zamířili k Cedovi domů. Užili si spolu skvělé chvilky v pohodové atmosféře a dokonce padla i nějaká ta pusa. Ced jí seznámil s Corym a provedl po celém domě s tím, že k několika místnostem pověděl pár zajímavých story. Něco si vymýšlel, jiné prostě slyšel. Ani jedné ale samozřejmě nevěřil. Díky vnitřnímu bazénu se mohli jít vykoupat i v tomhle chladnějším období. Když se usušili, zhlédli i nějaký horor. Brzy začali mít hlad a chtěli si něco ukuchtit. Po jídle, které se nakonec skládalo z pizzy, protože se sushi jim to jaksi nevyšlo, se vydali ke Claire domů, aby se mohla převléci. Nakonec uznali za vhodné jít někam ven. Celou cestu si nějak povídali, až se záhadně ocitli na louce, na které potkali dvě osoby, jenž je požádali o výměnu nějaké tatranky nebo čeho to. Prý kvůli nějakému úkolu.
Ced je v SH zatím naprosto spokojený. Pokud to takhle půjde dál, rozhodně nebude mít na co si stěžovat.

Malia přijela do města, nikoho neznala, chtěla prostě jen zapomenout na minulost.
Po jednom náročném dni zašla do baru, kde se seznámila s Charlotte a Alexem, který se jí zalíbil. Bavili se, popíjeli, no prostě fajn atmosféra. Ona si pak zašla na záchod, no a řekněme, že v tu chvíli se Lotty a Alex více sblížili a ona je našla ve velmi těsném objetí s jazyky v krcích. Radši teda odešla, aby nekřenila.
Nějaký ten den poté vyrazila do knihovny, kde se seznámila s April, která nebyla moc příjemná a bylo hodně vidět, že je spíše introvert a má ráda svůj klid, což Mal po chvíli pochopila a celkem se spřátelily. Ona ji pak opustila a znovu zamířila do baru (teď to zní, jako by byla notorickej alkoholik! :D). Tam potkala Verity a chvíli sledovala Siennu a Noxe a myslela si, jak je strašně nenápadná, hehe.
Tohle byla jen taková omáčička, takové to první seznamování s lidmi, když se někam nastěhujete. Poté ale jednou v kavárně narazila na Aemy, Zoey a Ryeda. Ryed ji zaujal svýma očima vlka, i když byl v lidské podobě. Znovu ho poté potkala v čajovně, kde se do něj možná zamilovala, těžko říct. Věděla ale, že se jí líbí. Jaká náhoda, ehm ehm, že ho o pár dní poté potkala v nočním klubu, kde se sblížili ještě víc. Začínala být smutná, když s ní nebyl nebo musel odejít.
Opět s Ryedem šla ven, tentokrát na louku, kde se seznámil s její kočičkou Freyou. Freya a Ryed si moc nesedli, ale nějak to zvládli. Pak šli k Mal domů a tam se spolu poprvé vyspali. Pak spolu byli docela často.
Další matoucí věc byla, když se Mal ráno probudila jako kluk. Vyrazila na náměstí a v klučičím těle poznala i Lott. Zamířila do lesa, kde se z tohoto těla dostala. Poté odjela na delší dobu z města na výlet do San Franciska.
Když se vrátila, zamířila do nočního klubu, kde pracuje. Seznámila se tam s Jammie, se kterou se staly dobrými kamarádkami, i když Jam neví, co je Malia zač. Byly spolu i v obchodním centru a na louce na pikniku a všemožně si povídaly. V čajovně poté Mal naučila Jammie kouřit vodnici, což byla docela sranda.
V práci v nočním klubu poté poznala Coltona, který se jí zalíbil. Jaká náhoda, že je také vlkodlak, že? Možná pro něj má také slabost, kdo ví? To se dozví časem. Zjevil se tam Ryed, kterého dlouho neviděla, a tak Colta nechala u baru a šla k Ryedovi, který ji ale jen políbil, nic jí nevysvětlil a pak telefonoval. Mal se tedy sebrala a naštvaná šla do čajovny, dát si něco na uklidnění. Tam opět viděla Colta...

Život Claire se prvních pár dní jejího pobytu v Shadowhillu zdál být normální: chodila do práce, doma uklízela a prala, starala se o sestru a podobně. Setkala se s pár milými lidmi, ale jednoho dne se jí celý svět obrátil vzhůru nohama.
Ve městě se konal maškarní karneval a ona na něho samozřejmě šla, viděla v tom bezva příležitost seznámit se s novými lidmi. V kostýmu kočky se setkala se sexy upírem Noxem a dokonce poznala i svou prapratetu Siennu Lee. Ta jí zasvětila do světa nadpřirozena a udělala jí v hlavě pořádný zmatek! Chtě nechtě jí musela Claire uvěřit, až natolik byla přesvědčivá. Taky tomu pomohla konverzace s Noxem, který jí pomohl pochopit tenhle šílený svět, a dokonce jí půjčil i svou knihu.
Díky těmto okolnostem strávila Claire léto více méně zahrabaná v knihách o upírech a vlkodlacích, no sem tam si zašla ven, občas se sestrou jela na koupaliště a podobně. Tam se taky potkala se sympaťákem Coltonem a konečně se trochu uvolnila.
Další návštěva prapratety se konala na sklonku léta a bylo to docela příjemné setkání, během kterého se C už konečně vyrovnala s paranormalitou a dá se říct, že až tehdy jí skutečně uvěřila. (Že by za to mohl kerberos, kterého jí Sien ukázala???)
Ke Claiřinému štěstí v Shadowhilu narazila i na svou dlouholetou nejlepší kamarádku Lottie, se kterou se seznámila kdysi na dovolené a bůhvíproč se přestaly vídat. (I z ní se jen tak mimochodem stala upírka.) Každopádně i přes veškerou nelibost obou dívek se během jejich úžasně dojemného setkání musel zjevit Sebastian: Lottiin bývalý přítel, který zabil celou její rodinu a proměnil ji v upírku. Mimoto jí také znásilnil několik hodin předtím, než se holky potkaly. Claire čekala těžká zkouška: zachovat kamárdčino soukromí a neoznámit Sebův čin na policii. I přes veškerou její nelibost to ale zvládla.
Claire zjišťovala, že se její nejlepší kamarádce stalo opravdu hodně zlých věcí, ale i přesto se jí zdála být šťastná. Bylo to díky Alexovi, Lotiininému současnému příteli, se kterým se ovšem měla Claire možnost taky seznámit.
Nastalo období, ve kterém vše klapalo, jak má. Kromě pár divných snů o muži jménem Dominick, který C učil magii ohně, bylo všechno v naprostém pořádku. Teda aspoň Claire si to myslela...
V době její nepozornosti se její mladší sestřička Casey stihla seznámit se Sebastianem. Ano, Lotiiným ex, který ji začal balit za účelem ublížit Charlotte. To ale Casey neviděla, a proto nedbala ani na varování Alexe. Všechno se to odehrávalo za Claiřiné nevědomosti.
Přišla zima a s ní i Vánoce. Ty obě dvě sestry i s pejskem Jimem strávily společně se svou babičkou, která bydlí daleko od Shadowhillu.
Když se vrátily ze své návštěvy, všechno se pro Claire vrátilo zpátky do starých kolejích: práce, domov, sestra, práce, domov, sestra a pořád takhle dokolečka...Kromě návštěvy Sendiiné chaloupky se nestalo nic, co by stálo za zmínku.
Jednoho dne ale v klubu potkala úžasného kluka, který se jí představil jako Cedric. C se líbil od prvního okamžiku a jak později zjistila, on cítil to samé. Zdál se jí až moc perfektní, kor tehdy když zjistila, že je to vlastně multi-miliardář. Připadala si vyloženě jako Popelka, nebo spíš Alenka v říši divů? Kdo ví.